Otravná ženská 08

14. srpna 2014 v 10:48 | IceSun685 |  Otravná ženská
Mladík doběhl až k nemocnici s jedinou zastávkou v obchodě s vázami, který stál na dohled květinářství a byl nejspíš důvodem, proč už ho kamarádka nestihla zastavit, aby nenesl špatnou květinu na špatné místo, pokud to tak skutečně bylo.
Shikamaru nakoukl na recepci v hlavě stále Sakuřin požadavek a ke své smůle musel přičíst dívku stojící na chodbě a bavící se s nějakou pro něj neznámou sestřičkou.
Mladík proklel svou smůlu a nenápadně vyrazil k recepci. Sakura mu naštěstí nevěnovala pozornost a tak se mohl zeptat: "Promiňte, já hledám pokoj Temari z Písečné. Přivezli ji dnes dopoledne."
Recepční nakoukla do spisů a oznámila: "Je to pokoj osmnáct v druhém patře, ale pacientka je stále v bez…" říkala mu recepční, ale ať už chtěla dodat cokoliv, Shikamaru to už neslyšel, ve chvíli, kdy se Sakura otočila jeho směrem, zmizel ven téměř stejnou rychlostí, jakou přinesl Temari, protože každý úplně každý věděl, že je životu nebezpečné naštvat Sakuru i třeba kvůli nějaké prkotině.
Jelikož jeho kamarádka stále strašila v chodbě, kterou musel nepochybně projít každý, kdo se chtěl dostat k pacientům, zamířil Shikamaru na střechu a hledat příslušný pokoj, na to že by mohl projít kolem kamarádky v Henge no jutsu ani na okamžik nepomyslel. Sakura sice podobnou techniku jistě nehlídala, ale ani tak setkání s ní nechtěl riskovat.
Najít příslušný pokoje se nakonec ukázalo docela snadné, vlézt dovnitř po chvíli snažení s velkou vázou taky. Mladík se rozhlédl po pokoji, ale jako jediné vhodné místo se ukázal noční stolek hned u postele. Shikamaru obešel postel s pohledem na spící dívku a opatrně položil vázu na stolek.
V tu samou chvíli se Temari napůl probrala a její zpola zavřené oči padli na mladíka na pravé straně od položené květiny.
Temari odvrátila zrak s myšlenkou na skrytý význam té rostliny, který ona znala, ale u Shikamara to bylo sporné, a znovu se poroučela do říše snů a tak černovlasý mladík taky odešel, aby z toho zkusil vyspat.


Další den pak Shikamaru trochu neochotně strávil s Narutem na Sakuřinu žádost. Náplní dne byl především trénink. I přes to, že se snažil, nemohl se skutečně soustředit, stále mu v mysli kolovaly myšlenky typu: 'Měl jsem tam být.' 'Nikdy se to nemuselo stát.' 'Proč jsem byl tak nepozorný.' Ale především myšlenka: 'Musím jí to nějak vynahradit, ale jak?' Touto myšlenkou se zaobíral ještě ve chvíli, kdy se po něm ohnal Naruto.
Po bolestivém dopadu na tvrdou zem, si Shikamaru protřel zasaženou tvář. Naruto se zamračil a řekl: "Co to prosím tě vyvádíš? Tomuhle by se vyhnul aj student akademie!" Podobné pokárání zvláště pak od Naruta bylo velmi potupné. Mladík si z jeho hubování ovšem pranic nedělal. Místo toho se raději věnoval bohulibějším věcem. Konec konců nikdy nebral Narutovi rady za ty nejlepší na světě. Ale tentokrát se zdály celkem dobré, nebo alespoň to, co právě zaslechl: "…měl by ses soustředit."
Shikamaru zvedl hlavu a poprvé za celou dobu skutečně poslouchal.
Naruto si všiml změny a zarazil se. "Poslouchal jsi mě vůbec?" zeptal se zvědavě.
Shikamaru napřímo odpověděl: "Ne, neslyšel jsem nic kromě soustředit."
Naruto chvíli váhal, než se do něj pustil s nadávkami a křikem. Shikamaru pak celkem rád, že netrénuje se samotnou Sakurou, protože to by bylo navíc ještě bolestivé.
Když se Shikamaru po kamarádově výstupu vzpamatoval, byl už Naruto dávno pryč. Jeho blonďatý kamarád se většinou moc neurážel, snad proto že často ani nepochopil na něj mířenou urážku, ale čas od času se i on dokázal urazit a obvykle v reakci na to napučeně odejít. Shikamaru se tím ale netrápil, Naruto neměl moc dobrou paměť a to včetně důvodů, proč se vlastně urazil.
Mladík se pak ještě chvíli rozhlížel, než zamířil zpátky do vesnice.

V té době v nemocnici Temari poslouchala Sakuřino kázání ohledně toho, jak se má šetřit, že má slabý otřes mozku a tak podobně. Nebylo to její nejvážnější zranění v životě spíš jen nejpotupnější, takže by mnohem raději byla už pryč.
Po dalších pěti minutách Sakuře konečně došlo, že ji Temari absolutně nevnímá a otráveně odešla z pokoje, při čemž nezapomněla bouchnout dveřmi. Být tak někdo jiný a především pak Naruto, už by od ní dostal ránu, při které by se musel vypořádat s dalším otřesem mozku, ale teď růžovovláska jen práskla dveřmi. Při tomto neskutečně hlasitém zvuku sebou ovšem pacientka polekaně škubla, ale na omluvu bylo už příliš pozdě, Sakura byla nenávratně pryč. Po chvilce strávené prohlížením si dveří se Temari vrátila k nepřítomnému hledění na květinu. Nikdy předtím vlastně kytku nedostala. Samozřejmě, že možnosti Písečné tuhle možnost zrovna nepodporovaly, ale i tak z toho měla dívka radost a ani moc nepřemýšlela nad tím, že tady nejspíš dívky květiny dostávaly pořád.

Shikamaru si moc dobře uvědomoval svou chybu, ale stále nepřicházel na tu správnou možnost opravy. Vyrazil tedy domů a doufal, že mu pomalá chůze buď pomůže zapomenout, nebo mu snad vnukne nápad.
Cesta byla nudná a zdlouhavá, ale nakonec přeci jen dosáhl cíle. Rodiče byli v kuchyni a tak mladík bez povšimnutí proklouzl do svého pokoje, nebo spíš Temařina pokoje, ale v tu chvíli mu bylo jedno, čí zrovna je, svalil se na postel a po chvilce rozjímání se mu podařilo usnout líp než za celou noc. Nejspíš mu pomohla únava, kterou si konečně připustil.

I Temari usínala, ovšem držela se mnohem déle než mladík, ale stejně jako on i ona nakonec svůj boj s vědomím prohrála.
Její spánek pak trval několik hodin, a i když se Sakuře nechtělo budit kamarádku, nakonec to přece jen musela udělat. Jemně s ní zatřásla a zavolala její jméno.
Zraněná kunoichi pootevřela oči a nakonec se přinutila zívnout a posadit se. Po zběžném proletění pokoje ještě ospalýma očima jí pohled utkvěl na Sakuře.
Během té prohlídky si uvědomila, že je nějak tma a tak se neubránila otázce: "Kolik vlastně je?"
Sakura se pobaveně usmála a odpověděla: "Šest večer, už zapadá slunce."
Temari zmateně zamrkala a nechápavě odvětila: "Pokud se blíží noc, proč mě budíš?"
Sakura se trochu zamračila a lehce naštvaně řekla: "V sedm večer tě máme propustit, ale to bys věděla, kdybys aspoň jednou poslouchala, co ti říkám!" Její krátký projev nevoli, ale zase rychle zmizel. Temari měla imunitu, protože byla její pacient.
Blondýnka se omluvně usmála a vylezla z postele.
Sakuřiny ruce, které si během proslovu dala v bok, zase klesly a dívka si povzdychla: "Co to zase děláš."
I přes to, že na otázku očividně nechtěla odpověď, Temari stejně řekla: "Říkala jsi, že mě teď propustíte, takže já jdu."
Sakura se ušklíbla a kamarádku rukou jemně zatlačila zpátky do postele. Být to kdokoliv jiný, tak by ho do postele dost možná vrátila pěstí.
"Nikam nepůjdeš, dokud nepřijde Shikamaru, aby tě doprovodit." zabručela dívka se zamračením.
Temari se zatvářila dotčeně, než namítla: "Já trefím sama, nepotřebuju ničí doprovod."
Její kamarádka naštvaně zvedla jedno obočí a odsekla: "To je mi fuk, měla jsi otřes mozku a někdo by na tebe měl dát pozor, a jelikož tuhle práci už zastává Shikamaru, tak nemáš na výběr."

Zmiňovaný mladík jen o pár minut předtím musel vstát z postele a sejít schody, aby si vyslechl vzkaz z nemocnice, který ho opět donutil trochu zrychlit a tak teď otvíral dveře od jejího pokoje, když zaslechl: "…nemáš na výběr."
Sakura vypadala spokojeně, že ho vidí, zato Temari se zdála být čím dál tím víc naštvaná.
Shikamaru v hlavě znovu promítal poslíčkova slova, ale ať to udělal, kolikrát chtěl, nemohl přijít na to, co udělal špatně, že se Temari zlobí. Měl sem přece dojít.
Sakura se ještě stále spokojeně usmívala, když říkala: "Tak to by bylo, teď už můžeš jít, Temari."
Dívčin výraz ovšem dával jasně najevo, na koho se zlobí, což mladíka potěšilo a zároveň znepokojilo. Přeci jen se dívky musely pohádat a to nedávno, a jak se Shikamaru už dávno naučil, mezi takové dívky se chlap plést nemá, jinak dostane vynadáno i za to, že udělal, co se po něm chtělo.
Stále trochu nejistý pozoroval odcházející Sakuru a jakmile za ní zapadly dveře, měla Temari jeho plnou pozornost.
Blondýnka ovšem jen bezeslova vstala a za závěsem se tiše převlékla, než se vrátila k němu a i s vázou zamířila ke dveřím. Shikamarovi tak nezbylo nic jiného, než ji následovat.
Cesta domů pak byla stejně depresivně tichá, jako jejich setkání a mladík se to vlastně ani nesnažil napravit, jelikož si pořád vyčítal, co se stalo, a dívka rozjímala o svých možnostech bez svého oblíbeného velkého doplňku.
Shikamaru jí jen cestou slíbil, že se půjde ještě dnes podívat po vějíři na louku, což bylo bohužel dost možné, že ho tak jednoduše zapomněl. Ona mu pak jen slíbila, že půjde do postele, takže mohl hned po příchodu vyrazit, jelikož jeho kamarádka byla v rukou jeho matky.



Další díl pro vás a opět doufám, že se líbil, zvlášť pak tomu člověku, co ohodnotil předchozí díly. ;) děkuji.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama