Překvapení 11

5. prosince 2014 v 11:45 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko zatajila dech a zavřela oči. Možná měla vykřiknout, aby si jí Kisame všiml, ale na to ani nepomyslela, v duchu se jen připravila na tvrdý náraz.
Místo toho ji ale něco zachytilo a přitáhlo k sobě. Dívka překvapeně otevřela oči, které se setkaly s jinými.
Ještě na okamžik se její oči dívaly do černočerných očí svého zachránce, než se vzpamatovala a odtáhla svou tvář od té Itachiho.
"Měla bys být opatrnější." řekl klidným hlasem, který byl v nádherném kontrastu s jejím rychle bušícím srdcem.
Miroko se na něj zamračila a tiše procedila: "Budu si to pamatovat." neměla Uchihu ráda a to ani, když ji zachránil.
"To je dobře." prohlásil Itachi a obrátil ji čelem ke skále, aby se mohla chytit.
Miroko nezaváhala ani na okamžik a pevně se přitiskla ke skále. Jen velmi matně si uvědomovala, že ještě před chvilkou to byl mladý Uchiha, ke kterému se tiskla.
"Lez raději pomalu, ať zase nespadneš." varoval ji Itachi a kousek sestoupil, aby jí udělal prostor.
"Jestli tě zdržuju tak promiň." prohlásila trochu cynicky. Byla naštvaná sama na sebe, že se před ním ponížila.
Itachi se trochu pousmál a dal jí menší náskok. Bylo potřeba, aby nebyl hned za ní. Chytat ji ve chvíli, kdy se na to připraví, nebo když ho shodí taky, byl celkem rozdíl.
Miroko moc nedbala na jeho rady, protože to jediné, co teď chtěla, bylo být od něj co nejdál. I tak ale tušila, že se ještě nějakou dobu bude v jeho blízkosti cítit trapně.


Docela se jí ulevilo, když konečně dohonila Kisameho, který na ně čekal na jakési římse.
"Co vám tak trvalo?" zeptal se, když k nim vylezl i Itachi.
"To neřeš." prohlásil mladík jednoduše a zatlačil kousek skály, která se rozestoupila.
Miroko na to ještě chvilku nechápavě hleděla, ale oba muži prošli vchodem a tak je musela následovat.

Vchod se za nimi zavřel, a kdyby Itachi plamenem nerozsvítil pochodeň, měla by Miroko pocit, že je opět v té samé chodbě za vodopádem.
"Tohle je jeden z našich nejlepších úkrytů. Někdy ho používáme na místa setkání, ale většinou slouží k delším pobytům." vysvětlil jí Kisame, zatímco oba následovali Itachiho chodbou.
"K delším pobytům?" zeptala se dívka překvapeně. Zatím nabyla spíše dojmu, že členové Akatsuki neustále cestují a nikde se na déle jak několik dní nezastaví.
"Ano, třeba, když je někdo vážně zraněný nebo tak, ale myslím, že tu stejně nikdy nikdo nezůstal déle než týden." objasnil jí to žralok s úsměvem.
"A jak dlouho se tady zastavíme my?" zeptala se Miroko klidným hlasem.
"To záleží na tom, jak moc jsi neschopná." odvětil Itachi trochu hrubě.
"Nezlob se na něj, myslím, že nerad tvrdne na jednom místě." rychle ho omluvil Kisame a pokusil se jeho vstup do rozhovoru zakrýt omluvným úsměvem.
"To je v pořádku." odvětila a úsměv mu vrátila. Nic to ovšem nezměnilo na skutečnosti, že toužila jejich průvodce probodnout.

Cesta chodbou ještě nějakou dobu trvala, ale nakonec se přece jen ocitli v rozlehlém sále, kde se cesta větvila hned několika směry.
"Tak to je ono?" zeptala se dívka vážným vyrovnaným hlasem.
"Tohle je sídlo Akatsuki." řekl Kisame trochu teatrálně.
"Já myslela, jestli je to to místo, kde budu trénovat." odvětila a trochu mu tím pokazila náladu.
"Ne." prohlásil Itachi a znovu se rozešel.
"A kde to tedy je?" zeptala se a dohonila ho.
"Nejdřív ti řeknu, kde co je a potom si můžeš vybalit." řekl a otočil se na ni s otázkou: "Kolik chceš času na odpočinek?"
"Já jsem v pohodě." namítla jakoby nic. Neměla v plánu ukázat mu jakoukoliv slabost, už tak se před ním cítila trapně.
"To je v pořádku, na odpočinku není nic špatného, já si taky odpočinu." namítl Kisame chlácholivě a Itachi na okamžik protočil oči v sloup.
"Ale já jsem vážně v pohodě." oponovala Miroko.
"Jak myslíš." zašeptal Kisame trochu rezignovaně.
"Tamta chodba vede do kuchyně." začal Itachi a ukázal na chodbu nejblíže vchodu, který použili.
"Obývák, koupelna a záchod a ten zbytek vede k pokojům." říkal, zatímco ukazoval na další chodby.
"A ta hned naproti nás vezme na místo, kde tě budeme trénovat, tak za půl hodiny tady." dokončil a sám vyrazil do jedné z chodeb.
"Můžeš si vzít kterýkoliv pokoj z té poslední chodby. Ty pokoje nikdo nepoužívá a navíc budeš mít soukromí." navrhl Kisame povzbudivě a vyrazil za Itachim.
"A kdybys něco potřebovala…" začal ještě žraločí muž, ale Itachi to dořekl za něj: "Tak nás neruš!"
Kisame si povzdychl a dokončil, co začal říkat: "Můj pokoj je třetí zprava."
"A můj znát nepotřebuješ." zabručel ještě Uchiha šeptem, než definitivně zmizel za rohem.
"Promiň." špitl ještě Kisame, než i on zmizel, aby dohonil svého společníka a dost možná, aby mu vynadal.

Miroko se ještě chvíli za nimi dívala, než se vydala do chodby, o které mluvil Kisame.
Necítila potřebu prohledávat všechny pokoje a hledat ten nejlepší. Jen se podívala do prvních třech a ten prostřední si vzala.
Všechny byly totožné. Postel, skříň a jakýsi stůl. Prostě základní výbava napůl schovaná pod vrstvou prachu.
Když za sebou zavřela dveře, tak ještě uviděla jakousi bednu, ve které našla peřinu a polštář. Byly sice povlečené, ale dívka typovala, že tam už leží nějaký ten pátek.
Miroko je hodila na postel, čímž z části zvířila prach, a na chvíli se natáhla. Skutečný trénink ještě ani nezačal a její učitel ji už teď nesnášel, což bylo rozhodně vzájemné, a myslel si, že je neschopná. Těžko mu to mohla mít za zlé, ale pokud se na ni zlobil teď, tak bylo těžké říct, co udělá, až zjistí, jak moc špatně na tom s bojem ve skutečnosti je.
Těžko mohla doufat, že udělá dojem, když nikdy v životě neviděla skutečný boj, jen několik opileckých rvaček.
Ještě horší ovšem byla skutečnost, že do tří minut usnula a tak ji nejspíš v brzké době čeká ještě vynadání, že nepřišla v dohodnutý čas.



Tak Itachi je neobvykle protivný a Kisame zase v reakci na to příliš milý. Co štve Itachiho víme, ale o co jde u Kisameho, se teprve dozvíme.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama