Pod maskou 29

15. srpna 2018 v 8:47 | IceSun685 |  Pod maskou
Uběhly tři týdny. Tři týdny, kterým Omino nemohla vůbec uvěřit. Všechno šlo tak hladce, až to připomínalo past. Nejen, že se vrátila v pořádku zpět do domu, aniž by si jí kdokoliv všiml, ale podle všeho ani nikomu nechyběla. To bylo na jednu stranu trochu smutné. Nemít nikoho, kdo si všimne vašeho zmizení, ale ona nikomu nesměla říct, kým byla, tak jak by mohla mít přátele? Dokud měla Kakashiho, tak je ale ani nepotřebovala. Ninja se vrátil do vesnice ve stejnou chvíli jako ona. Posloužil tak i k odvedení pozornosti strážných. Tsunade-sama dokonce byla spokojená s tím, jak rychle misi zvládl.
A tak uběhlo několik dní, aniž by kdokoliv položil jakoukoliv otázku ohledně toho, co dělala v předešlých dnech.
Omino dokonce splnila slib Hokage a našla si neuvěřitelně nudnou a obyčejnou práci. Vařit se ale nakonec naučila už předtím, takže nebyl důvod, proč toho nevyužít. Postarší muž vlastnící Ichiraku Ramen byl navíc docela sympatický a hodný. Mladá žena ale dost pochybovala, že v té práci vydrží moc dlouho. Teď když tu byla trvale, tak bylo problém smířit se s tím, že by podobnou práci měla dělat do konce života. Hokage i všichni kolem to ale očekávali. Ona navíc nechtěla žít z Kakashiho peněz. Chtěla mu něčím přispět a tak i nudné vaření nudlí brala jako dobrou věc.
 

Zbytečná lež 19

11. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsem dorazil do parku, tak jsem podle očekávání uviděl kopu stánků a samozřejmě důchodců, kteří dneska slavili Den úcty ke starším a k dlouhověkosti, což byl svátek, který se nás ostatních vlastně netýkal. Znamenal ale volné pondělí, takže jsem si nestěžoval a našel svou přítelkyni opřenou o strom nedaleko místa, kde jsme se obvykle potkávali.
"Ahoj." pozdravil jsem ji a rovnou zamířil k ní, abych ji na přivítanou políbil.

Pod maskou 28

8. srpna 2018 v 15:17 | IceSun685 |  Pod maskou
U té 18+ ještě chvíli vydržíme ano?
 


Aomine Seijuro 36

6. srpna 2018 v 9:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi dívku zavedl do druhého patra, kde otevřel jedny dveře. Místnost, do které vešli, jí přišla poněkud zvláštní. Měla vlastní posezení složené ze dvou křesel u okna, jen kousek od knihovny plné knih. Taky ale měla malý jídelní stůl a kromě něj i psací stůl s notebookem, což byla zajímavá kombinace. Kromě toho a dvou dalších dveří, které vedly bůhvíkam, tu ale byl samozřejmě také klavír, na který se přišla podívat, a u něj byly umístěné i housle.
"Když ta místnost dole byla salonek, tak jak se říká téhle?" zeptala se dívka, zatímco přešla ke knihovně, aby si prohlédla svazky. Bylo tam hodně klasik ze světové literatury a to v původním jazyce, ale také hodně japonských knih. Byla by to knihovna nějakého profesora, kdyby v ní nezahlédla také hodně nové literatury a detektivek.
"Můj pokoj, nejspíš." podotkl mladík a Yuzuki se na něj překvapeně podívala.
"Ložnici mám vedle." upřesnil Akashi a ukázal na jedny dveře. "Ale většinu času trávím tady."
"Hraním na klavír?" zeptala se Yuzuki, která byla náhle dost nervózní. Nijak zvlášť se to nelišilo od toho, když byl on u ní. Tohle byl pro něj v podstatě její obývák. I tak ji ale přivádělo do rozpaků, že je v jeho soukromém prostoru.
"Taky psaním úkolů, hraním na housle, nebo čtením knih. Jak kdy." odpověděl mladík a otevřel dveře na balkon. Dívka tedy vyšla za ním a podívala se do rozlehlé zahrady.
"Máš hezký výhled." podotkla a posadila se do jednoho ze dvou zahradních křesel.
"No je to fajn místo na snídani." zhodnotil Akashi.

Zbytečná lež 18

4. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Cestou domů jsem měl nejprve skvělou náladu. V pondělí jsem měl další rande s dívkou a navíc jsem přežil výslech i večeři u jejích rodičů celkem v pohodě, i když práce našich nepochybně moc velký dojem neudělala. Potom jsem ale uviděl jednu výlohu v obchodě, kde byly těhotenské šaty a já si vzpomněl na Sayurinu sestru, no a taky na svého bratra a jeho hloupý nápad spát se svou dívkou bez kondomu. No a já už to tak nějak nebyl schopný dostat z hlavy. Nemohl jsem mu dovolit udělat stejnou blbost, jakou udělala sestra Sayuri.

Pod maskou 27

1. srpna 2018 v 9:46 | IceSun685 |  Pod maskou
Tak tedy 18+ :)

Zbytečná lež 17

28. července 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsme odešli se Sayuri z jídelny, tak se mi opravdu ulevilo, že to mám alespoň částečně za sebou. Po překonání schodů mě ale čekalo ještě jedno setkání a to s dívkou, která mě předtím pozvracela.
"Já…já se ti omlouvám, že… ehm… za to, co se stalo. Určitě ti koupím novou košili." dostala ze sebe a asi se cítila podobně trapně, jako já při výslechu tam dole.

Pod maskou 26

25. července 2018 v 7:58 | IceSun685 |  Pod maskou
Kakashi si prošel celou složku. I na B misi to bylo docela jednoduché. Stačilo prozkoumat určenou oblast a najít případné Nukeniny, o kterých mluvila hlášení. Obvykle by to byla mise pro partu chunninů, ale Kakashi měl jít sám. Bylo jednak zbytečné posílat s ním víc ninjů a také bylo jednodušší zůstat v utajení, když bude cestovat sám. Problém byl jen s cestou. Víc jak den mu bude trvat dorazit na určené místo, pak ho bude muset prozkoumat, což i s ninja psy zabere nějakou dobu.
"Budou to tak tři dny." povzdechl si Kakashi sám pro sebe. 'Omino bych ale asi měl říct víc. Pokud bych se zdržel, tak by si dělala jistě starosti.' napadlo ninju, když schoval složku. Bylo načase se nasnídat a tedy i vrátit domů k překrásné černovlásce.
Kakashi se s Omino přivítal polibkem. Černovláska mu přišla trochu napjatá, ale to se nakonec dalo čekat. Jistě se s ním nechtěla loučit o nic víc než Kakashi s ní.

Aomine Seijuro 35

23. července 2018 v 6:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Když se hnědovláska s mladíkem potkala před školou, tak myslela, že ji vede přímo k bytu, ale on ji zavedl k limuzíně.
"Páni." podotkla dívka, která jen váhavě pohlédla na řidiče, který jim otevřel dveře.
"Dobrý den." řekla tedy dívka a hned dodala: "Díky."

Tohle moc dobře nezačíná…

Zbytečná lež 16

21. července 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsem se probudil, tak jsem měl pocit jako by mě bolela každá kost a sval v těle. Mohlo to být z tahání krabit v obchodě, kde pracoval táta, ale asi byl na vině spíš špatný spánek. Stačilo se trochu protáhnout a nasnídat a bylo to pryč. Ne už tak důvod toho spánku. Pořád mi dělalo starosti setkání s rodinou své přítelkyně. Právě teď jsem ale musel vyřešit spoustu jiných věcí. V prvé řadě to byly domácí úkoly, nebo spíš jejich část, protože jsem všechno nestihl. Ještě, že zítra nebyla škola.
Můj druhý úkol byl připravit si něco na trénink těch prcků. Musel jsem koneckonců dělat nějaká cvičení. Naštěstí jsem měl sešit plný cviků. Některé jsme používali i my na tréninku. Na jiné jsem si vzpomněl z dob, kdy jsem s basketem začínal no a některé jsem našel na internetu, nebo nám o nich říkali, když jsem si dělal trenérský kurz. Příprava díky tomu nebyla problém a stejně tak šel hladce i samotný trénink. Doufal jsme jen, že to není jediná věc, která půjde hladce.
Po tréninku jsem se každopádně vrátil domů a po sprše jsem prozkoumal svou skříň, kde jsem našel akorát košili, která byla vlastně součást naší školní uniformy. Bez saka a kravaty to ale nešlo poznat, takže jsem nakonec vybral ji a šel na schůzku s dívkou.

Kam dál