Otravná ženská 04

5. srpna 2014 v 10:32 | IceSun685 |  Otravná ženská
Temari už několik minut otráveně seděla na židli a sledovala Tsunade, jak se marně snaží udělat na zcela zaplněném stole alespoň kousek místa. Nakonec to vzdala a papíry přistály na podle Temařina odhadu nejspíš nejmenším stohu dokumentů.
Temari tak přemýšlela, jak dlouho bude vlastně trvat, než se jí vrátí, když se dveře prudce rozletěly dokořán a průvan způsobil naprostou katastrofu v hromadách papírů, takže Temařino polekané škubnutí, které přišlo jen o vteřinku dřív, se zdálo naprosto nepodstatné. Její zděšený pohled v tu chvíli naprosto přesně vyjadřoval, co se jí honilo hlavou: 'Už nikdy neuvidím Sunu!'
Blondýnka se v zápětí otočila s úmyslem důvodu této katastrofy několik vrazit. Její vějíř se ovšem těsně před jeho obličejem zastavil a ona se zdála být čím dál zmatenější.
"Co ty tu děláš?!" vyštěkla podrážděně.
"No em… já no." koktal Shikamaru, ale v zápětí si odkašlal a začal znovu o poznání klidněji a rozvážněji: "Hokage mě pověřila, abych se postaral o vyslance ze Suny."
Temari nejprve zbledla, pak zrudla a nakonec se musela posadit, jinak by na zemi neležely pouze papíry.


V porovnání z Tsunadinou reakcí se ovšem Temari zachovala naprosto klidně a rozvážně.
Po asi půl hodině, při které si Shikamaru přál, aby se nikdy nenarodil, se Tsunade uklidnila natolik, aby se ho přestala pokoušet vyhodit z okna, za což byl mladík nesmírně rád. V další minutě už pak byli oba vyhozeni ze dveří a tím pádem naprosto sami. Nikdo, dokonce ani Shizune, která přišla jen krátce po Shikamarovi a raději hned zase vycouvala, se teď zrovna nehrnul Hokage na oči, protože by mohl skončit velice špatně.
Mladík se podíval Temari do očí a čekal, jestli prolomí to trapné ticho.
Jelikož se to nestalo, musel se chopit slova sám: "Chová se tak i Gaara, nebo jen našemu Kage šplouchá na maják?"
"Ne, v podobných situacích praští hlavou o stůl a ptá se: 'Co jsem komu udělal?'" odpověděla stále ještě zaražená dívka a nezmohla se na nic víc, než na tupé zírání na zavřené dveře.
Další rána do stolu naznačovala, že se Tsunade ještě tak úplně nevzpamatovala z amoku, a tak Temari i Shikamaru velice rychle vyklidili prostor a vyrazili raději k její nové ubytovně.

Cesta k Nara domu byla tichá, na Temařin vkus snad až příliš. Jelikož se mladík k ničemu neměl, zbylo to na ní: "Em, takže já budu bydlet u vás doma?"
"No jo, vlastně v mém pokoji." odpověděl Shikamaru a znovu tak nechal mezi nimi ticho. Už to byla delší doba, co ji viděl naposledy, ale i tak byl strašně nervózní a snad i proto, že se vůbec nezměnila.
Temari se prudce zastavila, otevřela pusu dokořán a vyhrkla: "To jako s tebou v pokoji? Jakože tam budeme spát…"
"Ne! Já budu spát na gauči v přízemí, pokoj budeš mít sama pro sebe." téměř vykřikl vyděšený mladík. Něco takového by na něj bylo trochu moc.
To ji uklidnilo a tak mohli v tichosti pokračovat dál, aniž by kterýkoliv z nich chtěl přerušit to trapné ticho.

Po několika trýznivých minutách konečně dorazili k domu.
Shikamaru pomalu a s obavami otevřel dveře. Naproti jim okamžitě přišla Shikamarova máma, přesně jak se mladík obával.
"Vítám tě u nás, už je to strašně dlouho, co jsi v Konoze byla naposledy že?" vyhrkla téměř sentimentálně a okamžitě Temari zavlekla do obýváku, kde jí dala už připravený čaj. Shikamaru si v tu chvíli přál, aby vesnice pro Temari zařídila hotelový pokoj tak jako minule.

Po vypití čaje a zodpovězení několika otázek týkajících se cesty, se blondýnka odebrala nahoru do pokoje, který našla jen díky popisu cesty. Už u nich na návštěvě sice byla, ale to si vystačila v přízemí na čaji velmi podobném tomuto. Jen otázky byly trochu jiné a tentokrát se naštěstí netýkaly toho, jestli chodí s jejím synem.
Temari padla na postel a přála si zbytek dne prospat, což se jí po několika minutách také docela snadno splnilo. Nevzbudil ji dokonce ani Shikamaru, když jí šel zavolat dolů na už trochu pozdní oběd, na kterém jeho matka trvala a tvrdila takové ty věci o slušnosti.
Temari tak nerušeně prospala celé odpoledne i noc, čímž dohnala všechen spánek, který si po cestě, ve snaze mít to za sebou co nejdřív, nedopřála, což byla nejspíš chyba, protože tu očividně stráví ještě hodně času.

V pokoji byla ještě tma, když se blondýnka probudila. Pomalu se posadila, protáhla a nakonec podívala na hodiny. Čas, který na nich stál, ji vůbec nepotěšil. Bylo jen dvacet tři minut po páté. Temari si proto zase lehla s prosbou ať aspoň na hodinku nebo dvě usne.
Jelikož ale už asi dvacet čtyři hodin nic nejedla a po pěti minutách se stalo kručení v žaludku nesnesitelné, přinutila se znovu zvednout z postele. Snad ji vzbudil právě hlad.
Po upravení pomačkaného oblečení, spravení culíčků a posledním zívnutí se odebrala po schodech dolů.
Hned pod schody na gauči, na kterém včera seděla a popíjela čaj, nerušeně pochrupoval Shikamaru, takže ho velmi opatrně obešla, protože mladík si jistě nezasloužil vzbudit, ale na okamžik se stejně zastavila, ale si ho prohlédla.
'Je docela roztomilý, když spí.' napadlo ji náhle, ale myšlenku rychle vyhnala z hlavy jako hloupost a pokračovala do kuchyně.
Tiše za sebou zavřela dveře a rozhlédla se. Po dobrých deseti minutách ovšem nenašla vůbec nic pořádného, jen nějaké polotovary, konzervy a podobně, takže vlastně nic, co by se dalo sníst bez vaření, a tak jí nezbylo než doufat, že nějaký obchod s potravinami otvírá před šestou.
Musela to ovšem risknout, protože s ohledem na její žaludek měla pocit, že tím brzy vzbudí celý dům.

Temari tak během následující hodiny prošla zběžně snad půl Konohy a stihla se asi pětkrát ztratit. Byla tu sice několikrát, ale nikdy se nemusela učit ulice ani nic podobného, její návštěvy totiž nebývaly tak dlouhé a hlavně mívala průvodce.
Nakonec narazila jen na restauraci, kde otvírají v sedm hodin. Jelikož hledat něco jiného by pravděpodobně zabralo mnohem víc času, rozhodla se dívka počkat těch necelých patnáct minut a tak se jednoduše posadila na zem vedle plátna, které zakrývalo židle, a pozorovala, jak se vesnice postupně probouzí a na ulicích přibývá lidí jdoucích do práce i příliš aktivních dětí.
Během několika dalších minut pak ke krámku dorazil nějaký stařík a malinko zmateně se podíval na Temari.
Ta pouze zvedla hlavu a dala mu odpověď na nevyřčenou otázku: "Čekám, až otevřou, umírám totiž hlady."
"Tak to si pojďte sednout, slečno, za chvíli máte jeden speciální rámen na stole." prohlásil s úsměvem muž a gestem ji pozval dál. Temari samozřejmě neváhala ani vteřinku a už za necelých deset minut se s chutí pustila do jídla.
V obchodě pak strávila ještě další hodinu ať už povídáním s majitelem obchodu nebo pořádáním jednoho rámenu za druhým, aniž by ji trápila možnost, že by ji mohl Shikamaru začít hledat. Předtím ji ani nenapadlo, že by nechávala vzkaz, protože se hodlala hned vrátit, ale právě teď už to začínalo být aktuální, aniž by ji to vůbec napadlo. Dokonce ani, když se rozhodla ještě trochu projít Konohu, jak jí ten starší pán navrhoval, tak si nevzpomněla na člověka, který ji měl mít na starost.

Bylo něco po osmé a dům Nara se pomalu probouzel. Shikamarovi to ale bylo úplně jedno a i nadále spokojeně polehával a jen matně vnímal pohyb rodičů kolem sebe.
Nakonec to byly až sluneční paprsky, kterým se konečně podařilo proniknout zamračenou oblohou, kdo dostal mladíka z postele. Byť jim to taky trvalo nějakou dobu.
Shikamaru se rozhlédl kolem, ale jediný koho viděl, byla mamka. Podíval se tedy na hodinky a pak znovu po okolí.
Nakonec mu nezbylo nic jiného než se posadit a zeptat se mámy: "Kde je táta? Touto dobou už bývá vzhůru."
Matka se na něj otočila a trochu ledabyle odpověděla: "Poslala jsem ho znovu do obchodu, že včera nakoupil věci na vaření na tři dny je sice hezké, ale vzít něco k snídani ho nenapadlo."
Mladík pouze přikývl a jinak ignoroval její tón, kterým zpochybňovala partnerovu šanci přežít bez ní, a začal si lámat hlavu nad dnešním programem, protože původní plán vzít vyslance na sportovní utkání dětí z akademie jaksi padl, jelikož se Shikamarův předpoklad, že to bude kluk, jaksi nenaplnil.



Tak Temari šla prozkoumávat taje Konohy a Shikamaru to ani nepostřehnul, ale bez obav, nakonec mu bude muset začít chybět. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama