Nebylo nám přáno 05

18. září 2014 v 21:45 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Je to povinné?" zeptala se trochu bojácně rudovláska.
"Ano." odpověděl sensei bez zaváhání, aniž by vzal v potaz její strach. Byla přece kunoichi a on ji měl přece trénovat, což bylo nemožné, pokud nebude znát její schopnosti.
Kushina, jejíž vlasy byly upravené do jednoho jediného drdolu a přikryté béžovým šátkem, odevzdaně přikývla a přišla trochu blíž se slyšitelným polknutím. Dívka se nezdála jako někdo, kdo by měl bůhví jaké schopnosti ze skutečného boje.
Minato si malinko povzdychl a seskočil z kmenu, u kterého byl kdysi přivázaný jeden z jeho týmových kolegů. Jejich smrt ho stále tížila, ale kromě několika okamžiků ji byl schopný docela dobře vytěsnit z hlavy. Teď měl navíc nové parťáky, a i když to bylo těžké, snažil se to brát jako fakt a nijak proti tomu neprotestovat, i když mu to přišlo příliš brzy. Oni nakonec nemohli za smrt jeho přátel, takže nebyl jediný důvod proč ne nepřijmout a právě teď to znamenalo, nějak překousnout ten souboj s Kushinou, aniž by se ho do smrti bála.


Mezi Kushinou a mladíkem, o kterém si Hikari myslel, že porazí jeho nejlepší kamarádku během jedné minuty a možná i dřív, se vytvořila asi tří metrová mezera.
Jiraiya mávl rukou a odskočil dál, aby se nepletl do boje a zároveň nad ním měl přehled.
"Máš přednost." zopakoval Minato zdvořilost z minulého boje, když se asi půl minuty ani jeden nepohnul a atmosféra se stávala příliš napjatou.
"To je dobrý, já se raději bráním." odpověděla Kushina s širokým úsměvem, který se podle Hikariho úsudku k její situaci absolutně nehodil. Zároveň to taky nejspíš znamenalo, že ji sensei neuvidí vůbec zaútočit.
Minato odevzdaně pokrčila rameny a vyběhl. Během okamžiku se jí pak ztratit ze zorného pole.
Kushina, která ho velmi pozorně sledovala během předešlého boje, očekávala, že vyzkouší nejdříve svůj obvyklý útok zezadu, proto kopla levou nohou v oblouku za sebe.
Noha pokračovala bez problémů dál a s ní se otočila i Kushina. Její rotaci zastavily až Minatovy ruce, které ji jemně chytily za ramena.
Kushina zareagovala poměrně rychle, když se ho pokusila praštit levým loktem do břicha.
Nápadně blonďatý ninja však zareagoval dostatečně rychle, aby ji pustil a odskočil o tři metry dál.
Kushina se rozběhla proti němu, ale místo toho, aby na něj zaútočila, začala ho obíhat.
Minato byl příliš zvědavý na to, aby odskočil, a tak zůstal stát na místě a čekal, kdy dívka zaútočí.
Ve chvíli, kdy byla Kushina za ním, složila pečetě, a jakmile se dostala k němu zepředu, poslala na něj poryv dostatečně silného větru, aby ho překvapila a hlavně vyvedla z rovnováhy.
Minato zavrávoral a nestihl získat rovnováhu dostatečně rychle, aby mohl zablokovat Kushinin kop.
Mladík dopadl na trávu, a co nejrychleji, se postavil. Tohle bylo pro Hikariho nečekané, protože skutečnost, že měla dívka třebas jen malou výhodu, mu přišla absurdní. Jistě Kushina nebyla nenadaná nebo flákač, ale v samotném boji nakonec vždy selhala.
Kushina vědoma si skutečnosti, že podruhé jí vítr nepomůže, zkusila další kop pravačkou z otočky.
Minato trochu nazlobeně přivřel oči a její nohu přeskočil. Než se Kushina stihla zastavit a srovnat postoj, mladík prudce škubl za její pravou ruku a dívka zavrávorala.
Když Kushinu chytil i za druhou ruku, byla už ale dostatečně srovnaná, aby svou levou nohou podkopla obě jeho.
Minato do chvíle, než začal padat, nedržel její ruce nijak pevně, ale ve chvíli, kdy ztratil půdu pod nohami, překvapením stiskl dívčiny ruce dostatečně silně, aby je nezvládla vyprostit, jak plánovala.
Minato nepříjemně dopadl zády na trávník s hlasitým žuch a nestihl se ani psychicky připravit na Kushinin dopad na něj. Po dopadu pustil její ruce a svou pravou ruku si položil na hlavu, v automatické reakci na obě rány.
Kushina i přes skutečnost, že dopadla na měkčí povrch a na ni ani už nic nedopadlo, byla zmatená prakticky stejnou dobu jako Minato a všimla si, na čem leží až ve chvíli, kdy mladík nepatrně zrudl.
Hned, jakmile si uvědomila současnou situaci, se zvedla na nohy, ale úplně rudému obličeji se už neubránila.
Kushina cítila ve tváři horkost a co nejrychleji se otočila k Minatovi zády.

"Dobře, to stačí." prohlásil sensei a nechal Kushině dostatečně dlouhou dobu, aby se zase uklidnila. Při tom čekání se ještě ušklíbl a zavzpomínal na všechny dívky, které měli stejný problém. Když vzal Jiraiya v úvahu, že na něm Kushina ležela, tak byl docela rád, že neomdlela.
Po chvíli si odkašlal a oslovil ji: "Kushino?"
"Ano?" odpověděla a otočila se k němu čelem. Na její tváři nebyla ani stopa po ruměnci, který sensei zahlédl, když se předtím otáčela.
"Viděl jsem tvůj Fuuton, ale i tak chci slyšet, jak jsi na tom s ninjutsu." prohlásil sensei a koutkem oka zkontroloval stále ještě sedícího Minata. Mladíkovi se zřejmě nechtělo vstávat.
"No, upřímně. Viděl jste to nejlepší z Fuutonu, co umím. Jinak zvládám základné ninja techniky, snad až na techniku klonování s tou si zrovna nerozumím." odpověděla s nejistým úsměvem, který používala tak často.
"A genjutsu?" ptal se dál sensei, aniž by nějak okomentoval, co právě slyšel.
"Na genjutsu jsem levá." odpověděla a úsměv se na její tváři stal ještě širším, zatímco Jiraiya jen přikývl.

Když pak hostům sensei vysvětloval všechny podrobnosti tréninku, Minato se uvelebil na svém oblíbeném místě na prostředním kůlu, ze kterého sledoval reakce obou svých nových týmových partnerů, když jim sensei oznamoval, že trénink bude tento týden začínat už v šest ráno, protože každý ninja má být zvyklí brzy vstávat, zvláště pak za války. Skutečnost, že on sám neustále vyspával, ovšem samozřejmě pominul.
Kushina vypadala přímo zdrceně a na Minatově tváři to vykouzlilo pobavený úsměv, který ale rychle ukryl, aby ho dívka nemohla vidět, protože to by nebylo dobré.
Přímo za ním se ozval známý hlas a mladík málem vyskočil z kůže, byl tak zabraný Kushinou, že tu ženu za sebou neslyšel. Takové chyby obvykle nedělal, ale těch několik posledních dní, kdy byl ve vesnici, mu zřejmě ubralo na pozornosti a klid ho ukolébal. Nejspíš to bude muset napravit, i když bude ještě dlouho trvat, než opět půjde na bitevní pole.
Jakmile se na ni, ještě stále trochu vyjeveně, podíval, zopakovala: "Není slušné smát se ženě a už vůbec ne, když je to host v naší vesnici."
"Jistě Tsunade-sama." odpověděl jí a zatvářil se provinile. Zřejmě svůj úsměv neukryl dost rychle. Kushina byla ale naštěstí zabraná jejich senseiem.
Kdyby ho Tsunade znala jen o malinko méně, nezapochybovala by, že se tak opravdu cítí, ale ona ho znala až příliš dobře, takže věděla, že si nemyslí, že by udělal něco špatného.
Žena se tedy v odpověď jen ušklíbla a šla blíž k Jiraiyovi, který si jí stále nevšiml.



Tak mám za sebou první týden ve třetím semestru a byla to docela síla a navíc ještě jedu na víkend pryč, tak jsem nestihla pro vás napsat nic jiného než tohle, ale snad vám to nebude vadit. Nakonec dobré něco. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama