Jednoduchá biologie 56

Sobota v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Zbytek schůzky se už naštěstí obešel bez trapných zádrhelů a jen jsme si dali to slíbené mléko a trochu se prošli, než mě Daiki doprovodil až skoro k domu. Jelikož jsem rodičům zatím neřekla, že spolu chodíme, tak jsme se rozloučili už o něco dřív. Už tak jsem musela vysvětlovat tu růži. Nebo jsem si to spíš myslela. Do pokoje jsem se ale dostala, aniž bych rodiče nebo Kitu potkala a když už jsem byla za dveřmi, tak to bylo celkem v suchu. Výmluvu jsem si ale připravila i tak. Růži jsem tedy dostala za příspěvek na nemocné děti. Nic lepšího mě nenapadalo, ale nakonec to ani nebylo potřeba.
Rodiče do mého pokoje obvykle moc nechodili, což byla rozhodně výhoda. Ne ale že by se to nemohlo stát a tak jsem byla odhodlaná být velmi vzornou dcerou, dokud mi ta růže bude zdobit stůl. To také znamenalo, že jsem musela vstát další den poměrně brzy, aby za mnou nepřišla ani Kita.
 

Jednoduchá biologie 55

16. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Byli jsme s Daikim domluvení zhruba na půl osmou, takže jsem do parku přišla o pět minut dřív. Daiki už tam na mě čekal a tak jsem se široce usmála. Mladík si mě také hned všiml a vyrazil ke mně.
"Moc ti to sluší, Ryoko." řekl mi a tak jsem ucítila, jak mi zrudly tváře.
Přišlo mi hloupé říkat něco podobného klukovi, i když se mi jeho košile opravdu líbila. Nebylo nad pohled na kluka v košili.
Řekla jsem ale jen: "Díky." a natáhla jsem se pro pusu na přivítanou. Daiki náš polibek ještě prohloubil, což mě vůbec nepřekvapovalo, a když mě konečně pustil, tak mi podal krásnou bílou růži se slovy: "Pro tebe."
"Děkuju, je nádherná." vyhrkla jsem dojatě a natáhla jsem se pro další pusu. Tentokrát jsem mu ovšem obtočila ruce kolem krku, aby ho mohla obejmout.
"To ty jsi nádherná." zašeptal mi Daiki a já si byla jistá, že teď už nemůže přehlédnout, jak jsem rudá.
Nic jsem mu na to ovšem neřekla a nechala jsem se vzít za ruku. Očividně nás čekala procházka po parku, což neznělo vůbec zle.

Jednoduchá biologie 54

9. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem vstala s úsměvem. Dneska bylo naše rande s Daikim a já jsem se těšila, jak se s ním uvidím už ve škole. Můj přítel ovšem na hodinu angličtiny přišel pozdě, což bylo poměrně znepokojivé. Zvlášť, když se ho naše učitelka rozhodla za trest vyvolat. V tu chvíli bych si přála umět napovídat, ale ještě nikdy jsem to nedělala a tak jsem byla odsouzená k tomu dívat se, jak můj přítel u tabule trpí. Učitelka z něj nebyla schopná žádná nepravidelná slovesa dostat, takže se nakonec posadil s F. Přemýšlela jsem, jestli bych mu nemohla nějak pomoct, ale nebyla jsem si jistá, jestli o moji pomoc se školou vůbec stojí, když odmítl mou pomoc v matice. Možná mu ale jen bylo hloupé ji přijmout. O něco horší ale taky bylo si o ni říct, takže jsem nemohla čekat, jestli si to nerozmyslí. Rozhodně jsem mu ale nechtěla svou pomoc nabízet každý den, takže jsem to musela překousnout a raději jsem o přestávce zůstala na svém místě. Za Daikim se stejně zastavila Momoi-san, takže jsme se viděli až další přestávku.
 


Jednoduchá biologie 53

2. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Opravdu jsem měla ráda labiny. Vždycky jsem se podívala už doma, co se bude dělat, a tak jsem byla v obraze. Ničím jsem se pak nezdržovala a tak byla práce rychle hotová. Vypočítat čistotu látky byla taky rychlovka a tak jsem šla domů o hodinu dřív. Měla jsem tedy dost času udělat úkoly na zítra a dokonce i vyvenčit Ayu, než jsem šla na hřiště, kde jsem měla sraz s Kisem-kun.
Mladík už tam byl a házel na koš, takže jsem na sebe upozornila zavoláním: "Ahoj Kise-kun."
"Ahoj." ozval se mladík nazpět a i s míčem zamířil ke mně. Na lavičce byly nějaké věci, které zřejmě musely být jeho a tak jsem tam přidala ty svoje. Neměla jsem moc představu o tom, co bych si měla vzít na basket, a tak jsem si vzala jen vodu a náhradní tričko, kdybych se snad zpotila.
"Vyřešili jste to s Aominecchim?" zeptal se mě Kise-kun a napil se ze své láhve.
"Ano. Myslím, že je všechno, jak má být." přikývla jsem a jelikož jsem si vzpomněla na původní důvod, proč jel mladík do Tokya, zeptala jsem se: "Jak dopadl ten zápas?"

Jednoduchá biologie 52

26. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Hodiny matematiky jsem měla svým způsobem ráda. Většinu času se vždy počítaly příklady na tabuli, a jelikož jsem počítala poměrně rychle, tak jsem měla většinu hodiny vždycky pohodu. Dneska to ale mělo být poněkud dramatičtější, protože se náš učitel zastavil u mého přítele a prohlásil: "Vidím, že opět nemáte úkol."
V duchu jsem zaklela a doufala, že to Daikimu nějak projde. O našem učiteli jsem si myslela, že je v pohodě, ale já jsem patřila k té části třídy, pro kterou byly příklady celkem jednoduché a testy neměly čím překvapit.
"Potom vás pozvu k tabuli, ať to třídě ukážete a alespoň jednou si je spočítáte." dodal náš učitel a Daikimu předal fixu. Mému příteli tedy nezbylo nic jiného než si vzít učebnici a jít k tabuli. Obávala jsem se ovšem, že s výpočtem to už bude horší.

Jednoduchá biologie 51

19. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem se vzbudila poměrně unavená. I když jsem usnula snadno, tak vstávání bylo za trest. Do školy jsem ale musela a tak jsem se nasnídala a vyrazila.
Dorazila jsem tak jako vždycky deset minut před zvoněním a Daiki tu ještě nebyl, takže jsem se posadila na své místo a ještě jednou jsem zvážila, co mu vlastně řeknu. Nebyla jsem si ovšem jistá, jak to půjde. Můj přítel přišel samozřejmě těsně před zvoněním a vypadal naprosto strašně. Měl kruhy pod očima a zdálo se, že sotva jde. Zjevně se v noci moc nevyspal a dost možná, jsem za to mohla já. Nebyla jsem si ovšem jistá, jestli bych s ním měla vést důležitý rozhovor, když je v tomhle stavu. Prozatím jsem to ale musela pustit z hlavy, protože začala hodina společenských věd. To možná bylo pro Daikiho ještě dobře, protože učitel obvykle přednášel a nechtěl po nás zpětnou vazbu. Kdyby to byla matika, tak by to bylo o dost horší. Na druhou stranu by ho to udrželo vzhůru, zatímco takhle na lavici většinu hodiny pospával.
Když začala přestávka, tak se ale dal do řeči se Sakuraie-kun a tak jsem si jen nachystala věci na lavici a přemýšlela, kdy se dostane řada na mě.

Jednoduchá biologie 50

12. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Daiki odešel už před pěti minutami, ale já jsem pořád seděla na té samé lavičce a dívala se mezi stromy. Tohle nebylo moc dobré a já jsem asi dost věcí pokazila. Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit, ale moje máma nevěděla, že spolu chodíme a pak už tu byla jen Hitomi, o které jsem si nebyla jistá, jestli by mi vůbec mohla pomoct. Co ona nakonec věděla o basketu nebo Daikim? Navíc jsem to nechtěla řešit přes telefon.
Byl tu ovšem ještě někdo, kdo o nás věděl, byl blízko a navíc znal Daikiho. Vytáhla jsem tedy mobil a v kontaktech našla Kiseho-kun. Ani by mě nenapadlo, že budu tak ráda, že jsme si vyměnili kontakt.
"Nakaharo-san?" ozval se v mobilu jeho překvapený hlas. Nakonec před chvilkou jsme se viděli a to jsem odcházela s Daikim a všechno bylo v pohodě.
"Ahoj Kise-kun, myslíš, že bych s tebou mohla na chvíli mluvit?" zeptala jsem se opatrně. Až teď mi došlo, že je s týmem, takže ho asi ruším.
"Myslíš osobně?" ujistil se mladík a já jsem mu to potvrdila se slovy: "Ano, ale jestli jsi s týmem, tak to počká. Nechci tě rušit."
"To je v pohodě." řekl ovšem mladík a nadiktoval mi adresu restaurace, kde s nimi byl, což byla celkem úleva.

Přerušení tvorby

6. srpna 2017 v 23:03 | IceSun685 |  Upozornění
Tak já těch upozornění vlastně ani moc nepíšu… Tohle je každopádně docela důležité, tak byste si ho měli přečíst.

Jednoduchá biologie 49

5. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Daiki vypadal dost spokojeně, když si mě na chodbě všiml, a tak jsem se na něj usmála. Bylo sice pár věcí, které jsem s ním chtěla opatrně probrat, ale nemělo smysl to vytahovat hned teď. Přijala jsem tedy jeho polibek, který následoval po slově: "Konečně.", čemuž bych se normálně pousmála, kdybych to stihla před pusou.
"Gratuluji k vítězství." řekla jsem mu tedy s úsměvem.
"To bylo v pohodě." podotkl Daiki sebevědomě a pak se zeptal: "Kam půjdeme slavit?"
Tohle byla ve skutečnosti otázka, na kterou jsem neznala odpověď. Pokud nás ale čekala hádka, tak jsem ji chtěla raději vést v soukromí, než někde před lidmi.

Basketbalová hlava 54

3. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Ten film není vůbec špatný.'

Kumi se nikdy moc na filmy nedívala, protože měla obvykle raději dobrou knihu, nebo seriály. Pro společně strávený večer byl ale film mnohem praktičtější volba. S Yukiem si dali pizzu a skoro spolu nemluvili. Nebyl k tomu nakonec důvod.
"Stopneš to na chvíli?" zeptala se ale teď dívka a tak to Kasamatsu okamžitě udělal se slovem: "Jistě."
"Jsem hned zpátky." ujistila ho Kumi a vydala se do svého pokoje pro deku. Bylo jí trochu chladno a jen těžko se mohla přitulit k němu, i když ji to trochu lákalo. Občas, když s ním byla, tak zapomínala, že je to jen jako. Černovlasý mladík na ni byl hodný a choval se k ní velmi pěkně. Bylo snadné zapomenout, že spolu ve skutečnosti nechodí, když ji líbal a usmíval se na ni.
Vždycky se ale objevilo něco, co ji vrátilo do reality a dnes to byly zvuky, které byly slyšet z vedlejšího bytu.

'Vážně? To to musíte dělat pořád?!'

Kam dál