Nebylo nám přáno 10

23. října 2014 v 16:25 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Byli jste úspěšní?" zeptal se Inoichi, jakmile vstoupili do květinářství, kde už čekali oba jeho kamarádi.
Rudovlasý tlustý mladík, kterého Kushina ještě neznala, k ní vykročil a podal jí ruku, zatímco Shikaku zůstal nad otázkou přemýšlet, snad jakoby chtěl Inoichiho trápit.
Kushina zatím trochu překvapeně stiskla Akimichiho ruku a popřemýšlela, jestli se nezmýlila v odhadu, že Shikaku a jeho kamarádi boudou ninjové.
"Jsem Akimichi Chouza, moc rád tě poznávám." řekl a usmál se na ni co nejpřátelštějším úsměvem.
"Uzumaki Kushina." odpověděla ještě stále trochu zmatená. Tohle bylo vůbec poprvé, co viděla tlustého ninju, pokud jím mladík skutečně byl.
"Tak měli jste štěstí nebo ne?" zopakoval svou otázku Inoichi už o poznání naléhavěji.
"Tak napůl." řekl nakonec Shikaku a zamyslel se.
"Jak to myslíš?" vyhrkl Inoichi a napodobil při tom kamarádův oblíbený otrávený výraz.
Shikaku ovšem neodpověděl a jen na chvíli zavzpomínal.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mladík vešel do další hospody a po tom, co se rozhlédl, se jeho otrávený výraz naprosto dokonale vytratil.
Nadšeně přiběhl k Jiraiyovi a vyhrkl: "Už dlouho Vás hledám Jiraiya-sama."
"Našel jsi, tak o co jde?" zeptal se trochu podnapilým, i když veselým hlasem bělovlasý muž.
"Ve městě jsem potkal Uzumaki Kushinu, která se ztratila a nepamatuje si, jak se jmenuje místo, kde je ubytovaná, takže bych potřeboval to jméno." odpověděl Shikaku rychle ve snaze co nejdřív přerušit Inoichiho rande s Kushinou i vyhnout se rozhovoru s opilým člověkem.
"To je sice hezké, ale vedl je tam Minato a já vůbec netuším, kde to je." zahuhlal Jiraiya snad pobaveně a nalil do sebe další sklenku saké.
Shikaku by nejradši vyletěl z podniku a hlasitě zařval, ale úcta k sanninovi byla silnější a tak ze sebe rychle vysoukal: "Děkuji Vám za ochotu, Jiraiya-sama, nashledanou." a zmizel z hospody.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- "Shikaku sice našel Jiraiyu-sama, ale ten vůbec neví, kde je Kushina ubytovaná, ale zmínil, že to ví Minato, a tak jsme se ho pokusili najít…" odpověděl Chouza za svého ještě stále trochu zamyšleného kamaráda, který ho ale přerušil slovy: "Jenže nenašli!"
"Tak to nám zbývá Hokage." řekl odevzdaně Inoichi.
Kushině se při té představě malinko zvedl žaludek, protože poslední člověk, před kterým dnes chtěla vypadat jako hl*p*čk*, byl samotný Hokage.
"Nebo můžeme dát dohromady seznam míst, ve kterých by mohla Kushina-san teoreticky bydlet a postupně je projít. Nepochybuju, že nějaké z nich pozná." navrhl Chouza při pohledu na utrápenou dívku.
"Jsem pro." odpověděl Shikaku, který taky viděl její žalostný výraz, a Inoichi jen přikývl. Nakonec to byl i způsob, jak s dívkou strávit víc času, i když Chouza se na rozdíl od těch dvou na Kushinu nedíval jinak, než jako na kamarádku, a vůbec nevadilo, že není jeho kamarádka, ale spíš jeho kolegů z týmu.
Společně tak šli až do obýváku, kam je pozval Inoichi, a posadili se. Kluci pak začali probírat možnosti a psát seznamy, zatímco Kushina se jen unaveně sesunula v křesle. Na jeden den toho na ni bylo už moc.

Kushina se po dobré čtvrt hodině naklonila k Inoichimu a zašeptala: "Je mi trapné se na to ptát, ale kde je tady záchod, prosím?"
Mladík se ubránil pousmání, když vyděl, jak se dívka tváří, a klidným hlasem jí šeptem popsal cestu.
Když Kushina zmizela za rohem, Shikaku se zvědavě zeptal: "Kam šla?"
Blonďatý ninja se pobaveně ušklíbl a odpověděl: "To tě nemusí zajímat, ale mně to připomíná, že mám žízeň, chcete taky něco donést?" při posledních slovech se už mladík zvedal, a když odcházel do kuchyně, ještě postřehl žádosti o pití a taky Shikakův zmatený výraz. Jeho kamarád přímo nesnášel, když nevěděl, co se děje.

Když se Kushina vrátila, na stole už stály čtyři skleničky s nějakou červenou tekutinou a talíř se sušenkami, které byly z nějakého důvodu posunuté mimo Chouzův dosah. Sám tlustý ninja měl v rukách zbytek balíčku a cpal se, čemuž se dívka musela pousmát.
Kushina si bez pobízení vzala jednu sušenku, a zatímco poslouchala jejich návrhy, začala ji chroupat.
Asi po třetí sušence se k ní Inoichi trochu váhavě naklonil a řekl: "Kdybys měla hlad, dej klidně vědět, donesu něco výživnějšího, než jsou sušenky."
"Jsi moc hodný, ale já to tu snad ještě chvilku přežiju, než to najdeme." odpověděla a usmála se na něj. Bylo jí hloupé říkat si ještě o jídlo, už tak všem přidělávala dost starostí a to neměla ani tušení, jestli už Hikari s její tetou nešílí strachem, což bylo dost možné.
"Dobře." odpověděl s milým úsměvem a zase se zapojil do diskuze, u které dívka náhle zpozorněla.
Chouza si toho všiml a s nadějí v hlase se zeptal: "Je ti to povědomé?"
"Ano, ale nejsem si úplně jistá, že je to ono." odpověděla Kushina váhavě. Moc ji nelákala představa, že je donutí někam jít a pak to bude špatně.
"No tak to pojďme zjistit, při nejhorším se vrátíme." zareagoval Shikaku, který vypadal jako někdo, kdo se neuvěřitelně nudí a usíná a procházka by mu jen prospěla.
Jelikož i ostatní dva kluci okamžitě souhlasili, tak jí nezbylo než s nimi skutečně jít na dost možná zbytečnou cestu a že toho už kvůli ní nachodili ažaž.

O několik minut později ale s úlevou stála před známou budovou a každému strašně moc děkovala a nakonec je dokonce objala, což jí přišlo hloupé až o něco později a zrudla. Ani jednomu z mladíků to ale zdá se nevadilo a moc rádi jí objetí vrátili. Především Shikaku s Inoichim by si to moc rádi i zopakovali.
"Není vůbec zač." řekl Inoichi a věnoval jí další úsměv a i on měl trochu rudý obličej.
"Udělali jsme to rádi." přidal se Chouza a přerušil tak chroupání tyčinek, které si koupil po cestě. Dívka se na něj usmála a otočila se na Shikaka se slovy: "Měla jsem velké štěstí, že jsem srazila zrovna tebe, děkuju za všechno, pánové." dodala už ke všem.
"No ještě se určitě musíme někdy potkat a možná někam zajít." zareagoval na to Shikaku, který vytušil šanci.
"To rozhodně musíme, co děláš zítra od pěti?" přidal se k němu Inoichi, který rozhodně nehodlal dovolit, aby je z toho Shikaku vyloučil.
"No, jak se zdá, trávím čas s novými kamarády, ale budete mě tu muset vyzvednout, protože na místo setkání nejspíš netrefím." odpověděla a donutila se na ně usmát. Bylo to tak hloupé, že to ani nebylo možné vyjádřit slovy. Dívka jen doufala, že se nezačnou smát její neschopnosti. Oni opravdu netušili, do čeho se hrnou.
Kluci jí ale úsměv jen oplatili nepochybně spokojení s výsledkem a rozloučili se s ní, načež zmizeli tak, jak to umí jen ninjové.
Kushina se v zápětí nemohla ubránit jednomu veselejšímu usmání a teprve po chvíli se vydala nahoru. 'Dnešek vlastně dopadl docela dobře.' napadlo dívku, když otevírala dveře, ale místo vytouženého klidu ji přivítal Hikariho ustaraný a i trochu naštvaný hlas: "Kde jsi byla?!"
"Já ti ani nevím, tak různě." odpověděla Kushina trochu pobaveně a zhroutila se do křesla.
Teta se na ni vyčítavě dívala a Hikari pochodoval po místnosti, ale Kushině to bylo úplně jedno. Nebyla sice ráda, že si dělal starosti, ale nakonec nebyl její otec, ale kamarád. Neměl by ji plísnit, i když právě to teď dělal, aniž by ho dívka poslouchala.

Zatímco Hikari nepřestával vést naštvaný monolog, Minato se líně rozvalil na svém starém gauči. Několik minulých hodin strávil běháním v lese mimo Konohu, což patřilo mezi jeho nejoblíbenější způsoby tréninku, protože ho tam obvykle nikdo nerušil a čistý tichý les byl jako balzám na duši. Zvlášť poslední dobou dával čím dál víc přednost samotě, i když patřil mezi nejoblíbenější a nejvíc společenské shinobi vůbec. Minato byl vždycky středem pozornosti a docela se mu to líbilo, ale od smrti jeho týmových kolegů byl raději sám se svými myšlenkami. Právě tehdy zjistil, jak uklidňující je čas strávený mezi zpívajícími ptáky a šuměním listí. Pravidelný běh lesem se tak stal jeho rituálem jako zakončení téměř každého tréninku. Dnes to ale neměla být jeho poslední tréninková aktivita, protože ranní záležitost na cvičišti byla téměř ztráta času, plánoval se tam ještě dnes vrátit. Měl pár věcí, které si chtěl vyzkoušet mimo oči všech. Právě teď ale myslel spíš na večeři a snad i chvilku lenošení, které si jistě zasloužil.



Tak už víme proč Shikaku nenašel Minata, ale naštěstí to chlapci i tak zvládli, tak uvidíme, jak budou u Kushiny bodovat dál. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama