Vlčí tesák 02

2. září 2014 v 8:24 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Kůň, kterého jsem si vybrala, ve výsledku unesl jen mé věci, takže jsem šla s Yasuo po svých. Nějaký čas jsem ale i tak přemýšlela, jestli by to bez toho koně nebylo přece jen rychlejší. Yasuo se uměla pohybovat mnohem rychleji než ostatní vlci a já sama jsem dokázala běžet velmi rychle. Také jsem ale měla příliš mnoho věcí, než abych se s nimi tahala sama. Můj odhad týkající se dosažení cíle mé cesty tak byl docela sporný, protože jsem vlastně ani nevěděla, jak přesně daleko je Listová, ani kudy bych se měla dát. Svým způsobem jsem si tak uvědomovala svoji naivitu, protože Kamenná se nacházela jen asi pět dní cesty, pokud bych si udržovala tuto rychlost, kdy jsem koně vedla za sebou a čas od času ho donutila klusat, zatímco jsem sama běžela.
V Kamenné ovšem nežili ninjové, které jsem si tak moc přála poznat a od kterých jsem očekávala vysvětlení, proč se moje Yasuo chová tak atypicky v porovnání s ostatními vlky.

Můj vlk se sice moc jako vlk nechoval, ale rozhodně tak vypadal, takže když jsme pak o dva dny později sešly horu a já šla doplnit zásoby a sehnat nějakou pořádnou mapu do vesnice na úpatí, o které jsem věděla, že čas od času obchodovali dokonce i s námi, tak jsem Yasuo nechala schovanou v lese před vesnicí. Vzít ji dovnitř by bylo šílenství, i když se počet ninjů a celkově lidí zvyklých na podobné podivnosti zvyšoval, nestála jsem o zbytečnou pozornost.
Mapa, kterou jsem ve městě koupila, mi stačila jen, abych se dostala bez zbytečného bloudění až k hranicím se Zemí Ohně, ale bohužel jsem nesehnala žádnou, která by ukazovala, co je za ní. Ve městě jsem také slyšela o nočních přepadeních pocestných a snad poprvé jsem si uvědomila, že moje dobrodružství by kvůli mojí nedočkavosti a tím pádem nerozvážnosti mohlo velice rychle skončit.
Další noc jsem tak už byla opatrnější a raději zastavila o něco dřív, abych byla schopná se bránit. Moje schopnosti ale byly jedna velká neznámá, protože jsem ve skutečnosti nikdy nestála v boji proti jinému člověku.
Možná, že to ze mě Yasuo vycítila, protože i ona se zdála ostražitější, když jsme si vedle sebe lehaly.
Po pár nocích jsem pak přišla na to, že i Yasuo hlídá, a po čase jsme se dokonce začaly střídat. Tehdy mě opět překvapilo, jak dobře mi Yasuo rozumí, protože když jsem jí řekla, ať mě vzbudí, až bude oheň vyhasínat, tak to udělala. Stejně tak, když jsem jí v zápětí ujistila, že si může odpočinout a o hlídku se už postarám sama, tak si jednoduše lehla a okamžitě zavřela oči. Nikdo by na ní v tu chvíli nepoznal, že ještě před chvílí pozorovala dění kolem sebe a pečlivě naslouchala každému zašelestění.
Když se tak po dalších dnech i dalších zastávkách ve městech, kam jsem sebou Yasuo raději nebrala, zdálo všechno až příliš snadné a krásné. Snad až na skutečnost, že až teď jsem zjistila, jak uboze jsme si tam nahoře v horách žili. Všechno tady bylo dražší a moje věci, které jsem si zabalila, měly mnohem menší cenu, než jsem původně čekala. Celé vlastnictví mojí rodiny, ale prozatím stačilo, abych si nemusela moc lámat hlavu s tím, co si ještě můžu koupit, abych bez problémů dorazila až do Konohy. Horší bylo, že jsem vlastně stále nevěděla, kde cíl mojí cesty přesně leží, a jen jsem hádala. Další pozitivum potom bylo, že můj kůň nesl menší zátěž a tak jsme se s Yasuo pohybovaly mnohem rychleji, jelikož i my jsme začaly být zocelené cestou a původní únava či bolesti nohou byly dávno věcí minulosti.
Můj další problém tak byla jen docela rychlá řeka, kterou jsem si netroufala přebrodit ani já sama, natož pak s koněm a s Yasuo. Cestou po proudu, jsem ale už za pár minut našla převozníka s docela velkým vorem přivázaným k lanu nataženému přes řeku, ale vypadal jako docela prostý člověk a já si nebyla moc jistá, jak by reagoval na Yasuo. Potkávala jsem dost pocestných, kteří se jí jednoduše děsili, takže jsem se rozhodla jí trochu poupravit vizáž. Mouku, kterou jsem včera koupila ve městě, jsem sice původně chtěla použít na něco jiného, ale pohled na úplně bílou Yasuo taky nebyl úplně k zahození. Dívala se na mě sice docela vyčítavě, ale když jsem jí zakázala se otřepat, tak to respektovala.
Bílý vlci v našich podmínkách nežili, i když jsem slyšela, že existují kdesi v oblastech na severu, ale jsou neobyčejně vzácní. Yasuo tak připomínala spíš velkého bílého psa, než vzácného vlka a lidé kolem se na ni taky tak dívali. Bylo to v podstatě docela užitečné, kdyby nebylo zřejmé, že se jí to nelíbí. Naštěstí to ale vydržela až přes řeku a převozník, který se na ni sice trochu nedůvěřivě podíval, nic nepoznal a bez větších potíží nás přijal na svůj vor a za malý poplatek převezl.
Na druhé straně se pak Yasuo otřepala, ale to už jsme byly z dohledu. Její vyčítavý pohled mi ale ještě chvíli připomínal, jakou křivdu jsem jí provedla, a snad za trest se vyválela v blátě a potom otřepala vedle mě, takže jsme si byly kvit.
Moje cesta k hranicím pak už proběhla hladce a já je opravdu spokojeně překročila. Dokonce i Yasuo vypadala, že z toho má radost. Překročení hranice pak mělo jednu velkou výhodu, kterou bylo, že každý pocestný, na kterého jsem narazila, mi byl schopný poradit, kudy je to do Konohy. Mapa tak dokonce ani nebyla zapotřebí, protože jakmile jsem se dostala na hlavní cestu, tak stačilo pokračovat po ní. Ale i tak jsem si ji z opatrnosti pořídila a čas od času do ní nahlédla, abych věděla, kdy se před námi zase objeví nějaká vesnice.
Podle mapy jsem taky mohla spočítat, jaká vzdálenost mě ještě čeká, a tak jsem zjistila, že mi to zabere ještě několik dalších dní a časem se tak můj kůň stal víc zátěží, protože mi docházely jak peníze, tak věci, které jsem mohla někde prodat. Tím, že byly z jiné země, sice získaly o něco větší hodnotu, ale i tak jsem usoudila, že s batohem na zádech to bude mnohem rychlejší. Reálně to tak i bylo, i když jsem pak usínala mnohem unavenější než předtím. Taky za to ale mohlo mé vlastní nadšení, protože čím jsem byla blíž Konoze, tím jsem byla nedočkavější. Snad jen vlastní fyzické možnosti a ohleduplnost k Yasuo mě držely zpátky. I tak jsem si ale na cestě pospíšila a za tři dny tak dorazila až k branám Konohy.

"Slečno?" oslovil mě nějaký ninja u brány, ale podobné zdržení mi v žádném případě nemohlo pokazit radost.
"Ano?" odpověděla jsem pohotově a plácla dlaní o kalhoty, abych k sobě přivolala Yasuo, která doteď šla kousek za mnou. Teď se ale spořádaně posadila vedle mé nohy a spolu se mnou čekala, až k nám přijde ten ninja.
Muž skutečně přišel až ke mně a zadíval se na mou Yasuo. V tu chvíli jsem dostala trochu strach. Tohle bylo vlastně poprvé, co byla Yasuo v tak velké vesnici, a já vlastně taky. Nevěděla jsem ovšem jistě, jak bude na všechno kolem reagovat, protože jsem ji až do teď raději držela mimo veškeré vesnice. Nechat ji ovšem i teď před bránou mě ani nenapadlo. Tohle byla ninja vesnice a já předpokládala, že to nebude problém.
Ninja se mě až do teď na nic nezeptal, což mě znervózňovalo snad ještě víc. Jen se sklonil k Yasuo a prohlédl si ji.
"Je to vlk ne?" zeptal se pak a já nervózně polkla.
"No, ano." dostala jsem ze sebe nakonec a sledovala ninju, jak zamyšleně naklonil hlavu na stranu.
"Se psem by nebyl problém." řekl nakonec. "Vlka jsme tu ale ještě neměli."
"Ona je úplně jako pes." ujistila jsem ho rychle a pokusila se mile usmát, ale myslím, že to vyšlo spíš tak trochu křečovitě.
"Hmmm…" zabručel ten ninja trochu neurčitě a natáhl k Yasuo hřbet ruky. Já v tu samou chvíli taky nasucho polkla, protože nikdo se ji nikdy předtím pohladit nepokusil. Byla vlk a od podobného zvířete se každý raději držel dál, zvláště pak s její velikostí, která přesahovala většinu vlků.
Yasuo ovšem překonala má očekávání, protože jeho ruku jednoduše očichala a potom olízla. Ninja se v reakci na to usmál a podrbal ji za ušima.
Já si úlevou oddychla a sama prsty jemně přejela po její hlavě. Za tohle jsem byla ráda. Později jí za to určitě musím něco dobrého dát.
"Tak s ní určitě nebude žádný problém, slečno." prohlásil ninja přátelsky a zvednul se od ní. "Jen ze zajímavosti, proč jdete do Listové s vlkem?"
Tou otázkou mě trochu zaskočil, ale nakonec jsem přece jen odpověděla: "Vlastně bych to chtěla probrat přímo s vaším Hokage."
"Aha." hlesl ninja a otočil se krátce na svého kolegu. "Vydržíš to tu chvíli beze mě?"
"Jasně." odpověděl druhý ninja trochu nezaujatě a dál si pohlížel lidi procházející branou. Většina z nich ho vůbec nezajímala. Nejspíš nebyli ničím důležití. Nedokázala jsem ovšem posoudit, podle čeho si vybírají, koho zastaví.
"Nějaký problém?" odvážila jsem se zeptat, když mi pokynul, abych šla ulicí s ním.
Ninja se na okamžik zamyslel a podíval se na Yasuo, než odpověděl: "Cizinec se jen tak k naší Hokage nedostane."
Možná až v tu chvíli mi došlo, že tady mluvíme o veliteli celé ninja vesnice a že já jsem jen malá venkovská holka.
"Co kdybys mi řekla nějaké podrobnosti a podle toho bych tě tam mohl dostat?" navrhl ninja zvědavě a dál zalétával očima k mé vlčici, která mu zvědavý pohled zase vracela.
"Vlastně bych se chtěla stát ninjou v Konoze." vyhověla jsem mu nakonec a trochu se po předchozích zkušenostech bála, že se mi vysměje.
"Takže ty jsi ninja?" zeptal se místo toho naprosto vážně a tentokrát si pozorně prohlédl hlavně mě.
"Tak napůl." odbyla jsem ho neurčitě a doufala, že další otázky už nepřijdou.
"No pokud chceš být posilou v naší vesnici, tak ti dám pár rad, jak s naší Hokage mluvit." překvapil mě odpovědí a já ho skoro vděčností objala.
"Vážně?" vykřikla jsem nadšeně a až pak si uvědomila, že se chovám jako dítě.
Ninja se na mě ale jen usmál a odpověděl: "Naše Hokage se jmenuje Tsunade a většina ninjů ji tak oslovuje, tedy Tsunade-sama, je docela od rány, tak dej pozor, jak s ní mluvíš. Jednou naštvaně vyhodila židli z okna, ale nemusíš se bát, určitě ti neublíží." dodal rychle, když si všiml, jak jsem ztuhla.
"Dobře tak počkej tady a já ti dovnitř zajdu zařídit pohovor." prohlásil a mrkl na mě i Yasuo a nechal mě stát před obrovskou červenou budovou, před kterou bylo hodně rušno. Mnohem víc mě ale zaujaly kamenné hlavy, o kterých jsem už dřív slyšela, a tak jsem jednoduše zůstala stát, kde mě nechal, a obdivovala všechno kolem sebe. I Yasuo se zdála ohromená a zvědavá.



Druhý díl je tu pro vás a příště se už naše malá Noriko seznámí s Tsunade, jak to dopadne, se nechte překvapit.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama