Vlčí tesák 03

7. září 2014 v 9:28 | IceSun685 |  Vlčí tesák
"Slečno!" zavolal na mě už známý ninja a gestem mě zval do budovy Hokage.
Trochu nervózně jsem za ním vykročila a pohledem krátce zkontrolovala, že Yasuo jde vedle mě.
"Tsunade-sama tě přijme hned." prohlásil ninja, když jsem ho dohnala, a vedl mě chodbami hloub do budovy. Cítila jsem nervozitu, i když jsem si nebyla úplně jistá kvůli čemu. Jestli kvůli setkání s Hokage, nebo proto že mě vedl tou neznámou budovou, aniž bych si byla nějak zvlášť jistá, kudy se vrátit. Nikdy jsem nebyla v budově, která by měla víc jak dvě patra a to druhé obvykle byla vlastně půda, takže se to snad ani nedalo počítat.
Můj průvodce se pak zastavil a zaklepal na dveře. Zaslechla jsem rázným hlasem řečené dále a ninja mě jen postrčil dovnitř. Yasuo si musela pospíšit, aby ji nezavřel na chodbě.
"Posaď se." přikázala blondýnka, která vypadala až překvapivě mladě, a já si nebyla jistá, jestli se skutečně dívám na Hokage. Neodvážila jsem se ovšem neuposlechnout a tak jsem rychle sklouzla na už připravenou židli, zatímco se Yasuo vychovaně posadila vedle mě.
"Jsem Tsunade." prohlásila blonďatá žena a zbavila mě tak mých pochybností. "Hokage Listové vesnice. Kotetsu mi řekl, že se chceš stát kunoichi tady u nás." Když jsem se nad tím tak zamyslela, tak skutečně připomínala tu kamennou tvář z hory.

"A…ano." dostala jsem ze sebe a teprve teď mi došlo, že mluví o tom ninjovi od brány.
"Tvé jméno?" zeptala se a zdálo se mi, že se nutí k trpělivosti. Hokage má nejspíš pořád hodně práce a já jen zdržuju.
"Noriko." vyhrkla jsem okamžitě a krátce se podívala na černovlasou ženu stojící v rohu, která se na mě lehce usmívala.
"Odkud jsi, Noriko?" ptala se Hokage dál a zdálo se mi, že si prohlíží moje oblečení. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych se převlékla, ale asi jsem měla, protože jsem na sobě stále měla šaty ze své země.
"Z vesnice v horách blízko Kamenné." dostala jsem ze sebe nakonec.
"Takže jsi byla ninja Kamenné?" ujišťovala se Hokage a mě se zdálo, že podezřívavě, ale snad to byly jen moje nervy.
Když jsem hned neodpověděla, tak navázala: "Byla jsi genin, nebo snad chuunin?"
Měla jsem pocit, že mě podezírá čím dál víc, ale já vlastně netušila proč. Moc jsem toho nevěděla o vztahu Konohy s Iwou.
"Ne, já žádnou hodnost nemám, ani nejsem z Kamenné." dostala jsem ze sebe nakonec a stiskla svůj přívěsek. Byl to tesák Yasuiny matky, ale tentokrát mi vzpomínka na její odvahu vlastní nepřidala.
Tsunade se zamračila a mě napadlo, že jsem něco řekla špatně, a na okamžik se podívala na tu černovlasou ženu v koutě. Až teď jsem si všimla, že drží prase, ale hned jsem to raději pustila z hlavy. Musela jsem se soustředit. Nic nešlo tak, jak jsem si to vysnila, ale asi se nebylo čemu divit. Vždycky jsem si to představovala až příliš hladce. Nepřemýšlela nad tím a jen snila.
"Takže tě vzal do výcviku nějaký ninja?" zeptala se pak a dál si mě prohlížela pohledem, který mě znervózňoval.
Yasuo do mě trochu drcla čumákem a mě tím trochu uklidnila. Bylo to skoro, jakoby mi říkala, že je tam taky a že se nemám čeho bát.
"Vlastně jsem se učila sama z knih a z rad cizích ninjů. Můj otec jím byl, i když jsem ho nikdy nepoznala." řekla jsem už trochu jistěji a snad poprvé od setkání s ní jsem začala normálně dýchat.
Hokage se ale zamračila, čímž mi zase nabytý klid vzala, a řekla: "Na učení se, co je to vlastně chakra, je už bohužel trochu pozdě, promiň, ale měla jsi to čekat, Tsuchikage ti jistě řekl to samé."
"Já s ním nemluvila." namítla jsem zmateně. Nebylo mi úplně jasné, proč si to vlastně myslela.
I Hokage se ovšem zatvářila zmateně a pak namítla: "Myslela jsem, že jsi v Konoze, protože tě Tsuchikage odmítl."
"Nikdy jsem za ním nebyla." namítla jsem trochu nejistě. Mátl mě její předpoklad, že ano. Proč bych vlastně měla?
"Pak by mě zajímalo proč." zareagovala na má slova Tsunade, ale mě to přišlo jako ta nejjednodušší otázka na světě. Tohle byl přece můj sen: "Vždycky jsem snila o tom být ninjou a pak být ninjou v Konoze. Nikdy by mě ani nenapadlo jít někam jinam."
Moje jednoduchá odpověď ji donutila krátce přemýšlet, než se zeptala znovu: "Proč ale konkrétně Konoha?"
Teď jsem trochu zaváhala já a podívala se dolů na Yasuo, která mi pohled vrátila, jakoby mě chtěla povzbudit. Snad i proto jsem odpověděla bez většího váhání, jak vlastně vysvětlit něco takového: "Kdysi u nás byl ninja, který mi řekl o klanu z Konohy, který bojuje spolu se psy, protože viděl moji Yasuo."
"Klan Inuzuka." napověděla mi Hokage jakoby smířlivě, ale mě nebylo úplně jasné, co to pro mě znamená.
Tsunade se krátce podívala na tu černovlásku, která se trochu usmála a potom se postavila. "Počkej tady." řekla mi a k mému překvapení odešla.
Trochu nejistě jsem se podívala na tu černovlásku, ale ta nic neřekla a já vlastně nevěděla, jestli se jí mám na něco zeptat.
Ucítila jsem, jak mi Yasuo položila hlavu do klína, a docela mě to uklidnilo.
"Jsem Shizune a tohle Tonton" představila se černovláska a ukázala na to krasátko. "Vypadá to, že v Konoze ještě zůstaneš, tak není od věci se ti představit."
V duchu jsem ocenila její přívětivost a usmála se na ni. Nebyla jsem si vlastně jistá, jestli se mám představovat, když už to věděla. Taky mě potěšilo, jak řekla, že se asi zdržím. Bylo to dobré znamení.
Už jsem chtěla taky něco říct, když se dveře zase otevřely a vrátila se Tsunade v doprovodu nějakého kluka, který byl asi tak stejně starý jako já.
"Tohle je Kiba." začala Tsunade a ukázala na mladíka ve dveřích. Byl docela hezký, i když se tvářil trochu moc vážně. "Bude tě příští měsíc trénovat a potom se rozhodne o tom, jestli zvládneš být ninjou z Konohy. Taky budeš bydlet u jeho rodiny a pomáhat jim ano?"
Byla jsem až moc v šoku z toho, že jsem to dokázala, že mi dává šanci, takže jsem se zmohla jen na chabé přikývnutí. I ke dveřím mě musela postrčit Yasuo. Než je za mnou ten mladík, jehož jméno jsem už stihla v tom všem zapomenout, zavřel, ještě jsem stihla zavolat: "Arigato."
"Jsem Inuzuka Kiba a ten pes tady je Akamaru a vy dvě?" představil se, když se dveře definitivně zavřely, a pokynul k ohromnému bílému zvířeti čekajícímu před Tsunadinou kanceláří.
Na okamžik jsem zůstala strnule zírat, protože tak ohromného psa, jsem nikdy neviděla, ale Yasuo k němu bez ostychu šla, aby se seznámila, a tak jsem se i já vzpamatovala a řekla: "Jsem Noriko a tohle je Yasuo, obě nás moc těší." Vlastně mě celkem překvapilo, že se zajímal i o mou vlčici, se kterou se taky přivítal, když ji podrbal pod krkem.
Teď se na mě přívětivě usmál a mě tím docela uklidnil. Zřejmě to nebude žádný bručoun, jak jsem se původně bála.
"Tak pojď, představím tě doma." pobídl mě a sám už vyrazil chodbou pryč, takže jsem ho rychle následovala.

Cesta vesnicí byla docela klidná a naštěstí se po mně nic nechtělo. Kiba mi jen vykládal všechno zajímavé o Konoze a já žasla nad pohledem na tak velkou vesnici. Trochu mi přišlo líto, že jsem se nezastavila v Kamenné, když už jsem byla tak blízko od ní. Na druhou stranu by na mě asi Konoha udělala mnohem menší dojem, kdybych předtím viděla Iwu.
Na chvíli jsem se taky zadívala na jeho společníka. Šel vedle něj, dělal stejně dlouhé kroky a pohyboval se snad i ve stejném rytmu. Byl na ně úžasný pohled a na chvíli mi přišlo líto, že já s Yasuo na tom nejsem stejně. Na druhou stranu oni dva spolu nepochybně budou déle, než naše tři roky.
"Tak to je ono." řekl Kiba skoro pyšně a roztáhl paže, jakoby chtěl obejmout celý dům. Šlo o docela jednoduchou stavbu, ale byla zase docela rozlehlá, takže jsem si říkala, že se tam jistě vejde hodně lidí, i když dům měl jen dvě patra. Nejspíš si budu muset zapamatovat jména hned několika dalších ninjů, což mi moc nevyhovovalo.
Kiba mě každopádně pozval dál, ale hned ve dveřích se ozvalo: "Už jsi měl být dávno zpátky, kde jsi s*kr* byl?"
"U Páté." vypravil ze sebe můj společník snad trochu bojácně a já se jen nechápavě dívala z něj na tu neznámou ženu, která na mě na oplátku upřela vlastní pohled.
"A co ta tu dělá?" vyštěkla směrem ke mně a já lehce ustoupila dozadu.
"Tohle je Nomiko." vykoktal ze sebe mladík a já ho tiše opravila. "Teda Noriko a je ve vesnici nová. Tsunade-sama mi dala za úkol ji trénovat na zkoušku, takže tu s námi má nějakou dobu zůstat s tím, že bude pomáhat."
Žena připomínající mi čarodějnici z pohádek se jen zamračila a podívala se na mého vlka. "To je Yasuo, její vlčice, to proto ji trénuju já." přispěchal Kiba s vysvětlením a mně v tu chvíli došlo, že její jméno si zapamatoval líp než to moje. Trochu dotčeně jsem se zamračila a složila ruce na prsou. Kiba byl ale nejspíš moc zaneprázdněný, než aby si mého dotčení všiml. Snad bych mu později taky měla zkomolit jméno, ale to bych jen já byla za tu hloupou, což jsem nechtěla, nakonec on byl teď můj učitel.
Hnědovlasá žena se zamračila a s lehkým odfrknutím na mě kývla, abych ji následovala, což jsem okamžitě udělala. Můj osud v tomhle domě měla očividně v rukou tahle žena a ne Kiba. To ji jsem si musela předcházet a snad i toho psa, který ji následoval, tak jako mě Yasuo. Šedivé zvíře vypadalo, že toho má také za sebou už dost, ale stejně jako Akamaru se pohybovalo naprosto v souladu se svou majitelkou, takže jsem i jemu tak trochu záviděla.



Už třetí díl je tu pro vás a Noriko se úspěšně seznámila s Hokage i s Kibou, jak to ale zvládne s Tsume se teprve ukáže. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama