Nebylo nám přáno 03

14. září 2014 v 9:06 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Hikari ještě chvíli stál zmateně na místě, nepostřehl kam Minato zmizel a to ho dost rozčilovalo, ale nechal to být a cestou zpátky pak raději přemýšlel nad tím, jak se od něj vlastně liší. Byli stejně vysocí, a pokud mohl soudit přes oblečení, tak měli nejspíš i stejnou postavu. Minato se také zdál podobně starý jako on.
Hikari pak samozřejmě našel spoustu drobných nepodstatných maličkostí jako tvar nosu, který měl on trochu křivý. Nejvýraznější rozdíl pak byly vlasy, protože ty jeho byly hnědé a v porovnání s Minatovými krátké a učesané, žádné vrabčí hnízdo, a v neposlední řadě měl Hikari oříškově hnědé oči, vážnou tvář a na krku malou jizvičku délky asi tři centimetry, kterou ale vždy schovával rolákem a dnes to nebylo jinak. Nic z toho mu ale nedovolovalo blíže odhadnout, jestli je mladík silnější než on, což ho zajímalo nejvíc. Jistě, dokázal mu zmizet, ale to bylo taky proto, že se Hikari nesnažil si ho hlídat nebo cokoliv podobného. Být to v samotném boji, jistě by to nedokázal tak snadno. Ovšem i to byl jen odhad.
'Mohl bych ho vyzvat na tréninku.' napadlo mladíka, ale na druhou stranu si nebyl jistý, nakolik by to bylo prospěšné pro něj a na kolik pro jeho případného nepřítele. Pokud by Hikari prohrál, tak by mělo smysl se poučit z vlastních chyb, ale pokud by to bylo obráceně, tak by přišel o možnost Minata ve skutečném boji dostat stejným plánem, protože mladík se zdál dost chytrý, aby patřil k těm, kteří plány vymýšlí. Kushina taková nebyla, protože měla relativně dost vznětlivou povahu, právě proto ji Hikari obvykle porážel.
'Bude to těžký soupeř.' rozhodl se mladík nakonec a dál se soustředil jen na cestu zpátky.


Hikari nakonec dorazil až k domku. V duchu se pochválil, protože se ani jednou neztratil a ani nezaváhal na žádné odbočce. Nakonec on měl vždy perfektní orientační smysl na rozdíl od Kushiny, která se kolikrát ztrácela i ve vlastní vesnici.
'Budu na ni muset dávat velký pozor.' rozhodl se s ohledem, že tahle vesnice byla naprosto neznámá a snad víc než dvojnásobná od té jejich.
Bez zaťukání pak vešel dovnitř, kde už na něj netrpělivě čekala jeho svěřenkyně a kamarádka.
"Ahoj." pozdravil ji hlasem bez jakéhokoliv náznaku překvapení, že tu je. Očekával to, byla až moc předvídatelná. Navíc po rozhovoru se svou tetou vždy uvítala možnost mluvit s někým jiným. Kushina přímo nesnášela její návštěvy a teď ji musela vídat každý den.
"Tak jaký je?" zeptala se zvědavě, aniž by mu vrátila pozdrav. Hikarimu to ovšem nevadilo. Moc dobře věděl, že její pusa je často rychlejší než hlava, která obsahovala informace o zdvořilosti.
"Vždyť jsi s ním mluvila." odpověděl ve snaze trošku ji poškádlit.
"Jo ty myslíš, jak se ze všech sil snažil udělat dobrý dojem a přitom plácal blbosti o mých vlasech?" zeptala se malinko podrážděně.
"Odkdy se zajímáš o kluky?" vrátil jí otázku zmatený Hikari, protože nečekal, že se jí to tak moc dotkne, většinou každý jeho vtip brala s nadhledem a to dokonce i ty o jejích vlasech.
"Nezajímám se o něj jako o kluka, ale jako o týmového kolegu." namítla malinko uraženě. Snad si Hikari vážně nemyslel, že by se jí ten blonďák líbil, zvlášť když to byl takový trouba.
"Aha, tak v tom případě je pěkně rychlý, tichý a umí se perfektně schovávat." zhodnotil jeho schopnosti Hikari.
"Cože?" vyhrkla zaraženě a potom dodala: "A to víš z jedné procházky?"
"Ne, z procházky ne, ale z našeho rozloučení. Jakmile jsem potvrdil, že trefím zpátky, zmizel bůhví kam."
"Páni, takže bude asi hodně dobrý co?" zeptala se na Hikariho vkus až s trochu moc velkým obdivem.
"Ano a teď, jestli mě omluvíš, rád bych se osprchoval a šel spát." trochu ji zchladil mladík a vyrazil na prohlídku jejich nového obydlí.
"Není ještě tak pozdě." namítla Kushina ve snaze vyhnout se posteli.
"To sice není, ale zítra máme první trénink a já se chci ukázat v dobrém světle." odpověděl mladík a Kushina jen trochu otráveně přikývla a šla si konečně vybalit do svého pokoje v druhém patře. Celý dům byl v podstatě takhle rozdělený. Dole kuchyň, koupelna, velká hala a nějaké místa na sezení s návštěvami a podobně. Nahoře pak pět ložnic a taky druhá koupelna. Hikari by si mohl vybrat, kdyby mu už Kushina nedala věci do pokoje mezi ní a tetou. Strategické, i když trochu nefér. Ovšem mladík se s tím už nějak smíří.

Minato už nějakou dobu popoháněl konvici, aby vařila rychleji, a v duchu zatím promýšlel všechny způsoby, jak se spřátelit nebo ještě lépe jak okouzlit Kushinu, aby mu odpustila jejich první rozhovor a zůstala tady a hlavně v jeho týmu, co nejdéle.
Hokage slíbil jejímu otci, že dostane toho nejlepšího senseie a to byl nejspíš ten jeho. Kdyby to mezi nimi skřípalo, je tu docela vysoká šance, že z týmu by šel dočasně on, na nějaký individuální trénink. Alespoň tak by to na Hokageho místě on sám udělal.
To ale mladík nechtěl připustit, byl to jeho sensei a na tom nic měnit nechtěl, i přes všechny jeho chyby.
Kdyby to nevyšlo a šlo do tuhého, tak mohl ještě zkusit přesvědčit Hokageho, že Tsunade se na tenhle úkol hodí mnohem víc. Nejspíš ji i tak měl Hokage v záloze, tak by to mohlo vyjít.

Zatímco Minato promýšlel všechny vhodné strategie, Kushina bezstarostně rovnala věci do skříně, všechny měli takovou barvu, aby co nejméně zvýrazňovaly její vlasy, přesně jak to měla Kushina ve zvyku.
Potom šla do sprchy, a jelikož se najedla už během čekání na Hikariho, zamířila rovnou do postele. I přes to, že u Hikariho vyzvídala, jí mladík za další přemýšlení vlastně ani nestál, takže usnula docela bezstarostně, zatímco vedle letmo slyšela, jak Hikari chodí po pokoji nejspíš při provádění stejné činnosti, jako před chvilkou ona dokončila.

Minato se probudil už v sedm ráno, ještě nějakou dobu polehával, než to nakonec vzdal a zamířil do kuchyně, kde dal dělat ramen. Teprve potom se šel obléct do jednoduchých tmavě modrých kalhot a dlouhého trička, stejně jako na každý trénink a dokonce i mise, kde to ale vždy ještě doplní chinninskou vestou. Neviděl důvod, proč by se kvůli ní měl oblékat nějak jinak. Dobrý dojem chtěl udělat svými schopnostmi a snad i hlavou, ne oblečením. Kdyby jeho vzhled působil, tak by se tak stejně stalo už včera, tak proč se tím vůbec víc zabývat. Na druhou stranu ta vesta taky neuškodí a on bude vypadat jako zkušený ninja.
Po snídani zamířil do koupelny, kde nejdřív rozčesal a potom rukou decentně rozcuchal své zářivě žluté vlasy, takhle nebyly ani příliš rozcuchané a ani moc upravené, zkrátka a dobře byly přesně takové, jaké je chtěl mít a úplně stejné jako každý den. Takhle to měl nakonec rád.
Potom přišly na řadu zuby, a jelikož měl stále dost času, tak ještě i procházka po Konoze, která ho snad nikdy neomrzí a to bez ohledu, kolikrát ji už absolvoval. Svoji vesnici jednoduše miloval stejně jako lidi v ní, kteří se navzájem zdravili a usmívali, i když dotyčné ani moc neznali. Tohle byla zkrátka úžasná vesnice. Jediné co musel, bylo být tam v devět, aby se setkat se senseiem, který dosud netušil, že už mají návštěvu v týmu.

Kushina se poněkud líně protáhla a pomalu neochotně vylezla z postele. Bylo už devět, kdyby to bylo na ní, vstávala by až za půl hodiny, ale teta trvala na tom, že půjde s nimi.
Jakmile stála dívka nohama pevně na zemi, začala být velmi aktivní. Během chvilky se oblékla a vběhla do kuchyně, kde už seděl Hikari a upíjel z hrnku čaj. Kushina se spokojeně usmála a sedla si vedle něj před už nachystaný talíř s jídlem.
Trochu váhavě se zeptala: "To ty?" tohle by od něj nečekala.
"Jsi blázen?" odvětil trochu vyděšeně a dodal: "Já se mám starat o tvé bezpečí ne stravu."
"Aha, v tom případě mi řekni, kde je teta, ať jí poděkuju dřív, než mi to připomene." prohlásila dívka už ne tak spokojeně a rozhlédla se kolem sebe.
"Myslím, že šla do koupelny." odpověděl Hikari a tvářil se nezaujatě.
Kushina se najedla a cestou do koupelny potkala tetu, které pohotově řekla: "Arigato za snídani, tetičko." a aniž by čekala na odpověď, vklouzla dovnitř a zavřela za sebou.

Rozčesat a upravit Kushininy vlasy sahající až někam pod zadek dá opravdu hodně práce a tak měli všichni menší časový skluz a museli přidat do kroku.
Naštěstí si Hikari zapamatoval cestu opravdu dobře a tak dorazili na cvičiště v čas.
Ačkoliv si Kushina celou dobu nebyla jistá, jestli jdou dobře a stále se vyptávala Hikariho, jestli se neztratili, jakmile se dostali na dohled cvičiště, všechny pochyby se rozptýlily, Minatovi už tak jasně žluté vlasy na slunci téměř zářily a v kontrastu s tmavým oblečením napadlo Kushinu přirovnání k majáku zářícímu uprostřed noci. Jistě, možná ji trochu ovlivnil význam jeho jména znamenající přístav, ale i tak to v jejích očích bylo velice přesné přirovnání.

"Dobré ráno." pozdravil Hikari, jakmile byli dostatečně blízko.
"Á ty musíš být Hikari." řekl Jiraiya vševědoucně, aniž by se zdržoval nějakými pozdravy.
"Minato už vám o nás říkal že?" prohlásil Hikari nevzrušeně a podal si s ním ruku.
"Ano." odvětil trochu sklesle Jiraiya.
"A co takhle se nám představit, vy nás možná znáte, ale my vás ne!" prohlásila hlasem plným autority Kushinina teta.
Jiraiya malinko zbledl a hlavou mu projelo prosebné: 'Jen ať není horší než Tsunade, jinak to nepřežiju.'
"Mé jméno se úžasný Jiraiya!" prohlásil dramaticky a udělal při tom svou oblíbenou pózu, i když bez žáby. Minato za ním si znuděně zívl a rozesmál tak Kushinu. Ještě před půl hodinou se jeho sensei zmateně chytal za hlavu a úpěl zoufalstvím z nepřipravenosti, když mu o nich Minato řekl, ale teď se zdál zase ve své kůži.
Jiraiya malinko znejistěl a opatrně se zeptal: "Je tu snad něco směšného, slečno?"
"Jmenuji se Uzumaki Kushina." podotkla dívka skrz smích.
"Já Yumiko Hikari." přidal se její společník pohotově, i když jeho jméno už Jiraiya použil.
Minato se opět usmál a oficiálně se představil: "Namikaze Minato, těší mě."
"Mé jméno je Terush, dělejte, jako bych tu nebyla." prohlásila přísným hlasem a Jiraiyovi projelo hlavou bezútěšné: 'Tak to bude nadlidský úkol.'



Už třetí díl je tady a já doufám, že se vám to stále líbí. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama