Listopad 2014

Překvapení 09

28. listopadu 2014 v 10:58 | IceSun685 |  Překvapení
Konečně se posadil i Hidan, takže Pein mohl zpustit: "Chci říct jen pár věcí, než se zítra rozprchnete…"
Od Hidana se ozvalo odfrknutí, které vůdce Akatsuki přerušilo.
Pein se na něj krátce podíval a potom pokračoval: "To nejdůležitější se týká Itahiho a Kisameho. Chci, abyste trénovali naši novou posilu, takže naše povinnosti až do odvolání rozdělím mezi zbytek…"
"Cože? To si děláš srandu ne?" ozvalo se od Hidana.
"Sklapni." okřikl ho popuzeně Kakuzu.
Hidan se na něj vražedně podíval, ale Pein už zase mluvil: "Tohle není žádná diskuze, Hidane. Jednoduše se teď musíte postarat i o nukeniny, které měli najít tihle dva."
"Proč prostě nemůžou tu holku trénovat mezi boji?" zeptal se otráveně Hidan.
"V tuhle chvíli je v opravdovém boji přítěž, ale když se vytrénuje, tak z ní může být výhoda. Jenže pokud budeme cestovat a plnit naše úkoly, tak na ni budeme mít mnohem míň času a tohle vytrénování zabere mnohem déle a my chytíme o dost míň nukenů, než normálně." osvětlil mu to Itachi s povzdechem.
"Správně a to je ten důvod, proč si vy dva a Deidara se Sasorim rozdělíte ty nukeny, které měli hledat teď." řekl Pein a díval se při tom na Hidana.

Nebylo nám přáno 13

26. listopadu 2014 v 11:07 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Kushina stála před zrcadlem a prohlížela si své vlasy. Byly svázané do perfektního drdolu až na tři prameny na pravé straně, které neposlušně trčely a padaly. Dívka unaveně vydechla a drdol zase rozpustila, tak jako to dělala už asi půl hodiny. Znovu si své vlasy prohlédla a s výrazem značícím nespokojenost je začala zase vyčesávat.
Její snažení, ale přerušila teta, která jí trochu nervózně řekla: "Jsou tu nějací kluci a chtějí s tebou mluvit."
Kushina jen přikývla a s myšlenkou, jestli se o ni teta náhodou nebojí, vyrazila ke dveřím. Bylo nezvyklé, že ji nevyhubovala ani nic podobného. Možná už stihla vyhubovat její nové kamarády, že neznají všechny zásady slušného chování, ale s tím už Kushina nemohla nic udělat. Maximálně se jim pak za to omluví, pokud by z nich náhodou vypadlo něco takového.
"Ahoj." pozdravila ji maska zamyšlené opice Shikakovým hlasem. Možná právě ty masky její tetu znervóznily, že úplně zapomněla být protivná.

Překvapení 08

24. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko vešla do místnosti, kterou už předtím viděla, ale tentokrát nebyla prázdná a opuštěná. U stolu mohla vidět Deidaru s Hidanem, kteří jedli něco, co se snad mohlo nazvat gulášem.
U dřezu uviděla Itachiho, který nejspíš zrovna dojedl, protože pokládal talíř dovnitř.
"Koukej, kdo přišel." špitl Hidan a ušklíbl se. Zřejmě už svůj původní strach z ní zase překonal.
"Hmmm…" ozvalo se od jeho společníka, ale jinak ho přítomnost mladé ženy moc nezajímala.
"Támhle je hrnec, tak si naber, kolik chceš. Je to jediné jídlo, které dneska dostaneš, tak bych se najedl." řekl Itachi a ukázal na kuchyňskou linku, kde ležel tak osmilitrový hrnec a vedle něj několik nepoužitých misek.
"Dobře." řekla Miroko a chtěla se ještě na něco zeptat, ale Itachi už byl pryč.
"Nemusíš se bát, nezabije tě to." pronesl směrem k ní Hidan jaksi škodolibě.
Miroko se v odpověď na to jen lehce zamračila a podívala se do hrnce. Většina jeho obsahu už byla pryč, což naznačovalo, že je mezi posledními, kdo ještě nejedli. Hnědovláska se zamračila ještě o něco víc, když si obsah pořádně prohlédla. Nevypadalo to příliš stravitelně.

Překvapení 07

21. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
"Fajn, je mi v podstatě jedno, co tu tropíš…" řekla Miroko rezignovaně a pokrčila rameny, když viděla Deidaru, jak něco dělá se spodkem křesla.
"Ale?" zeptal se mladík, ale hlavu nezvedl.
"Ale jestli mám mlčet, tak z toho chci něco mít." řekla jednoduše a posadila se pohodlněji.
"Ženský…" uniklo z jeho strany otráveně, ale Miroko to ignorovala.
"Tak co? Dohodneme se?" ptala se dál jakoby nic a nenápadně hlídala dveře, které se mohly kdykoliv otevřít.
"To záleží na tom, co po mně chceš." podotkl mladík podezřívavě.
"Nemusíš se bát, nejde o nic strašného. Jen mi pověz o Itachim a Kisamem. Mám s nimi cestovat, takže pár informací se jednoduše hodí." řekla Miroko jakoby nic.
Deidara se sám pro sebe usmál a potom podotkl: "Mohla ses jednoduše zeptat hned na začátku a nemusela jsi se mě snažit vydírat."
"Možná, ale tahle je to jednodušší." namítla a úmyslně pokrčila rameny.
"Hmmm… když myslíš." zabručel trochu rezignovaně a jelikož s tím, co dělal, skončil, zvedl se a pokynul jí rukou, aby ho následovala.
"Promluvíme si v mém pokoji, tam nás nikdo rušit nebude." řekl, snad aby jí poskytl vysvětlení a uklidnění, o které vlastně ani nestála.

Nebylo nám přáno 12

19. listopadu 2014 v 12:06 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Jelikož se Minato vrátil k Hokagemu, aby se s ním domluvil na případných misích, Jiraiya tak měl dost času věnovat se opět tréninku Kushiny a Hikariho a pustit problémy se svým studentem z hlavy.
Ke Kushinině velké radosti pak skončili už ve tři odpoledne a tak se vrátila dost brzy, aby tam byla dřív, než její včerejší zachránci.
Hikari ji sice malinko nechápavě pozoroval, jak přechází po pokoji a čeká na něco, o čem mu neřekla, ale to Kushinu netrápilo, mnohem horší by bylo, kdyby přišla pozdě.
Čím déle však Kushina čekala, tím víc to Hikariho rozčilovalo. Neměl rád, když se děje něco, o čem nevěděl.
Asi po hodině se pak ozvalo klepání na dveře, a i když Kushina okamžitě vyrazila k nim, Hikari stihl otevřít jako první.
"Přejete si?" zeptal se naoko slušným a zdvořilým hlasem blonďatého chlapce ve svém věku.
"Ano, je Kushina doma?" zareagoval mladík a nedal se přitom vůbec vyvést z míry, i když se z jeho krátkého úšklebku zdálo, že přetvářku poznal.
"Podle toho, kdo se ptá." odpověděl Hikari, a než se dočkal odpovědi, protáhla se kolem něj Kushina a zabouchla zvenku dveře.

Překvapení 06

17. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko, která i teď poslouchala za dveřmi, nebo spíš u začátku chodby, protože tady dveře nebyly, si jen lehce povzdychla, protože tohle samozřejmě znamenalo, že její sen opět snem zůstane.
I přes své zklamání ovšem nechtěla, aby kdokoliv další z Akatsuki věděl, jak moc je zvědavá, a tak se raději zase vrátila na své místo.
Takže, když lehce skleslý Itachi vešel do místnosti, jen se zeptala: "Kde je Sasori?"
"Menší změna plánu…" začal Itachi otráveně, ale větu za něj dokončil Kisame: "Od teď cestuješ s námi."
Miroko mu na to nic neřekla a jen zvedla obočí a podívala se na Itachiho, od kterého očividně chtěla vysvětlení, které ovšem vůbec nepotřebovala.
"Máme tě naučit se…" začal Itachi, ale Kisame ho opět přerušil: "Ty máš, mě do toho netahej!"
"Fajn, tě mám naučit se bránit." opravil se Itachi popuzeně. Vypadalo to, že ta jeho lhostejnost si vzala dovolenou, což dívku neskonale potěšilo.
"Kdy vyrážíme?" zeptala se, aby jim předvedla, že jí na tom, kdo ji bude trénovat, vůbec nezáleží.
"Zítra ráno." odpověděl Itachi a zamířil pryč.
Kisame se na ni jen zakřenil a napodobil svého společníka.
Miroko nic nenamítala, bylo to tak akorát dost času, aby trochu prošmejdila tenhle úkryt a možná líp poznala jeho obyvatele. Nakonec člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat s někým z nich manipulovat.

Otravná ženská 14

16. listopadu 2014 v 8:45 | IceSun685 |  Otravná ženská
Mladík pozoroval, jak se Temari seznamuje s jelenem a v duchu doufal, že si dobře zapamatuje jeho slova a nenapadne ji někdy přijít sem samotná.
Nezáleželo by na tom, jak často by ji vídali po jeho boku. Na jelenech, které jeho rodina chovala, bylo něco zvláštního, protože vždy snadno poznali, kdo patří do klanu Nara a ty ostatní vyháněli a to někdy i dost agresivně. Časem se sice naučili respektovat přítomnost jeho matky, ale ani tak si jinak rázná žena netroufala navštívit je bez přítomnosti Shikamarova otce nebo jeho samotného.
Mladík sem už několikrát vzal Choujiho nebo Ino, během tréninků nebo jen trávení volného času. Několikrát mu dokonce i pomáhali, když měl za úkol zastoupit svého otce v péči o jejich svěřence.
Nikdy si však jeleni skutečně nezvykli na jejich přítomnost. Uměli rozpoznat členy klanu Nara, ale už ne jejich přátele. Někdy dokonce ani moc dobře nereagovali, když sem jejich pečovatelé vzali někoho cizího, ale dnes byli přátelští a přišli se s Temari seznámit prakticky okamžitě.

Překvapení 05

14. listopadu 2014 v 10:43 | IceSun685 |  Překvapení
O několik minut později vešla do příslušné místnosti, té kde se s nimi poprvé poznala.
Byla stejná jako předtím, vyjma skutečnosti, že mohla vidět, jen několik členů.
Čekal na ni samozřejmě Pein, ale byla tam i Konan a Sasori.
"Tak co mě čeká?" zeptala se s falešnou lhostejností. Trpělivost byla tím jediným, co zahrát nedokázala.
"Prozatím pár otázek." odpověděl Sasori a bez zbytečného zdržování začal s testem o jedech, který byl na její vkus trochu moc jednoduchý, ale na Peina i Konan tím nepochybně udělala dojem.
"Tak co teď?" zeptala se provokativně, když Sasorimu došly otázky.
"Něco trochu praktičtějšího." řekl Pein tajemně a Miroko nepochybovala, že ji tím chce pouze znervóznit.
Pro Konan to ale očividně byl nějaký tajný pokyn, protože okamžitě opustila místnost.
Čekání ji nejspíš mělo dorazit a ona se měla nervozitou sesypat, ale Miroko věděla, že je to jen hra. Nezáleželo na tom, jestli ti dva zarytě mlčí nebo tančí, bylo jí to jedno.
"Nemám náladu na zbytečné zdržování." připomněla jim rozzlobeně svou netrpělivost, svou jedinou slabinu v jinak perfektní masce.
Sasori kousek od ní si něco zabručel a při troše fantazie to mohlo být něco v duchu: "Ať pohnou zadkem."
"Trpělivost." řekl Pein, ale nepotěšil tím ani jednoho ze svých společníků.

Nebylo nám přáno 11

12. listopadu 2014 v 11:38 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Co ty tady?" zeptal se Minato místo pozdravu a překvapeně se díval na Hikariho, jak mlátí do jednoho z kmenů na jejich cvičišti.
"Jsem naštvaný, tak jsem si přišel vybít vztek tréninkem." odsekl mladík trochu podrážděně.
Nesnášel, když ho někdo ruší, což ovšem Minato nemohl vědět, takže se docela klidně ptal dál, zatímco bez zájmu ignoroval Hikariho podrážděný tón: "A co tě teda tak naštvalo?"
Hnědovlasý mladík se unaveně a i trochu otráveně opřel o ten kmen a odpověděl v naději, že ho pak Minato nechá být: "Kushina se ztratila a já ji hledal neúspěšně tak tři hodiny a ona si pak prostě přijde a ani mi neřekne, kde byla!"
"Aha." zabručel Minato a vysloužil si Hikaziho naštvaný pohled.
"To je všechno, co na to řekneš?!" vyjel na něj mladík, jakoby za to Minato mohl.
"No jestli se ztratila, tak možná ani neví, kde byla." prohlásil Minato ve snaze obhájit sebe i dívku a doufal, že tím Hikariho aspoň trochu zklidní.

Překvapení 04

10. listopadu 2014 v 10:41 | IceSun685 |  Překvapení
"Poslouchat za dveřmi je neslušné dokonce i v Akatsuki." upozornil ji jemný ženský hlas na svou přítomnost.
Miroko se však ani nepohnula. Konan ji možná překvapila, ale dívka byla naučená držet jazyk za zuby a neječet jak malá holka.
"Dozvěděla jsi se aspoň něco užitečného?" zeptala se Konan a ustoupila dál do chodby, aby je ostatní z Akatsuki neslyšeli.
"Možná." odpověděla dívka s lehkým pousmáním a potom dodala: "Minimálně jsem se dozvěděla, že to táhneš se šéfem."
Konan se tomu lehce pousmála a tiše řekla: "Mezi námi děvčaty. My spolu nespíme, jen jsme staří přátelé."
"Tak proč Itachi tvrdí něco jiného?" zeptala se překvapená její odpovědí, ale na její tváři ani hlase to nešlo poznat.
"Každý má právo myslet si, co chce, nemyslíš?" odpověděla jí otázkou.
Miroko se tomu pousmála, ale nic na to neřekla.
"Tohle je dost zvláštní společnost a ty sama se naučíš jak v ní přežít." řekla Konan a zkoumavě si ji prohlédla.
"Budu to brát jako dobrou radu." prohlásila dívka a prošla kolem ní, aby mohla jít do svého pokoje, špehování už nemělo smysl.