Nebylo nám přáno 04

16. září 2014 v 9:25 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Takže, když už jsme se tak hezky představili." začal Jiraiya a opatrně po očku sledoval paní Terush, jestli už ho neprobodává pohledem, než pokračoval: "Je načase, abych si vás vyzkoušel v bojových dovednostech. Oba boje budou proti Minatovi, jsem si jistý, že to zvládne, co?" prohlásil a při těch slovech se na svého studenta spokojeně podíval.
I když se chystal po Minatově přikývnutí pokračovat, paní Terush ho rozhořčeně přerušila: "Chcete tím naznačit, že vaši ninjové jsou lepší, než ti naši?!"
Hikari se téměř neznatelně pousmál zřejmě spokojený s obsahem jejích slov a i Kushina se tvářila lehce dotčeně při pohledu na Jiraiyu.
"Ne, to ani v nejmenším, jen…" snažil se z toho nějak vybruslit Jiraiya, ale neměl šanci, čemuž se Minato v duchu pousmál.
"Jen co?!" chytila ho naštvaně za slovo šlechtična.
"Víte, Minato je, on je…" opět se snažil velmi chabě Jiraiya.
"Je co?!" zeptala se zase o poznání naštvaněji, protože z něj nemohla vydolovat ani jednu smysluplnou větu, což ji vždycky strašně vytočilo a Kushina o tom věděla svoje.
"V naší vesnici není tajemstvím, že patřím k nejtalentovanějším. Ve své věkové kategorii jsem zatím nenašel rovného soupeře, což ovšem neznamená, že ho nenajdu právě teď." prohlásil diplomaticky Minato, čímž uspokojil šlechtičnu a potěšil i seneie, který mu byl za záchranu zřejmě opravu vděčný.
"Dobře." řekla paní Terush vesměs spokojená s tím, jak to skončilo, a ještě naštvaně dodala směrem k Jiraiyovi: "To jste to nemohl říct hned? Ušetřili bychom si spoustu času!"
"Jistě, příště to napravím, slibuji." vykoktal ze sebe a děkovně se podíval na studenta.


"Takže." začal Jiraiya znovu, když se trochu vzpamatoval. "Prvním Minatovým soupeřem bude Hikari, není to v žádném případě proto, že by byly ženy méněcenné, nebo bych neznal tu věc s tím, že dámy mají přednost, nebo snad…"
"Myslím, že jsme to všichni pochopili." prohlásil Minato, aby zabránil sensei, dál ze sebe dělat šaška.
Paní Terush, která nebyla vůbec zkušená, pokud šlo o souboje nebo celkově o shinobi, ale vůbec nepochopila: "Tak proč tedy!?" ozvala se způsobem, který vyžadoval okamžitou odpověď.
Minato si povzdechl, a jelikož se do toho sensei vůbec nechtělo a oni dva očividně jen neradi tahali pozornost té ženy na sebe, dal se do vysvětlování sám: "Má to hned několik důvodů, tím prvním je, že Hikari je tu jako její ochranka, tedy musí být o dost silnější než ona, jinak by tu byl k ničemu. Takže, když budu nejdřív bojovat se Hikarim, udělám si určitou představu i o její síle a pak bude menší pravděpodobnost, že Kushinu v boji vážně zraním, je to totiž jen cvičný boj a nikdo z nás nechce jít na návštěvu za Tsunade-sama do nemocnice hned první den. Jako za další to pro Kushinu bude znamenat výhodu, protože uvidí moje pohyby a bude schopná se lépe bránit i útočit. Já budu mít sice jakousi malou představu o její síle, ale ona tu mou uvidí, takže na tom bude mnohem líp, rozumíte mi?" zeptal se nakonec Minato.
Šlechtična jen spokojeně přikývla a mumlala si něco ve smyslu: Je to moc milý a hodný chlapec, ale ten sensei…

Jiraiya dal během chvilky povel a oba mladíci se postavili proti sobě.
"Jsi host, takže máš první úder." prohlásil sebejistě Minato a vytáhl kunai.
Hikari se ušklíbl a hodil po Minatovi vlastní, který mladík snadno odrazil, a vyrazil k němu. Jeho pohyby byly pomalejší než normálně, byl si dobře vědom Minatovi rychlostní výhody a čekal, až se jeho sok objeví přímo za ním, což bylo i pro Hikariho oblíbené místo pro útok na pomalejší soupeře.
To se také stalo, ovšem to jediné, co Hikari viděl, byla rozmazaná žlutá skvrna. Minato se objevil jen pár centimetrů za ním a ohnal se rukojetí kunaie po Hikariho rameni, jistý si tím, že zasáhne. Nechtěl mířit na žádné místo, na kterém by zásah způsobil vážnější zranění, jako třeba na krku. Mladík, který se na podobný výpad připravil, Minata překvapil, když mu chytil ruku s kunaiem svou levačkou a sám provedl proti částečně znehybněnému protivníkovi kop levou nohou, kterou vykopl do boku, protože nebyl dostatečně natočený k Minatovi.
Shinobi i přes překvapení, které se mu jasně zrcadlilo ve tváři, stihl nadskočit a po dopadu na zem ještě zastavit svou levou rukou Hikariho ránu pravačkou, která byla velmi silná i díky dostatečně velkému rozmachu. I tak si ale byl Minato jistý, že v ráně bylo míň síly, než kolik by mladík zvládl.
Po této ráně tak stáli mladíci proti sobě tváří v tvář a navzájem si hleděli do očí.
Ve chvíli, kdy Minato povolil stisk jeho pravé ruky, pustil i Hikari Minatovu druhou ruku a odskočil co nejdál. Minato zareagoval totožně a tak se mezi bojujícími vytvořila poměrně veliká mezera, čítající dobrých deset metrů.
Oba mladíci pak jen stáli na místě a vyčkávali.
Nakonec se jako první pohnul Minato a zaútočil na Hikariho levou stranu v celku si jistý, že ho tím překvapí. Minatova obvyklá strategie byla spíš zaútočit zezadu, ale to už jeho soupeř znal a byl na to připravený, tedy by nejspíš bylo logické překvapit ho čelním útokem, ale Minato předpokládal, že Hikari, který se také zdál jako dobrý stratég, když odhalil Minatův útok zezadu, došel ke stejnému názoru.
Podle mladíkova výrazu, když se co nejrychleji zvedal ze země, mohl Minato předpokládat, že rozebírá situaci. A to taky Hikari dělal a zároveň si doplňoval své informace o soupeři. Podcenil schopnost Minata vymýšlet strategii. Minato na rozdíl od něj vzal v potaz i uvažování nepřítele a tak vybral jinou strategii, než Hikari předpokládal. Rozhodl se chytře a Hikari se ušklíbl své vlastní hlouposti. Minato byl rychlejší než on a to byla výhoda, s kterou se muselo počítat, ovšem měl i další schopnosti, které by Hikari neměl přehlížet.
Většinu dalších kroků svého nepřítele oba velmi úspěšně předvídali, ale i když dokázal Hikari uhodnout Minatův další tah, nebyl schopný vyrovnat se jeho rychlosti. Mladík taky samotnou rychlost používal na zesílení svých útoků díky setrvačnosti, čímž dokázal překonat i Hirakiho obecně silnější rány.
Minatova převaha byla vidět na první pohled, protože Hikari se většinou jen bránil, nebo uplatňoval protiútok. Párkrát se mu sice podařilo zaútočit nebo Minata alespoň částečně zasáhnout, ale většinou to zase odnesl z Minatova protiútoku.
Jeden z nejlepších ninjů ze Země Vodních vírů musel nerad přiznat, že tento mladík je o dost lepší a ve skutečném boji by s ním prohrál a zemřel už před několika útoky.
Minato byl možná talentovaný, ale Hikari si byl jistý, že jeho velká síla pramení hlavně z tvrdé práce a nepochybně skvělého tréninku od jednoho z legendárních sanninů. Kushnina a vlastně i on měla velké štěstí, že ji bude trénovat právě tento sensei.

Jiraiya neviděl další důvod pokračovat, tak boj mávnutím ruky zastavil a přišel k Hikarimu blíž.
Mladík s vážnou tváří čekal na jeho slova a periferně si všiml Minata, který odešel k jednomu z kůlů a posadil se na něj.
"By jsi vážně moc dobrý, aspoň pokud jde o taijutsu. Můžeš mi ukázat nebo alespoň říct jak jsi na tom s ninjutsu a genjutsu?" zeptal se ho se spokojeným úsměvem sensei, čím Hikarimu dost zvedl náladu pokleslou vinou prohry, na kterou nebyl zvyklý.
"Genjutsu sice neumím tvořit, ale jsem schopný ho celkem rychle zrušit. Pokud jde o ninjutsu, umím všechny základní jutsu a ještě několik vodních, ale bohužel neumím žádný další element." dokončil svou řeč a oplatil Jiraiyovi úsměv pro něj typickým pousmáním.
"Dobře." prohlásil sensei a otočil se na Kushinu se slovy doprovázenými dalším veselým úsměvem: "Jsi na řadě." Kushina ovšem bohužel jeho nadšení až tak nezdílela, protože měla ve tváři spíš tragický výraz než cokoliv jiného.



Nejsem žádný přeborník na popis soubojů, ale snad to na představu stačilo. Díl byl taky trochu kratší, ale to snad nevadí. A příště tedy Kushina. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama