Říjen 2014

Z jakého anime byste chtěli víc povídek?

30. října 2014 v 11:03 | IceSun685 |  Ankety
Tak máme druhou anketu za sebou a vás jistě zajímá, co to pro vás znamená.
Tady jsou tedy výsledky:

Stačí mi Naruto
2
Chtěl/a bych víc Bleache
2
Hlavně Naruta, ale i Bleach
4
Obě dvě chci stejně
1
Bral/a bych i ještě jiné
0
Bleach mě vůbec nezajímá
0

Obecně je tedy zřejmé, že vás víc zajímá Naruto, což je dobře, protože jsem na tom stejně, ale z devíti hlasujících se sedm z vás současně vyjádřilo, že má zájem i o Bleach. Především pak ti dva z vás, kteří hlasovali v bodě Chtěl/a bych víc Bleache. Proto se zaměřím i na něj a připravím si pro vás nějakou novou povídku z tohoto světa.

Nejprve ale jako poděkování všem hlasujícím jsem si pro vás připravila alespoň jednorázovku. ;)

Bleach povídky

29. října 2014 v 17:36 | IceSun685

Cesta bez návratu

Stav: Pozastaveno
Popis:
Každý jednou umře. Jedno z mála tvrzení, které není možné popřít. Nikdo z nás ale neví, kdy to bude, a především, kam odejdeme. Karin je ovšem jednou z mála, kteří mají výhodu v tom druhém. Ona totiž ví, kam její duše odešla. Otázkou ovšem zůstává, jestli jí to nějak pomůže v další fázi její existence, protože stav, ve kterém se nachází, nepovažuje za život.
Obrázek

Cesta bez návratu 01

29. října 2014 v 17:11 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
Cítila jsem se klidná a bezstarostná, snad jakoby ani nic jako starosti neexistovalo. Vlastně jsem si ani nevzpomínala, kdy jsem se naposledy cítila tak dobře, dokud se do mojí mysli a těla nevrátila bolest. Bolest, která mě donutila vykřiknout a otevřít oči. V tu samou chvíli ale bolest úplně zmizela a já překvapeně zamrkala. Vlastně jsem si ani nevzpomínala, proč bych nějakou bolest měla cítit, tak bylo asi v pořádku, že je pryč.
Moje oči se rozhlédly po bezprostředním i vzdáleném okolí a já uviděla potok, svěží trávu, stromy, kopce i hory. Vše se zdálo v pořádku, dokud mi jakýsi kousek mé mysli neukázal jiný svět. Ten byl plný domů, cest, aut a smogu. A i když mě ten svět, který jsem uviděla jako první, připadal dokonalý, tak ten samý kousek mysli, který mi ukázal svět zničený lidmi, mi říkal, že to, co vidím před sebou, je špatně a nikoliv naopak.
Na okamžik jsem zavřela oči a pokusila jsem se uklidnit a srovnat si myšlenky. Z temnoty se tak vynořila rozmazaná krajina, která přede mnou jakoby utíkala. 'Jedu.' prozradil mi kousek podvědomí a mně došlo, že má pravdu. Dívala jsem se z okna. Z okna autobusu, který mě vezl. Jen jsem nevěděla kam.

Nebylo nám přáno 10

23. října 2014 v 16:25 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Byli jste úspěšní?" zeptal se Inoichi, jakmile vstoupili do květinářství, kde už čekali oba jeho kamarádi.
Rudovlasý tlustý mladík, kterého Kushina ještě neznala, k ní vykročil a podal jí ruku, zatímco Shikaku zůstal nad otázkou přemýšlet, snad jakoby chtěl Inoichiho trápit.
Kushina zatím trochu překvapeně stiskla Akimichiho ruku a popřemýšlela, jestli se nezmýlila v odhadu, že Shikaku a jeho kamarádi boudou ninjové.
"Jsem Akimichi Chouza, moc rád tě poznávám." řekl a usmál se na ni co nejpřátelštějším úsměvem.
"Uzumaki Kushina." odpověděla ještě stále trochu zmatená. Tohle bylo vůbec poprvé, co viděla tlustého ninju, pokud jím mladík skutečně byl.
"Tak měli jste štěstí nebo ne?" zopakoval svou otázku Inoichi už o poznání naléhavěji.
"Tak napůl." řekl nakonec Shikaku a zamyslel se.
"Jak to myslíš?" vyhrkl Inoichi a napodobil při tom kamarádův oblíbený otrávený výraz.
Shikaku ovšem neodpověděl a jen na chvíli zavzpomínal.

Vlčí tesák 04

21. října 2014 v 19:50 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Držela jsem se dva kroky za tou děsivou ženou a neodvážila jsem se na Kibu ani otočit. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že jsem vedle sebe měla Yasuo, která se z nějakého důvodu cítila v její společnosti spokojeně. I když jsme si vždy tak nějak rozuměly, teď jsem skutečně tápala ve tmě a neměla ani to nejmenší tušení, jak může být Yasuo tak spokojená.
Má průvodkyně mi ovšem nedala příležitost dál se tím zabývat a vyšla ven z domu na zahradu nebo možná spíš na něco jako cvičiště. Nejspíš to bylo místo, kde budu trávit dost času, pokud mě ta žena dřív nevyhodí.
"Posaď se." přikázala nekompromisně a pokynula mi na širokou lavici, která byla jedním z mála věcí, které tohle místo posouvaly na pomyslných vahách na stranu zahrady.
Trochu strnule jsem sklouzla na určené místo a holý plac přede mnou i nějaké krátery v něm spolu s polámanými větvemi okolních stromů, které misky vah zase převažovaly, zůstaly zapomenuty ve chvíli, kdy Yasuo vyskočila na lavici vedle mě. Když si na mě pokládala svou hlavu, tak ve mně byla jen malá dušička a já se odvážila podívat na svou hostitelku, i když ne přímo do jejích očí.
Žena se však poprvé usmála a smazala tak něco z mého strachu z ní a prohodila: "Zdá se, že tvá vlčice už ví, v jakém je domu."

Nebylo nám přáno 09

15. října 2014 v 18:05 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Černovlasý mladík zabouchal na dveře a trochu netrpělivě čekal se založenýma rukama na prsou. Když se však nic nedělo, zkusil to hlasitěji a při tom zavolal: "Jiraiya-sama?!"
Z pokoje se ale neozval ani hlásek a mladík si s povzdechem trochu cynicky pomyslel: 'Určitě někde chlastá, nebo šmíruje v lázních.'
"Tady není, tak zkusíme projít některé podniky ve městě, ale nebudeme to dělat sami, protože by to bylo na moc dlouho." prohlásil jen zpola otočený ke své společnici, a aniž by čekal na odpověď, chytil ji za ruku a táhl zase pryč od ubytovny.
Kushina se trochu nejistě nechala a cestou se snažila zapamatovat si co nejvíc ulic, aby měla své příští ztracení o něco jednoduší. Jen krátce se ještě otočila k docela obyčejné budově, která se jí už pozvolna ztrácela z dohledu. Bylo pro ni otázkou, proč muž, který měl být tím nejlepších sensei ve vesnici, pokud tomu tak skutečně bylo, bydlel na tak obyčejném místě a nejspíš jen v malém pokoji podle množství dveří do různých jiných bytů.

Nebylo nám přáno 08

5. října 2014 v 23:07 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Minato trochu otráveně opustil kancelář Hokageho a přemýšlel, proč sem vůbec šel.
V duchu si promítl celý rozhovor, nebo alespoň ty o něco málo podstatnější části.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tak jak se ti zdáli po prvním tréninku?" zeptal se Hokage zvědavě.
"Docela to šlo. Taky jsme cvičně bojovali a byli docela dobří." odpověděl Minato a snažil se v duchu vymyslet o něco lepší popis, ale bylo jednoduše příliš brzy, aby na ně měl nějaký názor. Minato nikdy nepatřil mezi lidi, kteří se nechají obelhat prvním dojmem a podceňují soupeře.
"Takže jim to celkem šlo?" ptal se Třetí dál s jakýmsi zamyšlením v hlase.
"V podstatě ano. Kushina je špatná v rušení genjutsu, ale jinak měli docela uspokojivé schopnosti. Hikari byl také lepší než ona, což jsem ale předpokládal." shrnul to blonďatý mladík a v duchu se ptal sám sebe, proč tady místo něj nestojí sensei.
"Dobře, to mi stačí, můžeš jít." prohlásil po krátkém zamyšlení Třetí a pokynul mladíkovi ke dveřím.
Minato tedy opustil kancelář se smíšenými pocity. Nebyl si úplně jistý, co tím Hokage vlastně sledoval. Možná chtěl vědět, jestli neznamenají nějakou hrozbu pro vesnici, ale atentátníci by sebou jen těžko brali postarší šlechtičnu. Na druhou stranu by to ale bylo docela dobré odvedení pozornosti. Ani jeden z ninjů ovšem neměl schopnosti, aby podobný úkol dostal. Tím si byl Minato jistý. Hikariho touha porazit ho byla velmi opravdová a tak si byl jeho schopnostmi jistý. Kushinina povaha zase znemožňovala misi v utajení.