Vlčí tesák 04

21. října 2014 v 19:50 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Držela jsem se dva kroky za tou děsivou ženou a neodvážila jsem se na Kibu ani otočit. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že jsem vedle sebe měla Yasuo, která se z nějakého důvodu cítila v její společnosti spokojeně. I když jsme si vždy tak nějak rozuměly, teď jsem skutečně tápala ve tmě a neměla ani to nejmenší tušení, jak může být Yasuo tak spokojená.
Má průvodkyně mi ovšem nedala příležitost dál se tím zabývat a vyšla ven z domu na zahradu nebo možná spíš na něco jako cvičiště. Nejspíš to bylo místo, kde budu trávit dost času, pokud mě ta žena dřív nevyhodí.
"Posaď se." přikázala nekompromisně a pokynula mi na širokou lavici, která byla jedním z mála věcí, které tohle místo posouvaly na pomyslných vahách na stranu zahrady.
Trochu strnule jsem sklouzla na určené místo a holý plac přede mnou i nějaké krátery v něm spolu s polámanými větvemi okolních stromů, které misky vah zase převažovaly, zůstaly zapomenuty ve chvíli, kdy Yasuo vyskočila na lavici vedle mě. Když si na mě pokládala svou hlavu, tak ve mně byla jen malá dušička a já se odvážila podívat na svou hostitelku, i když ne přímo do jejích očí.
Žena se však poprvé usmála a smazala tak něco z mého strachu z ní a prohodila: "Zdá se, že tvá vlčice už ví, v jakém je domu."

"Cože?" vyhrkla jsem nechápavě a nevědomky zadržela dech, když jsem si vzpomněla na všechno peskování od mé matky, která mi vytrvale vysvětlovala, že slovo, které jsem právě použila, je neslušné a má se říkat prosím.
"Tohle je domov klanu Inuzuka, nevím kolik toho o nás víš, ale můžu tě ujistit, že to nejdůležitější je, že my i naši psí společníci jsme si rovnocenní. Samozřejmě to neznamená, že budeme taky jíst z misky, ale určitě je nebudeme vyhazovat z lavičky." mrkla na mě hostitelka a já se poprvé v její společnosti uvolnila. Snad to byla přítomnost Yasuo nebo něco, co jsem já sama v sobě neviděla, ale zdálo se, že se jí líbím, i když jsme spolu ještě pořádně ani nepromluvily.
"Kuromaru." oslovila šedého psa vedle sebe a sama se posadila na vedlejší lavičku. "Požádej prosím Hanu, aby se k nám připojila se sklenicí vody. Náš host má za sebou jistě dlouhou cestu." prohlásila a pes skutečně zamířil ke dveřím, i když mi nebylo jasné, jak přesně chce vyřídit vzkaz.
"Hned jsem zpátky." ozvalo se tak náhle, že jsem se nezmohla na nic víc, než na zírání s otevřenou pusou, čemuž se paní domu nahlas zasmála.
"Nikdy dřív jsi neviděla skutečného ninja psa?" dostala ze sebe má hostitelka a já se najednou začala cítit dost trapně.
"Viděla jsem Akamara." vypadlo ze mě nakonec a Kibova matka se znovu usmála.
"Akamaru je sice chytrý, ale s Kibou se zatím nedostali na úroveň, kdy by se Akamaru naučil lidskou řeč. Prozatím spolu komunikují jen na mentální úrovni, ale i to stačí. Jiní ninjové pracující s ninja psi a především ti z klanu Inuzuka, ve kterém teď jsi, této úrovně dosahují relativně běžně. Setkáš se zde s nejedním mluvícím zvířetem, pokud skutečně zůstaneš." osvětlila mi paní domu a já se zmohla jen na přikývnutí. Nebyla jsem si jistá, jestli jí dokážu uvěřit, že se tu potuluje víc jak jeden mluvící pes.
"Mé jméno je Inuzuka Tsume a jsem současnou hlavou klanu. Některé jeho příslušníky potkáš přímo v tomto domě, ale přebývá tu hlavně moje rodina." pokračovala žena a prohlížela si mě. Měla jsem pocit, že bych jí taky měla něco říct, ale po tom, co mi řekla, že psi mluví, jsem ztratila řeč, což se zdálo trochu ironické. Cokoliv, co bych mohla říct, mi ovšem připadalo strašně obyčejné.
Naštěstí mě zachránil příchod mladé ženy, která mohla být ode mě starší jen o pár let.
"Výborně." prohlásila Tsume a pokynula ženě, která nemohla být nikým jiným než Hanou, protože za ní kráčel šedivý pes, rukou směrem ke mně.
Žena očividně pochopila a s lehkým úsměvem mi podala sklenici, ze které jsem se vděčně napila teprve potom, co jsem z ní několikrát odlila do dlaně vodu pro Yasuo, která se bez zaváhání chopila šance ukojit žízeň.
"Dobře." prohlásila má hostitelka jaksi spokojeně a otočila se na nově příchozí ženu.
"Toto je má dcera Hana, která tě zavede do tvého pokoje." prohlásila k nám oběma a vyrazila zpět do domu, jen co se na chvilku zdržela u Hany, aby jí řekla, který pokoj má na mysli a pak nás už definitivně nechala samotné.
Má nová společnice ale nehodlala ztrácet čas a hned mi pokynula, abych ji následovala, což jsem samozřejmě velmi ochotně udělala za Yasuina doprovodu.

"Jsem Hana." ozvala se mladá žena a s úsměvem se na mě otočila.
"Noriko." vyhrkla jsem okamžitě a pohledem sklouzla dolů na mou vlčici. "Tohle je Yasuo."
"Kiba už mi řekl o tobě i tréninku, tak se zdá, že se uvidíme příští měsíc docela často, když tě matka schválila." prohlásila hnědovláska a vedla mě chodbou dál.
"Schválila?" zopakovala jsem po ní překvapeně a podívala se na svou věrnou společnici, ale ani Yasuo se nezdála být zasvěcená do téhle hádanky.
"Samozřejmě bychom museli respektovat rozhodnutí Hokage, ale to neříká nic o tom, že bychom tě nemohli nechat bydlet v kůlně a dávat ti zbytky ze stolu." prohlásila Hana s pokrčením ramen a já trochu vyděšeně polkla.
"Takže mě Tsume… -sama zkoušela?" dostala jsem ze sebe nejistě. Neměla jsem ani nejmenší tušení, jak bych paní domu měla říkat.
Má společnice se trochu ušklíbla, když jsem její matku poctila příponou sama a jen řekla: "Myslím, že by stačilo i san, vážně. Jinak máš pravdu, zkoušela tě. Matka chtěla vědět, jestli dáš napít nejdřív Yasuo, nebo sobě."
Trochu jsem se zamračila, protože něco takového mi přišlo jako samozřejmost, ale raději jsem nic neřekla a jen jsem dávala pozor na cestu, abych se tu později vyznala. Vlastně jsem nikdy v tak velkém domě nebyla.
"Budeš v části, která je v podstatě vyhrazená naší rodině." prohlásila Hana, když otevřela dveře oddělující jednu část chodby od druhé. "Takto rozdělených míst je víc, i když většina příslušníků klanu bydlí úplně mimo, tak se tu najde několik členů, kteří bydlí přímo tady. Nejspíš je ale nebudeš moc potkávat."
"Proč ne?" zeptala jsem se překvapeně a dál ji následovala až ke dveřím, u kterých se zastavila.
"Většinou jsou na misích nebo trénují v okolí Konohy. Možná víš o tom, že mnoho klanů má vlastní techniky, které jsou všem kromě jejich členů zapovězeny." vysvětlovala a na chvilku se odmlčela, abych jí přikývnutím potvrdila, že jsem o něčem takovém obeznámena. I když jsem přikývla, tak to ale byla pravda jen z poloviny. Sice jsem četla o tom, že některé klany používají specifické techniky, ale tohle bylo poprvé, co jsem slyšela, že jsou tajné. Vlastně mě to trochu vyvedlo z míry. Co mě vlastně bude Kiba učit, když jde o tajemství?
"Klan Inuzuka je v tomhle trochu jiný." řekla hnědovláska trochu zamyšleně a mně svitla naděje. Možná jsou jen některé techniky tajné.
"Víš, v naší historii se už několikrát stalo, že klan Inuzuka přijal někoho zvenčí. Jde spíš o to, jaký máš vztah ke svému partnerovi." řekla a podívala se na Yasuo. "Než jak se narodíš."
Při jejích slovech jsem se musela usmát. Samozřejmě jsem nečekala, že by mě přijali do klanu, ale zjevně byli rozhodnutí mě vycvičit.
"Bude tě každopádně čekat dost práce, abys zvládla některé z našich technik." dokončila Hana s úsměvem a otevřela dveře, před kterými se předtím zastavila.
"Tvůj pokoj." řekla mi docela zbytečně a já nakoukla dovnitř. Byl to docela normální pokojík s obyčejným nábytkem, který byl ale zřejmě nějakou dobu nepoužívaný, protože na všem ležela vrstva prachu.
"Budeš si to tu jen muset trochu uklidit." řekla Hana, jakoby mi četla myšlenky a ukázala na konec chodby. "Tam najdeš koupelnu, tak hodně štěstí. Kiba ti nejspíš dá chvilku, aby ses tu zabydlela a trochu se okoukala, než se do toho dáte, tak kdybys něco potřebovala, tak mám pokoj hned tady." prohlásila a položila ruku na dveře jen o jeden pokoj dál od mého.
"Díky." řekla jsem jen a nechala jsem ji odejít. To poslední, co mi ještě řekla, byl popis cesty do kuchyně, kde na mě bude čekat nějaké jídlo, než mě nechala samotnou.

Trochu unaveně jsem se posadila na postel, aniž bych si všímala, kolik je i na ní prachu, a podívala se na Yasuo.
"Všimla sis, že je tu víc místa, než jsem měla doma? A to jsme tu jen na návštěvě." promluvila jsem na ni a trochu jsem se posunula, aby mohla vyskočit za mnou, čímž zvířila ještě víc prachu.
Má vlčice tiše zavyla na souhlas a položila mi hlavu do klína. Tohle byl asi ten nejdelší den v mém životě a to na mě čekala ještě spousta práce, i tak jsem ale zůstala ještě chvíli sedět, než se stalo štípání prachu v nose příliš silné.
Teprve, když jsem kýchla, tak jsem se ale donutila vstát a otevřít okno, aby se to trochu vyvětralo. Teprve potom jsem se vydala do koupelny pro mokrý hadr, zatímco mě Yasuo věrně následovala, aniž by mi mohla jakkoliv pomoct s úklidem. Snad jen kdyby zametala ocasem, což jsem ale ani moc nechtěla.



No tak jsem zjistila, že jsem tento měsíc zvládla vydat jen dva díly, což je docela ostuda, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych udělala i něco trochu časově náročnějšího, než je jen oprava chyb z Nebylo nám přáno a pustila jsem se do této povídky. Takže doufám, že se vám díl líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama