Překvapení 04

10. listopadu 2014 v 10:41 | IceSun685 |  Překvapení
"Poslouchat za dveřmi je neslušné dokonce i v Akatsuki." upozornil ji jemný ženský hlas na svou přítomnost.
Miroko se však ani nepohnula. Konan ji možná překvapila, ale dívka byla naučená držet jazyk za zuby a neječet jak malá holka.
"Dozvěděla jsi se aspoň něco užitečného?" zeptala se Konan a ustoupila dál do chodby, aby je ostatní z Akatsuki neslyšeli.
"Možná." odpověděla dívka s lehkým pousmáním a potom dodala: "Minimálně jsem se dozvěděla, že to táhneš se šéfem."
Konan se tomu lehce pousmála a tiše řekla: "Mezi námi děvčaty. My spolu nespíme, jen jsme staří přátelé."
"Tak proč Itachi tvrdí něco jiného?" zeptala se překvapená její odpovědí, ale na její tváři ani hlase to nešlo poznat.
"Každý má právo myslet si, co chce, nemyslíš?" odpověděla jí otázkou.
Miroko se tomu pousmála, ale nic na to neřekla.
"Tohle je dost zvláštní společnost a ty sama se naučíš jak v ní přežít." řekla Konan a zkoumavě si ji prohlédla.
"Budu to brát jako dobrou radu." prohlásila dívka a prošla kolem ní, aby mohla jít do svého pokoje, špehování už nemělo smysl.

Ale Konan zastavila její počínání slovy: "Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jen do toho." vyzvala ji Miroko.
"Proč jsi chtěla vstoupit do Akatsuki?" položila Konan svou otázku.
Dívka se tomu pousmála a potom řekla: "Život jsem strávila v malé neutrální vesničce, kterou procházeli ninjové a bavili se…"
"Bavili?" přerušila ji Konan zaraženě s jakousi marnou nadějí, že obě myslí na něco jiného.
"Jak si myslíš, že se v zemi, která po celé generace nemá ninje, zrodila dívka s talentem na ovládání chakry, který jí může nejeden nadaný shinobi závidět?" zeptala se jaksi lhostejně hnědovláska.
Konan uhnula pohledem, nechtěla nic podobného slyšet. Zřejmě byla hodnější, než si ostatní mysleli.
"Už jsem tam nemohla zůstat. Jen bych byla další na řadě." prohlásila pevným hlasem a otočila se na Konan. "Před dvěma měsíci přišel do vesnice muž a já mu měla dělat společnost, jako číšnice." podotkla, když uviděla ženin výraz. "Řekl, že mě chce, to už byl dost opilý, a když jsem odmítla, tak se zmínil o Akatsuki a potom jsem se s vámi spojila." dokončila své stručné vyprávění.
"Tu poslední část znám." řekla Konan jen tak mimochodem.
"Osobně si myslím, že by jste ho měli popravit." prohlásila Miroko chladně.
"To už se stalo." odpověděla Konan a vyrazila pryč. "Vyspi se, zítra tě čeká zkouška."
Dívka jen přikývla, Konan to možná ani neviděla, ale na tom jí moc nezáleželo.

Bezesná noc nebyla příliš příjemná, ale hrubé zabouchání na dveře, které ji vzbudilo, bylo ještě o něco horší.
"Vstávej, puso, čeká tě zkouška!" zavolal hrubý a sebejistý hlas, který přiřadila chlápkovi s kosou, jehož jméno se rozhodla zapomenout.
Miroko se posadila na posteli, která byla pohodlnější, než původně očekávala, a chvilku čekala, jestli odejde, nebo řekne ještě něco.
"Jsi tam vůbec?" ozval se jeho hlas nanovo a zopakovalo se i zabouchání.
Hnědovláska se trochu neochotně zvedla a otevřela dveře.
Bělovlasý muž si ji prohlédl způsobem, který ho měla v plánu brzy odnaučit, a řekl: "Tak přece jen jsi vzhůru."
"Ano jsem a ty by jsi se mi měl dívat raději do očí, kámo." řekla nevrle.
"Nebo co?" zeptal se s výzvou v očích.
"Nebo možná přestaneš dýchat." odpověděla bez zaváhání, ale jeho nepříjemný smích ji moc nepotěšil.
"Možná ti to neřekli, ale já jsem nesmrtelný!!!" řekl s nepřeslechnutelným triumfem v hlase, který mu ovšem trochu pokazil její klidný nevzrušený výraz.
Měla to natrénované. Už roky nikdo neviděl překvapení na její tváři, byla ulhané dítě už od začátku a roky skrývání a obelhávání ji naučily, jak perfektně skrýt své pravé já. Byla by perfektní herečka.
Hidan nemohl vidět nic z jejího vnitřního šoku a ani její vyděšené myšlenky typu: 'Jak z toho ven?'
Jediné, co mu ukázala, byl provokativní úsměv při odpovědi: "A já umím namíchat jed, který ochromí tvé plíce i celé tělo."
Šok, děs, strach i notná dávka respektu byly jen některé z emocí, které jí v tu chvíli ukázal. On očividně nebyl podvodník a intrikán.
"Kam mám přijít?" zeptala se naoko lhostejně. Hidan zřejmě neměl dost dobrý sluch, aby slyšel její srdce, které se mohlo nervozitou zbláznit. Toho jediného se bála. Že ji srdce prozradí. Členové Akatsuki byli ti nejlepší ninjové vůbec, nepochybovala, že aspoň jeden z nich má dost vytrénované smysly, aby ho slyšel.
"Tam, kde jsme se potkali." řekl Hidan nervózně, ale ani neceknul, když mu zavřela před nosem.



Doufám, že se vám dílek líbil, i když je trochu kratší.
Jinak Akatsuki nejsou zrovna andílci a další ninjové očividně taky ne, ale snad se vám to i tak líbí a já to moc nepřepískla. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama