Překvapení 06

17. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko, která i teď poslouchala za dveřmi, nebo spíš u začátku chodby, protože tady dveře nebyly, si jen lehce povzdychla, protože tohle samozřejmě znamenalo, že její sen opět snem zůstane.
I přes své zklamání ovšem nechtěla, aby kdokoliv další z Akatsuki věděl, jak moc je zvědavá, a tak se raději zase vrátila na své místo.
Takže, když lehce skleslý Itachi vešel do místnosti, jen se zeptala: "Kde je Sasori?"
"Menší změna plánu…" začal Itachi otráveně, ale větu za něj dokončil Kisame: "Od teď cestuješ s námi."
Miroko mu na to nic neřekla a jen zvedla obočí a podívala se na Itachiho, od kterého očividně chtěla vysvětlení, které ovšem vůbec nepotřebovala.
"Máme tě naučit se…" začal Itachi, ale Kisame ho opět přerušil: "Ty máš, mě do toho netahej!"
"Fajn, tě mám naučit se bránit." opravil se Itachi popuzeně. Vypadalo to, že ta jeho lhostejnost si vzala dovolenou, což dívku neskonale potěšilo.
"Kdy vyrážíme?" zeptala se, aby jim předvedla, že jí na tom, kdo ji bude trénovat, vůbec nezáleží.
"Zítra ráno." odpověděl Itachi a zamířil pryč.
Kisame se na ni jen zakřenil a napodobil svého společníka.
Miroko nic nenamítala, bylo to tak akorát dost času, aby trochu prošmejdila tenhle úkryt a možná líp poznala jeho obyvatele. Nakonec člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat s někým z nich manipulovat.


Itachi se trochu popuzeně vrátil do svého pokoje, ale Kisame se očividně rozhodl, že mu bude i nadále dělat společnost.
"Proč se tváříš jako kakabus?" zeptal se jeho modrý společník naoko starostlivě. Každý, kdo by mu věnoval o něco víc pozornosti než dotázaný, by si nepochybně všiml, jak se na Kisameho tváři mihl škodolibý úšklebek.
Itachi se ovšem na něj podíval příliš pozdě, než aby ho mohl zahlédnout, ale ani tak si nemyslel, že by si o něj žraločí muž skutečně dělal starosti: "Hádám, že se tím dobře bavíš, ale neměl bys zapomínat, že když zdržuje mě, tak tím pádem zdržuje i tebe."
Itachiho poznámka ovšem Kisameho dobrou náladu nijak neohrozila: "Neměl bys být naštvaný. Ber to tak, že aspoň bude větší zábava."
"Nebude na tom vůbec nic zábavného." oponoval Itachi, ale byla na něm jasně znatelná nechuť dál se bavit na tohle téma.
"Fajn, tak já tě nechám být." řekl Kisame rezignovaně a odešel z Itachiho pokoje. Nemělo smysl hádat se. Zvlášť když byli odsouzeni věčně trávit čas spolu. Samozřejmě tohle bylo něco, co Sasori s Deidarou nebo Kakuzu s Hidanem nebyli schopni pochopit, nebo možná spíš jen uskutečnit.

Miroko si prošla většinu sídla, kromě místností z kterých poznala, že se jedná o ložnice, ale nepřišla prakticky na nic. Místnosti byly strohé a tak neosobní, že i rakev musela být osobnější. To samozřejmě znamenalo, že tohle místo je jen přechodné, ale to nebylo tím, v co mladá žena doufala. Prázdné místnosti jí nemohly pomoct pochopit jednotlivé členy Akatsuki, což znamenalo, že je vlastně ve slepé uličce. Jediné, co jí tedy zbývalo, bylo promluvit si s nimi.
Když vešla do místnosti, která připomínala obývací pokoj, i když jen proto, že se tam dalo najít několik starých křesel, našla tam osamoceného blonďatého ninju.
"Nazdar." pozdravila ho ne zrovna přívětivým tónem. Pořád si pamatovala jeho fórek s rukou.
Deidara se na ni trochu bez zájmu podíval a jen kývl na pozdrav. Potom se vrátil k původní činnosti, ať už dělal s tím pytlíkem cokoliv.
"Hej ty." řekla dívka otráveně a přišla o něco blíž.
"Mám jméno, slečno otravná." podotkl Deidara, kterého se oslovení hej ty očividně dotklo.
"To já mám ale taky." odpověděla Miroko jednoduše a posadila se naproti něj.
"Hmmm." ozvalo se z jeho strany a neznělo to zrovna nadšeně.
"Otravuju tě?" zeptala se hnědovláska, ale v hlase jí nezazněla ani kapička zájmu.
"Celkem ano." potvrdil Deidara a natočil se v křesle tak, aby k ní nebyl čelem.
"Myslím, že jsme vykročili špatnou nohou…" začala dívka na oko přívětivě. Nebylo zrovna nejlepší chtít tahat informace z chlápka, kterému ještě chtěla něco provést za to olíznutí.
"Nevím jak ty, ale já mám jen pravou a levou nohu a ani jedna mi nepřijde špatná." řekl způsobem, kterým jí nejspíš chtěl naznačit, že mu vadí její přítomnost.
"Snažíš se mě vyštvat?" zeptala se dívka klidně, ale hluboko v nitru plánovala, jak ho za to ztrestá.
"Trefa, tak co kdybys vypadla." navrhl Deidara s podivným úsměvem.
"Jsi divný." podotkla dívka otráveně.
"Pročpak?" zeptal se Deidara spíš automaticky, než že by si to promyslel.
"Nejdřív jsi velmi přátelský a teď naprosto nesnesitelný." odpověděla jednoduše a jakoby na truc se v křesle ještě víc uvelebila.
"Hmmm… Myslím, že když teď odejdeš tak budu zase tak hezky přátelský." řekl blonďatý ninja nakonec.
"Myslíš falešně přátelský." shrnula to Miroko a nedala na tváři znát žádný postoj.
"Hmmm…" ozvalo se z jeho strany znovu, ale zdálo se, že ho dívka tentokrát spíš zaujala.
"Co kdybys tam zůstala a až do večera s nikým o ničem nemluvila." předložil jí podivný návrh a hnědovláska lehce nakrčila obočí.
"Proč bych měla až do večera mlčet?" zeptala se dívka a v jejím hlase zazněl náznak zmatení, které nestačila potlačit.
"No… myslím, že by úplně stačilo, kdyby jsi se nezmiňovala o mně a o tom, co jsem tady dělal." upravil svoji nabídku po kratičkém zamyšlení.
"Nemám ani tušení, co tu vlastně provádíš, takže to zřejmě nebude problém." řekla lehce podezřívavě.
"Výborně, takže jediné, co potřebuješ vědět je, že si nemáš sedat do toho křesla támhle." řekl pobaveně a s úsměvem, který se dal popsat snad jen jako škodolibí, a ukázal na křeslo vedle toho svého.
"A proč ne?" zeptala se Miroko s další dávkou podezření, které nestačila zahnat. Jejich rozhovor byl prostě až příliš divný.
"To se dozvíš večer." řekl Deidara a přešel k tomu křeslu s širokým a velmi škodolibým úsměvem.



Tak, a co Deidara chystá, zjistíte až příště, ne že by to byl problém uhodnout. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama