Překvapení 07

21. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
"Fajn, je mi v podstatě jedno, co tu tropíš…" řekla Miroko rezignovaně a pokrčila rameny, když viděla Deidaru, jak něco dělá se spodkem křesla.
"Ale?" zeptal se mladík, ale hlavu nezvedl.
"Ale jestli mám mlčet, tak z toho chci něco mít." řekla jednoduše a posadila se pohodlněji.
"Ženský…" uniklo z jeho strany otráveně, ale Miroko to ignorovala.
"Tak co? Dohodneme se?" ptala se dál jakoby nic a nenápadně hlídala dveře, které se mohly kdykoliv otevřít.
"To záleží na tom, co po mně chceš." podotkl mladík podezřívavě.
"Nemusíš se bát, nejde o nic strašného. Jen mi pověz o Itachim a Kisamem. Mám s nimi cestovat, takže pár informací se jednoduše hodí." řekla Miroko jakoby nic.
Deidara se sám pro sebe usmál a potom podotkl: "Mohla ses jednoduše zeptat hned na začátku a nemusela jsi se mě snažit vydírat."
"Možná, ale tahle je to jednodušší." namítla a úmyslně pokrčila rameny.
"Hmmm… když myslíš." zabručel trochu rezignovaně a jelikož s tím, co dělal, skončil, zvedl se a pokynul jí rukou, aby ho následovala.
"Promluvíme si v mém pokoji, tam nás nikdo rušit nebude." řekl, snad aby jí poskytl vysvětlení a uklidnění, o které vlastně ani nestála.


Deidara ji zavedl do jedné z ložnic, která se vlastně lišila od ostatních jen tím, že na nočním stolku ležel sáček s podivnou bílou hmotou.
Miroko se na ni ještě jednou podívala, ale stejně ji stále nebyla schopná identifikovat.
"To je jíl." ozvalo se od jejího společníka. Dalo se jen těžko říct, jestli chtěl navázat rozhovor, nebo měl skutečně pocit, že ji to zajímá, protože ženina tvář neobsahovala ani kapičku zájmu.
"Aha." řekla hnědovláska jakoby nic a podívala se na něj. Kvůli tomuhle tu nebyla. "Tak co mi řekneš o těch dvou?"
"To záleží na tom, co chceš vědět." podotkl blonďáček a sedl si na postel.
Miroko se na okamžik zamyslela a potom řekla: "Hlavně potřebuju vědět, jak s nimi vyjít bez toho, aby mě ve vzteku zabili."
"Hmmm… a něco lehčího tam nemáš?" zeptal se s jakousi planou nadějí v hlase.
"Ne, promiň." prohlásila dívka jednoduše a trochu bezradně se rozhlédla po pokoji. V něm ovšem byla jen skříň, postel a noční stolek, od kterého se držela raději dál.
Deidara se trochu nejistě zeptal: "Chceš si sednout?"
"Bylo by to fajn." pronesla dívka klidným hlasem a blonďáček se s úsměvem posunul na kraj postele, aby si dívka mohla sednout na její druhou stranu.
Mirako mu věnovala krátký úsměv, který jí utekl, a posadila se.
"Jinak, klidně jsi si mohla sednout hned vedle mě, já nekoušu." řekl a zakřenil se.
"Zpátky k tématu." přerušila ho trochu chladně. Choval se sice docela mile, ale ona si právě teď nechtěla dělat kamarády. Nejdřív potřebovala zjistit, jaké přátelství pro ni bude nejvýhodnější.
"Dobře… takže jak vyjít s Itachim…" začal trochu nejistě Deidara. "Víš… já vlastně ani nevím, on je vždycky tak klidný a nic ho nenaštve. Jasně, že jsme to všichni zkoušeli, ale bylo to nanic."
"A co Kisame?" zeptala se bez okolků. Nebylo těžké poznat, že mladý shinobi je v koncích.
"No… myslím, že má smysl pro humor…" řekl váhavě.
"Jsi nanic." konstatovala dívka suše a naprosto upřímně.
"Hej!!!" vyletěl Deidara naštvaně.
"Mýlím se snad?" zeptala se naprosto klidně, což ho jen víc popudilo.
"Není moje chyba, že jsi skončila zrovna v týmu, který je, řekněme, nejbezpečnější pro své okolí." hájil se mladík chabě.
"No tak budiž, ale moc mi to stejně nepomohlo." řekla a znovu pokrčila rameny.
"Myslím, že když na ně přímo nezaútočíš nebo Kisameho nevyzveš na souboj, tak nehrozí, že by ti cokoliv udělali." řekl stále trochu popuzeně a vystrčil ji ze dveří.
Miroko napadlo, že by se mu mohla omluvit, ale Deidara už stihl zabouchnout dveře.

Hnědovláska se naštvaně vydala zpátky do místnosti, kde potkala Deidaru, ale ta byla pořád prázdná. Miroko si povzdychla a posadila se do křesla, kde seděla předtím.
Seděla tam snad celou věčnost, když se za ní ozvaly kroky.
Dívka skoro vyskočila z kůže, ale docela se uklidnila, když za sebou uviděla Kisameho, který se její reakci zasmál.
"Nechtěl jsem tě vyděsit." řekl nakonec, ale úsměv z tváře mu nezmizel.
"V pořádku." odvětila dívka jakoby nic.
Kisame se znovu zasmál a podotkl: "Možná by ses měla jít najíst nebo ti nic nedají."
"Díky za radu." prohlásila hnědovláska a unikl jí další přívětivý úsměv.
"Nemusíš předstírat, že jsi z kamene, protože tady je to stejně každému fuk." nadhodil žraločí muž, jakoby nic, a odešel.
Miroko se za ním ještě chvíli dívala, než se zvedla a vyrazila hledat kuchyň. Musela uznat, že už má pořádný hlad.

Ze tmy v rohu místnosti vystoupila tmavá postava. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, protože tady byla tmavá barva oblečení téměř nepsané pravidlo, ale tahle postava se přece jen trochu vymykala. Její tmavé oblečení jasně kontrastovalo s oranžovou maskou. Kdyby se Miroko podívala pořádně, mohla by si dokonce všimnout sharinganu ukrytého pod ní, ale ona neměla důvod to dělat. Nezajímala se o tohoto člena Akatsuki, kterému vlastně nevěnoval pozornost téměř nikdo.
Ovšem Tobi taky neměl důvod věnovat pozornost jí. Podle všeho to byla jen obyčejná hloupá holka, která sem přišla proto, aby drasticky změnila svůj život. Její odvaha sice byla pozoruhodná, ale Tobi už věděl, že je to v mnohém tím, že ve skutečnosti stejně nevěděla, v jaké společnosti se to vlastně ocitla.
"Jen ztráta času." unikl mu tichounký povzdech. Ona nepředstavovala žádné riziko ani výhodu a on už věděl, že bylo zbytečné ji sledovat.



Tak na Deidarův vtípek zase nedošlo, ale příště se to už snad povede. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama