Nebylo nám přáno 11

12. listopadu 2014 v 11:38 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Co ty tady?" zeptal se Minato místo pozdravu a překvapeně se díval na Hikariho, jak mlátí do jednoho z kmenů na jejich cvičišti.
"Jsem naštvaný, tak jsem si přišel vybít vztek tréninkem." odsekl mladík trochu podrážděně.
Nesnášel, když ho někdo ruší, což ovšem Minato nemohl vědět, takže se docela klidně ptal dál, zatímco bez zájmu ignoroval Hikariho podrážděný tón: "A co tě teda tak naštvalo?"
Hnědovlasý mladík se unaveně a i trochu otráveně opřel o ten kmen a odpověděl v naději, že ho pak Minato nechá být: "Kushina se ztratila a já ji hledal neúspěšně tak tři hodiny a ona si pak prostě přijde a ani mi neřekne, kde byla!"
"Aha." zabručel Minato a vysloužil si Hikaziho naštvaný pohled.
"To je všechno, co na to řekneš?!" vyjel na něj mladík, jakoby za to Minato mohl.
"No jestli se ztratila, tak možná ani neví, kde byla." prohlásil Minato ve snaze obhájit sebe i dívku a doufal, že tím Hikariho aspoň trochu zklidní.

Marně: "To ji neomlouvá. Ani mi neřekla, jak našla cestu zpátky!"
Minato nasucho polkl, neměl vůbec rád podobné debaty a většinou jim ani nemusel čelit. Holky vždy visely na každém jeho slově a kluci ho za to nenáviděli, takže se nikdy nedostával do podobné situace. Ale teď to bylo jiné, Kushina na jeho slově nevisela a Hikari proti němu nic neměl. Minato se zamyslel a pokusil se Hikariho uklidnit trochu jinak: "Co takhle toho nechat a trochu si zatrénovat? Můžeš mi ukázat tvé ninjutsu."
Mladíka tím částečně zaujal, protože se zdálo, že jeho vztek na kamarádku i Minata ochabl. Zdálo se, že to zabralo, protože nakonec mladík přikývl a připravil se k útoku na Minata, který musel svého rozhodnutí brzy litovat, protože Hikari byl ještě stále naštvaný a tak se všechna jeho zloba přenesla na jeho techniky a z tréninku se téměř stal boj na život a na smrt, nebo alespoň z Hikariho strany to tak bylo.

Minato se vyhnul dalšímu vodnímu drakovi a v mlze se pokusil najít Hikariho.
Blonďatý ninja nesnášel techniku skrývání v mlze a zvlášť v kombinaci s vodním klonováním, proto se jim obvykle vyhýbal a snažil se boj otočit ve svůj prospěch občas i změnou nepřítele. Tentokrát ale nic podobného nemohl udělat a navíc na Hikariho nesměl útočit, tak jak by mu to vyhovovalo, protože mu nechtěl ublížit. Skutečnost, že mladík na něj takové ohledy nebere, nebyla důležitá.
Na Minata zaútočil další Hikari a on opět zaváhal, jestli na něj může jít jako na nepřítele na bojišti, nebo je to skutečný mladík, kterému už jen kvůli vesnici nesmí ublížit.
Zatímco se marně rozhodoval, Hikari po něm sekl kunaiem a Minato se musel rychle skrčit. Jeho soupeř na to nestihl dost rychle zareagovat a tak ho mladík kopl do břicha. Falešný Hikari se roztekl a Minato měl co dělat, aby se vyhnul další mase vody, kterou na něj odněkud zprava poslal jeho skutečný soupeř. V duchu taky proklel blízkost řeky a pokusil se v mlze aspoň něco vidět, ale marně.

Tupou částí kunaie zničil další vodní klon a v mlze zahlédl stojící postavu. Tentokrát si jistý tím, že našel originál, hodil jeden ze svých speciálně upravených kunaiů, a jakmile kunai prolétal kolem Hikariho, Minato se objevil před ním a jedinou ránou pěstí poslal Hikariho k zemi.
Mladík se udeřil o tvrdou zem a mlha se rychle rozplynula, stejně jako klon, který se chystal k dalšímu výpadu.

Chvilku trvalo, než se Hikari dostatečně vzpamatoval, a potom Minato promluvil: "Tys mě snad chtěl vážně zabít." Minatovi se sice ulevilo, že je konečně po všem, ale to neznamenalo, že na něj nebyl naštvaný.
"Promiň, nechal jsem se trochu unést." přiznal Hikari a jeho předešlé naštvání vystřídaly výčitky svědomí za své nepřiměřené chování.
Minato ale jen přikývl a prohlásil: "Hlavní je, že se nikomu nic nestalo."
jeho soupeř jen přikývl a přijal ruku, kterou ho Minato vytáhl na nohy.
"Je už celkem pozdě, měli by jsme jít spát, nebo ráno nebudeme schopní pořádně fungovat." připomněl mu Minato a Hikari souhlasně přikývl. I když se styděl za své chování, byl uvnitř potěšen, protože Minato při odchodu vypadal unaveně. Při téhle myšlence si ale uvědomil, že sám je téměř na dně s chakrou a tak raději ještě na odcházejícího a dost mokrého shinobiho zavolal: "Tak ahoj zítra." a vydal se poslechnout jeho radu se spánkem.

Rudovkásku ráno vzbudil nepříjemný zvuk budíku, oznamující jí, že je už pět ráno. Dívka se trochu otráveně a hlavně ospale zvedla z postele a s myšlenkou na nelidské zacházení se vydala do kuchyně. Neměla nejmenší tušení, co v noci dělal její nejlepší kamarád a ani kdy se vlastně vrátil.
Zamířila do kuchyně, aby svědomitě pozdravila svou tetu, která by jí neodpustila, kdyby vynechala byť jediný bod ze seznamu zdvořilostí, který je třeba svědomitě plnit. Na pozdrav jí ale nikdo neodpověděl a tak se trochu zmateně rozhlédla. Místnost byla prázdná, což bylo dost nezvyklé, protože to obvykle byla ona, kdo vstával na poslední chvíli.
Kushina chvíli zmateně koukala kolem sebe, než se dveře Hikariho pokoje otevřely a ona zahlédla jeho siluetu, jak se unaveně šourá do koupelny.
"Dobré ráno." pozdravila ho nejistě a dívala se, jak k ní zvedl tvář s ještě napůl slepenýma očima od spánku.
"Ahoj." zabručel nazpátek a moc nevnímal, jak se na něj lehce zamračila.
"Kde je teta?" zabručela Kushina nakonec, i když bylo dost nepravděpodobné, že to bude vědět, když je vzhůru kratší dobu než ona.
"Včera jsme se shodli, že na trénink s námi chodit nebude." odpověděl nevzrušeně, ale ještě teď ho to uvnitř těšilo.
"Nechce se jí vstávat." zabručela dívka dotčeně a ublíženě a naštvaně přivřela oči.
Hikari se nad tím na okamžik zamyslel a pak s pokrčením ramen odvětil: "Asi ano."
"A proč já s*kr* musím?" procedila rudovláska skrz zuby a vysloužila si od něj jeden z jeho káravých pohledů.
"Protože ty jsi na rozdíl od ní kunoichi!" odvětil přísně a neústupně se na ni díval, dokud dotčeně nenašpulila rty a neztratila se mu v kuchyni. Mladík si nedělal moc iluze, že by něco k jídlu nachystala i jemu a raději si pospíšil s hygienou.

Asi po půl hodině nakonec tiše vyrazili na cvičiště a Kushina celou cestu vydržela mlčet, což byl u ní už docela výkon. Nejspíš se skutečně cítila ukřivděná ranním vstáváním, ale Hikarimu to bylo docela jedno. On byl zase ukřivděný jejím včerejším nezodpovídáním jeho otázek.
Když asi deset minut před šestou dorazili na místo a trochu se uvolnili, Hikari se odvážil znovu zeptat: "Tak kde jsi včera byla?"
"Přesně to nevím, potkala jsem nějaké kluky a ti mi pomáhali najít cestu zpátky." odpověděla Kushina zamyšleně a raději vynechala tu část o ramenu i pozvání na večer, nechtěla totiž odpovídat na další otázky.
"Dobré ráno." pozdravil je sensei a zabránil tak Hikarimu dál se ptát, což mladíka dost naštvalo. Rozhodně si s ní musí promluvit o těch klucích, tohle byla nakonec cizí vesnice.
"Dobré ráno." opověděla Kushina vesele a Hikari ji otráveně napodobil.
"Tak tedy začneme s tréninkem." prohlásil Jiraiya spokojeně a nadechl se pro další vysvětlování.
Kushina ho ale přerušila, podobně jako on předtím Hikariho, a zeptala se: "Kde je Minato, sensei?"
"Cože?" zeptal se bělovlasý muž zmateně a rozhlédl se kolem sebe, jakoby mladíka čekal někde vedle sebe.
"Kde je Minato?" zopakovala dívka a trochu nechápavě se na sensei dívala. Něco tak očividného přece nemohl přehlédnout.
"Nevím, ale jsem si jistý, že brzy dorazí." odpověděl Jiraiya s nepovedeným úsměvem a znovu se pustil do vysvětlování.

Po několika minutách Minato skutečně dorazil, ale musel na senseie zavolat dvakrát, aby si ho vůbec všiml, což ho znovu dopálilo.
"Ááá tady jsi, říkal jsem to." dodal směrem k dívce, když vzal konečně svého studenta na vědomí.
Potom se znovu otočil k Hikarimu s Kushinou a nevěnoval Minatovi žádnou další pozornost, což donutila jinak usměvavého mladíka dotčeně se zamračit.
Minato si dvakrát odkašlal, a když se ani tak nic nedělo, jednoduše se otočil na patě a vyrazil pryč, aniž by tomu jeho sensei věnoval nějakou pozornost. Jen Kushina s Hikarim se za ním trochu nechápavě dívali a potom tytéž pohledy otočili jeden na druhého, ale ani tak nezískali nějaké vysvětlení.

Asi za dvě minuty už blonďatý mladík klepal na dveře Hokageho kanceláře. Možná by si podobný nápad ještě rozmyslel, ale sensei ho příliš naštval, než aby to nechal být.
"Dále." ozvalo se.
Minato vstoupil a bez jediného slova se posadil před Hokageho, který si ho trochu zvědavě a trochu znepokojeně prohlížel. Znal Minata relativně dobře, takže okamžitě poznal, že se chová jinak.
Když Hokage tedy vyčkával, Minato jednoduše spustil: "Můj sensei mě ignoruje, Hokage-sama."
Starý muž za stolem párkrát překvapeně zamrkal a potom se trochu váhavě zeptal: "A má k tomu pádný důvod?"
"Ne, nic jsem neprovedl a splnil jsem jeho rozkazy do puntíku." odpověděl trochu nabručeně mladík se zamračenou tváří a dál nechával Hokageho, aby se na něj zmateně díval.
"Aha, tak mi ho sem zavolej ano?" dostal ze sebe nakonec stárnoucí muž a dál se díval na podivně se chovajícího mladíka. Měl Minata rád a znal ho už docela dlouho a líp než všechny jeho vrstevníky, ale právě teď tak trochu tápal ve tmě a nic jiného ho nenapadalo.
"Nejsem si úplně jistý, jestli si mě vůbec všimne, až mu to budu říkat, Hokage-sama" odvětil Minato skepticky a znovu nechal Třetího, aby na něj nechápavě hleděl.
"No, tak já za ním zajdu." prohlásil Hokage s malinko provinilým úsměvem a vydal se z kanceláře.
Minato ještě chvíli přemýšlel, proč se Hokage tváří provinile, ale během chvilky už mu byl v patách.

"Jiraiyo, můžeš na chvíli?" zeptal se Hokage, když dorazil na cvičiště.
"Ano?" ozval se překvapený muž a trochu nejistě se oddělil od svých svěřenců.
"Přestaň Minata ignorovat." prohlásil Hokage tiše a bez dalšího vysvětlení zamířil pryč.
Sannin ho překvapeně pozoroval a až když byl vzdálený několik metrů, oslovil své studenty: "Počkejte tady ano?"
"Dobře." dostal ze sebe Hikari, který byl stejně nechápavý, jako Kushina a i sám Minato. Mladík očekával, že se Hokage alespoň pokusí zjistit, co se to tu děje.
Jakmile Jiraiya doběhl svého senseie spustil: "Ale vy jste říkal…"
Hokage ho ovšem naštvaně přerušil: "Chtěl jsem, abys Minatovi nechal trochu víc volnosti a naučil ho samostatnosti, protože je na tobě příliš závislý, ale rozhodně jsem ti neřekl, abys ho ignoroval!"
Bělovlasý muž se nenápadně ohlédl, ale zdálo se, že jeho studenti rozhovor neposlouchají.
"Tak jak to mám udělat?" zeptal se nakonec odevzdaně.
"Přesvědč ho, aby začal chodit na mise s normální jednotkou, protože on to kategoricky odmítá." prohlásil Hokage a šel dál. Nechtěl tohle probírat tak blízko Minata ani návštěvy z cizí země.
"Když to kategoricky odmítá, tak jak ho k tomu mám přimět?" zabručel otráveně sannin.
"Minato je na tobě závislý, obdivuje tě a dělá všechno, co mu řekneš, tak to pro tebe určitě nebude problém." pokrčil Hokage rameny, ale Jiraiyu tím moc neuklidnil.
"Ale když Minato není zvyklý spolupracovat s nikým jiným, než jsem já, nebo dřív náš tým." prohlásil Jiraiya poraženecky a i s trochou smutku, pro mrtvé studenty. Senseiovi se nemůže stát nic horšího.
"A to je právě ten problém, já sice chápu, že je s tebou většinu svého zatím krátkého života, ale nemůže být s tebou navždycky." namítl klidným a trochu konejšivým hlasem Hokage.
Jiraiya unaveně svěsil ruce a prohlásil: "Já si s ním promluvím." než se pomalým krokem vrátil.

Nikdo z jeho studentů nijak nekomentoval Hokageho návštěvu a jen Minato se tvářil trochu provinile, že neuváženě způsobil seiseiovi problém. Rozsah onoho problému byl ovšem záhadou, protože Minato odpovídal Kushině na otázku, proč je tu Hokage a neposlouchal jejich rozhovor.
Zatímco Hikari s Kushinou pokračovali ve svém tréninku, Jiraiya si vzal Minata stranou, což mladíka donutilo nasucho polknout. Ještě nikdy neměl žádný problém, protože ještě nikdy neprovedl nic, za co by měl dostat od sensei vynadáno.
"O co jde, sensei?" zeptal se ho, jakmile se zastavili, a pokusil se působit co nejklidněji.
"Myslel jsem, že by pro tebe bylo dobré, kdyby ses na nějaký čas přidal k normálním jednotkám." odpověděl mu Jiraiya trochu váhavě. Věděl, že na to Minato nebude reagovat příliš dobře.
"Nejdřív mě ignorujete a teď se mě snažíte zbavit?" vyhrkl mladík s výrazem herců ztvárňujících tragédie.
"Ne jde jen o pár misí a nějaké zkušenosti." pokusil se ho Jiraiya rozpačitě uklidnit.
"Já mám zkušenosti z misí." odporoval Minato trochu ukřivděně a nijak tím Jiraiyovi neusnadňoval práci.
"Jistě, ale i když jsi jounin, nemáš téměř žádné zkušenosti jako velitel a ty budeš potřebovat, zvlášť v tomhle chmurném období." namítl Jiraiya přesvědčivě a Minato se nad tím musel zamyslet.
"A proč jste mě vlastně ignoroval?" změnil mladík náhle téma, jakoby se chtěl vyhnout odpovědi.
"Chtěl jsem, abys převzal iniciativu a trochu se mi vzepřel, i když přiznávám, že Třetího jsem do toho zatahovat nechtěl." zalhal pohotově a přesvědčivě sannin. Jirayia ve skutečnosti ani nevěděl, jak se k tomu celému má postavit a přehlížet Minata mu přišlo jako nejjednodušší cesta. Alespoň on nikdy neváhal využít jakékoliv volnosti na vlastní záležitosti.
Minato se nakonec sám pro sebe smutně zamračil a s jistým podezřením se zeptal: "O kolika misí tafy mluvíme?"
"To nevím, podle toho jak ti to půjde." odpověděl Jiraiya a už věděl, že vítězství má v kapse.



Tak jeden extra dlouhý díl je tu pro vás, když už máme ten tematický design. Tak doufám, že se líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama