Nebylo nám přáno 06

24. září 2014 v 17:39 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Jé, Tsunade, co tu děláš?" zeptal se Jiraiya překvapeně a už preventivně se zatvářil provinile.
"Jen si jdu zkontrolovat, že je všechno v pořádku." odpověděla stroze kunoichi a otočila se na rudovlasou dívku, která ji trochu zmateně pozorovala. Tu ženu už určitě viděla, jen nevěděla kde. Také její jméno už slyšela, ovšem stále neměla tušení.
"Ano?" zeptala se dívka malinko nervózně.
"Takže je vše v nejlepším pořádku?" zeptala se tedy Tsunade a svým překvapivě přívětivým pohledem dávala najevo, že vyslechne jakoukoliv stížnost.
"Samozřejmě." předběhl Hikari Kushinu s odpovědí, než si stihla postěžovat na brzké vstávání, a zároveň jí šeptem doplnil informace, které zřejmě postrádala, takže si dívka mohla spojit tu blondýnku, která se kolem nich včera mihla, zvěsti o legendárních sanninech a Minatovu zmínku o nemocnici a kunoichi, kterou by tam potkali, s ženou, která právě stála před ní.

Tsunade dívku a její nesouhlasný výraz ale nijak zvlášť nezkoumala a Hikariho odpověď jí očividně stačila, protože jen přikývla a zase vyrazila pryč s tím, že kdyby se něco naskytlo, tak se mají ozvat. Ostře se také podívala na Jiraiyau a nakonec pohledem zavadila i o nevinně se tvářícího Minata, který zašeptal: "To bylo rychlé." když procházela kolem něj.
"Copak chceš, abych se tu zdržela?" zabručela trochu otráveně a na okamžik se i zastavila.
"Ne, jen mám pocit, že chcete utéct dřív, než si vzpomenou na nějaký problém." odtušil Minato stejně tiše jako poprvé.
"Správně, chci odtud zmizet. Nevidím žádný smysl v tom řešit problémy jiných lidí, když mám práce nad hlavu." odsekla nabručeně, a aniž by čekala na mladíkovu odpověď, zase pokračovala v chůzi.
Minato se za ní chvilinku díval a potom jen pokrčil rameny. Tsunade měla špatný den, ale poslední dobou bylo takových dnů pro každého shinobiho až příliš.

Sensei mezitím vysvětlil trénink a Kushina i Hikari se tak mohli dát do práce, zatímco zbývající člen týmu stále seděl na kůlu.
Minato pak tedy seskočil a přišel blíž, když se zdálo, že si ho sensei opravdu nemá v plánu všímat, a trochu dotčeně se zeptal: "A co mám dělat já?"
Jiraiya se na něj zmateně podíval, čímž ještě umocnil mladíkův pocit, že na něj úplně zapomněl, a trochu váhavě odpověděl: "Co takhle samostudium… víš, já se musím věnovat těm dvěma." Dokonce ani jeho omluvný úsměv nijak nezmírnil Minatovo dotčení.
Mladík na to chtěl něco říct, ale sensei nečekal na jeho odpověď a vyrazil za Kushinu, která právě pokazila načasování, a úplně tak Minata zazdil.
Minato zůstal překvapeně stát na místě. Ještě nikdy se mu nestalo, že by se sensei věnoval víc někomu jinému a ho při tom úplně přehlížel. Minato byl jeho oblíbený student a to byla skutečnost, se kterou jeho mrtví kolegové nikdy nemohli soupeřit, i když se snažili. Sensei je ovšem nikdy nějak zvlášť nezanedbával, tak se tím Minato stejně netrápil. On měl jednoduše mnohem rychlejší tempo, takže se posouval stále dál, zatímco jeho kolegové trénovali věci, které už dávno zvládl.
Po tom, co se vzpamatoval ze šoku, začal Minato tedy dělat svůj obvyklý trénink s chakrou, který prováděl před spaním, nebo když se nudil. I když by se moc rád ozval, tak mu to nepřišlo správné, protože sensei se teď měl věnovat hlavně Kushině, proto přece přijela.
Jelikož ho to ale velmi rychle znudilo, přidal se raději k Hikarimu s jeho tréninkem taijutsu, zatímco po očku sledoval, jak Kushině stále nešlo rušení genjutsu a tak to vypadalo, že u ní sensei stráví celý trénink.

Kluky to ale po dvou hodinách přece jen přestalo bavit, i když Hikari opravdu toužil porazit Minata v boji, a tak si nakonec jen povídali o tom, jak to vypadá v Hikariho zemi a pár rad jak vycházet s Kushinou, i když o ní se Hikari bavit moc nechtěl, zatímco předstírali, že stále dělají něco přínosného.
"A co třeba nejí?" zeptal se náhle Minato, a když si všiml, jak se Hikari zatvářil, rychle dodal: "Já jen, že vás budu mít určitě za úkol provést po vesnici a taky nejspíš zavést někam na jídlo a nerad bych se trefil zrovna do toho, co ona nesnáší. Říkal jsi přece, že dřív mluví a až pak myslí a já nestojím o nepříjemný rozhovor."
"Kushina jí prakticky všechno snad kromě sushi." vyhověl mu tedy stále trochu váhavý Hikari. Nakonec tohle stejně nebyla informace, která by se dala použít proti ní.
"Kromě sushi, jí všechno?" zopakoval podezíravě Minato.
"No upřímně většinou jí vidím jíst ramen, ale když na to přijde, tak sní ledacos." potvrdil s úsměvem Hikari.
"Takže má ráda ramen jo?" skoro zajásal Minato.
Hikari se na něj trochu nechápavě podíval, ale potvrdil: "Má ho nejradši."
"Takže až se kvůli něčemu pohádáme, mám jí vzít na ramen co?" ujistil se spokojeně blonďatý mladík.
Hikari se trochu pobaveně ušklíbnul, než podotknul: "V zájmu tvé peněženky říkám ne, ale jinak je to správný předpoklad."
Minato si dívku změřil pohledem, vzal v úvahu, jak je hubená, a odpověděl: "Nemůže sníst víc jak tři misky."
"Pokud bude ten ramen dobrý, tak sní klidně osm a ani nemrkneš." prohlásil shinobi naprosto přesvědčený o tom, že má pravdu.
Jeho skeptický kolega si znovu přeměřil šířku jejího pasu a odpověděl: "Abych uvěřil, musel bych vidět."
"A proč ne, když jí to zaplatíš." odvětil Hikari s úšklebkem.
"A k čemu by mi bylo dobré zaplatit jí tři rameny a pak se jen utvrdit v tom, že mám pravdu?" namítl Minato neochvějně přesvědčený o tom, že by ji měl.
"A co se vsadit?" navrhl tedy hnědovlasý ninja se škodolibým pousmáním, které rychle potlačil.
"O co?" zareagoval okamžitě Minato na jeho slova. Měl sázky rád, protože obvykle vyhrával. Měl jednoduše dobrý úsudek, který se mu hodil v boji i v nejrůznějších odhadech a sázkách. Minato se také většinou sázel, jen když si byl alespoň na osmdesát procent jistý výhrou. Nejraději ovšem sázel na vlastní schopnosti, protože to byla sázka na jistotu.
"Ten, kdo prohraje, platí všem jídlo v restauraci, kterou si vyberou, po celý týden, a taky ti zaplatím ty rameny, když prohraju." odpověděl sebejistě Hikari. Skoro mu bylo Minata líto.
"Ujasni mi pojem všem." chytil se toho Minato a mírně se zamračil.
Mladík se znovu usmál a vyhověl mu: "Ty, já, Kushina, její teta a sensei, pokud bude chtít."
Minato si krátce vzpomněl na svou bývalou týmovou partnerku, která měla problém sníst jeden ramen a byla v pasu o něco málo širší než Kushina, a teprve potom odpověděl: "Kdy?"
"Dneska, pokud nás teda budeš brát na jídlo." prohlásil sebejistě Hikari, protože předpokládal, že dívce, kterou sensei neustále nutil něco dělat, jistě vyhládne.
"Fajn, ale ať o tom Kushina neví." prohlásil nakonec Minato.
"Jistě, nejde tady o soutěž, kdo sní víc, ale o to kolik toho sní normálně." potvrdil Hikari ve snaze zahnat Minatovi pochyby.
"I tak si tě pohlídám." zabručel mladík a zvedl se s úmyslem připomenout sensei, že trénink už dávno skončil.
"A ještě jeden malý detail." zarazil ho Hikari s vážnou tváří.
"Jaký?" zeptal se podezíravě blonďatý mladík.
"To já rozhodnu, jestli je ten ramen dostatečně dobrý a bude to, ještě než začne Kushina jíst." prohlásil ve snaze zaštítit se před možností rychlé prohry a Minato jen souhlasně přikývl se slovy: "Jednoduše na mě pak kývni, když ti to bude vyhovovat." což Hikari spokojeně potvrdil.



No druhý týden školy už částečně za mnou a už si pomalu zvykám, takže by toho mohlo brzy přibýt i víc. A příště se tedy přesvědčíme, jestli je Naruto po mamince. ;) Skoro bych si taky dala.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama