Překvapení 09

28. listopadu 2014 v 10:58 | IceSun685 |  Překvapení
Konečně se posadil i Hidan, takže Pein mohl zpustit: "Chci říct jen pár věcí, než se zítra rozprchnete…"
Od Hidana se ozvalo odfrknutí, které vůdce Akatsuki přerušilo.
Pein se na něj krátce podíval a potom pokračoval: "To nejdůležitější se týká Itahiho a Kisameho. Chci, abyste trénovali naši novou posilu, takže naše povinnosti až do odvolání rozdělím mezi zbytek…"
"Cože? To si děláš srandu ne?" ozvalo se od Hidana.
"Sklapni." okřikl ho popuzeně Kakuzu.
Hidan se na něj vražedně podíval, ale Pein už zase mluvil: "Tohle není žádná diskuze, Hidane. Jednoduše se teď musíte postarat i o nukeniny, které měli najít tihle dva."
"Proč prostě nemůžou tu holku trénovat mezi boji?" zeptal se otráveně Hidan.
"V tuhle chvíli je v opravdovém boji přítěž, ale když se vytrénuje, tak z ní může být výhoda. Jenže pokud budeme cestovat a plnit naše úkoly, tak na ni budeme mít mnohem míň času a tohle vytrénování zabere mnohem déle a my chytíme o dost míň nukenů, než normálně." osvětlil mu to Itachi s povzdechem.
"Správně a to je ten důvod, proč si vy dva a Deidara se Sasorim rozdělíte ty nukeny, které měli hledat teď." řekl Pein a díval se při tom na Hidana.

"Tak fajn." odsekl bělovlasý muž znechuceně.
"Takže můžete jít." prohlásil Pein, zvedl se z křesla a odešel s Konan v patách.
Hidan si naštvaně odfrkl a posadil se do jeho křesla se slovy a tónem, který měl vzdáleně připomínat jejich vůdce: "Já jsem šéf a vy b*bc* budete dělat, co vám řeknu a basta!"
Ostatní ani neměli čas vynadat mu za jeho cynický tón, protože křeslo náhle nadskočilo o dobré tři metry a místností se rozezněl zvuk výbuchu, následovaný oblakem prachu a salvou třísek a dalších kousků křesla, ke kterým se přidaly další a větší kusy ve chvíli, kdy křeslo i s vyděšeným Hidanem dopadlo na zem a rozbilo se na kusy.
Miroko na spoušť jen němě zírala, protože už nečekala, že by se cokoliv stalo. Z její pravé strany se ozval smích, který nepochybně patřil Kakuzovi a z druhé strany se ozvalo hlubokým a zastřeným hlasem loutkáře povzdechnutí a jediné slovo: "Pako."
Kisame se ještě chvíli škodolibě šklebil, než se rozhodl podívat na Hidana, který dosud ležel na zemi mezi kusy dřeva a polstrování.
"To jsi to nemohl udělat, když tam seděl Pein?" ozvalo se naštvaně od ležící postavy.
"Nic mu není." konstatoval spokojeně a pobaveně Kisame, který právě ztratil důvod jít k němu blíž.
"Nebuď blbý." řekl Deidara, který vypadal s výsledkem poměrně spokojený. "Já nejsem nesmrtelný."
"Jak jsi věděl, že si tam sednu?!" zavrčel Hidan naštvaně a posadil se.
"Nevěděl, byla to náhoda." oponoval Deidara a pokrčil rameny.
Hidan se na něj chvilku vražedně díval, než řekl: "Žádná náhoda, měl to odnést Pein!"
"Možná, ale pak bych to odnesl i já a to neznělo moc lákavě. Jak jsem řekl, já nejsem nesmrtelný." namítl Deidara s úsměvem a odešel z místnosti.
"Za tohle mi zaplatíš." procedil Hidan mezi zuby a ze zadku si vytáhl velkou třísku.
Hnědovláska se pousmála a vydala se pryč. Tohle jí úplně stačilo. Bylo dobře, že mlčela. Už nemusela přemýšlet, jak dá Hidanovi zavyučenou. Deidara to udělal za ni.

Miroko se vrátila do svého pokoje a znovu naskládala všechno, co stihla vybalit, zpátky do batohu. Zítra ráno se zbaví všech těch otravů. Především Hidan byl nesnesitelný a pak i protivný Sasori jí lezl krkem.
Jediní, s kterými teď musela vycházet, byl Itachi a Kisame, ale oba se zdáli relativně snesitelní.

Brzy ráno se ozvalo klepání, které ji probudilo.
Miroko zívla a přešla ke dveřím, za kterými našla stát Kisameho.
"Ahoj." pozdravil ji přátelsky žraločí muž. "Za půl hodiny vyrážíme, tak se připrav."
"Dobře, díky." řekla dívka přívětivě, ale ne proto, že by byla tak rozespalá, že by nedokázala předstírat. Jestli chtěl být přívětivý on, tak ona na něj bude taky.
"Jinak doufám, že máš nějaké teplejší oblečení, protože nemíříme zrovna do teplých krajů." podotkl ještě Kisame, než odešel. Ji tím ovšem moc nepotěšil, nikdy neopustila svoji vesnici a v ní taky nikdy neviděla sníh.

Kisame s Itachim na ni čekali u východu, takže k nim pomalu přišla a trochu váhavě řekla: "Já nevedu žádné teplé oblečení."
"Tak tomu říkám smůla." prohlásil Itachi trochu cynicky a vykročil k východu.
"Přestaň, vím, že se ti nechce, ale nemusíš být protivný." zašeptal mu Kisame a směrem k ní dodal: "Někde se zastavíme a ty si koupíš něco teplejšího, ano?"
"Díky, ale já nemám peníze. S matkou jsme žili ze dne na den." odpověděla trochu váhavě a nejistě se na něj usmála.
"Pak je dobře, že mi nějaké máme." prohlásil Kisame s širokým úsměvem a vyrazil ven za Itachim.
Miroko se jen krátce rozhlédla po místnosti, která byla úplně opuštěná, a aniž by se s kýmkoliv rozloučila, i ona prošla vchodem do chodby vedoucí k vodopádu.

Za vodopádem, který jakýmsi zázrakem udělal nad průchodem jakousi klenbu, na ni čekali oba dva ninjové, a jakmile byla vedle nich a vodopád zase ukrýval vstup, vyrazili na cestu dlouhou tři dny a ona byla upřímně ráda, že se několikrát zastavili na pořádné jídlo.
Jedna jejich zastávka taky byla ve vesničce na úpatí hory, kam ji poslali koupit si něco teplého. Miroko nebyla proti, ale byla trochu vyvedená z míry, když jí strčili do ruky víc peněz, než kdy v životě viděla.
"A kolik toho budu potřebovat?" zeptala se tiše a dál nechápavě hleděla na svou dlaň plnou bankovek.
"Kup si nějakou čepici, rukavice, svetr a teplé kalhoty a taky nějaké věci do zásoby." řekl Kisame a pokrčil při tom rameny.
"A nezapomeň na pevnou obuv." připomněl jí Itachi lhostejně a zadíval se na skály před nimi.
"Jasně." řekla dívka jaksi zdrceně a vydala se k vesnici.



Tak a další díl máme za sebou, doufám, že se povídka líbí a nebojte Hidan bude v pořádku. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama