Překvapení 08

24. listopadu 2014 v 10:44 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko vešla do místnosti, kterou už předtím viděla, ale tentokrát nebyla prázdná a opuštěná. U stolu mohla vidět Deidaru s Hidanem, kteří jedli něco, co se snad mohlo nazvat gulášem.
U dřezu uviděla Itachiho, který nejspíš zrovna dojedl, protože pokládal talíř dovnitř.
"Koukej, kdo přišel." špitl Hidan a ušklíbl se. Zřejmě už svůj původní strach z ní zase překonal.
"Hmmm…" ozvalo se od jeho společníka, ale jinak ho přítomnost mladé ženy moc nezajímala.
"Támhle je hrnec, tak si naber, kolik chceš. Je to jediné jídlo, které dneska dostaneš, tak bych se najedl." řekl Itachi a ukázal na kuchyňskou linku, kde ležel tak osmilitrový hrnec a vedle něj několik nepoužitých misek.
"Dobře." řekla Miroko a chtěla se ještě na něco zeptat, ale Itachi už byl pryč.
"Nemusíš se bát, nezabije tě to." pronesl směrem k ní Hidan jaksi škodolibě.
Miroko se v odpověď na to jen lehce zamračila a podívala se do hrnce. Většina jeho obsahu už byla pryč, což naznačovalo, že je mezi posledními, kdo ještě nejedli. Hnědovláska se zamračila ještě o něco víc, když si obsah pořádně prohlédla. Nevypadalo to příliš stravitelně.

"Kdo to dělal?" zeptala se Miroko podezřívavě.
"Těžko říct, většinou se najde někdo, kdo už to nevydrží a udělá něco k jídlu." řekl Deidara a pokrčil rameny.
"Aha." prohlásila trochu váhavě dívka a opatrně si nabrala do misky.
"Snad se nebojíš." nadhodil Hidan lehce škodolibě, když si k nim přisedla a on mohl vidět tu trochu jídla, co v ní měla.
"Sklapni." řekla jednoduše a natáhla se po pečivu, které leželo na stole. Trochu ji zklamalo, že je úplně tvrdé, ale nejspíš to bylo maximum, co mohla dostat.
"Zvykneš si." prohlásil Deidara trochu konejšivě a odnesl svoji prázdnou misku.
"To se pořád stravujete takhle?" zeptala se dívka klidným hlasem.
"Ne, většinou jíme venku, protože my prostě pořád cestujeme." řekl a věnoval jí krátký úsměv, než odešel.
"Dobrou chuť." řekl Hidan škodolibě a taky zamířil pryč.
Miroko ho ještě chvilku probodávala pohledem, než se jí ztratil za rohem. Potom se s velkým sebezapřením pustila do jídla.
Bylo stejně hnusné, jak vypadalo, ale hnědovláska měla příliš velký hlad, než aby oběd vynechala.

Jediný, kdo jí za celou tu dobu dělal chvíli společnost, byla Konan, která se tam zastavila, aby jí řekla: "V šest se všichni sejdeme v obýváku."
"A o co půjde?" zeptala se jí zvědavě.
"Jen pár organizačních věcí." odpověděla jediná zbývající žena v Akatsuki a usmála se na ni.
"Dobře, budu tam." řekla Miroko a trochu váhavě jí úsměv vrátila. Nejspíš nebylo na škodu vycházet s pravou rukou Peina.
"Výborně." prohlásila Konan a znovu se na ni usmála, než odešla.

Miroko zbytek dne strávila ve svém pokoji. Musela si trochu odpočinout a hlavně si rozmyslet, co bude dělat. Pořád toho moc nevěděla o Itachim a už vůbec nic o Kisamem. Snad jen, že si očividně všiml, že si na silnou jen hraje. To ji trochu štvalo, protože ona byla vždycky perfektní lhářka.
Mladá žena se nakonec donutila zvednout a zamířila do obýváku. Nezáleželo jí moc na tom, jestli tam bude o něco dřív. Hlavně si nechtěla lámat hlavu s tím, jak tady vlastně přežije.

V obývacím pokoji ovšem ještě nikdo nebyl, takže se rozhodla uvelebit v tom samém křesle jako posledně.
Netrvalo naštěstí moc dlouho a ostatní se začali scházet.
Mezi prvními byl Itachi s Kisamem a mladou ženu napadlo, že ti dva spolu možná tráví i čas v době, kdy to není nezbytné.
Další, kdo přišel, nebo se spíš došoural, byl Sasori, který se ale na rozdíl od Itachiho s Kisamem neposadil. Křeslo, které Miroko neustále po očku sledovala, tak bylo stále prázdné. Ani Konan, která přišla jako další, ho neobsadila.
Brzy po ní přišel Hidan a trochu nevrle na Miroko zavrčel: "Tohle je moje místo!"
"No a co?" zeptala se Dívka nevrle. Jestli někoho z nich nesnášela, tak to byl rozhodně Hidan.
Ten ovšem nevěděl, co na to říct a tak zůstal jen němě stát před ní.
"Tak si sedni někam jinam, je tu dost místa." řekl nově příchozí Kakuzu, který sám zaujal místo. Ovšem ani teď to nebylo to, které ona sledovala.
"Jako by to nebylo jedno." ozvalo se z rohu místnosti.
"Jemu to očividně jedno není." oponoval hlas, který vycházel ze stejného místa.
"Ale všechny ty křesla jsou úplně stejně nepohodlná." namítl původní hlas a Miroko trochu nechápavě zvedla jedno obočí.
"To se jen Zetsu. Dohaduje se svou druhou polovičkou." objasnil jí Itachi nevzrušeně.
"Prostě to ignoruj." ozvalo se ode dveří a dovnitř vešel Deidara a sedl si na jedno ze zbývajících křesel.
Samozřejmě to bylo jiné, než které sledovala, ale i tak bylo trochu frustrující, že to trvalo tak dlouho.
Do místnosti vešel i Pein, takže se všichni uklidnili. Vyjma Hidana, který pořád stál před ní a sám pro sebe tiše nadával.
Vůdce Akatsuki se krátce rozhlédl a potom se posadil. Miroko v tu chvíli zatajila dech, protože si vybral právě to křeslo, které celou dobu sledovala.
"Hidane, zmlkni, ať můžeme začít." řekl Pein trochu otráveně a dál seděl v křesle, se kterým se vůbec nic nestalo.
Miroko se trochu nechápavě podívala na Deidaru, ale jediné, co viděla, byl jeho nespokojené zamračení. Nebyl překvapený, že se nic nestalo, byl jen nespokojený. Něco zřejmě bylo jinak, než očekával a strašně ho to štvalo.



No jo věci někdy prostě nejdou podle plánu, ale to se nedá nic dělat. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama