Nebylo nám přáno 07

28. září 2014 v 21:14 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Sensei?" oslovil bělovlasého muže Minato.
Muž nijak nezareagoval a tak to Minato zkusil hlasitěji a rovnou do ucha: "Sensei!!!"
"A-ano?" vykoktal ze sebe dotázaný, jakmile se alespoň trochu vzpamatoval ze šoku a protřepal si ucho.
"Trénink měl už dávno skončit." prohlásil Minato a nahodil ten nejnevinnější výraz, jakého byl schopen. Takto mu sensei jistě dočasnou hluchotu odpustí, byl to přece Minato, tomu každý všechno odpouští a zvlášť s tímhle úsměvem.
"Aha, jistě." řekl sensei a přemýšlel, na co ještě zapomněl.
"Takže teď je provedete po vesnici, sensei?" zeptal se Minato a na tváři si ponechával ten samý nevinný výraz. Bylo mu jasné, jak to skončí a díky sázce to tak taky chtěl, ale nebyl důvod, proč by si Jiraiya neměl myslet, že to pak bude muset Minatovi vynahradit.
"No, já vlastně doufal, že bys to mohl zvládnout ty." nadhodil Jiraiya ve snaze vyhnout se povinnostem přesně, jak jeho student předpokládal.
"Měl jsem i jiné plány, ale jak chcete." odpověděl Minato s lehkým zamračením a vydal se k nim, aby jim to oznámil.
"A nezapomeň je pozvat na oběd." křikl za ním sensei a zmizel dřív, než mohl Minato něco říct, i když to jediné, co měl mladík na srdci, bylo, jestli mu to pak sensei zaplatí, což by byl příjemný bonus, pokud vytáhne peníze ještě z Hikariho.
Mladík se sám pro sebe ušklíbl a nahodil zdvořilý úsměv, když se k nim vracel.
"Mám vás provést po vesnici a taky vás vezmu na trochu pozdní oběd. Co chcete dřív?" zeptal se blonďatý ninja.
"Jídlo!" vykřikla nadšeně Kushina a Hikari jen otráveně zavřel pusu, ze které nestihl vyjít jeho opačný názor.
"Dobře." souhlasil Minato a pokynul jim, aby ho následovali. Nakonec čím víc by to prodlužovali, tím větší by všichni měli hlad a to včetně Kushiny.


Mladík je zavedl až k malé venkovní restauraci s nápisem Ichiraku ramen a nakoukl dovnitř. Potom vešel a sám se posadil na krajní židli. Vedle něj se posadil Hikari a spiklenecky na něj mrkl a dále pak Kushina s tetou, která se podle zdviženého nosu netvářila jako někdo, kdo by byl spokojený s Minatovým výběrem místa.
"Jak vám posloužím?" zavolal na Minata starý šedovlasý muž s úsměvem. Blonďatého mladíka dobře znal, ale v Listové nebylo mnoho lidí, kteří by na tom byli jinak. Minato byl velmi oblíbený a známý a to nejen mezi dívkami.
"Ramen pro každého." odpověděl mladík a s úsměvem dodal: "Dneska hostím návštěvu."
Na jeho slova muž zareagoval ještě větším úsměvem a ochotně jim vyjmenoval celou bohatou nabídku, takže si nakonec i Kushiina teta musela vybrat bez stěžování.

Kushina ten svůj slupla dřív, než Minato vůbec začal a tak trochu nejistě řekl: "Jestli máš ještě hlad, tak si klidně ještě objednej, pár ramenů mě na mizinu nepřivede." a nakonec ještě vykouzlil milý úsměv.
Zatímco si Kushina objednávala nášup, který jí mladík právě nabídl, naklonil se Hikari k Minatovi a zašeptal: "I když jsem neměl šanci ochutnat, co jí přinesli, sázka platí."
Minato jen trochu nervózně přikývl a se staženým žaludkem sledoval, jak Kushina pokládá už druhou prázdnou misku na pult a objednává si další.
Kushinina teta se spokojila s jedním a Hikari už jedl druhou porci. Minatův žaludek však zůstal stažený a po tom, co začala Kushina jíst čtvrtou misku, ho přešla chuť úplně.
"Dáš si ještě?" zeptal se Minata syn toho starého muže, se kterým si navzájem dokonce tykali, a mladík jen zakroutil hlavou.
Kushina na stůl položila už čtvrtou misku a muž se jí tak spokojeně zeptal na to samé, na co se ptal ani ne před minutou Minata.
"Ne, děkuji." odpověděla dívka a usmála se na něj.
Hikari, který se málem zadusil nudlí, když slyšel, co říká jeho kamarádka, se k ní naklonil a tiše, ale naléhavě se zeptal: "Jenom čtyři?!"
"Jo, nechci se přejídat, když ještě budeme chodit po vesnici." odpověděla s ne zcela upřímným úsměvem.
"Kdy pro tebe znamenalo pět ramenů přejídání?!" namítl čím dál hlasitějším hlasem Hikari. Tohle nebylo dobré, vsadili se o víc.
"Fajn. Nechci hned první den vypadat jako nenažranec, zvlášť když jsem včera v kanceláři neudělala zrovna dobrý dojem! Jsi teď spokojený?!" zasyčela na něj Kushina a měla co dělat, aby ještě šeptala.
Hikari chtěl odseknout něco, co by ji pokud možno přinutilo sníst ještě další rameny, ale kopanec od Minata mu v tom zabránil. Nakonec nebylo fér, aby ji jakkoliv ovlivňoval.
Blonďatý mladík v duchu slavil a jeho žaludek konečně pustilo sevření. Až teď si uvědomil, že má ještě hlad, ale jelikož i Hikari dojedl a odložil misku, Minato si už neobjednal. Měl trochu obavy, že by si pak mohla objednat i Kushina, aby tu neseděla jen tak, proto raději zaplatil a vyšel ven.
Kushina s tetou ho okamžitě následovaly. Hikari však šel jen pomalu za nimi a tvářil se jako někdo, kdo jde z pohřbu nebo možná právě na něj.
"Počkáte mě támhle?" zeptal se Minato a ukázal na budovu na konci ulice.
Kushina jen přikývla a společně s tetou vyrazila.
Minato spokojeně natáhl ruku směrem k Hikarimu a se škodolibým úsměvem čekal, až mu poražený ninja dá peníze za oběd.
Mladík nemohl jinak a tak mu je podal se slovy: "Ona by jich zvládla víc, jen nechtěla vypadat…"
"Já vím. Slyšel jsem vás." přerušil ho mladík, a jakmile si schoval peníze, dodal: "Ale to nic nemění na tom, že jsi prohrál."
Hikari se zamračil, ale neřekl už nic. Minato měl koneckonců pravdu a on s tím nemohl nic udělat.

Minatovi prohlídka vesnice zabrala necelou hodinu, protože mluvil rychle a na to, že sebou měli jednu chakru neznající šlechtičnu, chodil poměrně svižně.
Hikarimu, který byl ještě otrávený z prohry, to sice moc nevyhovovalo, ale seč nerad musel jít rychle.
Kushina to zase brala přesně naopak, protože ráno moc nesnídala, na tréninku vydala hodně energie a čtyři rameny jí prostě na vyvážení toho všeho nestačily. Chtěla jednoduše ještě nášup zvlášť teď, když už část jídla strávila. Navíc rámen u Ichiraku byl výjimečně dobrý.
Minato spěchal hlavně kvůli tomu, že měl hlad, takže jakmile se zastavili u pamětního kamene padlých a řekl jim jeho význam, s chabým rozloučením se vypařil jako pára nad hrncem, aniž by ho někdo měl šanci zastavit.
"Uvidíme se pak!" křikla Kushina v zápětí a zmizela za stromem.
Hikarimu to ovšem bylo jedno, protože byl ještě naštvaný a tak se pomalu šoural zpátky do jejich nového obydlí společně se šlechtičnou, která mu za to byla snad dokonce i vděčná, protože Minato ji tou prohlídkou docela spolehlivě unavil.

Kushina se během chvilky dostala zpátky do Ichiraku, aniž by se ztratila, což byl pro ni sám o sobě úspěch, a vešla dovnitř.
Překvapením zůstala stát, když tam uviděla Minata. Ten se po chvíli otočil, aby zjistil, kdo to přišel a proč se neposadil.
Když uviděl dívku, překvapením se zakuckal. Jakmile se trochu vzpamatoval, vyhrkl: "Co tu děláš?"
"Ptám se na to samé." odpověděla Kushina ve snaze zamlčet, že má ještě hlad.
"Já se přišel najíst." odvětil popravdě, aniž by si uvědomil skutečnost, že s ní ani ne před hodinou jedl a měl by být najezený.
"Neobědval si už náhodou?" zeptala se zvědavě a stále svědomitě ignorovala jeho otázku.
"Na to, že jsem se ptal první, jsem ještě nedostal odpověď." postěžoval si ve snaze vyhnout se řečem o sázce a zároveň i možnému vymlouvání obsahujícímu lež, že byl tak ohromen tím, kolik toho snědla, že zapomněl, že má hlad. Což rozhodně neznělo nejlíp a on ji nechtěl zase urazit
"Byl tak dobrý, že jsem se vrátila ještě na jeden." odpověděla Kushina a její tváře na chvíli převzaly něco z barvy jejích vlasů.
"Nápodobně." prohlásil Minato a pokynul jí ke stoličce vedle něj.
Když se dívka posadila, zeptal se: "Sníš víc jak tři?"
"Ne." odpověděla bez přemýšlení jistá si tím, že nesní víc jak jeden, protože mu právě řekla, že přišla na jeden.
"Dobře. Jaký si dáš?" zeptal se s úsměvem, a jakmile mu odpověděla, objednal jí. Velmi důsledně při tom ignoroval majitelova syna, který si je pobaveně měřil.

Kushina tentokrát jedna pomalu, protože chtěla, aby Minato odešel a mohla se pořádně najíst, ale mladík jí trochu zkřížil plány, když jedl stejně pomalu a objednal si ještě jeden.
Dívka dojedla a zamyšleně položila misku na pult. Blonďatý mladík vedle ní ji docela štval, i když nedělal nic špatného. Možná by měla najít jinou restauraci.
"Dáš si ještě?" zeptal se jí Minato a na chvíli odložil hůlky.
Na dívce bylo vidět, že přemýšlí, ale k odpovědi se nedostala.
"Ještě jeden pro dámu." prohlásil Minato a chvilinku pobaveně sledoval její zmatený výraz.
Nakonec ze sebe ale stejně vykoktala: "N-ne to je dobrý, já…já už musím jít."
"No, já na tobě vidím, že ještě aspoň jeden zvládneš." řekl mladík jakoby lhostejně a vrátil se k jídlu.
"Víš ty vůbec, kolik už jsem toho snědla?" zeptala se Kushina a doufala, že řekne ne. Pak by alespoň mohla bez zbytečných výčitek pokračovat v jídle.
"Podle mých výpočtů je tohle šestý rámen." odpověděl a ukázal na misku, kterou před ní postavil hnědovlasý syn majitele s ušklíbnutím. Bylo na něm vidět, že by moc rád řekl nějakou hezkou poznámku na Minatovu adresu, ale raději ji spolkl. Dívka se nezdála jako jeho běžná obdivovatelka a Minato se k ní tak ani nechoval. O několik let starší muž tak nechtěl pokazit něco, do čeho neviděl, jinak by se moc rád zeptal, jestli je to Minatova přítelkyně, na což mladík vždycky zábavně reagoval, když naštvaně vyskočil.
Kushinin žaludek pak nakonec přece jen vyhrál při s jejím mozkem a dívka se dala do jídla.
Po prvním soustu se však zeptala: "Kam se vlastně poděl ten starý pán, co nás obsluhoval předtím?"
"Šel domů, už tu moc nepracuje, protože chce podnik předat synovi." odpověděl jí, a aniž by zvedl hlavu od misky, nepatrně kývl směrem k muži, který před Kushinu před chvílí položil misku. Dívka si vzpomínala, že se tu objevil někdy během třetího ramenu.
Kushina stále nikam nespěchala a tak Minato dojedl první. Po očku se mrkl na hodiny, vyvěšené na zadní stěně, a otočil se na Kushinu se slovy: "Je mi trapné, že tě tu nechávám, ale už před deseti minutami jsem měl být u Hokageho, takže…" odmlčel se a snažil se vymyslet, jak by měl pokračovat.
"Chápu. Uvidíme se zítra." ulehčila mu práci Kushina, a jakmile Minato zaplatil za oba a odešel, objednala si další ramen. Tohle byl skutečně skvělý konec tréninku.



Tak pořád stíhám jenom opravovat starý text, ale snad se brzy dostanu i k přepisu ostatních povídek, jelikož i na ně nejspíš čekáte. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama