Otravná ženská 03

4. srpna 2014 v 12:00 | IceSun685 |  Otravná ženská
Na budíku bylo přesně dvacet jedna minut po čtvrté, když začal drnčet a Temari kvůli němu vyskočila z postele rovnou na nohy. Potřebovala ale chvilku, aby se vzpamatovala, než ho konečně umlčela a pustila křečovitě sevřený kunai.
Venku byla stále tma a tak rozsvítila lampu u postele, na kterou si unaveně sedla. Sama sebe na okamžik proklela, že se rozhodla vstávat ještě před rozbřeskem, ale poušť je přes den horká a tak chtěla dívka vycházet s prvními slunečními paprsky.
Asi pět minut se ještě probírala, než se donutila zvednout a jít do koupelny.
Po ranní hygieně tak zbývalo se už jen nasnídat, pořádně obléct a vyrazit.


Přesně, jak si včera naplánovala, dnes vycházela z vesnice pomalými snad ještě rozespalými kroky vstříc poušti, ozářené prvními paprsky nadcházejícího dne. Temari naposledy zívla a rozběhla se do stále ještě chladné pouště. Moc dobře věděla, že tak dlouho nezůstane.
I když spěchala, otočila se na nyní už špatně viditelnou vesnici koupající se ve slunci.
Příchod dne znamenal i příchod tepla, které blondýnku přinutilo jen pár hodin po východu slunce svlékat nejteplejší část oděvu a schovat ho do cestovní tašky, stále ale dávala pozor, kolik toho má na sobě, protože nikdo nevěděl, jak je pouštní slunce zrádné lépe, než ninjové Písečné.
Temari se podívala na oblohu, podle polohy slunce mohlo být už kolem osmi ráno, to ji ale ani tam moc nezajímalo, jako spíš ověření správnosti směru, který prozatím seděl, jak měl.

O spoustu kilometrů dál v tu samou chvíli zvonil budík dožadující se už dobrých deset minut pozornosti, které se mu mělo právě teď dostat. Shikamaru zvedl hlavu a otráveně se podíval na tu neuvěřitelně otravnou věc ležící na stole, bohužel taky mimo dosah jeho ruky, takže bude muset vylézt z postele, aby to napravil.
Pro jistotu se ale ještě podíval na ciferník, aby si ověřil, že skutečně musí vylézt a nejedná se jen o omyl. S jediným povzdechem se tak posadil, protáhl a vstal.
Za necelých deset minut se konečně dostavil na snídani a s několika dalšími povzdechy si poslechl mámino kárání o tom, že tu už měl dávno být, že to má studené a tak podobně.
Po snídani se stále ještě ospale vydal nahoru.
Ať bude ona tajemná návštěva kdokoliv, Shikamaru se o ni musí postarat, což znamená zařídit jí bydlení, stravu a zábavu a nic na tom neměnilo, že mu to vesnice všechno zaplatí i s bonusem.
Jejich dům ovšem bohužel nebyl ani dost velký, aby měl Shikamaru další pokoj, kam by návštěvu mohl strčit, takže mu vlastně nezbývalo nic jiného, než velvyslanci přenechat vlastní postel. Samozřejmě, by návštěvě mohl zařídit i jiné bydlení, ale jako průvodce musel být po ruce a tak bylo mnohem jednodušší přivést návštěvu za sebou.
'Už zas si musím uklidit pokoj, to je otrava, jakoby nestačilo stěhování.' s touto jedinou myšlenkou se pustil do díla.
Vyluxovat, utřít prach, donést čisté peřiny a polštáře a samozřejmě vrátit na své místo, aneb shrnout do šuplíků, všechny věci poházené po stole i poličkách a v konečné fázi vyprázdnit skříň, aby si návštěva měla kam dál alespoň věci na oblečení.
Celý tento rituál taky znamenal, že jeden bod ze seznamu si bude mladík moct vyškrtnout a tak mu zbýval už jen problém se stravou a naposledy se zábavou, která byla největším oříškem, jak se taky dá něco takového připravit, když neměl ani malou představu, koho k nim Písečná vlastně posílá.

Temari dál putovala pouští s jedinou zastávkou na občerstvení a odpočinek, její pohled padl na zatím neuvěřitelně vzdálené hranice Zemi Vzduchu a Ohně. Blondýnka si trochu povzdechla a znovu se vydala po poušti dál. Nejhorší, co se tu dalo dělat, bylo zastavit. Slunce pak člověku bralo sílu i odhodlání pokračovat. Pro ni to ovšem nebyl až takový problém. Byla ninja a ještě ze všeho ze Suny.

Shikamaru sešel znuděně schody a odkašláním si získal pozornost obou rodičů, než spustil předem připravenou řeč: "Hokage mi včera dala misi, mám se postarat o vyslance ze Sunagakure no Sato. To znamená, že se mu musím postarat o bydlení a jídlo a jelikož můj nový byt ještě není hotový, tak…"
"Bude bydlet u nás, chápeme, ale to neznamená, že se o něj budeme starat místo tebe!" přerušila ho přísně jeho matka, zatímco její manžel se raději díval z okna. Zřejmě nemusel být u všeho.
"Neboj se, mami, chci jen, abyste se mu postarali o jídlo, což vám vesnice zaplatí, zbytek zvládnu sám." ujistil ji syn a po očku pošilhával na svého otce se žádostí o podporu, která mu chybě snad v každém sporu se svou matkou, kromě toho, kdy jim řekl, že se odstěhuje. Tam ho otec moc rád podpořil a ještě mu řekl, ať si pospíší, dokud je jeho matka pro.
"Dobře, ale jen o jídlo." poznamenala nakonec skutečná hlava rodiny a ukončila tak debatu se synem, zatímco její manžel se dál díval jinam.

Trvalo téměř celé tři dny, než se zaprášená dívka dostala na dosah Konohy, kde se naposledy spokojeně nadechla, než vykročila k bráně. Tohle byla skutečná úleva po všem prachu z cesty a místech, kde musela přenocovat. Samozřejmě bylo několik hostinců, kde by to taky bylo možné, ale to by ji stálo další den cesty, což nebyla ochotna připustit. Čím dříve tu skončí, tím dřív se bude moct vydat domů.
U brány ji však zastavila stráž se slovy: "Jméno a důvod návštěvy!" a zkazila jí tak radost.
Temari tak jen protočila panenky a odpověděla: "Jsem Temari z Písečné a jsem zde na rozkaz Kazekageho-sama. Hokage-sama mě očekává."
Strážní se na sebe podívali a po chvíli jí jeden z nich kývl, aby ho následovala, jakoby to bylo nutné, když tu byla už tolikrát a jednoho z nich si dokonce matně vybavovala.

Temari v jeho doprovodu přišla až před budovu Hokage, kde ji nechal o samotě a vrátil se ke svým povinnostem. Po chvíli čekání se jí ujala Shizune se slovy: "Jste tu brzy Temari-san"
"Ano, chci to mít za sebou co nejdříve." odpověděla pokud možno zdvořile a pokynula Shizune na pozdrav. S asistentkou Hokage se už nějakou dobu znala jménem, což byl další důkaz, že ji sem Gaara posílá až moc často. Samozřejmě měl spoustu jiných ninjů, kteří sem taky museli chodit, ale jí se to zdálo pod její úrovní. Byla nakonec sestra Kazekageho a velitelka jednotky jouninů a ne žádný poslíček.
Cesta do Tsunadiny kanceláře, ale díky tomu proběhla docela příjemně, kdy se jí Shizune ptala na cestu a navzájem si mohly obě ženy postěžovat na svou práci.
Pak ale přišel čas zase se věnovat svým povinnostem a tak Shizune zvážněla a po zaklepání vešla do Tsunadiny kanceláře se slovy: "Je tu ninja ze Suny, Tsunade-sama."
"Dobře, ať se posadí a ty pro něj prosím zajdi." odpověděla Hokage, aniž by zvedla hlavu od papírů, které ji zřejmě musely něčím naštvat, protože si je prohlížela dosti nerudně.
Shizune pouze přikývla a opustila kancelář, na rozdíl od Písečné kunoichi zřejmě rozkaz své nadřízené pochopila a přesně věděla, pro koho to má zajít.
"Gaara mi pro vás dal tohle, Tsunade-sama." ujala se řeči Temari, když se zdálo, že se už nedozví, kdo je to ten on, a podávala jí svěřené papíry.
Teprve nyní Tsunade zvedla hlavu, aby zjistila, kdo to vlastně přišel a pak se na ni usmála. I ona ji znala jménem, ale ani u ní se to Temari v podstatě nelíbilo, i když to brala jako poctu, že si ji Hokage obtěžuje pamatovat.

Mezi tím se Shikamaru pomalu probouzel z říše snů. Protáhl se, zívnul a neochotně se zvednul z postele, která už v brzké době neměla být jeho, věci pro návštěvu dosud zůstávaly v rohu místnosti, kde je po úklidu nechal, zatímco se odmítl vzdát svých peřin.
Jen tak napůl vnímal klepání na vchodové dveře a svou mámu, jak je otvírá. Ještě v polospánku zaslechl něco z rozhovoru Shizune se svojí matkou a stále ospale se vydal dolů ze schodů.
Další slovo ho už ale spolehlivě probralo a pád ze schodů způsobený šokem tomu jen dopomohl.
Shikamaru okamžitě zvedl hlavu a vyhrkl: "Temari?! Říkala jste Temari???"
Shizune se na něj zaraženě podívala, ale odpověděla: "Ano, je to snad problém?"
"Ne, nne…není já… já jen, že no ehm…" dostal ze sebe nesrozumitelnou větu a raději zavřel pusu.
V další sekundě už byl ale zase nahoře a oblákal se.
Shizune jen nechápavě zakroutila hlavou a odešla, nebyl důvod čekat. Až přijde, tak přijde, ona se potřebovala ujistit, že v kanceláři jde všechno dobře, tak jak to nakonec měla ve zvyku, už od jmenování svého mistra Hokagem.



Opět něco pro vás a já doufám, že se vám to i líbilo. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama