Otravná ženská 11

24. srpna 2014 v 18:03 | IceSun685 |  Otravná ženská
Shikamaru bez dalšího zdržování přivedl Temari až k rezidenci Hyuuga klanu, kterou si budovu dívka krátce prohlédla a trochu smutně ji napadlo, že podobně velké a rozlehlé budovy v Suně nemají, což byla nepochybně škoda, protože na rezidenci Hyuuga klanu se všemi tradičními prvky byl krásný pohled.
Shikamaru pak zůstal chvíli stát a rozhlížel se kolem snad ve snaze najít nějakého Hyuugu, kterého by znal nebo samotnou Hinatu. S tím ovšem Temari nepočítala, dnes mladík moc štěstí neměl.
Po chvíli se ale přece jen usmál a zavolal na mladého Hyuugu stojícího kousek od nich a mluvícího s jakýmsi starším příslušníkem klanu, kterému se v zápětí omluvil, aby mohl jít pozdravit Shikamara.
Jméno, které předtím její společník použil, i mladíkova tvář byly Temari povědomé a brzy tak Hyuugu zařadila ve svých vzpomínkách.
"Temari, pamatuješ si Nejiho?" zeptal se jí Shikamaru, když zmíněný mladík přišel až k nim.
"Ano, ráda tě opět vidím." přitakala Temari a podala si s vážně se tvářícím shinobim ruku.
Neji jí vrátil pozdrav a pak se podíval na Shikamara, od kterého očividně očekával, že něco řekne.
"Chtěl jsem se tě vlastně zeptat, jestli jsi neviděl Hinatu." vyhověl mu mladší z mužů.
"Pokud vím, tak se včera vrátili z mise dost pozdě, takže nejspíš ještě spí." odpověděl Neji lehce zamyšleně.
"A bude moc vadit, když ji vzbudíme?" zeptal se Shikamaru nejistě.
"No je skoro čas oběda, tak by stejně musela vstávat." pokrčil jeho společník rameny a dodal: "Takže jestli chceš, tak její okno je to třetí z leva v druhém patře a kameny všude kolem."
Mladík krátce nakrčil obočí, jakoby si nebyl jistý, jestli si z něj nedělá kamarád legraci, ale potom se pro jeden zohnul.
Neji mu ale položil ruku na zápěstí a řekl: "To byl vtip, já ti pro ni dojdu."
"Aha, dobře." řekl mladík trochu zmateně a raději ignoroval Temařino ušklíbnutí i Nejiho podezřívavý výraz, když odcházel. Shikamaru podle něj očividně nebyl ve své kůži a ani sám mladík se tak nakonec necítil.
"Vážně bys je začal házet?" zeptala se Temari zvědavě, když Neji nadobro zmizel.
"No on moc často nežertuje." začal se hájit mladík roztrpčeně. Poslední dobou mu to moc nemyslelo.
"Zdálo se, že má dobrou náladu." souhlasila Temari a lehce se usmála.
Shikamaru jen něco souhlasně zabručel a dál jen tiše čekali na dívčin příchod.


Hinata je skutečně nezklamala a za pár minut už stála před nimi převlečená, i když trochu ospalá.
Trochu nejistě pozdravila blondýnku, která si ji nedokázala ani teď zařadit, a pak se podívala na Shikamara s němým očekáváním.
"Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nemohla odpoledne strávit nějakou dobu tady s Temari." začal Shikamaru prosebně, ale mlčenlivá dívka se stejně nezdála jako někdo, kdo odmítá prosby.
Temařin odhad pak Hinata trochu nejistě potvrdila slovy: "Tak dobře."
"Výborně, to jsem moc rád, určitě si to spolu užijete." ujistil ji Shikamaru, ale nezdálo se, že by tím Hinatu nějak přesvědčil. "Půjde to ve dvě tady?"
Dívka i teď potvrdila a Temari se trochu nejistě usmála. Tohle jí přišlo trochu hloupé, skoro jako by mladá Hyuuga neměla na vybranou.
"Tak zatím." řekl Shikamaru spokojeně a Temari ho následovala pryč s lehkými výčitkami svědomí. Nedonutila se ovšem protestovat a teď už bylo stejně pozdě.

"Víš jistě, že je to dobrý nápad?" zeptala se, když byli z dohledu.
"No Hinata je trochu uzavřená, ale jinak je to hodná holka." řekl Shikamaru zamyšleně a Temari došlo, že ani on ji pořádně nezná.
"No a co jít na oběd a ty mi o ní alespoň něco řekneš, protože já si na ni nevzpomínám." navrhla kunoichi stále trochu provinile a spokojeně ho následovala, když souhlasně přikývl. Možná že ji teď někam zařadí.

Temari tiše stála před rezidencí Hyuugů a čekala. Nemohla si stěžovat no to, kolik informací jí Shikamaru na obědě poskytl, ale ani tak si Hinatu z dřívějška moc nepamatovala. Matně si sice vzpomínala, že Neji bojoval s nějakou Hyuugou, ale tehdy věnovala pozornost spíše samotnému mladíkovi jakožto možnému sokovy a na dívku, kterou drtivě porazil, si nevzpomínala. Na Shina, který později porazil jejího bratra, si vzpomněla téměř hned, jak ho Shikamaru zmínil, dokonce i kluka se psem si matně vybavovala, ale Hinatu ne. Shikamaru jí poskytl několik dalších informací, pokud šlo o její povahu a podobně, takže měla Temari dost slušnou představu, jak se dívka vedle ní asi bude chovat, ale jen tím umocnil pocit viny, který měla od jejich seznámení.
Hinata očividně byla ten typ, co nikdy neodmítne, ale trápit se tím už nemělo smysl. Temari tak jen měla v plánu jí to alespoň trochu oplatit a být na ni tak milá, jak to jen půjde.

Když se pak dívka po několika minutách objevila, zdála se ještě nejistější než předtím, snad proto, že už tu nebyl Shikamaru, kterého znala, ale jen ta cizí blondýnka.
Temari se na ni proto povzbudivě usmála a řekla: "Ahoj, jsem moc ráda, že jsi souhlasila. Vím, že jsem pro tebe cizí člověk, ale bez svého vějíře nemůžu bojovat, takže ti jsem vděčná."
Hinata jen trochu váhavě přikývla a nejistě se zeptala: "Je něco, co bys chtěla dělat?"
Písečná kunoichi se přiměla k dalšímu úsměvu a odpověděla: "Už tak tě stojím spoustu volného času, tak se ráda přizpůsobím." Nebyla si tak úplně jistá, jestli moc nemluví a neděsí ji tak, ale možná to bylo lepší, než kdyby mezi nimi bylo ticho.
Její společnice se na ni trochu váhavě usmála a tiše řekla: "Když mám volno, tak jdu většinou na čerstvý vzduch trochu si odpočinout."
"Tak pojďme." potvrdila okamžitě Temari a nechala se Hinatou vést ulicemi Konohy. Bylo docela zřejmé, že dívka většinou je v pozici Temari a nerozhoduje, kam nebo kudy se jde. Blondýnku to ale nijak zvlášť netrápilo. Hinata se přece nemůže až do konce života nechat ostatními vést.

Když se Hyuuga zmínila o čerstvém vzduchu a odpočinku, tak Temari očekávala něco podobného, ale louka u lesa byla ještě o něco lepší. I tady Temari uviděla květiny a bezděky si tak vzpomněla na vlastní místo odpočinku, které ji povedlo do nemocnice. Louka, kterou si tehdy k lenošení vybrala ona, byla uprostřed Konohy, ale tahle byla v její okrajové části a byla o něco větší a také tu rostly i další druhy květin, které byly nejspíš vázané na nedaleký les.
Hinata si tiše odkašlala, aby upoutala Temařinu pozornost a pokynula jí směrem k lesu.
"My nejsme u cíle?" zeptala se kunoichi překvapeně, ale poslušně ji následovala.
"Ne, ještě chvíli." odpověděla její průvodkyně už o něco jistějším hlasem než předtím a pokračovala směrem dolů. "Slibuju, že nebudeš zklamaná." prohlásila ještě a Temari se usmála, byla to první věta, kterou řekla sama od sebe, aniž by to po ní vyžadovala situace.
Hinata pokračovala až k lesu, do kterého vklouzla a Temari tak nezbylo nic jiného, než ji následovat. Osobně neměla lesy moc ráda. Bylo v nich vlhko, tma a dalo se tam snadno někoho přehlédnout. Snad i proto instinktivně vztáhla ruku k místu, kde by měl být její vějíř. Nic ovšem nenašla a tak se sama pro sebe lehce zamračila a nervózně se rozhlédla po setmělém okolí. Krátce se taky vrátila v myšlenkách ke člověku, který ji napadl a s největší pravděpodobností odcizil její vějíř. Temari pochybovala, že by v době útoku a dost možná i ve chvíli, kdy ho odnášel, věděl, co bere. Její pomocník byl obvyklý jen v její rodné vesnici a několikrát už byla svědkem toho, jak se na něj nedůvěřivě a ostražitě dívali její neznalí protivníci. Vějíř byl sice vyrobený s kvalitní oceli i pergamenu, ale obecně neměl mimo Zemi Větru žádnou cenu. Zloděj ho buď rozebral a prodal jen ocel, nebo ho rovnou vyhodil, aniž by měl ponětí, jakou měl cenu pro ni, napadlo Temari trpce. Naříkat nad tím ale už neměla smysl, protože vějíř to už nevrátí a jí to nepomůže v boji.

Shikamaru pomalu procházel ulicemi Konohy, aniž by se nějak zvlášť díval kolem sebe. V myšlenkách byl stále u Temari a Hinaty, kterou svým způsobem asi využil, což ho trochu trápilo. Nemohl sice stoprocentně říct, že by dívka nechtěla dělat Temari společnost, ale dalo se to docela jistě předpokládat.
Čím více se utápěl ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách, tím více se utlumovaly zvuky kolem něj. Po chvíli se z plné ulice stala rovná cesta bez překážek a z všudypřítomných výkřiků a útržků rozhovorů jen tichý nesrozumitelný šelest.
Stejně jako utichly zvuky, utlumilo se i samotné okolí, z pestrobarevných výloh se staly rozmazané plošky v mladíkově periferním vidění a z pobíhajících dětí jen tmavé či světlé šmouhy plující kolem něj.
Jeho okolí včetně zvuků odešlo ještě víc do pozadí. Nyní byl jen on a jeho myšlenky týkající se Temari. Někdo by mohl pokládat za zázrak, že ještě nenarazil do zdi, ale nebyl to zázrak a ani náhoda, ale jen skutečnost, že mladíkův cíl ležel na rovné ulici, po které právě šel, aniž by musel někam zahnout. Byl však příliš zamyšlený, než aby si všimnul, že právě minul vchod.
Na tváři mladíka, který ho pozoroval od vchodu, se místo původního úsměvu rozhostilo překvapení a ruka, která mu právě mávala, sklouzla zase dolů. Pohotově však vyrazil za mladým Narou dřív, než mu zmizel ze zorného pole, a potáhl ho za rameno.
"Od kdy jsi náměsíčný, Shikamaru?" zeptal se ho mladík s obvyklým veselím a jeho nejlepší kamarád se překvapeně rozhlédl kolem sebe. Dneska byl opravdu mimo.
"Promiň, zamyslel jsem se." omluvil se mu Shikamaru s povzdechem.
Chouji se na okamžik zdál ustaraný, ale pak Shikamaru řekl dvě kouzelná slova, která smazala Choujiho starosti a vykouzlila na jeho tváři šťastný výraz. Ta slova byla: "Pojďme jíst." a oba tak vyrazili dovnitř splnit Shikamarův návrh zatímco předešlá situace byla zapomenuta.



Tak začínáme druhou desítku a taky to znamená, že jsme úspěšně pokořili první polovinu povídky. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama