Pod maskou 21

Středa v 5:59 | IceSun685 |  Pod maskou
Omino se zvednula ze země. Sedět před zrcadlem a litovat se přece k ničemu není. Žena si znovu protřela oči a podívala se na svůj odraz v lesklé ploše.
Oddechla si. Oči vracející jí pohled ze zrcadla byly její.
'Byla to jen chvilková slabost.' ujistila sama sebe trochu nepřesvědčivě. Kakashi se jistě neměl čeho bát. Ona by mu přece nic neudělala.
Omino znovu zavřela oči a paže přitáhla k tělu jako by se chtěla obejmout. Už zase ho chtěla mít u sebe. V duchu si vybavila jeho tvář, tak jak ji viděla, když spal na gauči. Bezděčně si vzpomněla na všechny jizvy na jeho těle. Není první, kdo se ho snaží zabít, ale pokud nebude opatrná, tak bude poslední.
 

Pod maskou 20

13. června 2018 v 15:11 | IceSun685 |  Pod maskou
Omino se znovu probudila, až když s ní Kakashi jemně zatřásl.
"Nerad tě budím, ale je už odpoledne a ty bys měla něco sníst." řekl a nejspíš měl trochu výčitky svědomí, že ji vzbudil.
"Jistě." odvětila Omino jednoduše a usmála se na něj. Po tolika dnech, kdy mezi nimi bylo to strašné napětí, byl její úsměv asi to nejhezčí, co kdy Kakashi viděl.
"Chceš si promluvit o těch snech?" zeptal se opatrně, protože to mezi nimi nechtěl zase rozházet, a podal jí talíř s jídlem.
Omino se na něj podívala a znovu se usmála. "Ne, jsem si jistá, že už další noční můry mít nebudu." ujistila ho, aniž by cokoliv poznal. Nedalo se odhadnout, jestli byla tak dobrá lhářka, pomohla jí ta polopravda, nebo jí tak moc věřil, že nebyl ostražitý, ale ať to bylo cokoliv, udělalo to svou práci dobře. Nic nepoznal. Zdálo se to až neuvěřitelné, ale bylo to tak.

Aomine Seijuro 32

11. června 2018 v 10:02 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi celou noc dumal nad tím, co mu řeklo druhé já, a měl z toho ještě horší náladu než večer. Proto se raději rozhodl vyhnout obědu s dívkami a raději si sedl sám s knížkou. Byla to detektivka a Akashiho na těch knížkách nejvíc bavilo hádat, kdo je ten špatný a rozebírat jednotlivé postavy. Dost často se do vraha trefil, což ho potěšilo, a když ne, tak se mu zase líbilo, že ho kniha překvapila, takže to byl ideální výběr.
Druhé já bylo zticha, ale Akashi měl pocit, že se stejně schyluje k dalšímu rozhovoru. Druhé já tyhle rozhovory s oblibou vedlo, když byl mladík sám, takže teď mělo šanci, kterou mu ale vzal Hayama, když si přisedl.
"Ahoj Akashi." řekl mladík a jeho kapitán na něj jen kývl. Měl nakonec plnou pusu.
"Co čteš?" zeptal se blonďatý mladík a jelikož ho Akashi už znal, tak řekl: "Detektivku." Autor ani název by nakonec Hayamovi moc neřekly.
"No a už víš, kdo je vrah?" zeptal se vesele Hayama a zakousl se do bagety.
"Mám svůj odhad." řekl jednoduše Akashi a vrátil se k jídlu. Hayama mu svým způsobem připomínal Kiseho. Ne jen blonďatými vlasy, ale především chováním. Oba dva měli téměř neustále dobrou náladu, nevyčerpatelnou dávku optimismu a energie a velice snadno se dokázali pro něco nadchnout. Tam kde byl Kise dobrosrdečný, tam ovšem Hayama dokázal být velmi zákeřný. Kiseho se také dotklo, když mu někdo řekl něco zlého, zatímco Hayama se spíš naštval a dal to té osobě sežrat. Na rozdíl od Kiseho také Hayama uměl být vážný. Dnes to ovšem nebyl ten případ a tak Akashimu nadšeně vyprávěl o jakémsi seriálu, který viděl večer.
Akashi jednoduše přikyvoval a téměř ani nevnímal, co mu Hayama vlastně říká.
"Není ti nic, Akashi?" zeptal se ovšem znenadání Hayama a vytrhl tak Akashiho z transu, když mladík zaslechl své jméno.
'Co to říkal naposledy?' zeptal se Akashi druhého já, ale ve skutečnosti neočekával, že mu vůbec odpoví.
 


Pod maskou 19

6. června 2018 v 10:19 | IceSun685 |  Pod maskou
Z inkoustově černé mlhy vystoupila poslední ze vzpomínek. Znovu to byl pokoj, ve kterém čekala předchozí tři měsíce, než její mistr znovu přijde.
Proto když se dveře konečně otevřely, střelila k nim netrpělivý pohled.
"Připravená na další akci?" zeptal se muž s jistými známkami nadšení. I přes to, že to byl on, kdo ji zbavil emocí, sám si jich nechával poměrně dost.
"Vypadá to na velkou věc za hodně peněz." prohlásila nezaujatě. Odměna ji nikdy nezajímala. Ona z ní stejně neuvidí nic, ale bezejmenná žena nežila pro peníze, ale pouze pro své poslání, přesně jak chtěl muž před ní.
"Ano a cíl vypadá velmi schopně." potvrdil její předpoklady.

Pod maskou 18

30. května 2018 v 16:14 | IceSun685 |  Pod maskou
Z temnoty se tentokrát vynořily vzpomínky o něco novější než ty poslední. Sice na ně navazovaly, ale jejich obsah ženě říkal něco zcela jiného. Bylo to téměř jako shrnutí toho, co se dělo, když paměť ztratila, a hlavně jí zcela jasně říkala, kolikrát už se tak stalo.
Osmkrát a poprvé tomu bylo už v deseti letech. Ne vždy měla sice zabít osobu, která ji zachránila, ale i tak to bylo nepříjemné. Byla to přehlídka vražd.

Aomine Seijuro 31

28. května 2018 v 10:22 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Uběhly dva týdny a Akashi neměl nijak zvlášť radost. S Fumiko se sice potkával na obědech a normálně se bavili o škole a o koních, ale jinak se nikam nedostal. Dívka ho očividně brala jako kamaráda a nic se na tom nezměnilo, ani když přijel do stájí za Yukimurem. Yuzuki mu o ní sice řekla poměrně dost věcí, ale nic mu nemohlo nějak pomoct.
Jediné pozitivum tak bylo, že alespoň její bratr už neměl problém s nervozitou. Nebyl ale ani nijak průbojný, a když měl hrát proti někomu z Nekorunovaných králů nebo snad Akashimu, tak byl až příliš pasivní a držel se zpět. Pokud by tohle dělal při zápase proti Aominemu a ostatním, tak by byl spíš přítěž, než někdo na koho se lze spolehnout. Proto taky nebyl vybrán do základní sestavy. Byl ovšem náhradník, takže i tak dopadl dobře.
Akashi si tedy nemusel dělat starosti o tým, ale jen o svůj další tah. Ten ve snaze získat Fumiko i ten ve hře Shogi. Právě ty teď hrál s Yuzuki u ní na bytě. Její bratr byl venku se spolužáky a tak na to měli klid. Dívka působila docela nervózně, i když Akashi neviděl důvod.
Nijak zvlášť se tím ale netrápil a raději udělal další tah, ke kterému přidal otázku: "Kdy má Fumiko narozeniny?"
Yuzuki tím očividně trochu překvapil, ale nakonec Shogi nebyly hlavní důvod, proč tu byl a oni oba to věděli.
"Dvanáctého září." odpověděla tedy dívka a Akashi se zamračil. To bylo až příliš daleko, takže si ji jen těžko mohl získat narozeninovým dárkem.

Zbytečná lež 14

27. května 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Věděl jsem zcela jistě, že matematiku nesnáším. Ne že bych v ní byl úplně marný, to zase ne, ale rozhodně mi nešla zas až tak skvěle. Rozhodně jsem ale nad ní seděl už víc jak půl hodiny a byl jsem sotva v půlce. Nechápal jsem, proč musíme mít úkoly, které jsou tak dlouhé. Nestačilo by pět příkladů? To jich musíme mít třicet? Jasně byl to skoro jasný ukazatel toho, že nás čeká test. Náš profesor nám skoro vždycky dal dlouhý úkol před přepadovkou. Dost často také byla část z příkladů z toho úkolu, takže se to rozhodně vyplatilo udělat

Pod maskou 17

23. května 2018 v 8:16 | IceSun685 |  Pod maskou
Omino vydržela na posteli sedět celou noc a jen pohledem těkala z jednoho rohu místnosti do druhého, jako by se měl každou chvilku objevit muž ze vzpomínek, ale minuty i hodiny utíkaly a nic se nedělo.
Černovláska se však nedokázala uvolnit. Při každém zvuku z venčí sebou škubla. Právě teď se jí nechtělo ani trochu spát, ale ačkoliv by za to ještě před osmi hodinami byla ráda, teď jí na tom nezáleželo.
Ani když vyšlo slunce tak se necítila líp.
Brzy se ale donutila zvednout a šla do koupelny. Doufala, že jí studená voda trochu uklidní.
Svlékla šaty a vlezla do vany. Když na sebe ale pustila vodu, zděšeně zalapala po dechu. Z kohoutku netekla voda, ale krev! Omino málem spadla, ale jakmile mrkla, uviděla znovu vodu. Vyděšeně se rozhlédla po vaně, ale po krvi nebylo ani památky. Trvalo ještě několik sekund, než její unavený mozek zpracoval, co se stalo. Další halucinace a ještě o něco reálnější, než ta poslední.

Zbytečná lež 13

20. května 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Tak zase trochu v jiném čase než mělo být, ale co už. :D

Pod maskou 16

16. května 2018 v 9:05 | IceSun685 |  Pod maskou
Omino seděla v zahradě ještě dost dlouho. Nejspíš by tam zůstala ještě déle, ale v jednu chvíli jí trochu sklouzlo tělo, když téměř usnula, a tak se donutila zvednout a jít dovnitř. Kakashi naštěstí nebyl nikde poblíž. Označení uvnitř bylo nakonec dost obecné a Omino z části předpokládala, že bude ve svém pokoji, aby se ani náhodnou nepotkali.
Nehodlala si to ale ověřovat a raději si našla něco k jídlu. Dnes opět podcenila vaření, což se rozhodla zítra napravit. Stát u plotny sice bylo trochu vyčerpávající, ale alespoň ji to udrží v bdělém stavu.
Jediné, co skutečně potřebovala, byl plán. Musela si naplánovat, jak se po celých dvacet čtyři hodin zabavit a utajit to před Kakashim.

Kam dál