Otravná ženská 09

18. srpna 2014 v 19:28 | IceSun685 |  Otravná ženská
Shikamaru ten den usínal ještě s většími výčitkami než včera, jelikož dívčin vějíř nakonec na louce nenašel.
Ráno se tak neochotně vzbudil už v sedm hodin unavenější, než byl večer, a otráveně a snad i trochu rozespale se zvednul z gauče a zamířil do kuchyně.
Ještě napůl spící se dal do chystání snídaně pro dívku, které se chystal všechny nesnáze nějak vynahradit.
Jakmile se ale nožem říznul do prstu, tak sám sobě v duchu vynadal do p*t*mc* a zcela probraný se do toho dal pořádně. Nakonec Temari si to zasloužila.
Naštěstí už se mu nepodařilo pokazit nic dalšího a tak brzy mohl vyrazit i s tácem po schodech nahoru a váhavě zaklepat na dveře.
Po chvilce čekání následoval druhý pokus a po něm se už konečně ozvalo dále.
Temari probuzená nepříjemným ťukáním se rozespale posadila, když Shikamaru nesměle vešel dovnitř se slovy: "Doufám, že neruším."
Kunoichi zívla a odvětila: "V podstatě ne." Mnohem raději by ale ještě spala.
Mladík se na ni díky té lži zářivě usmál a řekl: "To jsem moc rád." na chvíli se pak odmlčel, než pokračoval: "Udělal jsem ti snídani, marode."
Blondýnka si až teď všimla tácu v jeho rukou. Trochu nejistě se zeptala: "Stalo se snad něco?"
Shikamaru se zarazil, protože její podezíravost ho zmátla, ale v zápětí ze sebe začal soukat: "No…víš, totiž." Následovalo tiché odkašlání, než to konečně řekl narovinu: "Nenašel jsem tvůj vějíř."
Temari si povzdychla a následovalo ticho trvající několik minut, než řekla: "No to přece není tvoje vina ne?" Svým způsobem s tím byla už nějakou dobu smířená, i když ji to štvalo.
"Kdybych přišel dřív, nic z toho by se nestalo." namítl mladík provinile, ale blondýnka sama vypadala, že se tak cítí. To ona byla příliš sebejistá a nechala se tak hloupě porazit.
Shikamaru si ale její výraz asi špatně vyložil, protože řekl: "Vím, že je pro tebe ten vějíř důležitý, mrzí mě to, kdybych mohl něco udělat."
"Za to ty vážně nemůžeš. Já jen… že bez něj jsem v podstatě bezbranná." odpověděla kunoichi a pokusila se znít alespoň z části povzbudivě.
Mladík se toho v podstatě chytnul a s lehkým pousmáním i nadějí se zeptal: "Znamená to, že mi přestaneš mizet?"
Temari se jen usmála a přikývla s myšlenkou: 'Zbývá mi snad něco jiného? Když nový vějíř je až v Suně?'
"Bezva, takže dobrou chuť a já už tě nebudu rušit." prohlásil jednoduše a opustil místnost, aniž by mu v tom dívka chtěla bránit.


Shikamaru ovšem opouštěl Temařin pokoj s úsměvem, když od vchodových dveří zaslechl ťukání, které ho donutilo k lehkému zamračení. Nenapadalo ho, kdo by to tak brzy mohl být. Snad jen nějaká práce nebo úkoly, kterým by se raději vyhnul, ale každopádně seběhl schody, než ke dveřím zamíří jeho matka, která ho před chvilkou vystřídala v kuchyni. Takže mladík za sebou jen zaslechl její káravý hlas. Nebyl si sice úplně jistý, co mu říkala, ale měl dost dobrou představu. Pravděpodobně to bylo něco ve smyslu: "Nedupej po těch schodech." nebo něco podobného.
Za dveřmi stál ovšem jen nějaký chlapec, kterému mohlo být nanejvýš šest.
Shikamaru se na něj podíval kritickým pohledem, než řekl: "Potřebuješ něco?"
Chlapec se na něj usmál a co nejslušněji odpověděl: "Dobrý den je tady pan…" po očku se podíval na lístek a pokoušel se správně přečíst jméno. "…pan Naba, ne Nara….hmm…"
Shikamaru ho dotčeně přerušil: "Kdo tě sem sak…" stačil se zarazit a udělat z toho jen: "Sakrblé poslal." Chlapce sice věk omlouval a Shikamaru chápal, že kanji je těžké, ale neměl rád, když mu komolili jméno. O to víc, když šlo o přímení. Nakonec to byly jen dva znaky ne čtyři, jako u jeho křestního.
"Tatínek." odpověděl chlapec nadšeně a mladíkovi tak připadal jako z jiné planety. On takový nikdy nebyl.
"A neříkal proč?" zeptal se Shikamaru už zase pro něj typicky otráveným hlasem.
"No on totiž…" začal chlapec zadumaně, ale Shikamaru ho umlčel slovy: "Copak tatínek vlastně dělá?"
"On staví a opravuje!" vyhrkl chlapec nadšeně a nadmul se pýchou větší než celá Konoha. Jestli to bylo kvůli tomu, že znal odpověď, nebo spíš kvůli otcově práci, Shikamara nezajímalo, protože se potěšeně zeptal s myšlenkami už úplně jinde: "Takže tě poslal, abys mě přivedl?"
Chlapec zaváhal a pokusil se znovu ověřit jeho totožnost: "Jste pan… pan Nara… Nara Shak… Sheki… em… pan…"
"Shikamaru!" procedil mladík skrz zuby podrážděně, ale chlapec se jen usmál a pokynul mu rukou, aby ho následoval. Hned potom se rozběhl, ale mladík neměl problém ho dohnat.

Po necelých dvaceti minutách pak byli na místě a mladík se spokojeně rozhlížel po novém bytě, kde už byl některý základní nábytek, který tam přemístili už dřív po řemeslníkově ujištění, že mu nebude překážet při práci s trubkami, kterou měl zadanou.
Vrchní stavitel a otec chlapce, který se mu očividně snažil pomáhat se vším ne jen s doručováním zpráv, protože teď se ujal uklízení zbylého nářadí, se spokojeně rozhlédl po svém díle, než řekl: "Tak co, pane, jste spokojený?" zatímco jeden z jeho pomocníků demonstrativně pustil vodu v koupelně.
Shikamaru si neodpustil úsměv, když odpovídal: "Ano, to tedy jsem."
Mladík se po prohlídce svého nového, pro jednoho člověka možná až příliš velkého, království spokojeně usmál a slíbil staviteli, že mu ještě dnes předá poslední platbu.
Velikost bytu mu naprosto vyhovovala. Byl příliš líný, než aby byl ochotný se hned stěhovat, až si někoho najde.

Shikamarovi kroky proto vedly zase zpátky domů, ale musel se opravit, protože už to nebylo ani tak domů, jako spíš na návštěvu k rodičům. Ani vědomí, že to byli právě rodiče, kdo pokryl většinu nákladů, mu nezmenšilo radost, že se jich v podstatě zbaví.
Shinobi pak vběhl dovnitř, aby staviteli předal obálku odloženou ve skřínce v obýváku a po krátkém rozloučení a posledním poděkování konečně zamířil do kuchyně a oznámil rodičům tu nádhernou novinku.
Mladíkova máma sice nevypadala příliš nadšeně, ale Shikamaru si toho naštěstí ani nevšiml. Po krátkém rozhovoru s otcem pak vyrazil nahoru, aby si sbalil všechno, co vlastní.
Vešel tak do dívčina pokoje, aniž by si uvědomil, že v něm teď bydlí ona, a kunoichi tak dokonale vyděsil, když rozrazil dveře.
Temari se pak notnou chvíli ještě vzpamatovávala ze šoku a nestačila se divit, jak rychle dokáže mladík naházet všechny své věci do tašek různých velikostí a do dalších strká také všechny její věci. Pak už jí trvalo ale jen chviličku, než se ohradila: "Co to děláš s mými věcmi?"
Mladík sebou škubnul podobným způsobem jako před chvílí ona a věnoval jí plnou pozornost.
"Co to tu proboha vyvádíš?" zeptala se dívka spíš rezignovaně, než naštvaně a svěsila ruce, kterými předtím teatrálně rozhodila.
Mladík se i přes její zmatení nedokázal neusmát, když jednoduše odpověděl: "Balím."
"A jak do toho zapadají moje věci?" ptala se dívka dál a zdála se zase o něco otrávenější, než předtím.
Shikamaru se snad právě proto zamyslel, než se už ne tak jistě ujišťoval: "No ty jdeš se mnou ne?"
Následovala chvíle trapného ticha, než se dívka zeptala: "A kam vlastně?"
Shinobi se posadil vedle ní a začal vysvětlovat: "No, mám nový byt, konečně, takže se stěhuju a jelikož tě mám na starosti, tak jsem předpokládal, že ty taky."
Temari se nestačila divit, ale na to nebyl čas, jelikož jí Shikamaru už zabalil a očividně očekával, že vstane z postele, na které ještě pořád odpočívala oblečená v pyžamu a s rozcuchanými vlasy, zatímco tác, na kterém jí přinesl snídani, ležel vedle ní na stolku.

Temari v Shikamarově doprovodu nakonec skutečně vyšla ven z domu už upravená a převlečená a trochu neochotně za ním pomalu šla, zatímco se její myšlenky zvědavě točily kolem jejich nového bydlení. Přišlo jí jen trochu divné, že spolu budou úplně sami. Na druhou stranu, ale byli dospělí a nebylo vůbec jisté, jak to tam vlastně bude vypadat. Její představa ovšem nebyla nijak moc valná. Dost možná se ještě dnes vrátí zase zpátky. Už byla v některých čerstvě dostavěných bytech a v žádném z nich se nedalo hned od toho dne bydlet. Nechtěla ovšem Shikamarovi kazit nadšení, protože přesně tak na ni působil, i když to bylo dost zvláštní. Malá procházka jí na druhou stranu taky prospěje a tak to pustila z hlavy a nechala se vést.



Doufám, že se líbilo a nemusíte se bát. Brzy vám ten byt trochu popíšu, ať máte představu. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama