Nebylo nám přáno 09

15. října 2014 v 18:05 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Černovlasý mladík zabouchal na dveře a trochu netrpělivě čekal se založenýma rukama na prsou. Když se však nic nedělo, zkusil to hlasitěji a při tom zavolal: "Jiraiya-sama?!"
Z pokoje se ale neozval ani hlásek a mladík si s povzdechem trochu cynicky pomyslel: 'Určitě někde chlastá, nebo šmíruje v lázních.'
"Tady není, tak zkusíme projít některé podniky ve městě, ale nebudeme to dělat sami, protože by to bylo na moc dlouho." prohlásil jen zpola otočený ke své společnici, a aniž by čekal na odpověď, chytil ji za ruku a táhl zase pryč od ubytovny.
Kushina se trochu nejistě nechala a cestou se snažila zapamatovat si co nejvíc ulic, aby měla své příští ztracení o něco jednoduší. Jen krátce se ještě otočila k docela obyčejné budově, která se jí už pozvolna ztrácela z dohledu. Bylo pro ni otázkou, proč muž, který měl být tím nejlepších sensei ve vesnici, pokud tomu tak skutečně bylo, bydlel na tak obyčejném místě a nejspíš jen v malém pokoji podle množství dveří do různých jiných bytů.


Mladík ji dovedl o několik ulici dál ke květinářství s nápisem Yamanaka a společně vešli dovnitř, aniž by se jí obtěžoval vysvětlit, o co jde.
Jakmile však prošli dveřmi, pustil ji a nechal stát ve dveřích. Rudovláska tak ztratila svou šanci se ho na to zeptat a jen si prohlížela skromnou zásobu různých květin v květináčích i vázách. Podniku, do kterého vešla, se nejspíš nijak zvlášť nedařilo a dívka jen předpokládala, že to bude tím, že všichni zamilovaní muži, kteří obvykle nosí květiny svým vyvoleným dámám, jsou na frontě. I když bylo taky klidně možné, že je tu velmi rozšířená alergie na pyl, tomu ovšem dívka moc nevěřila a svému nápadu se jen ušklíbla. Hikari by jistě její vtip ocenil, ale bohužel mu ho teď nemohla říct.
Její společník mezitím přišel k blonďatému mladíkovi s ne tak jasně zbarvenými vlasy, jako má Minato, a culíkem vyčesaným zhruba ve stejné výšce, jako měl i Shikaku, a zatřásl s ním, aby muže nejspíš v jejich věku probudil.
Kushina neposlouchala jejich tichou hádku, týkající se nepříjemného vzbuzení, a raději si prohlížela ty květiny, které vypadaly nejčerstvěji. Především kytici krásných modrých růží, ke kterým si přivoněla, se jí velmi líbila.
"Jestli se ti líbí tak si jednu klidně vezmi." ozval se hlas přímo za ní a překvapená dívka se prudce otočila.
Jelikož však nic neřekla, blonďatý mladík pokračoval: "Jen je škoda, že nejsou rudé, hodily by se ti k vlasům."
Dívka si zmateně sáhla na hlavu a až teď zjistila, že někde ztratila šátek. Své znepokojení, že její hlava už zase září na všechny strany, zakryla úsměvem a podala mu ruku se slovy: "Uzumaki Kushina." Mladík ani nevěděl, jaké měl štěstí, že byla rudovláska tak zaskočená, jinak by si jistě vysloužil nějakou peprnou poznámku o tom, co se hodí k jeho hlavě.
"Jsem Yamanaka Inoichi." prohlásil ninja a nahnul se, aby vytáhl jednu růži, a podal ji Kushině. Dívka, která nebyla zvyklá na podobné projevy u svých vrstevníků, hlavně proto že byla vždycky trochu od rány, se jen začervenala a přijala květinu.
Shikaku se netvářil zrovna nadšeně, ale neřekl nic, jen si pomyslel: 'Já ji viděl první, tak toho nech.'
Jelikož ani jeden nic neříkal, nakonec Shikaku přeci jen promluvil: "Inoichi, skoč pro Chouzu a prohledejte hospody v…" a pokračoval výčtem míst, které Kushině vůbec nic neříkaly a nakonec to zakončil slovy: "A taky lázně."
"A co přesně to vlastně hledáme?" zeptal se mladík a pokukoval při tom po Kushině, která se vrátila k prohlížení květin, aby je nerušila.
"Jiraiyu-sama." odpověděl mu stručně Shikaku a taky se krátce podíval na jejich společnici.
"A co kdybys šel pro Chouzu ty, já ho nikdy nedokážu dostat od jídla." prohlásil Inoichi jakoby nic a znovu se podíval na dívku, která si jich nevšímala.
"Hele nic takového, já jdu s ní." odsekl šeptem kamarád.
"Proč vlastně hledá Jiraiyu-sama?" nezapomněl se zeptat mladý Yamanaka a zamířil k dívce, aby s ní navázal rozhovor, aniž by čekal na kamarádovu odpověď.
"Jsem moc rád, že se ti tu líbí. Poslední dobou to tu není nic moc, ale snažíme se." prohlásil mladík s úsměvem a krátce se rozhlédl po poloprázdném obchodě.
"Proč?" zeptala se Kushina jednoduše i přes své původní odhady.
Inoichi se krátce zamyslel, než odpověděl: "Všechny květiny pěstuje moje matka, ale poslední dobou na to má málo času, když je táta pořád pryč. Taky bych řekl, že v době jako je tahle lidé moc nemyslí na ty nejobyčejnější věci, jako jsou výročí, narozeniny a tak. Nejspíš se lidé na svět dívají příliš pesimisticky."
"Aha, to je mi líto." řekla dívka se smutným pousmáním, ale docela jeho odpovědi rozuměla. Sama si pamatovala, jak její otec nosíval matce květiny ve šťastnějších dobách, než začaly starosti.
Inoichi se na ni jen krátce usmál, než se zase vydal za Shikakem a nechal ji jejím trochu chmurným myšlenkám.

"Jiraiya-sama je její sensei, takže bude vědět, kde je ubytovaná, jelikož ona to zapomněla." odpověděl černovlasý mladík trochu zamračeně. Ani trochu se mu nelíbilo, že ho na chvíli odstrčil kamarád stranou, aby si popovídal s Kushinou.
"Její sensei???" zeptal se zmateně Inoichi a ohlédl se za dívkou, kterou před chvilkou opustil.
"Jo." zabručel Shikaku jednoduše. Neměl chuť cokoliv kamarádovi vysvětlovat.
Jeho společník se na něj ale jen otráveně podíval a zašeptal: "Tak proč se tu vůbec hádáme?"
"Jak to myslíš?" vyhrkl Shikaku nechápavě. Bylo dost neobvyklé, že se ztrácel.
"Jestli je Jiraiya-sama její sensei, tak se Kushina zná s Minatem, takže je to zase nanic." odpověděl malinko zklamaně Inoichi.
"Kdyby do něj byla beznadějně zamilovaná, jako všechny ostatní holky, tak se na tu tvou hloupou růži nečervená." odpověděl Shikaku, ale v duchu i on pomyslel na blonďatého mladíka s trochou závisti. Ani jeden nepochyboval o jeho schopnostech, a že si podobnou přízeň zaslouží, ale to jim nezabránilo, aby ho za to neměli moc rádi.
Inoichi se nad tím očividně zamyslel, protože o něco sebevědoměji odvětil: "Pravda, takže se jí možná líbím. O důvod víc, abych s ní šel já."
"To ani náhodou!" odsekl jeho kamarád nahlas a přitáhl tím Kushininu pozornost.
Dívka přišla až k nim a zeptala se: "Už jste se domluvili, co dál?"
"Jasně, Shikaku půjde pro ještě jednoho našeho kamaráda a my dva zatím prohledáme sever vesnice." odpověděl jí Inoichi pohotově a svědomitě ignoroval Shikakův zabijácký pohled.
Kushina ale už přikývla a tak Shikaku neměl možnost protestovat, zvlášť když v Inoichiho doprovodu opustila obchod.
Stihl za nimi jen zavolat: "Za dvě hodiny sraz tady!" než se otráveně vydal na cestu k domu Akimichi.
"Jo!" křikl mu na oplátku Inoichi a dál se zajímal jen o dívku.

"Takže, slečno Uzumaki, proč jste na návštěvě zrovna tady u nás? Ne že by tu nebyla i spousta hezčích míst než tyhle pajzly." zeptal se mladík vesele, když vyšli už z páté hospody.
"Jsem tu na diplomatické návštěvě, která má zajistit mír mezi vámi a mým domovem, Zemí Vodních vírů." odpověděla Kushina opatrně ve snaze vyhnout se možnému projevu nepřátelství, které by se mohlo projevit při zmínce o znepřátelené zemi. Její společník se až doteď o její původ nijak nezajímal, i když jistě uhodl, že je cizinka.
Mladík sice zpozorněl, ale nijak jinak nereagoval a tak dívka už klidněji dodala: "A říkej mi prosím Kushina, oslovení slečno nemám ráda."
"On ti tak někdo říká?" vyhrkl mladík zvědavě a trochu zaskočeně, zatímco vcházeli do další hospody.
"Ano, z matčiny strany jsem šlechtična a navíc jsem dcera vůdce naší vesnice." odpověděla trochu váhavě. Nebyla si úplně jistá, kolik by mu toho vlastně bylo bezpečné říct. Znala ho nakonec jen chvíli a Hikari by jí jistě vytknul, že je příliš neopatrná.
"Tak to se nedivím, že jsi tu právě ty." odpověděl mladík s bezstarostným úsměvem a rozhlédl se po hospodě.
"Cože?" vyhrkla, zatímco odcházeli zase s prázdnou.
"No na té návštěvě. Není divu, že vybrali tebe." odpověděl naprosto klidně a usmál se na ni.
Kushina mu jeho milý úsměv vrátila a znovu se soustředila na cestu. Byl celkem příjemný společník a ona se překvapivě ani necítila nijak zvlášť hloupě. Snad proto, že tentokrát nemusela na nikoho dělat dojem a dosud se před mladíkem ani neztrapnila, tak jako před jeho kamarádem.
Bylo docela snadné s ním mluvit a tak se Kushina dokonce i trochu rozpovídala, když mu vyprávěla o své zemi a Inoichi jí na oplátku zase dával rady o tom, jak to tady chodí, kde se vyplatí jíst a čeho se má vyvarovat, zatímco bezúspěšně nakukovali do dalších pochybných podniků.
Když pak vyšli z další hospody, Inoichi s povzdechem řekl: "Ta bylo poslední, měli bychom se vrátit." a Kushině nezbylo nic jiného, než ho v rozhodnutí podpořit přikývnutím. Nakonec to on věděl, co má dělat a kde je.



Tak to by byl další díl a vím, že mi to strašně dlouho trvalo, ale ve škole je toho hodně a tak jsem ani neměla moc náladu se do toho pouštět. Snad ale to čekání za to stálo. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama