Překvapení 10

1. prosince 2014 v 19:34 | IceSun685 |  Překvapení
Oba muži ji ještě chvíli sledovali, a když byla z doslechu, Kisame řekl: "Mohl bys být o něco milejší ne?"
"Spíš mě zaráží, že ty jsi milý, pokud si dobře vzpomínám, tak tvůj koníček je zabíjení lidí." namítl Itachi docela cynicky.
"No někdo z nás k ní musí být milý." pokrčil žralok rameny.
"Nikdy jsi nebyl na nikoho z nás milý a to ani na mě nebo na Deidaru a to jsme přišli v podstatě jako děti." namítl Itachi. "Tak proč jsi na ni najednou hodný?"
"Nevím." přiznal Kisame zamyšleně a zdálo se, že by raději byl sám.
"Je ti jí snad líto?" zeptal se ho Itachi stroze a trochu nahněvaně. On sám by se jí raději hned zbavil.
"Ne jen mi někoho připomíná." zabručel Kisame a pomalím krokem vyšel k hoře.
"Neměli bychom se moc vzdalovat, nebo nás nenajde." namítl Itachi, ale vykročil za ním.
"Tak to tu na ni počkej." prohlásil Kisame, který mu tak jasně naznačil, že nechce, aby za ním jeho týmový kolega šel.
Itachi se sám pro sebe zamračil, ale nechal Kisameho odejít. Jestli s ním nechce mluvit, on to bude pro teď respektovat.


Miroko si prošla tu vesničku skoro celou, než konečně narazila a obchod s oblečením.
Uvnitř našla jen jednu starou paní, která se na ni usmála, když vešla.
"Zdravím." řekla Miroko přívětivě a šla k ní.
"Jak ti můžu pomoct, holčičko?" zeptala se stařenka mile.
Miroko potlačila zlost, když jí žena řekla holčičko, a usmála se na ni se slovy: "Potřebuju nějaké teplé oblečení a pevnou obuv."
"Snad nechceš lézt na tu horu?" zeptala se stařenka s jasně znatelnými obavami.
"Ne jen se chci porozhlédnout po úpatí." uklidnila ji Miroko něčím, co nejspíš byla lež, ale od ní to znělo naprosto upřímně.
"Ale, holčičko, ta skála je nebezpečná, nikdo by tam neměl chodit. Zvlášť ne dítě jako jsi ty." namítla žena a káravě zvedla prst.
Miroko i teď zadržela hněv a pokusila se působit klidně, když odpovídala: "Nemusíte se bát, nepolezu vysoko."
"Ale ty skály jsou nebezpečné." opakovala své varování stařenka nesmlouvavě.
Devatenáctiletá dívka už to nevydržela a zasyčela na ni: "Umím se o sebe postarat a nejsem žádné dítě!"
"Ale ta skále je velmi nebezpečná." namítla žena znovu, jakoby ji ani neslyšela, a Miroko se musela hodně držet, aby na ni neskočila.
"Chci jen nějaké teplé oblečení, to je všechno." procedila skrz zuby. Na ni hrát chladnou nemusela, což jen umocňovalo možnost výbuchu.
"No tak dobře, ale buď opatrná ano?" řekla stařenka a vydala se k regálům, kde byly svetry.
"Jistě." ujistila ji Miroko a znovu se jí podařilo nahodit milý výraz.

O půl hodiny později už byla na cestě zpět, ale překvapilo ji, že tam na ni čekal jen Itachi.
"Kde je Kisame?" zeptala se, zatímco mu vracela zbytek peněz. Nedala to na sobě znám, ale žralokovo zmizení ji znepokojovalo.
"Šel trochu napřed." odvětil mladík nevzrušeně a schoval peníze.
"Tak jdeme ne?" navrhla dívka trochu popuzeně. Zdálo se, že ani s Itachim nebude moc vycházet.
Mladík na to nic neřekl, ale raději vyrazil a ona mu byla přirozeně v patách.

Doběhnout Kisameho nebyl problém, protože muž s modrou kůží nikam nespěchal.
Itachi stál během chvilky vedle něj a tak mohl zase zpomalit.
I Miroko k nim přišla blíž, ale ji už žraločí muž pozdravil: "Ahoj, tak co? Koupila sis všechno, co potřebuješ?"
"Snad ano." odpověděla a obdařila ho milým úsměvem.
Itachi jen protočil oči a řekl: "Měli bychom si pohnout."
"Nejsem proti." souhlasil Kisame a oba přidali do kroku. A Miroko samozřejmě nezůstávala pozadu.

Cesta vzhůru byla nejdřív snadná, ale s každým dalším krokem se terén víc zvedal a stával se kamenitým. Hnědovláska se sama pro sebe zamračila, protože dalších několik metrů znamenalo, že se z chůze musel stát šplh a to nebyla její parketa.
Miroko se váhavě zastavila a na chvíli se jen dívala na ostrou skálu. Ta otravná stařena možná nepřeháněla, když říkala, že je to nebezpečné.
"Nějaký problém?" zeptal se Kisame a otočil se na ni.
"Ne to jen, že nemám moc zkušeností s horolezectvím." řekla jakoby nic.
"Chakra ti pomůže." odpověděl Kisame a sám se vydal nahoru.
Miroko na to nic neřekla a přistoupila trochu blíž. Krátce se podívala na Itachiho, ale ten jí jen pokynul rukou, aby šla první.
Dívka nasucho polkla a vydala se nahoru.
Kisame měl v mnohém pravdu, protože když ji chakra držela přilepenou ke skále, tak se jí skutečně šplhalo snáz, ale skála se jí někdy doslova drolila pod rukama a hnědovláska musela každou chvilku zastavovat.
Zdálo se, že Kisame tenhle problém nemá, protože se jí už pomalu ztrácel z dohledu. O to zoufaleji se ho snažila dohonit.
Nebylo to snad ani možné, ale čím víc se ho snažila chytit, tím víc se jí skála drolila v rukou, jakoby měla vlastní mysl a chtěla jí v tom zabránit. Miroko se naštvaně natáhla po dalším výčnělku a skála se ulomila úplně. Dívka se vyděsila a polevila v koncentraci.
Silný vítr, který jí až do teď jen vhazoval jen vlasy do očí, dokončil to, co její nesoustředěnost začala. Dívčino tělo se odlepilo od skály a začalo padat dolů.



Já vím, zase ty otravné otevření konce, ale jak moc ji pád potluče (jelikož asi nikdo neočekává, že bych ji zabila na začátku povídky), se dozvíte už brzy. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama