Otravná ženská 07

12. srpna 2014 v 12:22 | IceSun685 |  Otravná ženská
Temari se spokojeně rozvalovala na louce, ale jen do doby, než se rozhodla pro trochu konstruktivnější způsob relaxace.
V Písečné vesnici to nikdy nemohla udělat, ale taky viděla už tolikrát malé holčičky, jak si pletou květinové věnce a dávají je na hlavy svým kamarádkám. Temari tu samozřejmě žádnou neměla a ani neuměla podobný věnec uplést, ale to v žádném případě neznamenalo, že by alespoň nemohl natrhat kytici z těch květin a možná ji cestou zpátky k domu Nara dát nějaké holčičce, která z ní ten věnec udělá.


Shikamaru mezitím dorazil domů a nervózně se rozhlédl po pokoji. Na první pohled ale nic neviděl a pak ho napadlo, že Temari mohla spíš vzkaz nechat tam, kde ji bude hledat, takže na posteli.
Nic podobného ale v jejím nebo spíš ve svém pokoji nenašel a tak se znovu vydal dolů a posadil se na svou provizorní postel.
Téměř v zápětí pak na stole před sebou uviděl bílý lístek a natáhl se pro něj s nevyřčenou otázkou, jak je vlastně možné, že si ho nevšiml už předtím.
Shikamaru pak v duchu přečetl: 'Šla jsem na asi jediné místo, které jsi mi neukázal, asi to neuhádneš, takže to je ta louka, kolem které jsme šly včera. Nechtěla jsem tě budit, takže jsem ti nechala tenhle vzkaz, snad jsem ho umístila tak, abys ho našel hned, jak se probudíš. Temari.'
Shikamaru vzkaz skrčil a ještě nějakou tu chvíli si nadával do b*bc*, než vyrazil k louce. Vlastně si ani nebyl jistý, jestli tam Temari pořád je. Dost možná se hledají navzájem.

Blonďatá kunoichi se sama pro sebe usmála a posadila se zpět do trávy.
Přesně jak si naplánovala, teď v rukou držela kytici, kterou v rukou pomalu otáčela a zvažovala, jestli ji raději nevezme do domu Nara do vázy, než aby ji podle původního plánu dala nějakému děvčátku. Měla květiny ráda, i když nebo snad právě proto, že jich v Písečné moc najít nešlo snad kromě kaktusů.
Na chvíli tak zavřela oči a vychutnávala si vůni už pomalu vadnoucích květin. Po několika minutách klidu a míru jí ovšem její království narušili tichoučké kroky. Temari pootevřela oči a lehce se napjala, když se chystala k reakci. Po chvíli pak byly kroky jen kousek za ní a Temari se prudce otočila s rukou na vějíři a s otázkou o totožnosti vetřelce na rtech. Už se ale zeptat nestihla, protože útočník byl blíž, než podle zvuků předpokládala a dřív, než ho stihla zahlédnout, ji praštil do spánku a dívka se poroučela na zem do tmy.

Shikamaru doběhl až na louku a rozhlédl se. Na první pohled ale nenarazil na nic zajímavého a už vůbec ne na dívku, kterou se tak moc snažil najít.
Druhý pohled spojený s klidným procházením louky ovšem přinesl něco úplně jiného. Shikamarovi oči se rozšířily, když mu pohled padl na dívku ležící na zemi bez jakéhokoliv pohybu.
Netrvalo ani pět sekund, než se mladík dostal přes půl rozlehlé louky a zkontroloval její puls spolu s chaotickými myšlenkami v hlavě: 'Díky bohu dýchá. Ale, ale co teď… co mám co… uklidni se, Shikamaru, jen se uklidni.'
S hlubokým nádechem se pak donutil myslet racionálně a vzal dívku do náruče, aby ji dopravil do nemocnice, kde jak už věděl, byla Sakura. Jeho kamarádka se o dívku jistě postará mnohem líp než teď on.

Cesta, kterou pak musel absolvovat byla mnohem rychlejší, než si původně myslel, že je vlastně možné, ale naštěstí bylo.
V další minutě už mladík proletěl dveřmi nemocnice a podával nehybné tělo Sakuře, která se sice tvářila trochu zmateně, ale dívku si od něj okamžitě převzala, aby bez zbytečných otázek sama zjistila, jak na tom pacientka je. Pro mladíka to ovšem znamenalo být vykázán za dveře ordinace, kde se konečně dokázal trochu uklidnit.
Mladík se zhluboka nadechl a posadil se před ordinaci, kde měl v plánu si trochu odpočinout a počkat na Sakuru. Starosti, které se mu honily hlavou, mu ovšem podobný luxus nedovolovaly a tak bylo jeho tělo i nadále napnuté stejně jako ve chvíli, kdy dívku uviděl ležet na zemi.
První uvolnění tak přišlo až ve chvíli, když mu Sakura oznamovala: "Temari bude v pořádku, do zítřejšího rána by se měla probudit. Jediné zranění, které utržila, je pořádná boule na hlavě, jinak je úplně v pořádku a nejspíš nemá ani otřes mozku, ale se stoprocentní jistotou ti to řeknu, až se probudí." Kunoichi se na chvíli odmlčela a podívala mladíkovi do očí "Já vím, že si to vyčítáš, ale nemůžeš nám tu strašit pořád, běž domů a trochu se vyspi ano?"
"Ale…" namítl mladík chabě, ale ať už měl v plánu říct cokoliv, bylo to nemilosrdně umlčeno Sakurou: "Kdyby se něco změnilo, dám ti hned vědět a teď už jdi a dneska tě tu už nechci vidět, je ti to jasné?" prohlásila dívka přísně a mladík si nebyl jistý, do jaké míry to vlastně bere vážně a snad hlavně proto nakonec rezignovaně vyrazil z budovy ven.

Shikamaru ovšem nedokázal jít prostě domů a tak se pomalu procházel po vesnici a přemýšlel. Ani si vlastně nevšiml, že bezmyšlenkovitě neustále obchází nemocnici, jen si stále vybírá trochu jiné uličky.
V hlavě e mu zatím honilo spoustu věcí, vlastní hloupost, nepozornost, ale ani jednou jedinkrát se nepozastavil nad skutečností, že si nevzpomíná, kdy naposledy viděl Temařin vějíř. Po několika minutách se ovšem nad touto skutečností konečně trochu pozastavil a podíval, kde to vlastně je. Zjištění, že několik posledních minut strávil obcházení nemocnice se neukázalo ve výsledku jako moc kladné a na chvíli to opět odpoutalo jeho pozornost od ztraceného vějíře, aby si mohl v duchu vynadat: 'Co to se mnou s*kr* je, proč mám v hlavě jenom Temari? Chovám se jako naprostý hlupák, to snad ani není možné.'
Zničené svěšení hlavy ho snad alespoň trošičku probralo, protože zamířil na opačnou stranu, než stála nemocnice. Temařin vějíř byl ovšem už zase zapomenut. Shikamru jednoduše předpokládal, že ho má u něj v pokoji.

Po pár krocích pak znovu vzhlédl, ale jen aby zjistil, že stojí jen kousek od květinářství Yamanaka. 'Možná mi společnost kamarádky aspoň trochu pomůže.' napadlo ho, protože se cítil skutečně dost pod psa a s touto myšlenkou vstoupil dovnitř.
Ino zvedla oči od rozečtené knížky a pozdravila ho, než stihl udělat totéž: "Ahoj, co ty tu děláš?"
Shikamaru stále myšlenkami bůh ví kde, nepřítomně odpověděl: "Nazdar."
Jeho kamarádka pak zvedla jedno obočí a zeptala se: "Přišel jsi sem okounět, nepřítomně hledět do zdi, popovídat si nebo si aj něco koupíš?"
Shikamaru zvedl hlavu, jako by se právě probudil, a odvětil: "Co jsi říkala? Nedával jsem pozor."
Ino se otráveně plácla do čela, byla zvyklá na otráveného Shikamara, kterému se nechce odpovídat, ale v žádném případě ne na nepřítomného, snad proto podrážděně řekla: "Ptala jsem se, jestli si něco koupíš nebo sis přišel popovídat." Z nevyřčených důvodů se raději rozhodla neuvádět zbytek.
Shikamaru se zamyslel, při čemž opět hloupě koukal do zdi. 'Koupit si kytku? Co bych s ní asi tak mohl dělat?.' dumal otráveně. 'No Ino přece neřekla, že si ji mám koupit pro sebe ne?' a v jeho hlavě se jakoby rozsvítilo, nebo jen někdo strhl černý závoj, který měl kolem mysli. 'No jistě, můžu jí dát Temari do pokoje. Proč mě to nenapadlo dřív? Já sem takový t*p*c!!'
"Haló, si při smyslech nebo tě mám odvést do nemocnice?" zeptala se ho dívka a ani netušila, jak nevhodná slova vybrala.
"Nemocnice?" zopakoval po ní mladík napůl zdrceně a napůl nechápavě a kunoichi tím už dopálil. Od nechápání tu měla Chojiho a i ten ji s tím štval, ale jestli to budou dělat oba, tak to asi nezvládne.
Ino na něj naštvaně zaječela: "Jestli jsi sem přišel tropit si ze mě fórky, tak můžeš taky hodně rychle vypadnout!!!"
Shikamaru se zatvářil ještě zmateněji a nejistě odpověděl: "Fórky? Já si z tebe legraci nedělám jen… jen jsem se zamyslel, promiň."
Chvíle ticha, která následovala, mohla znamenat jen jediné: buď že mladík začne velice rychle navazovat, kde skončil, nebo že ho jeho kamarádka a kolegyně z týmu roztrhá na cimpr campr, což u Ino čas od času bylo snad i možné.
Shikamaru tedy raději rychle zvolil správnou odpověď: "Ale když už jsem tady, tak si opravdu něco koupím."
Ino se ovšem netvářila o nic míň naštvaně, když odpověděla: "Něco?! Já tu mám sto padesát druhů kytek! Nemohl bys být aspoň trošičku konkrétnější?!"
Mladík nasucho polkl, když se chystal odpovědět: "No já nevím, co bys mi doporučila, abych donesl holce do nemocnice, jako symbol omluvy?"
Jelikož byla naštvaná, takže se nad otázkou ani nezamyslela, když odpovídala: "Pro mě za mě. Támhle si vezmi pár růží, zaplať a hlavně mi běž z očí!"
Mladík ani na vteřinu nezaváhal a vytáhl rudou růži. Okamžitě zaplatil a vypadl z obchodu se sotva slyšitelným měj se.
Až příliš pozdě si pak Ino uvědomila, že mu prodala květinu, říkající miluji tě, která rozhodně nemá nic společného s omluvou ani s přáním brzkého uzdravení. I přesto, že vyběhla za kamarádem na ulici, bylo příliš pozdě, byl už dávno pryč a Ino se jen mohla modlit, aby ta dotyčná neznala skrytý význam květin, jinak dojde k velmi velkému nedorozumění a Shikamaru na ni bude zřejmě ještě hodně dlouho naštvaný.



Tak to by byl další díl pro vás. Doufám, že se líbil. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama