Nebylo nám přáno 08

5. října 2014 v 23:07 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Minato trochu otráveně opustil kancelář Hokageho a přemýšlel, proč sem vůbec šel.
V duchu si promítl celý rozhovor, nebo alespoň ty o něco málo podstatnější části.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tak jak se ti zdáli po prvním tréninku?" zeptal se Hokage zvědavě.
"Docela to šlo. Taky jsme cvičně bojovali a byli docela dobří." odpověděl Minato a snažil se v duchu vymyslet o něco lepší popis, ale bylo jednoduše příliš brzy, aby na ně měl nějaký názor. Minato nikdy nepatřil mezi lidi, kteří se nechají obelhat prvním dojmem a podceňují soupeře.
"Takže jim to celkem šlo?" ptal se Třetí dál s jakýmsi zamyšlením v hlase.
"V podstatě ano. Kushina je špatná v rušení genjutsu, ale jinak měli docela uspokojivé schopnosti. Hikari byl také lepší než ona, což jsem ale předpokládal." shrnul to blonďatý mladík a v duchu se ptal sám sebe, proč tady místo něj nestojí sensei.
"Dobře, to mi stačí, můžeš jít." prohlásil po krátkém zamyšlení Třetí a pokynul mladíkovi ke dveřím.
Minato tedy opustil kancelář se smíšenými pocity. Nebyl si úplně jistý, co tím Hokage vlastně sledoval. Možná chtěl vědět, jestli neznamenají nějakou hrozbu pro vesnici, ale atentátníci by sebou jen těžko brali postarší šlechtičnu. Na druhou stranu by to ale bylo docela dobré odvedení pozornosti. Ani jeden z ninjů ovšem neměl schopnosti, aby podobný úkol dostal. Tím si byl Minato jistý. Hikariho touha porazit ho byla velmi opravdová a tak si byl jeho schopnostmi jistý. Kushinina povaha zase znemožňovala misi v utajení.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
'Tohle byl přesně ten příklad naprosto zbytečné návštěvy.' pomyslel si mladík a raději zamířil z budovy ven. Jistě se najde něco užitečnějšího, čím by se mohl zabývat.

Kushina opustila restauraci Ichiraku a cestou ještě zamávala tomu hnědovlasému muži, co ji obsluhoval, a zaslechla jeho volání: "Přijďte zas."
Což vlastně nebylo překvapení, když uvážila kolik ramenů už za ni zaplatil Minato při obou návštěvách a ještě připočetla ty dva, za které právě zaplatila. Jistě už teď byla jejich nejlepší zákazník.
Kushina se vydala na cestu do jejich nového domova a jen po pár krocích zjistila, že neví, kudy má vlastně jít, a unaveně svěsila hlavu. Doufala jen, že jednou nadejde den, kdy se jí to přestane stávat. Dnes to ovšem zjevně nebude.
Dívka se tak rozhodla pro svou velmi používanou strategii, aneb bezcílně tu pobíhej, dokud nenarazíš na nějakou známou ulici.
Po deseti minutách marného pobíhání se ale ukázalo, že Konoha je příliš velká a příliš neznámá, než aby podobná strategie vyšla a tak se dívka otráveně zastavila a zkoušela vymyslet nějakou lepší strategii.
Nakonec ji napadlo jen zeptat se na cestu, ale jelikož si nepamatovala jméno ulice ani číslo domu, a všechny budovy jí tu navíc připadaly stejné, takže to zase musela zavrhnout a vrátit se k velmi chaotickému pobíhání, které ještě zvětšovala její vlastní nervozita a netrpělivost a pohřbívala tak veškeré šance, že by tak skutečně mohla najít cestu, kterou hledala.
Když však běžela další ulicí, podívala se do postranní uličky, která jí připadala povědomá, a srazila tak nějakého mladíka.
Když se pak trochu vzpamatovala a v duchu si vynadala do hlupaček, podívala se na něj a začala se horečně omlouvat: "Moc mě to mrzí, měla jsem dávat pozor na cestu! Doufám, že ti nic není."
"To je dobrý." odpověděl a postavil se dřív než ona.
Mladík měl černé vlasy v culíku a na sobě šedé tepláky a hnědozelené tričko. Když si pak dívku, která měla lehce přihlouplý výraz způsobeným trapností celé situace, trochu prohlédl, podal jí ruku a pomohl jí vstát, za což mu byla docela vděčná.
Teprve, když tak stála přímo před ním, uvědomila si, že je mladík asi tak stejně starý jako ona a jen o kousek vyšší.
"Jsem Nara Shikaku." prohlásil, a když už držel její ruku, potřásl si s ní. Na jeho tváři se neodrážel žádný velký zájem, ale ani zlost kvůli srážce, takže se dívce docela ulevilo.
"Uzumaki Kushina." odpověděla a usmála se na něj v chabém pokusu zahnat ten trapný pocit, který i nadále cítila.
"No, jelikož jsi běžela, tak předpokládám, že spěcháš." konstatoval a pustil její ruku. Také jí uhnul z cesty, o které vlastně ani nevěděla, jestli ji chce opravdu využít.
"No, vlastně jen hledám cestu zpátky k našemu ubytování a zatím jsem neměla štěstí." odpověděla s rudým obličejem, aniž by si uvědomila, že právě mohla ukončit jejich rozhovor a zmizet.
"Aha… no když mi prozradíš adresu, moc rád tě tam doprovodím." prohlásil a věnoval jí lehké pousmání, které prozářilo jeho trochu lhostejnou tvář.
To Kushinu donutilo v duchu zabědovat, že neukončila jejich rozhovor, když jí k tomu dal mladík šanci. Nakonec však jen nasucho polkla a s ne zcela upřímným úsměvem přiznala: "Tu si právě nepamatuju."
"No… tím se nám to trochu komplikuje." zabručel shinobi a zamyšleně si protřel bradu. "Co popis, něco výrazného…" nadhodil a jeho úsměv se stal malinko nuceným a nejistým.
"No vlastně mi tu všechny budovy připadají stejné…" prohlásila Kushina a nechala větu nedokončenou, zatímco se podrbala na hlavě. Nejspíš měla už dávno utéct. Na okamžik se ale i tak odvážila zvednout pohled ze země a podívat se na jeho otrávený a zdrcený výraz. Trochu se mu divila, že se na ni už dávno nevykašlal.
"A kdo to tedy ví, když ne ty?" zeptal se otráveně a i jeho původní zdvořilost se částečně vytratila.
"No ví to kamarád, co je tady semnou, a teta, jenže ti budou nejspíš právě tam…" zaskuhrala Kushina a na okamžik se odmlčela a přemýšlela. Shikaku jen trpělivě vyčkával a tvářil se při tom čím dál víc podrážděně, což mu dívka rozhodně nemohla mít za zlé.
"No ještě by to měl vědět sensei, ale zapomněla jsem jeho jméno…" řekla spíš pro sebe a mladíkovy jen bezděčně projelo hlavou: 'Děláš si ze mě srandu, nebo co?!' i tak ale dál čekal, co z ní vypadne.
Kushinu pak napadl ještě Minato, ale nechtěla za ním chodit, protože už teď si musel myslet, že je divná, a navíc ani nevěděla jeho přímení.
"Počkej, jak jsi mohla zapomenout jméno senseie?" vyhrkl mladík, když si uvědomil, co právě řekla, a přerušil jí tak tok myšlenek.
"No, znám ho odedneška, tak to nebylo zas tak těžké." odvětila trochu zmateně s pokrčením ramenou.
"Nejsi z Listové, jak jsem už pochopil, ale tvůj sensei ano?" zeptal se o poznání klidněji, a když dívka jen přikývla, tak se ještě ze své vlastní zvědavosti zeptal "A odkud jsi teda vlastně ty?"
"Ze Země Vodních vírů." odpověděla s upřímnou radostí, že konečně něco ví.
Na mladíkově tváři se ovšem objevilo překvapení a z doteď klidného a uvolněného postoje přešel do mírného rozkročení a nepatrně se napnul, dokonce i ona poznala, že se připravil k boji, ale nijak ji to neznepokojilo, což mladíka ještě víc vyvádělo z míry.
"S tou je Listová ve válce ne?" zeptal se už ne tak jistý současnou situací.
"Ano, jsem tu jako záruka míru." odpověděla klidně jistá si tím, že na ni mladík nezaútočí předčasně.
"Tomu nerozumím." zareagoval Shikaku nervózně, ale postoj neuvolnil.
"No dokud jsem tady na tréninku a spokojená tak je mír, taková je dohoda." pokusila se to chabě vysvětlit a už taky ucítila jakousi nervozitu. Nemohla si být jistá, jak přesně se mladík zachová. Možná ji skutečně napadne. Neodvažovala se ale přejít do bojového postoje, aby ho nevyprovokovala.
Mladík přikývl a částečně uvolnil napnutý postoj, ale bylo na něm vidět, že jí zcela nevěří. Kushině se ale i tak velmi ulevilo. Nepochybovala, že si mladík její verzi později ověří, ale právě teď se jí rozhodl věřit, což bylo dobře, protože mu říkala pravdu.
"Můžeš mi tvého senseie tedy alespoň popsat?" zeptal se nakonec a v duchu doufal, že nebude vypadat jako každý běžný jounin.
"Má dlouhé bílé vlasy…" začala Kushina zamyšleně, ale byla přerušena mladíkovým výkřikem: "Jiraiya!"
"Asi ano." odvětila ne zcela si jistá správností. Její společník ale vypadal docela jistě a snad poprvé od jejich seznámení tak nějak energicky.
"Má takové dvě červené šmouhy pod očima?" zeptal se ještě pro jistotu a naznačil prsty, kde by měly být. Shikaku neznal žádného jiného dlouhovlasého sensei, ale to definitivně neznamenalo, že nějaký není.
Kushina však s úsměvem přikývla a čekala, že jí mladík poradí, kde ho hledat, nebo něco podobného, ten se ale jen usmál od ucha k uchu, což byl úsměv, který se nějakým způsobem na jeho tvář vůbec nehodil, a táhl ji za sebou, aniž by jí dal prostor k odmlouvání, což vlastně dívka ani nechtěla.



No tak jsme se dostala alespoň k tomuto, zatímco se na mě sypou písemky na zápočty. Tak doufám, že se vám to alespoň líbilo.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama