Prosinec 2014

Překvapení 14

15. prosince 2014 v 10:40 | IceSun685 |  Překvapení
Dny běžely jeden za druhým, ale Kisamemu všechny trochu splývaly dohromady. On dělal každý den totéž. Vstal, vyčistil si zuby, udělal snídani, díval se chvíli na jejich trénink, potom připravil oběd, znovu chvíli pozoroval jejich trénink, nachystal večeři a šel spát. Kdyby nebylo čas od času potřeba nakoupit, tak by snad ani nevnímal, že uběhl nějaký čas.
Ale ten skutečně utíkal a z pohledu Itachiho a Miroko až neuvěřitelně rychle. Bylo to zřejmě jednodušší, když měl člověk o zábavu postaráno. I tak se ale jednotlivé dny stávaly jednotvárné. Každý den byl jenom o tréninku. Utěšující bylo jen, že jí to začínalo už docela jít, ale vyrovnat se jeho rychlosti byl stále oříšek. Její jediný úkol bylo uhnout, než ji trefí, což se jí povedlo jen někdy. Nebylo nic překvapivého, že se jí to většinou dařilo jen na začátku tréninku, když byla odpočatá, ale Itachi se zdál být i tak docela spokojený.
Většinou dal pauzu, když se jí nedařilo, ale to byly vždycky jen chvilky. Nevyplatilo by se jít ani dovnitř, takže jen zůstali sedět v trávě a povídali si.
Většinou se nebavili o ničem vážném ani osobním, ale přestože její tělo si zvykalo na zátěž a potřebovalo čím dál méně času, aby se vzpamatovalo, tak jejich přestávky se spíš prodlužovaly.
Kisame se ovšem musel usmívat, jeho týmový kolega nikdy nebyl veselý, nebo optimistický, ale v přítomnosti dívky se usmíval a občas se i zasmál.

Překvapení 13

13. prosince 2014 v 10:00 | IceSun685 |  Překvapení
Hnědovlasá dívka se probudila a první, co si uvědomila, bylo, že zaspala svůj sraz s Itachim. Co nejrychleji doběhla do místnosti, kde se měli setkat, ale ta byla prázdná. Miroko se tomu vlastně ani moc nedivila, protože podle hladu, který cítila, už bylo dávno ráno.
Trochu zničeně zamířila chodbou, která měla vést ke kuchyni. Nebyla si tak úplně jistá, co mu vlastně řekne, až se uvidí.
"Dobré ráno." pozdravil ji mile a dokonce se na ni lehce usmál.
Dívka na něj chvíli nechápavě hleděla, než z ní vylezlo: "Já ještě spím?"
"Ehm…ne." řekl mladík trochu váhavě.
"To jen, že jsi milý. Na to nejsem zvyklá." namítla a posadila se naproti něj.
"No…ano, myslím, že jsme vykročili špatnou nohou. Tak bychom to mohli zkusit znovu, co říkáš?" zeptal se trochu váhavě a znovu se na ni pokusil usmát.
"Nemám nic proti." prohlásila a tentokrát mu úsměv vrátila. Být k sobě milý bylo určitě lepší, než se pokoušet jeden druhého naštvat.
"Takže kdy začneme s tréninkem?" zeptala se přívětivě.
"Co kdyby ses najedla, a pak ti ukážu, o co půjde." navrhl Itachi a položil před ni hrnek s čajem a namazaný krajíc chleba.
"Nemám nic proti." odvětila Miroko a s lehkým úsměvem se zakousla. Nakonec možná nebyl až tak špatný.

Překvapení 12

8. prosince 2014 v 19:32 | IceSun685 |  Překvapení
Itachi už několik minut stál v prázdném sále a čekal na někoho, kdo se očividně rozhodl nepřijít.
Kisame se na něj omluvně usmál a šel se po ní podívat.
Netrvalo však dlouho a zase se vrátil s lehkým úsměvem a slovy: "Usnula, chudinka."
"Tolik k tomu jejímu jsem v pohodě." prohlásil Itachi trochu sarkasticky.
"Nech už toho, nemusíš být tak protivný." namítl Kisame a zamračil se na něj.
"Nebyl jsi to vždycky ty, kdo mi říkal, že jsem moc mírný a hodný?" zeptal se Itachi a měřil si ho pohledem. Na jeho týmovém kolegovi bylo něco špatně a on chtěl vědět, co to je.
"Jsi naštvaný, že tu musíme tvrdnout a trénovat ji. To chápu, ale nemusíš být na ni zlý, ona nemůže za to, že ti to Pein dal za úkol." namítl Kisame trochu naštvaně. Bylo to jako by ho ta milá nálada, kterou měl v její přítomnosti, právě přešla.
"Můžeš mi říct, proč jsi na ni tak strašně milý?" zeptal se Itachi popuzeně.
Žralok se nad tím zamyslel a zkoumavě si itachiho prohlédl, než navrhl: "Jen když slíbíš, že budeš přívětivější."
"Fajn." souhlasil Itachi.
"Dobře tak pojď se mnou, nechci, aby to náhodou slyšela." prohlásil trochu nervózně muž s modrou kůží a vydal se zpátky k jejich pokojům.

Překvapení 11

5. prosince 2014 v 11:45 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko zatajila dech a zavřela oči. Možná měla vykřiknout, aby si jí Kisame všiml, ale na to ani nepomyslela, v duchu se jen připravila na tvrdý náraz.
Místo toho ji ale něco zachytilo a přitáhlo k sobě. Dívka překvapeně otevřela oči, které se setkaly s jinými.
Ještě na okamžik se její oči dívaly do černočerných očí svého zachránce, než se vzpamatovala a odtáhla svou tvář od té Itachiho.
"Měla bys být opatrnější." řekl klidným hlasem, který byl v nádherném kontrastu s jejím rychle bušícím srdcem.
Miroko se na něj zamračila a tiše procedila: "Budu si to pamatovat." neměla Uchihu ráda a to ani, když ji zachránil.
"To je dobře." prohlásil Itachi a obrátil ji čelem ke skále, aby se mohla chytit.
Miroko nezaváhala ani na okamžik a pevně se přitiskla ke skále. Jen velmi matně si uvědomovala, že ještě před chvilkou to byl mladý Uchiha, ke kterému se tiskla.
"Lez raději pomalu, ať zase nespadneš." varoval ji Itachi a kousek sestoupil, aby jí udělal prostor.
"Jestli tě zdržuju tak promiň." prohlásila trochu cynicky. Byla naštvaná sama na sebe, že se před ním ponížila.
Itachi se trochu pousmál a dal jí menší náskok. Bylo potřeba, aby nebyl hned za ní. Chytat ji ve chvíli, kdy se na to připraví, nebo když ho shodí taky, byl celkem rozdíl.
Miroko moc nedbala na jeho rady, protože to jediné, co teď chtěla, bylo být od něj co nejdál. I tak ale tušila, že se ještě nějakou dobu bude v jeho blízkosti cítit trapně.

Překvapení 10

1. prosince 2014 v 19:34 | IceSun685 |  Překvapení
Oba muži ji ještě chvíli sledovali, a když byla z doslechu, Kisame řekl: "Mohl bys být o něco milejší ne?"
"Spíš mě zaráží, že ty jsi milý, pokud si dobře vzpomínám, tak tvůj koníček je zabíjení lidí." namítl Itachi docela cynicky.
"No někdo z nás k ní musí být milý." pokrčil žralok rameny.
"Nikdy jsi nebyl na nikoho z nás milý a to ani na mě nebo na Deidaru a to jsme přišli v podstatě jako děti." namítl Itachi. "Tak proč jsi na ni najednou hodný?"
"Nevím." přiznal Kisame zamyšleně a zdálo se, že by raději byl sám.
"Je ti jí snad líto?" zeptal se ho Itachi stroze a trochu nahněvaně. On sám by se jí raději hned zbavil.
"Ne jen mi někoho připomíná." zabručel Kisame a pomalím krokem vyšel k hoře.
"Neměli bychom se moc vzdalovat, nebo nás nenajde." namítl Itachi, ale vykročil za ním.
"Tak to tu na ni počkej." prohlásil Kisame, který mu tak jasně naznačil, že nechce, aby za ním jeho týmový kolega šel.
Itachi se sám pro sebe zamračil, ale nechal Kisameho odejít. Jestli s ním nechce mluvit, on to bude pro teď respektovat.