Srpen 2014

Prázdné srdce

31. srpna 2014 v 9:10 | IceSun685
Bylo ráno, do pokoje mi vnikaly sluneční paprsky a rušily tak mou dřímotu. Trvalo ale několik minut, než se jim podařilo vytáhnout mě z postele.
Po paměti jsem sáhla na židli, kam si každý večer chystám věci na ráno, a oblékla se.
Mé napůl spící oči jen matně vnímaly cestu do koupelny, kde jsem potrápila zuby kartáčkem a vzala z poličky hřeben. Společně s ním jsem zamířila zpátky do svého pokoje, kde jsem měla velké zrcadlo, do kterého se pravidelně dívám každé ráno snad odjakživa. Dnes jsem si před něj ovšem stoupla spíš z principu, protože ve skutečnosti mi nezáleželo na tom, jak vypadám.

Otravná ženská 12

29. srpna 2014 v 9:23 | IceSun685 |  Otravná ženská
Temari se nervózně ošila. Nikdy nebyla strašpytel, ale byly v jejím životě okamžiky, kdy podobná slova neplatila. Jedním z nich bylo Gaarovo běsnění, ale ty časy byly dávno pryč a noční můry z té doby už v podstatě zapomenuty.
Teď se ale cítila podobně. Bez svého vějíře se cítila bezmocná a tak se jen dál nechávala vést prakticky cizí dívkou stále hloub do hustého lesa.
Pak se ovšem Hyuuga zastavila a písečnou kunoichi bezděky napadlo, jestli už přišla ta chvíle, kdy se z výletu stane noční můra. Tohle místo uprostřed lesa v žádném případě nebylo podle jejího názoru vhodné k výletu. Možná ale byla jen paranoidní.

Vlčí tesák 01

26. srpna 2014 v 10:09 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Má matka mi dala jméno Noriko, vlastně ani nevím proč, ale možná ji jen tak napadlo.
Narodila jsem se v malé horské vesničce, jejíž jméno znají snad jen ti, kdo v ní žijí. Nachází se hluboko v horách a je tak bezvýznamná, že ji na většině map ani nevyznačili. Pokud vím, je jen na těch nejpodrobnějších týkajících se pouze této oblasti. Je to skoro jako bych se narodila někde na louce, ale i tak je to mé rodiště a nikdy se na tom nic nezmění.

Noriko a Yasuo

25. srpna 2014 v 21:00 | IceSun685 |  Obrázky k povídkám
Tak mám pro vás úvodní obrázek k nové povídce Vlčí tesák, jejíž první díl si budete moct přečít zítra, doufám, že se vám bude ona i obrázek líbit. :)


Otravná ženská 11

24. srpna 2014 v 18:03 | IceSun685 |  Otravná ženská
Shikamaru bez dalšího zdržování přivedl Temari až k rezidenci Hyuuga klanu, kterou si budovu dívka krátce prohlédla a trochu smutně ji napadlo, že podobně velké a rozlehlé budovy v Suně nemají, což byla nepochybně škoda, protože na rezidenci Hyuuga klanu se všemi tradičními prvky byl krásný pohled.
Shikamaru pak zůstal chvíli stát a rozhlížel se kolem snad ve snaze najít nějakého Hyuugu, kterého by znal nebo samotnou Hinatu. S tím ovšem Temari nepočítala, dnes mladík moc štěstí neměl.
Po chvíli se ale přece jen usmál a zavolal na mladého Hyuugu stojícího kousek od nich a mluvícího s jakýmsi starším příslušníkem klanu, kterému se v zápětí omluvil, aby mohl jít pozdravit Shikamara.
Jméno, které předtím její společník použil, i mladíkova tvář byly Temari povědomé a brzy tak Hyuugu zařadila ve svých vzpomínkách.
"Temari, pamatuješ si Nejiho?" zeptal se jí Shikamaru, když zmíněný mladík přišel až k nim.
"Ano, ráda tě opět vidím." přitakala Temari a podala si s vážně se tvářícím shinobim ruku.
Neji jí vrátil pozdrav a pak se podíval na Shikamara, od kterého očividně očekával, že něco řekne.
"Chtěl jsem se tě vlastně zeptat, jestli jsi neviděl Hinatu." vyhověl mu mladší z mužů.
"Pokud vím, tak se včera vrátili z mise dost pozdě, takže nejspíš ještě spí." odpověděl Neji lehce zamyšleně.
"A bude moc vadit, když ji vzbudíme?" zeptal se Shikamaru nejistě.
"No je skoro čas oběda, tak by stejně musela vstávat." pokrčil jeho společník rameny a dodal: "Takže jestli chceš, tak její okno je to třetí z leva v druhém patře a kameny všude kolem."
Mladík krátce nakrčil obočí, jakoby si nebyl jistý, jestli si z něj nedělá kamarád legraci, ale potom se pro jeden zohnul.
Neji mu ale položil ruku na zápěstí a řekl: "To byl vtip, já ti pro ni dojdu."
"Aha, dobře." řekl mladík trochu zmateně a raději ignoroval Temařino ušklíbnutí i Nejiho podezřívavý výraz, když odcházel. Shikamaru podle něj očividně nebyl ve své kůži a ani sám mladík se tak nakonec necítil.
"Vážně bys je začal házet?" zeptala se Temari zvědavě, když Neji nadobro zmizel.
"No on moc často nežertuje." začal se hájit mladík roztrpčeně. Poslední dobou mu to moc nemyslelo.
"Zdálo se, že má dobrou náladu." souhlasila Temari a lehce se usmála.
Shikamaru jen něco souhlasně zabručel a dál jen tiše čekali na dívčin příchod.


Otravná ženská 10

20. srpna 2014 v 17:45 | IceSun685 |  Otravná ženská
Dívka pomalu otevřela dveře a se stále nemizejícími obavami vešla dovnitř a byla velmi kladně překvapená, když uviděla její nový domov na několik příštích dnů.
'Nebo týdnů?' proletělo jí pesimisticky hlavou při vzpomínce na všechny ty papíry hromadící se na Tsunadině stole. Při této příležitosti si také vzpomněla na vlastní povinnosti, které nejspíš s její tvrdohlavostí nepočkají ani do zítřka.
Kunoichi se o tom zrovna chtěla zmínit, když ji Shikamaru předběhl trochu jinou záležitostí: "Tak co? Jak se ti to líbí? Já vím, že to ještě není tak úplně zařízené, ale i tak, co si o tom myslíš? A upřímně ano?"
Temari se v duchu zasmála jeho zbytečným obavám, protože na jejím názoru nakonec vůbec nezáleželo, i tak ale znovu prohlédla obývák, do kterého vstupovali z chodby, koupelnu, záchod, kuchyni i dvě další menší místnosti, z nichž jen v jedné byl nějaký nábytek a podle postele šlo zřejmě o ložnici, než odpověděla: "Je to nádhera, ale kde jsi na to vůbec vzal?"
"No, víš… rodiče přispěli… vlastně spíš přispěli trochu víc." odpověděl s podrbáním se na hlavě a nevinně se pousmál.
Temari se na druhou stranu zasmála nahlas a Shikamaru se k ní po chvilce váhání s chutí přidal.
"Tak, co kdybychom to tu trochu vylepšili?" navrhla dívka a znovu se rozhlédla.
"Přijímám jakékoliv nápady." pronesl její společník vážným hlasem, který dívku donutil k dalšímu usmání. Všichni muži nakonec byli takoví. Bez jakéhokoliv smyslu pro výzdobu nebo cokoliv podobného. Záleželo jim jen na praktičnosti, alespoň u Písečných ninjů to tak obvykle bylo. Zbytek, pak obvykle nechávali na partnerkách, sestrách nebo kamarádkách, jakou teď byla ona.
"V tom případě by jsme měli projít několik obchodů a podívat se, co by se ti sem hodilo. A já si aspoň udělám ty blbiny, co mi dal Gaara za úkol." navrhla Písečná kunoichi a její ochránce s úsměvem souhlasil.


Otravná ženská 09

18. srpna 2014 v 19:28 | IceSun685 |  Otravná ženská
Shikamaru ten den usínal ještě s většími výčitkami než včera, jelikož dívčin vějíř nakonec na louce nenašel.
Ráno se tak neochotně vzbudil už v sedm hodin unavenější, než byl večer, a otráveně a snad i trochu rozespale se zvednul z gauče a zamířil do kuchyně.
Ještě napůl spící se dal do chystání snídaně pro dívku, které se chystal všechny nesnáze nějak vynahradit.
Jakmile se ale nožem říznul do prstu, tak sám sobě v duchu vynadal do p*t*mc* a zcela probraný se do toho dal pořádně. Nakonec Temari si to zasloužila.
Naštěstí už se mu nepodařilo pokazit nic dalšího a tak brzy mohl vyrazit i s tácem po schodech nahoru a váhavě zaklepat na dveře.
Po chvilce čekání následoval druhý pokus a po něm se už konečně ozvalo dále.
Temari probuzená nepříjemným ťukáním se rozespale posadila, když Shikamaru nesměle vešel dovnitř se slovy: "Doufám, že neruším."
Kunoichi zívla a odvětila: "V podstatě ne." Mnohem raději by ale ještě spala.
Mladík se na ni díky té lži zářivě usmál a řekl: "To jsem moc rád." na chvíli se pak odmlčel, než pokračoval: "Udělal jsem ti snídani, marode."
Blondýnka si až teď všimla tácu v jeho rukou. Trochu nejistě se zeptala: "Stalo se snad něco?"
Shikamaru se zarazil, protože její podezíravost ho zmátla, ale v zápětí ze sebe začal soukat: "No…víš, totiž." Následovalo tiché odkašlání, než to konečně řekl narovinu: "Nenašel jsem tvůj vějíř."
Temari si povzdychla a následovalo ticho trvající několik minut, než řekla: "No to přece není tvoje vina ne?" Svým způsobem s tím byla už nějakou dobu smířená, i když ji to štvalo.
"Kdybych přišel dřív, nic z toho by se nestalo." namítl mladík provinile, ale blondýnka sama vypadala, že se tak cítí. To ona byla příliš sebejistá a nechala se tak hloupě porazit.
Shikamaru si ale její výraz asi špatně vyložil, protože řekl: "Vím, že je pro tebe ten vějíř důležitý, mrzí mě to, kdybych mohl něco udělat."
"Za to ty vážně nemůžeš. Já jen… že bez něj jsem v podstatě bezbranná." odpověděla kunoichi a pokusila se znít alespoň z části povzbudivě.
Mladík se toho v podstatě chytnul a s lehkým pousmáním i nadějí se zeptal: "Znamená to, že mi přestaneš mizet?"
Temari se jen usmála a přikývla s myšlenkou: 'Zbývá mi snad něco jiného? Když nový vějíř je až v Suně?'
"Bezva, takže dobrou chuť a já už tě nebudu rušit." prohlásil jednoduše a opustil místnost, aniž by mu v tom dívka chtěla bránit.

Otravná ženská 08

14. srpna 2014 v 10:48 | IceSun685 |  Otravná ženská
Mladík doběhl až k nemocnici s jedinou zastávkou v obchodě s vázami, který stál na dohled květinářství a byl nejspíš důvodem, proč už ho kamarádka nestihla zastavit, aby nenesl špatnou květinu na špatné místo, pokud to tak skutečně bylo.
Shikamaru nakoukl na recepci v hlavě stále Sakuřin požadavek a ke své smůle musel přičíst dívku stojící na chodbě a bavící se s nějakou pro něj neznámou sestřičkou.
Mladík proklel svou smůlu a nenápadně vyrazil k recepci. Sakura mu naštěstí nevěnovala pozornost a tak se mohl zeptat: "Promiňte, já hledám pokoj Temari z Písečné. Přivezli ji dnes dopoledne."
Recepční nakoukla do spisů a oznámila: "Je to pokoj osmnáct v druhém patře, ale pacientka je stále v bez…" říkala mu recepční, ale ať už chtěla dodat cokoliv, Shikamaru to už neslyšel, ve chvíli, kdy se Sakura otočila jeho směrem, zmizel ven téměř stejnou rychlostí, jakou přinesl Temari, protože každý úplně každý věděl, že je životu nebezpečné naštvat Sakuru i třeba kvůli nějaké prkotině.
Jelikož jeho kamarádka stále strašila v chodbě, kterou musel nepochybně projít každý, kdo se chtěl dostat k pacientům, zamířil Shikamaru na střechu a hledat příslušný pokoj, na to že by mohl projít kolem kamarádky v Henge no jutsu ani na okamžik nepomyslel. Sakura sice podobnou techniku jistě nehlídala, ale ani tak setkání s ní nechtěl riskovat.
Najít příslušný pokoje se nakonec ukázalo docela snadné, vlézt dovnitř po chvíli snažení s velkou vázou taky. Mladík se rozhlédl po pokoji, ale jako jediné vhodné místo se ukázal noční stolek hned u postele. Shikamaru obešel postel s pohledem na spící dívku a opatrně položil vázu na stolek.
V tu samou chvíli se Temari napůl probrala a její zpola zavřené oči padli na mladíka na pravé straně od položené květiny.
Temari odvrátila zrak s myšlenkou na skrytý význam té rostliny, který ona znala, ale u Shikamara to bylo sporné, a znovu se poroučela do říše snů a tak černovlasý mladík taky odešel, aby z toho zkusil vyspat.

Otravná ženská 07

12. srpna 2014 v 12:22 | IceSun685 |  Otravná ženská
Temari se spokojeně rozvalovala na louce, ale jen do doby, než se rozhodla pro trochu konstruktivnější způsob relaxace.
V Písečné vesnici to nikdy nemohla udělat, ale taky viděla už tolikrát malé holčičky, jak si pletou květinové věnce a dávají je na hlavy svým kamarádkám. Temari tu samozřejmě žádnou neměla a ani neuměla podobný věnec uplést, ale to v žádném případě neznamenalo, že by alespoň nemohl natrhat kytici z těch květin a možná ji cestou zpátky k domu Nara dát nějaké holčičce, která z ní ten věnec udělá.

Otravná ženská 06

7. srpna 2014 v 10:45 | IceSun685 |  Otravná ženská
Shikamaru otevřel dveře od domu a okamžitě ucítil vůni jídla. I přes to, že málem umíral hlady, se stále choval k Temari jako gentleman, což ji podle jeho odhadu velice těšilo.
Společně zamířili do kuchyně, kde se unaveně svalili na židli a čekali, co se bude dít.
Shikamarova máma pak před ně i jeho otce položila jídlo a sama se posadila s otázkou jak se Temari celý den měla.
Blondýnka jí to samozřejmě všechno popsala během jídla a pak už přišla s povídáním na řadu sama paní domu a večeře se tak bohužel neobešla bez nepříjemných historek o Shikamarově dětství, při kterých by se nejraději mladík propadl do země. Jeho matka námitek ovšem nedbala a Shikaku byl nejspíš rád, že není tématem pro rozhovor on, takže syna nepodpořil.
Po večeři tak Temari odešla nahoru, aby ulevila bolavým nohám a pořádně se vyspala. Zezdola ještě zaslechla, jak si její průvodce ztěžuje matce, že o něm takové věci nesmí říkat, a s pousmáním, když uslyšela, jak ho matka uzemnila, usnula.