Aomine Seijuro 57

Včera v 8:18 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
18+ mimochodem
 

Závazek ke klanu 19

Středa v 7:54 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Když se Renji vrátil do kasáren šesté jednotky, tak se už rovnou cítil, jako by přišel o kůži. Cestou od desáté jednotky se zastavil za Rukiou, aby jí o všem řekl a jeho kamarádka vypadala jako hromádka neštěstí sžíraná výčitkami, když se dostal až na konec.
Po předchozí zkušenosti se také rozhodl říct kapitánovi celou pravdu. Další uhýbání by nic nepřineslo a tak mu prozradil, jak se překroucené informace dostaly od Rukie až k Matsumoto a dál. Renji jejich přesnou cestu neznal, protože neslyšel většinu rozhovoru kapitánů, ale nepochyboval, že Matsumoto pila i s někým jiným než byl Kira. Renji nezapomněl ani zmínit, jak byl do celé věci sám zapletený a že přiživil Rukiiny obavy.

Cesty minulosti III: Čas se poučit 24

Pondělí v 7:46 | IceSun685 |  Cesty minulosti III: Čas se poučit
Když ruch venku konečně utichl, tak Tobirama vyšel ven. Kagami možná přestal nadšeně pořvávat, ale rozhodně nepůsobil, jako by přešlo jeho nadšení, soudě podle úsměvu od ucha k uchu.
"Půjdeš v tomhle?" zeptal se ho jen ninja, zatímco se Arata vydal zpátky do domu, snad aby si to ještě nerozmyslel.
Chlapec se na sebe podíval a na chvíli se přestal usmívat, jak přemýšlel. Potom se ale úsměv vrátil a on přikývl.
"Tak mi podej ruku," vyzval ho Tobirama a sám ruku natáhl příslušným směrem.
"Nejsem tak malý, abych musel jít za ruku," zabručel chlapec, ale ruku mu podal. V další chvíli ovšem překvapeně zamrkal, protože se náhle přemístili do lesa.
 


Aomine Seijuro 56

7. června 2019 v 8:18 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi si sice na zpáteční cestě nebyl moc jistý, kam že to jdou, ale Yuzuki podobný problém neměla a tak zdárně dorazili zpátky na chatu i s nasbíranými lesními plody. To také znamenalo, že koláč skutečně bude a tak zbytek odpoledne strávili v kuchyni. Seijuro z toho pořád nebyl zrovna nadšený, protože zatímco Yuzuki šlo všechno snadno, on se stejnými věcmi zápolil dvakrát tak dlouho, což ho rozčilovalo.
Na druhou stranu ale trávil čas s ní a Yuzuki navíc vypadala dost spokojeně. Když mu pak večer usínala v náručí, tak musel uznat, že i on je velmi spokojený, i když zítra už budou muset odcházet. Na snídani je ale čekal koláč, což bylo rozhodně plus. Ani mu tak nevadilo, že ještě chystali jídlo na zítřek, nebo museli všechno uklidit. Zítra je čekal piknik, na který se těšil, a navíc to znamenalo, že už nebude tyhle věci muset dělat ráno. S vědomým, že jediná jeho další práce bude ustlat, spokojeně usnul.

Cesta bez návratu 15

5. června 2019 v 7:54 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
Byla jsem na cestě už několik hodin, když jsem se poprvé zastavila a ohlédla. Bylo těžké smířit se s tím, že se už neuvidíme. Přesto jsem se chtěla řídit jeho radou. Věděla jsem sice, že nikdy nezapomenu, ale alespoň se pokusím na něj moc často nemyslet. Byl asi nejzvláštnějším člověkem, kterého jsem kdy potkala, a to mám za bratra Ichiga. Sensei pro mě ovšem udělal tolik, že bude mít navždy zvláštní místo v mém životě.
Zaslechla jsem hlasy, které mě vytrhly ze smutku. Díky všemu, co mě naučil, jsem se i za těch pár hodin dostala velmi daleko. Podle senseie bych měla do setmění následujícího dne dorazit k hranicím mezi distrikty. V tomto případě by to podle něj měla být široká řeka. Nezdržovala jsem se tak s hlasy a raději se znovu rozběhla.
Od chvíle, co mě sensei naučil ovládat mé reiatsu, tak jsem si k němu postupně začala utvářet kladný vztah, i když jsem ho v reálném světě nesnášela a potlačovala. Teď jsem si ale užívala ten pocit síly, který mnou protékal při každém skoku. Byla jsem si jistá, že se k řece dostanu ještě dřív.

Cesty minulosti III: Čas se poučit 23

3. června 2019 v 7:45 | IceSun685 |  Cesty minulosti III: Čas se poučit
Zahalený muž stál na jednom z nejvyšších stromů v okolí. Větve se pod ním chvěly kvůli jeho váze, ale muž si toho nevšímal. Jen málokdo šplhal takhle vysoko. Ne ale kvůli strachu ale jednoduše proto, že to nemělo smysl. Pohled na krajinu nabízel jen vrcholky stromů a samozřejmě výhled na skálu, ta ale právě teď nebyla téměř vidět. Ukrýval ji hustý černý dým, který stoupal už několik hodin a zřejmě několik dalších stoupat bude. Muž věděl, že shořelo pásmo stromů v téměř dokonalém kruhu přerušeném právě horami. Nevěděl to ale kvůli tomuhle výhledu, ale díky broukům, kteří mu tu informaci přinesli už během noci.

Aomine Seijuro 55

31. května 2019 v 8:18 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Bylo zvláštní obědvat u toho samého stolu, ale ani jeden se k tomu nijak nevracel. Yuzuki si díky tomu taky vzpomněla na kožešinu a že se chtěla podívat, jestli na ní nezůstalo svědectví minulé noci. Díky tomu, že mladík trval na tom, že umyje nádobí, když jí moc nepomohl s přípravou, tak na to taky měla čas. Nijak zvlášť ji pak ale nepotěšilo, když na ní našla krev, i když to nebylo nijak zvlášť překvapivé. Proto taky kožešinu vzala do koupelny, kde se z ní krev pokusila dostat. Ani si při tom nevšimla, že se na ni Akashi dívá. Mladík navíc nic neřekl, ale po chvilce mu došlo, co to vyvádí, a tak se jen musel rozhodnout, co by měl udělat.
"Chceš pomoct?" zeptal se jí nakonec mladík a trochu tím dívku polekal.
"Ne, to je dobré," odpověděla vzápětí Yuzuki a tak ji Seijuro tedy nechal v koupelně a šel si sednout do křesla. Mladík se cítil trochu hloupě, že sám nic nedělá, ale hnědovláska pomoc odmítla a on se nechtěl vnucovat.
'S tím jak mi jdou domácí práce, tak bych jí stejně spíš překážel,' napadlo Akashiho s hořkostí. Bylo štěstí, že Yuzuki neslyšela, jak mu při umývání spadl talíř, protože to už byl docela vrchol jeho neschopnosti. Rozhodně by se měl od kuchyně držet co nejdál.

Závazek ke klanu 18

29. května 2019 v 7:53 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
"Teda slyšel jsem, že jste spolu, ale že o tom mluví celé Seireitei už ne," zavrtěl nevěřícně hlavou Kyoraku a Soifon na něj upřela pohled plný nenávisti.
"Nemyslím si, že jsou spolu," podotkl Hirako a pár dalších pokývalo hlavami.
"Vy všichni jste o tom slyšeli?" zeptala se tedy Soifon naštvaně, její pohled také směřoval na Hiraka, který poslední promluvil a tak také první odpověděl: "Jako první mi to řekl Kensei a také Rosemu, byli jsme spolu, když na to došla řeč."
Dřív než se stihla Soifon obrátit na Kenseie, tak odpověděla Unohana: "Mně to řekla Isane. Podle všeho jí to prozradil podkapitán Iba, jehož zdrojem byl Madarame Ikkaku, z jedenácté divize."
"No vím, že Madarame to ví od Hisagiho," pokýval hlavou Kensei a všichni se na něj podívali, takže dodal: "Hisagi přišel s kocovinou, když jsem to chtěl vysvětlit, tak mi řekl, že byl se zástupci Kirou a Matsumoto a trochu přebrali. Tehdy jim o tom všem řekla podkapitánka Matsumoto. Zmínil, že stejné vysvětlení dostal i Madarame, když spolu měli připravovat společné cvičení."

Cesty minulosti III: Čas se poučit 22

27. května 2019 v 7:45 | IceSun685 |  Cesty minulosti III: Čas se poučit
Další den musel Tobirama vyčlenit doprovod pro vesničany, aby tak dodržel slovo, že jim zajistí bezpečí. Arata mu k tomu účelu přispěl několika svými shinobi, ale Tobirama měl i tak dost problémů s tím, kde má ještě najít lidi. Stejně tak měl problém, kam nově příchozí dá. Nezbytným se tak ukázalo tábor přestěhovat do míst, kde rostly první budovy. Tam alespoň mohl vyčlenit dost místa pro výcvik dětí, který byl jedním z mála věcí, které tu fungovali, byť to pro něj bylo stále zarážející. Nové místo také mělo připadnout zraněným, kterých pozvolna ubývalo. Ať už svým zraněním podlehli nebo se naopak cítili lépe.

Aomine Seijuro 54

24. května 2019 v 8:18 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
18+ a víc není co dodat

Kam dál