"Sensei?" oslovil bělovlasého muže Minato.
Muž nijak nezareagoval a tak to Minato zkusil hlasitěji a rovnou do ucha: "Sensei!!!"
"A-ano?" vykoktal ze sebe dotázaný, jakmile se alespoň trochu vzpamatoval ze šoku a protřepal si ucho.
"Trénink měl už dávno skončit." prohlásil Minato a nahodil ten nejnevinnější výraz, jakého byl schopen. Takto mu sensei jistě dočasnou hluchotu odpustí, byl to přece Minato, tomu každý všechno odpouští a zvlášť s tímhle úsměvem.
"Aha, jistě." řekl sensei a přemýšlel, na co ještě zapomněl.
"Takže teď je provedete po vesnici, sensei?" zeptal se Minato a na tváři si ponechával ten samý nevinný výraz. Bylo mu jasné, jak to skončí a díky sázce to tak taky chtěl, ale nebyl důvod, proč by si Jiraiya neměl myslet, že to pak bude muset Minatovi vynahradit.
"No, já vlastně doufal, že bys to mohl zvládnout ty." nadhodil Jiraiya ve snaze vyhnout se povinnostem přesně, jak jeho student předpokládal.
"Měl jsem i jiné plány, ale jak chcete." odpověděl Minato s lehkým zamračením a vydal se k nim, aby jim to oznámil.
"A nezapomeň je pozvat na oběd." křikl za ním sensei a zmizel dřív, než mohl Minato něco říct, i když to jediné, co měl mladík na srdci, bylo, jestli mu to pak sensei zaplatí, což by byl příjemný bonus, pokud vytáhne peníze ještě z Hikariho.
Mladík se sám pro sebe ušklíbl a nahodil zdvořilý úsměv, když se k nim vracel.
"Mám vás provést po vesnici a taky vás vezmu na trochu pozdní oběd. Co chcete dřív?" zeptal se blonďatý ninja.
"Jídlo!" vykřikla nadšeně Kushina a Hikari jen otráveně zavřel pusu, ze které nestihl vyjít jeho opačný názor.
"Dobře." souhlasil Minato a pokynul jim, aby ho následovali. Nakonec čím víc by to prodlužovali, tím větší by všichni měli hlad a to včetně Kushiny.