Nebylo nám přáno 02

9. září 2014 v 16:46 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Kushina netrpělivě přešlapovala před kanceláří Hokageho a čekala na to osudné dále, ale stále se nic nedělo, i když zaťukali už nejmíň třikrát. Špatně to snášela nejen Kushina, která teď pro změnu chodila jako lev v kleci kolem dveří, ale i její teta, která každou chvíli vykládala něco v duchu: "Taková nehoráznost. Jaké to drzé chování. Jak si můžou dovolit nechat nás tady čekat!" a tak to pokračovalo pořád dokola.
Jediný Hikari si zachoval chladnou hlavu a šel znovu zaťukat, ale tentokrát už nečekal na odpověď a rovnou nakoukl dovnitř.
Za velkým stolem seděl postarší pán a horlivě vypisoval nějaké papíry. Hikari podle oblečení okamžitě poznal Hokageho, ale zdálo se, že on si ho vůbec nevšiml. Nejspíš byl jeden z těch typů, co se do práce příliš ponoří, protože další možnost už pak byla jen hluchota nebo záměrné ignorování, což si nemyslel. Na druhou stranu byly jeho dveře dost masivní, snad měli raději zabouchat.

Když už se Hikari chystal upoutat Hokageho pozornost zakašláním, protáhla se kolem něj nějaká blondýna se slůvkem promiňte a oslovila Hokageho: "Chtěl jste se mnou mluvit, sensei?" Jakmile to řekla, Hikari se raději stáhl.
"Ano, už dorazila návštěva?" zeptal se s úsměvem, i když se zdál trochu zmatený, že je vůbec tady.
"Pokud jsou to ti, co stepují před vaší kanceláří, tak ano." odpověděla malinko znuděně a otočila se, jen aby zjistila, že dveře jsou zavřené.
"Dobře, je tu něco, o co tě chci požádat." řekl s úsměvem. Tohle byl únikový plán, který vznikl ve chvíli, kdy mu strážný oznámil, že jsou tady a ještě ke všemu takhle pozdě večer. On při tom ještě nedodělal několik důležitých dokumentů, ale to snad nebude vadit. Oficiální správy jim snad budou stačit i zítra.

Hikari se mezitím naštvaně opřel o zeď a čekal, až budu v kanceláři pouze Hokage.
Za necelé tři minuty, z ní skutečně vyšla Tsunade a oslovila Hikariho: "Jste ze Země Vodních vírů?"
"Ano." odpověděl, aniž by se pokoušel o zdvořilosti.
"Máte jít dál." odvětila stručně a odkráčela splnit Hokageho pokyny.
Nikdo z nich se nenechal dlouho pobízet a tak byli během chvilky v kanceláři.

Jen o pár minut později dorazil před kancelář Hokageho i Minato, který dostal vzkaz poslaný od Tsunade, že se má co nejrychleji dostavit. Zrovna, když se chystal zaklepat, ho však odesilatelka vzkazu oslovila: "Minato, počkej chvíli"
"Ano?" otočil se na ni mladík trochu překvapeně. Ve vzkazu bylo, aby se co nejrychleji dostavil k Hokagemu, tak si nebyl jistý, proč ho teď Tsunade zastavuje.
"Nevíš, kde se fláká Jiraiya?" zeptala se ho kunoichi a po jeho zavrtění hlavou si jen povzdechla s tichou poznámkou: "Určitě někde chlastá, nebo šmíruje, není divu, že ho nenašli." pak se otočila na Minata a řekla: "Nemusíš ťukat, jen se tam nepozorovaně a hlavně tiše protáhni, abys nerušil. Hokage už tam někoho má, ale přál si, abych ti to vyřídila, asi se tě ta návštěva nějak týká."
"Dobře." přikývl, a aniž by zapochyboval nad pravdivostí těch slov, tiše otevřel dveře, protáhl se neslyšně dovnitř a zase je tiše zavřel.
Minatovi se naskytl docela komický výjev. Nějaká starší paní hubovala Hokageho a velmi přísně mu připomínala pravidla slušného chování.
Minatovi netrvalo ani čtvrt minuty, než vyprskl smíchy a přerušil tak přednášku té ženy.
Dříve, než však stačila začít hubovat i jeho, Hokage naštěstí promluvil a znovu na sebe upoutal pozornost: "Tohle je Uzumaki Kushina, je tu jak jistě už víš…" řekl a počkal si na přikývnutí, než pokračoval: "Aby svou pouhou přítomností zajistila mír mezi našimi zeměmi." Hokage se opět odmlčel, ale tentokrát proto, že ho Minato vůbec neposlouchal a místo toho zíral na tu dívku.
"Minato!" zvýšil hlas Hokage, aby si získal zpět jeho pozornost.
"Promiňte, fascinovaly mě její vlasy." prohlásil hned, jakmile se otočil zpět na Sandaimeho.
"A co tě na nich tak zarazilo?" nenechala Hokageho pokračovat Kushina a v jejím hlasu byla nepatrná stopa hněvu, který napovídal, že většina lidí její vlasy spíš uráží a kritizuje, než chválí.
"Jejich délka a barva, jsou moc hezké, ale trochu nepraktické na mise a trénink ne?" pokusil se jí jak zalichotit tak zjistit to, co ho na nich zajímalo nejvíc, tedy jak s nimi může bojovat?
"Když to umíš aspoň trochu s gumičkou tak ani ne." odpověděla mu už trochu vstřícněji.
"Má hodně dívek u vás vlasy jako ty?" zeptal se zvědavě ve snaze navázat rozhovor a dozvědět se o ní a její zemi víc. Nakonec měl přece udělat dobrý dojem.
"Ne." odvětila trochu podrážděně.
"Jestli jsem se tě něčím dotkl tak se velmi omlouvám." zareagoval už ne tak přirozeně. Minato nebyl zvyklý omlouvat se dívkám, většina z nich by mu odpustila i pokus o vraždu a ještě by se ho zeptaly, jestli někam nezajdou.
"Hele, vážně tě to zajímá, nebo chceš jen vzbudit dobrý dojem?" zabručela dívka zatímco Hokage se zatvářil útrpně. Takhle si to nepředstavoval. Minato měl být perfektní tak jako obvykle a okamžitě udělat ten nejlepší dojem. Místo toho se dívka chovala naprosto jinak, než většina kunoichi v jejím věku, alespoň co slyšel od Jiraiyi.
Otázka Minata na malou chvíli zaskočila a Hikariho přinutila tiše se zasmát.
"Zajímá, neznám dívky, které by měli vlasy takové barvy jako ty." odpověděl upřímně. Takhle to vůbec nemělo být.
"Jsi snad teplý, že se tak zajímáš o vlasy, nebo co?" zabručela dívka a měřila si ho pohledem. Bylo vidět, že o sebe dbá, ale jinak byl oblečený jako kterýkoliv kluk.
"Ne!" vykřikl téměř zděšeně Minato a to už se Hikari neudržel a začal se smát na celé kolo.
"Minato není teplý, jen se s tebou snaží usmířit a vytvořit co nejlepší vztah, jak se zdá asi ne moc dobrým způsobem, ale dej mu šanci, on se polepší, a když ne, tak vás dám do jiného týmu." ujal se slova Hokage a strhl tak pozornost zpátky na sebe.
Protože znal Minata už dostatečně dobře, okamžitě poznal, jak trapně se cítí, ale i tak se nic nezměnilo na jeho plánech.
"Tohle je Yumiko Hikari, je tu aby se staral o Kushinino bezpečí, správně?" zeptal se pro jistotu.
Jakmile Hikari přikývl, Sandaime pokračoval: "A tohle je Kushinina teta paní Terush, bude se starat o stravu, oblečení a tak podobně, jestli jsem to správně pochopil."
Kushina trochu odevzdaně přikývla.
"Rád bych vám tedy představil člena vašeho týmu, tohle je Namikaze Minato a s vaším senseiem se poznáte zítra." dokončil seznamování Sandaime a otočil se zpět na paní Terush, aby s ní probral nějaké organizační věci.
Po předchozím rozhovoru však Minato raději mlčel a tak všichni v tichosti počkali, než Hokage s Kushininou tetou skončí. Potom návštěva v Minatově doprovodu opustila kancelář a mladík dostal za úkol je dovést na adresu, kterou mu dal Hokage.
Všichni tak zamířili ven, kde se Minato opatrně zeptal: "Je něco, co chcete vzít?"
"V pořádku. Zavazadla jsou v kočáře a kůň ještě v postroji." odpověděl Hikari pro Minata trochu záhadně, protože v žádném případě nebyl zvyklý na cestování kočárem nebo že by si nemusel nést všechny věci na zádech, ale raději to nechal být, aby nedošlo k dalšímu nepříjemnému rozhovoru.

Minato je přivedl k celkem velkému domku a prohlásil: "Tak to je ono, doufám, že vám bude ubytování vyhovovat. Kdyby cokoliv nebylo podle vašich představ, tak se neváhejte ozvat."
Hikari se pak duchapřítomně zeptal: "Kdy a kde bude zítra trénink?" než se stihl Minato raději vypařit.
"Jelikož jste měli dlouhou cestu tak zítra výjimečně v deset hodin a pokud jde o to kde, moc rád ti to osobně ukážu ještě teď, pokud nejsi moc unavený, jinak bych se tu stavil o půl desáté, to by nám na cestu mělo bohatě stačit a ještě si zvládnete prohlédnout kus Konohy." odpověděl Minato pohotově, téměř jako by otázku očekával.
"V pořádku. Celou cestu jsem seděl na zadku a moc rád se ještě trochu protáhnu. Navíc nemusíš kvůli nám chodit až sem, Minato." na zlomek sekundy se zarazil, než dodal: "Jmenuješ se tak že jo?"
Mladík jen přikývl a otočil se na ty dvě: "V tom případě vám přeji dobrou noc a uvidíme se až na tréninku."
Paní Terush jen přikývla a Kushina ji po chvilince obezřetně napodobila. Nebyla si jistá, jestli s tím klukem bude moct vycházet.
Minato pokynul rukou do prázdné ulice a počkal, až se Hikari pohne. Jakmile to udělal, vyrazil mladík vedle něj.

Pomalu procházeli ulicemi a Hikari si je pečlivě prohlížel, aby se ujistil, že najde zítra cestu.
Minato ho po chvíli přerušil slovy: "Hikari, je Kushina vždycky taková?"
"No víš, Kushině se sem moc nechtělo a navíc je docela háklivá na svoje vlasy takže…" nedokončil záměrně Hikari. Jeho společník to jistě pochopí.
"Chápu." splnil očekávání Minato a pokračoval: "Už jsem se totiž začínal bát, že má něco proti mně."
"Neboj. Bylo to jen špatné místo, čas a téma. Zítra už bude normální." uklidnil ho mladík. Jeho nový týmový partner se mu relativně zamlouval, takže s ním chtěl vycházet.
"Tak to doufám." prohlásil Minato s nadějí v hlase a zastavil se.
Hikari ho napodobil a rozhlédl se po okolí. Byla to travnatá plocha ohraničená stromy se třemi tlustými kmeny uprostřed.
"Tohle je naše místo." prohlásil téměř posvátně Minato. "Tady se zítra uvidíme."
Otočil se na Hikariho a zeptal se dnes na poslední věc: "Trefíš zpátky?"
Jakmile Hikari přikývl, Minato se se slovy: "Tak dobrou noc." ztratil v obláčku dýmu, který byl tak oblíbený mezi ninji Listové.



Druhý díl za námi a budeme doufat, že se Kushina trochu umoudří, co myslíte? :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama