Otravná ženská 14

16. listopadu 2014 v 8:45 | IceSun685 |  Otravná ženská
Mladík pozoroval, jak se Temari seznamuje s jelenem a v duchu doufal, že si dobře zapamatuje jeho slova a nenapadne ji někdy přijít sem samotná.
Nezáleželo by na tom, jak často by ji vídali po jeho boku. Na jelenech, které jeho rodina chovala, bylo něco zvláštního, protože vždy snadno poznali, kdo patří do klanu Nara a ty ostatní vyháněli a to někdy i dost agresivně. Časem se sice naučili respektovat přítomnost jeho matky, ale ani tak si jinak rázná žena netroufala navštívit je bez přítomnosti Shikamarova otce nebo jeho samotného.
Mladík sem už několikrát vzal Choujiho nebo Ino, během tréninků nebo jen trávení volného času. Několikrát mu dokonce i pomáhali, když měl za úkol zastoupit svého otce v péči o jejich svěřence.
Nikdy si však jeleni skutečně nezvykli na jejich přítomnost. Uměli rozpoznat členy klanu Nara, ale už ne jejich přátele. Někdy dokonce ani moc dobře nereagovali, když sem jejich pečovatelé vzali někoho cizího, ale dnes byli přátelští a přišli se s Temari seznámit prakticky okamžitě.

Mladíka to potěšilo i uklidnilo, takže byl trochu klidnější, když teď Temari vedl na nedalekou mýtinu, kde plánoval večeři.
Jeleni je samozřejmě následovali a on svou společnici zásoboval informacemi, které obsahovali jak něco málo o každém, který se objevil, tak i pár věcí, které se týkaly péče o ně a dalších aspektů téhle práce.
Temari ho zaujatě poslouchala, což Shikamara těšilo asi nejvíc, a neustále si prohlížela každého, který se jí mezi stromy rozhodl ukázat.
Bylo docela povznášející, když se nezadrhával, nehledal slova ani se nijak jinak neztrapňoval. Zdálo se, že všechno perfektně klape a o to víc, když dorazili na louku zalitou oranžovým světlem zapadajícího slunce. Nebyla vlastně ničím zvláštní a ani trochu nemohla konkurovat místu, které jí ukázala Hinata, ale i tak se zdála něčím lepší. Možná to bylo jen klidem, který usměvavá dívka cítila. Obvykle byla mnohem víc vážná a odměřená. Nakonec byla velitelka a sestra samotného Kazekageho. Její druhý bratr byl členem rady, takže se od něj chtělo ještě o dost víc vážnosti a velitelského tónu, ale i ona sama byla jedním z nejrespektovanějších jouninů. Nebylo to jen kvůli Gaarovi, protože v Písečné si každý své místo musel zasloužit, ale bylo to hlavně proto, kolik práce už pro svou vesnici odvedla. Lidé zvenčí v ní mohli vidět jen sestru Kazekageho, ale pro členy své vesnice byla spolehlivou velitelkou a diplomatkou.
Právě teď se ale necítila ani jako jedno z toho. Byla sama sebou a líbilo se jí to mnohem víc, než by ji vůbec nepadlo. Nemusela nad tím ani moc přemýšlet, protože stačila jen mladíkova přítomnost, aby se cítila uvolněně a bezstarostně. Ani v nejmenším ji netrápila její původní neochota strávit v Konoze byť jen jediný den. Právě teď nechtěla být nikde jinde. Chtěla s ním jen dál mluvit. Téměř ani nevnímala, že se posadili hned vedle sebe a ona byla tak těsně u něj, že mohla na tváři téměř cítit jeho dech, jak k sobě byli naklonění.
Chyběl jen kousek, aby se mohli dotknout nosy, ale ani jeden z nich si toho očividně nevšiml, protože se vzdálenost mezi nimi ještě o kousek zmenšila, když Shikamaru přestal mluvit a jen se jí zahledět do očí odrážejících poslední paprsky slunce. Nemusel nad tím vůbec přemýšlet. Byla tak krásná, milá a zábavná, že netušil, proč mu to nedošlo už dávno. Bylo tak jednoduché nad ničím nepřemýšlet, že si téměř ani neuvědomil, jak přitiskl své rty na ty její v polibku, který byl zároveň nekonečný i tak krátký jakoby se ani nestal.
Nejspíš k tomu ale přece jen došlo, protože ho od ní něco odstrčilo a před tváří se mu objevila hlava jednoho z jelenů.
Shikamaru se na něj dotčeně podíval, ale jeho společnice se nahlas rozesmála a udělala obrovskému zvířeti víc místa. Shikamaru z toho sice nebyl až tak nadšený, ale ani tak se neubránil krátkému úsměvu.
I on od jelena kousek ustoupil a pohladil ho po hlavě v naději, že si zvíře zase bude hledět svého. Jelen sice o kousek ustoupil, ale nezdálo se, že by měl v plánu si jich už dál nevšímat.
Mladý Nara měl ale rozhodně v úmyslu pokusit se o to, alespoň ze své strany a tak zvíře obešel a blonďatou dívku odvedl dál od něj v naději, že na tohle zapomene.
"Vzal jsem nějaké jídlo." dostal ze sebe trochu nejistě. Jelen nepokazil jen kouzelný okamžik, ale podryl i mladíkovu sebedůvěru.
"Dobrý nápad." prohlásila Temari a sama se posadila v naději, že budou oba brzy zase ve své kůži.

U jídla si sice znovu povídali, ale veškeré kouzlo už bylo dávno pryč, takže se už Shikamaru necítil moc jistě. Věděl sice, že se tomu teoreticky může úplně vyhnout, ale i tak se chtěl zeptat, takže nasucho polknul a nejistě začal: "Víš, vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat, když už jsme tady…"
původně se mu to ani tak moc trapné nezdálo, ale po tom ne moc vydařeném polibku už rozhodně ano. Předtím to bylo jen přátelské pozvání, ale právě teď už si nebyl mladík až tak moc jistý.
Temari jen přikývla a čekala, až bude pokračovat, takže se Shikamaru musel odhodlat: "Příští týden bude taková akce, na kterou musí jít někteří mí přátelé, tak jsem si říkal…" ani teď ovšem nedokázal pokračovat a tak se jen chvíli díval na svou společnici ozářenou světlem svíčky, ležící mezi nimi, a měsícem.
"Ten ples." řekla Temari trochu váhavě a její tváře lehce zrudly. Původně ji to ani nenapadlo, ale i její společník patřil mezi shinobi, pro které to bylo povinné.
"Víš, musí tam všichni, co nejsou na misi, což já vlastně jsem, ale možná bys tam… chtěla jít." dostal ze sebe nakonec.
Temařiny tváře zrudly ještě víc, když ze sebe nejistě vysoukala: "To by mohlo být fajn."
Možná to byla právě její nejistota, která Shikamara ještě víc znervóznila, takže se zmohl jen na chabé přikývnutí.
Blonďatá kunoichi se donutila na něj pousmát a pak raději upřela svůj pohled na jelena, který je jakoby zvědavě pozoroval. Nedokázala říct, jestli je to ten samý, který mezi ně předtím strčil hlavu, ale i tak ji jeho přítomnost uklidňovala. Znamenalo to, že tu nejsou sami, což by bylo jen víc znepokojivé.
"Možná bychom měli jít." navrhl náhle její společník a vytrhl ji tak z rozjímání.
Temari se na něj znovu podívala a tiše přitakala: "Máš pravdu."
Ninja se na ni přiměl usmát a postavil se, aby ji mohl vytáhnout na nohy. Když pak Temari přijala nabízenou ruku a nechala se vytáhnout vzhůru, zase byla na okamžik až příliš blízko jeho tváře. Rychle proto sklopila pohled k zemi a odtáhla se od něj.
Její společník rychle posbíral všechny věci a sfoukl svíčku. Na okamžik tak všude zavládla naprostá tma, která i tak Temari částečně uklidnila, protože tak měla pocit, že je sama, než si její oči zvykly na změnu světla a ona znovu zaostřila na svého společníka, který ji tiše vedl nocí zpátky do Konohy, kam by teď Temari nejspíš ani netrefila.

Mladík otevřel dveře do bytu a nechal dívku vejít jako první. Teprve, když rozsvítila v předsíni, tak za nimi mladík zavřel a vyzul se z bot. Jeho společnice ho tiše napodobila a trochu nervózně se rozhlédla kolem sebe. Už cesta byla dost skličující, když nikdo z nich neřekl víc než pár slov, ale právě teď byla tak trochu jako v pasti. Doufala, že se všechno zlepší, když u večeře mluvili, ale potom ji pozval na ten ples a tak se mezi ně vrátilo veškeré napětí, kterého se až do té chvíle zbavili, a snad i nějaké navíc. Jejich náhodný polibek se už nezdál tak nedůležitý, když si vzpomněla na jeho pozvání. Vlastně si ani nebyla až tak jistá, že to bylo jen přátelské pozvání a ne rande.
'Možná bychom si to měli ujasnit.' napadlo dívku váhavě. Možnost, že by to zmírnilo napětí, které teď mezi sebou měli, byla tak velká, že se o to musela alespoň pokusit.
Temari k němu zvednula hlavu a podívala se mu do očí. I on sám se ovšem díval přímo na ni, takže jí připravená slova tak nějak vyklouzla a ona jen naprázdno na chvíli otevřela pusu.
"Temari já…" začal mladík místo ní, ale blonďatá kunoichi mu položila prsty na ústa. Potřebovala, aby byl potichu. Musela myslet, což se jí nějak nedařilo.
Zvedl ruku a tu její v ní stiskl a odtáhl si ji z tváře.
"Temari, já…" zkusil to znovu a naléhavě k ní přistoupil blíž, aniž by pustil její ruku.
Mladá žena na něj upřela pohled a na tváři se jí objevil lehounký úsměv. Byl tak roztomilý, když nevěděl, co má říct.
Mladík jí ho v tu chvíli nedokázal nevrátit a tak se i na jeho rtech objevil malý úsměv, s kterým se ztratilo všechno napětí mezi nimi.
Temařin úsměv se ještě prohloubil a kunoichi překonala i zbytek vzdálenosti mezi nimi, aby ho mohla políbit. Shikamaru v tu chvíli pustil její ruku, což ji trochu zmátlo, protože její polibek velmi ochotně opětoval. Když pak položil ruce na její boky a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl stisknout v objetí, obtočila mu kolem ramen paže a nechala se sevřít.
Trvalo notnou chvíli, než konečně odtáhla rty od těch jeho a pohlédla mu do očí. Byly jiné, než jak je obvykle znala. Nebyly znuděně přivřené, ale hleděly do těch jejích se zúčastněným pohledem, který ji nutil k dalšímu úsměvu.
Temari na okamžik své vlastní oči přivřela a opřela se o jeho rameno. Ještě nikdy se necítila tak zvláštně. Její nohy byly nějak moc slabé, než aby jim skutečně mohla věřit. Bylo vlastně dobře, že ji ještě pořád držel, protože jinak by nejspíš upadla.
"Měli bychom jít spát." zašeptal jí Shikamaru do ucha a Temari jen velmi neochotně zvedla hlavu z jeho ramene a pomalu přikývla. Ucítila jak ji pouští paže, které ji doteď svíraly kolem pasu a hladily na zádech a i ona stáhla ruce z jeho ramen. Odtáhla se od něj jen velmi neochotně a znovu mu pohlédla do tváře, která se na ni usmívala a vyzařovala vřelost, kterou do teď Temari neznala. Nenapadal ji nikdo, kdo by se na ni díval podobně.
Mladík lehce stiskl její ruku a vedl ji předsíní ke dveřím do jejího pokoje.
Zastavili se jen těsně před ním a na okamžik se na sebe váhavě podívali. Bylo to tak zvláštní, když věděla, že bude ve vedlejší místnosti.
"Dobrou." zašeptal Shikamaru a krátce se k ní sklonil, aby ji políbil na tvář.
Temari mu polibek vrátila, než se od ní stihl odtáhnout a tiše zopakovala jeho přání, než vklouzla do pokoje a opřela se o zavřené dveře. Její srdce tlouklo jako o závod a až po dobré minutě se dokázala dost uklidnit, aby se převlékla a zalezla pod peřinu, a i tehdy byla jakoby omámená a to nevěděla, že je na tom mladík naprosto stejně.



No když pominu skutečnost, jak strašně dlouho se tu neobjevil další díl, a budu se soustředit jen na tohle, tak bych asi měla zmínit jednu docela zajímavou skutečnost. Až do teď jsem sice přepisovala každý díl, protože to, jak jsem je psala předtím, bylo strašné, ale tentokrát se nám poprvé odchýlil příběh od původního děje, takže vlastně můžu zahodit všechno, co se stalo v původní verzi, i když se tím částečně možná inspiruju, a můžu začít vymýšlet. Jestli je to dobře nebo špatně můžete posoudit na konci. ;) (Pokud to tedy čte někdo, kdo zná původní příběh, což teda nikomu nedoporučuju :D )

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama