Otravná ženská 01

2. srpna 2014 v 9:27 | IceSun685 |  Otravná ženská
Nad vesnicí ukrytou mezi písečnými dunami, kde ji dokázali najít jen ti, kteří cestu do ní už znali, svítilo slunce a rozehřívalo tak písek zchlazený nocí, aby opět pálil na dotek.
Bylo ráno, přesněji dvacet tři minut po šesté, když na dveře domu někdo zabouchal. Po chvíli tak neochotně otevřela mladá žena. Kdokoliv jiný by byl nejspíš naštvaný, že ho ten dotyčný budí tak brzo ráno, ale ona ne. Byla oblečená a upravená, jen ještě stále trochu ospalá.
Blondýnčiny oči padly na ninju za dveřmi. Žena okamžitě poznala, že se jedná o chuunina a ke všemu o pěkně udýchaného chuunina. To mohlo znamenat jen jedinou věc a to, že má pro ni velmi důležitou zprávu. Počkala tedy, až popadne dech, a potom se zeptala: "Tak o co jde?"
"Kazekage-sama si přeje s vámi mluvit, Temari-san." řekl důležitým hlasem, ale dívka měla neblahý pocit, že jen vzal svou povinnost vyřítit vzkaz příliš vážně a nejspíš o nic moc důležitého nepůjde, tak jako obvykle.
Její tvář tak zůstávala klidná, když položila druhou otázku: "Stalo se snad něco ve vesnici? Nebo je jiný důvod, proč to tak spěchá?"
"Nevím, madam, mám vám jen vyřídit vzkaz." odpověděl stručně a Temari si povzdechla. Tak z něj nakonec nic nedostane.
"Dobrá, můžeš jít." odvětila nakonec a ninja pouze přikývl, než zmizel v obláčku dýmu. Tohle vlastně nesnášela. Bylo to tak otravné, ale na geniny to dělalo dojem, což byl nejspíš důvod, proč to chuunini tak rádi napodobovali.


Cesta ke Gaarovi nebyla vlastně vůbec náročná z velké části proto, že Temari bydlela blízko budovy Kage a zčásti taky proto, že ulice byly takhle brzo ráno prakticky liduprázdné. Cestou do jeho kanceláře tak potkala jen pár civilistů a dva jouniny, kteří obvykle brání vstoupit do budovy Kageho každému, o kom nejsou předem informováni.
Temari vůbec nepřekvapilo, že ji pouze pozdravili kývnutím hlavy a otevřeli zdvořile dveře. Bylo jí vlastně jedno, jestli o ní ví nebo ne. Kazekageho sestra byla jednoduše zvláštní případ.
Cestou do kanceláře ji tak už nikdo nevyrušil a ona mohla jednoduše zaklepat a vejít.
Za stolem seděl Gaara, který zvedl hlavu až ve chvíli, kdy se dveře za Temari zavřely.
"Ahoj, jsem rád, že jsi tu tak brzy." nadhodil, ale na jeho tváři se žádná radost vyčíst nedala, tak jako obvykle. Některé věci se jednoduše neměnili.
Temari pouze přikývla a netrpělivě se zeptala: "No tak o co jde? Nebo není žádný pádný důvod, proč mi chuunin tluče o půl sedmé na dveře?"
Gaara se pouze usmál a podal jí nějaké papíry. "Je a docela dobrý, potřebuji, aby někdo schopný a spolehlivý splnil tuto misi."
Temari si je od něj vzala a přečetla několik prvních řádků, potom zvedla hlavu s otázkou: "V Konoze?" Gaara však jen krátce přikývl, aniž by jí to nějak vysvětlil.
"Řekneš mi, o co přesně půjde, nebo je vše v dokumentech?" položila další otázku a podívala se kritickým pohledem na stoh asi padesáti listů.
"Znění mise se týkají asi první dva listy, zbytek předáš Hokage a ona ti je vrátí vyplněné." uklidnil ji bratr a chtěl pokračovat.
"A to je všechno? Budu jen poslíček?!" skočila mu nespokojeně do řeči.
"Ne tak úplně. Tyhle…" řekl a předal jí dalších přibližně dvacet papírů. "Vyplníš, až budeš v Konoze, všechno v nich najdeš, neboj, a společně s těmi, co dáš Tsunade na vyplnění, se vrátíš zpátky domů."
Temari se nad tím krátce zamyslela, jakoby zvažovala, jestli mu je nemá i tak hodit na hlavu, než se s přikývnutím zeptala: "Hmmm… a čeho se ty listiny vlastně týkají?"
Gaara se trochu zamračil, snad jako by ho nebavilo její věčné ptaní, než odpověděl: "Obchodu. Tohle celé je obchodní záležitost mezi vesnicemi, ale jak sem říkal, všechno najdeš v dokumentech."
Kazekaze se nezdál příliš nadšený z toho, že se ho Temari ptá na hlouposti, které si může klidně přečíst a blondýnka zase nebyla nadšená z takto už na první pohled neuvěřitelně nudné mise, ale Kage je tady on a kunoichi si toho byla velice dobře vědoma, proto polkla další zbytečnou otázku a raději mu věnovala krátký úsměv.
"Takže jestli je to všechno, tak já jdu, jen mi řekni kdy mám vyrazit." prohodila nakonec a srovnala si papíry v rukou.
"Mělo by stačit zítra ráno." odpověděl Gaara zřejmě potěšený, že překonala původní špatnou náladu.
Temari tedy jen přikývla a vydala se z kanceláře, než si mohl její bratr všimnout otráveného výrazu, který se jí pomalu objevil na tváři.
'Já věděl, že to ten ninja vzal moc vážně.' projelo jí otráveně myslí. Poslední dobou měla úkolů v Konoze už dost. Nikdy to sice netrvalo moc dlouho, snad kromě zařizování chudinské zkoušky, ale ani tak se jí to nelíbilo. Vlastně už povýšila na velvyslance, ale nijak ji to netěšilo.
Trochu otráveně tak vyrazila domů.

O mnoho kilometrů dál někdo také zaťukal na dveře. Otevřít mu ovšem přišla černovlasá žena s tázavým výrazem ve tváři a otázkou na rtech, místo otrávené blondýnky: "Koho sháníte?"
Ninja si ji prohlédl a odpověděl: "Máte doma syna, madam?"
Žena malinko nakrčila obočí, jakoby přemýšlela, kde by mohl její syn být, než odpověděla: "Myslím, že ještě spí, mám mu něco vyřídit?"
"Jen, že si s ním přeje mluvit Hokage-sama" odvětil muž a jen naznačil úklonu, než se vydal zase pryč.
Na ženině tváři se objevil trochu znuděný výraz, když zavírala dveře. Její další kroky pak vedly do druhého patra, kde ještě pořád bydlel její osmnáctiletý syn, tedy dokud se nezařídí voda a topení v jeho budoucím bytě, pokud k tomu tedy vážně má dojít, o čemž celkem pochybovala.
Vědoma si toho, že volat na něj nemá smysl hned ze dvou důvodů, kde první byl, že by stejně neodpověděl, i kdyby to slyšel, a druhý zase, že jak znala svého syna, tak ho něco tak tichého jako volání vůbec nevyruší, a tak jí nezbývalo nic jiného, než vyjít schody.
Jeho matka zaklepala, spíš ze slušnosti, než že by čekala odpověď. Podle očekávání se nic neozvalo a tak vstoupila bez pozvání dál. Našla ho přesně tak, jak očekávala, chrápat na posteli.
Sebrala mu tedy po předchozích zkušenostech peřinu a zařvala mu do ucha jeho jméno s myšlenkou: 'Vždycky to zabere.'
Mladík podle očekávání vyletěl z postele a naštvaně se podíval na matku. Hned ho to ale přešlo, protože moc dobře věděl, že štvát tuhle osobu se zrovna nevyplácí.
"Chce tě Hokage-sama a jelikož je už téměř poledne, tak bys tam měl jít hned potom, co se najíš, protože moje dítě nikam hladové nepůjde." prohlásila nekompromisně a jelikož nebylo třeba říkat nic dalšího nebo snad čekat na odpověď, tak opustila jeho pokoj.
Mladík se tak pouze zamračil, oblékl se a vyrazil po schodech dolů. S jeho matkou se hádat nedalo a on to moc dobře věděl, navíc měl stejně hlad.



Takže další z mých kdysi prvotin je opravená od hloupostí starého stylu psaní a připravená jen pro vás.

---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama