Překvapení 13

13. prosince 2014 v 10:00 | IceSun685 |  Překvapení
Hnědovlasá dívka se probudila a první, co si uvědomila, bylo, že zaspala svůj sraz s Itachim. Co nejrychleji doběhla do místnosti, kde se měli setkat, ale ta byla prázdná. Miroko se tomu vlastně ani moc nedivila, protože podle hladu, který cítila, už bylo dávno ráno.
Trochu zničeně zamířila chodbou, která měla vést ke kuchyni. Nebyla si tak úplně jistá, co mu vlastně řekne, až se uvidí.
"Dobré ráno." pozdravil ji mile a dokonce se na ni lehce usmál.
Dívka na něj chvíli nechápavě hleděla, než z ní vylezlo: "Já ještě spím?"
"Ehm…ne." řekl mladík trochu váhavě.
"To jen, že jsi milý. Na to nejsem zvyklá." namítla a posadila se naproti něj.
"No…ano, myslím, že jsme vykročili špatnou nohou. Tak bychom to mohli zkusit znovu, co říkáš?" zeptal se trochu váhavě a znovu se na ni pokusil usmát.
"Nemám nic proti." prohlásila a tentokrát mu úsměv vrátila. Být k sobě milý bylo určitě lepší, než se pokoušet jeden druhého naštvat.
"Takže kdy začneme s tréninkem?" zeptala se přívětivě.
"Co kdyby ses najedla, a pak ti ukážu, o co půjde." navrhl Itachi a položil před ni hrnek s čajem a namazaný krajíc chleba.
"Nemám nic proti." odvětila Miroko a s lehkým úsměvem se zakousla. Nakonec možná nebyl až tak špatný.


Po snídani vyrazili poslední zbývající chodbou. Miroko čekala něco jako velký sál, ale oni se dostali ven.
"Kde to jsme?" zeptala se zmateně, když se rozhlédla po prostorné louce s říčkou, která si hledala cestu mezi skalami, aby se na chvíli zdržela na louce, než se zase ztrácela v mezerách v zemi.
"Trochu jako zázrak, že?" odpověděl Itachi otázkou a s úsměvem sledoval její udivený výraz.
"Ale kde se to tu vzalo?" položila další otázku nechápavě.
"No část těch hor tvořila i sopka a tohle je její pozůstatek." odpověděl a usmál se.
"Takže teď se dívám na jícen sopky?" ujistila se ohromeně a vstoupila na louku.
"No teď v něm vlastně stojíš, ale jo. Je to, jak jsi řekla." odvětil a šel k ní.
"Tohle je paráda!" vyhrkla nadšeně a zářivě se usmála.
"Jo, je to krása, sopečná půda je hodně úrodná a rostliny jsou chráněny horami před tím ledovým větrem, takže se tu teoreticky může dařit téměř všemu." řekl a prohlížel si dívku před sebou, měla v sobě tolik života, že ho to překvapilo. Nikdy předtím si toho nevšiml, možná jí věnoval málo pozornosti, nebo to bylo tím, jak chladnou se předtím dělala.
"Posloucháš mě?" vyrušil ho její hlas.
"Zamyslel jsem se." řekl a omluvně se na ni usmál. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Jistě, už předtím si všiml, že je hezká, zvlášť když na ní bylo nalepené mokré oblečení, ale teď před ním nestála ta otravná mrcha ale krásná mladá žena plná života a veselí.
"Tak posloucháš mě?" pokusila se znovu získat jeho pozornost.
"Jo už tě poslouchám. Jen jsem přemýšlel, čím bychom měli začít." zalhal a odkašlal si. Tohle bylo prostě hloupé.
"A na co jsi přišel?" zeptala se zvědavě.
Itachi si v tu chvíli uvědomil, že vlastně žádný plán nemá a jeho mozek se rozběhl, co nejrychleji to šlo.
Nakonec z něj jen vypadlo: "Tak na mě zaútoč a já aspoň zjistím, jak jsi na tom."
"Končím u facky, tak jsem na tom." namítla a pokrčila rameny. Bylo docela jednoduché chovat se v jeho přítomnosti přirozeně, když se teď choval jako normální člověk.
"Ach…" unikl mu povzdech, který ovšem nezněl nijak nadšeně.
"Tak to bychom měli začít od základů." řekl s povzbudivým úsměvem, který na tvář dostal jen stěží.
"Nemám nic proti, senseii." souhlasila s lehkým ušklíbnutím.
"Já a sensei?" vyhrkl zaraženě. Tohle nečekal.
"Promiň, vždycky jsem to chtěla říct." vysvětlila s trochu nesmělým úsměvem.
"No teď to vlastně celkem sedí." řekl povzbudivě a Kisame, který je sledoval z povzdálí, se usmál. Vypadalo to, že nebudou žádné větší problémy, ale člověk si nemohl být jistý. I tak ale žraločí muž odešel a nechal je o samotě.
Kroky ho zavedly zpět do jeho pokoje. Nejspíš teď byla vhodná chvíle, aby vymyslel, jak se tu tak dlouho zabaví. Nakonec nikdy nebylo pozdě, aby se člověk zdokonalil ve vaření.

"Proč jsi ji přijal tak lehce?" zeptal se hlas ze stínů.
"Proč se vlastně ptáš? Copak nás to ohrožuje?" odpověděl mu Pein se zamračením, aniž by chtěl odpovědět na původní otázku.
"Ne to ne, ale bude nám překážet." řekl tajemný váhavě.
"Je to lékařský ninja, ti se hodí vždycky." namítl Pein a pokrčil rameny.
"Možná, ale teď je to spíš zbytečná přítěž. Je slabá." oponoval Peinův ukrytý společník.
"Proto ji Itachi trénuje." namítl zrzavý muž a zamračil se. Nelíbilo se mu, že se s ním jeho společník hádá.
"Ano a proto nemůže plnit vlastní povinnosti a Kisame je s ním, to není žádoucí." pokračoval ukrytý muž panovačným tónem.
Vůdce Akatsuki se tím ale nenechal vyvést z míry: "To je jen dočasné, hned jak bude bojeschopná, tak vyrazí s nimi."
"To může trvat dlouho." namítl muž znovu a vyšel ze stínů.
"Nebo taky okamžik. Lékařští ninjové se špatně shání a ona je dar z nebe." prohlásil Pein spokojeně a upřel pohled do jediného viditelného oka.
"Možná a možná se nám to vymstí." namítl nespokojeně jeho společník a prošel kolem něj. Zřejmě už neviděl důvod, proč se tím dál zaobírat.
"Jestli jsi ji chtěl mít na očích, tak jsi to měl říct, a já bych je nepustil pryč." namítl Pein káravě a podíval se do jeho oranžové masky.
"To nebude potřeba. Prozatím je necháme a potom budeme pokračovat v plánu. Pokud do té doby nebude bojeschopná, tak se jí zbavíme." řekl Tobi trochu lhostejně a odešel, aniž by se ho údajný vůdce Akatsuki pokusil zastavit.



Tak Tobi v povídce nebude hodný kluk, ale nebojte i na to částečně dojde, nebojte. ;)
Teda už mám pocit, že trpím samomluvou :D :D no snad mi to nezůstane.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama