Únor 2015

Překvapení 19

25. února 2015 v 10:05 | IceSun685 |  Překvapení
Itachi spěchal chodbou. Jeho kroky možná působily jistě, ale myšlenky se mu toulaly v ne příliš vzdálené minulosti.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Co to máš?" zeptal se Itachi a zvedl ze stolu kovový plíšek.
"To mám po matce. Nosila to každý den." odvětila a vzala mu to z ruky.
"Ale co to vůbec je?" ptal se dál a nespouštěl z toho oči.

Krvané dítě

22. února 2015 v 13:35 | IceSun685
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všude byla tma a ticho. Na mrtvých stromech se nepohnul jediný suchý list. V zažloutlé trávě se neobjevil jediný brouk. Všude kolem bylo tolik smrti, že jsem byla jako maják života v jednom z nejhorších distriktů Soul Society. A přitom jsem vlastně i já byla mrtvá, protože jinak bych tu ani nemohla být. Byla jsem duše. Duše dítěte, které zemřelo v reálném světě příliš malé, aby si ho pamatovalo a chápalo. Možná proto byl můj současný domov tak málo strašidelný, tak málo krutý, protože já jsem byla příliš malá, než abych si to uvědomila tak jako všichni ostatní. Příliš malá, než abych uměla odpočítávat čas a i přesto jsem věděla, že jsem tady už dlouhé roky, aniž bych byť o kousek vyrostla. Zůstanu tady až dokud se jeden z hrubých špinavých zabijáků, co pořád chodí okolo, nerozhodne, že přece jen stojím za potěšení ze zabití.

Která povídka vás nejvíc zaujala?

22. února 2015 v 12:28 | IceSun685 |  Ankety
Tak tady máme výsledky:

Hlasovala celkem 21 lidí a nejzajímavější je podle nich:

Překvapení s 10 hlasy

Na druhém místě je pak Nebylo nám přáno se 4 hlasy

A o třetí místo se dělí Cesta bez návratu a Vlčí tesák se 3 hlasy

No a poslední je Otravná ženská s 1 hlasem, která je teď už naštěstí dopsaná, takže už nás otravovat nebude. ;)

Podle vašeho hlasování tedy bude primárně vydáváno Překvapení a v menší míře také Nebylo nám přáno doufám, že vás budou povídky bavit i nadále.

Těším se na vás u další ankety.

Překvapení 18

17. února 2015 v 19:10 | IceSun685 |  Překvapení
"Sasori?" oslovil ho Itachi, když Deidara s Mikoto odešli.
"Ano?" zareagoval mistr loutkář a otočil se na váhavého Uchihu.
"Víš já…" začal nejistě a těkal očima po místnosti. Sasori by ho rád popohnal, ale nejspíš by to mělo spíš opačný efekt.
"Já…" začal znovu váhavý Itachi.

Nebylo nám přáno 15

14. února 2015 v 9:51 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Dívka se líně rozvalovala v peřinách, když uslyšela vchodové dveře, když přišel Hikari.
Nakoukl do jejího pokoje, aby ho zkontroloval, a když si jí všiml, zeptal se: "Jak dlouho už jsi doma?"
"Už nějakou tu chvíli." odpověděla a otočila se na druhý bok, tak aby na něj neviděla. Neobtěžovala se mu ani vynadat, že vešel bez pozvání, kdyby spala a vzbudil by ji klepáním, tak by to bylo horší.
Když se za ním zavřely dveře, Kushina se spokojeně a i trochu škodolibě usmála a otočila se zase zpátky.

Překvapení 17

11. února 2015 v 10:51 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko spala až do oběda, na který ji přišel vzbudit Kisame. Byl na ni stále milý, ale už ne tak moc jako na začátku, jako by ho to přešlo nebo tak něco.
Nepřekvapilo ji, že u stolu našla Itachiho a Deidaru, ale trochu ji mátlo, že nikde nevidí Sasoriho. Že by sám zaspal, bylo nepravděpodobné, ale proč tu teda nebyl, byla záhada. Byla ale docela ráda, že ho nikde nevidí, takže se neptala.
"Ahoj." pozdravil ji Deidara s úsměvem a s kývnutím na znamení díků si od Kisameho vzal nabídnutý talíř.

Překvapení 16

8. února 2015 v 11:49 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko šla svižně chodbou i přes únavu, kterou cítila. Dost možná by se už nedonutila pokračovat, kdyby se teď posadila. Nemyslela na nic závažného, jen na to, jaké to bude, až si lehne do peřin, ale i tak byla zahloubaná a tak si ani nevšimla, že před ní někdo stojí.

Upozornění k vydávání!

6. února 2015 v 11:52 | IceSun685 |  Upozornění
Je to docela důležité, tak si to prosím přečtěte až do konce, i když vás možná začátek odradí.

V sobotu jsem vám dala vědět, kdy vyjdou povídky. Bylo to v rámci omluvy, že jsem tu nebyla, ale taky jsem si tím chtěla nenápadně spočítat, kolik lidí sem chodí, pokud to tedy počítá správně. Smějící se
Abych se tím tedy nebavila jen já, tak to bylo 79 návštěvníků. Zajímavější číslo je však nula, to je totiž počet vašich komentářů i ohodnocení povídek. (Ne že by mě to nějak překvapilo, protože jsem to čekala.)
Teď tedy k tomu upozornění. Pokud mi vy některým z těchto dvou způsobů nedáte vědět, která povídka vás baví, tak já skutečně netuším, co mám vlastně vydávat, takže budu i nadále vydávat tak, jak mi to bude vyhovovat. Nazvěme to tedy cestou nejmenšího odporu, což v tomhle případě znamená vydávat tu, u které mám největší počet připravených dílů. V tomto případě je to tedy Překvapení. Pokud je tedy tohle povídka, která vás baví nejvíc, tak máte kliku. Mrkající Ale pro ty, kteří by si rádi přečetli dejme tomu Otravnou ženskou, Vlčí tesák nebo třeba Cestu bez návratu, mám špatnou zprávu. Pokud mi totiž nedáte vědět, že o tuhle povídku máte zájem, tak vám nezbude nic jiného, než čekat, jestli se mi bude chtít napsat jí nový díl nebo ne a pokud bude, tak počítejte tak maximálně jeden díl za měsíc.
Říká se "chytrému napověz a hloupého kopni." Kopat vás nechci a ani to fyzicky není možné, ale právě jsem vám napověděla, tak si to vezměte k srdci, až vaše oblíbená povídky prakticky nebude vycházet.

Děkuju všem, kteří si to přečetli až do konce, zatím se mějte a brzy čekejte nový díl Překvapení.

Letní večer 01

5. února 2015 v 11:38 | IceSun685 |  Letní večer
Byla už tma, když dívka vyšla na balkón. Její hnědé oči si trochu nepřítomně prohlížely okolí, zatímco se její mysl toulala na jiných místech. Měla vzácnou chvilku klidu, kterou si na misích užívala jen velmi zřídka a zvlášť ne na takových místech, jako je panství feudálního pána.
Byla v něm se svým týmem jen proto, že pro něj splnili misi a z vděčnosti postarší muž trval na tom, že si musejí před cestou domů odpočinout, což alespoň ona vítala.

Cesta bez návratu 02

5. února 2015 v 11:37 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
'Mýlila jsem se.' to byla jedna z mých nejčastějších myšlenek, zatímco jsem tady tvrdla. Vlastně mi ani nebylo jasné, proč mi to nedošlo už dávno. Samozřejmě, že existoval způsob, jak se s mojí rodinou rozloučit nebo alespoň spojit. Stačilo najít nějakého shinigamiho, který by předal můj vzkaz Ichigovi. Bratr už několikrát Soul Society navštívil, takže se mohl se mnou spojit i na téhle rovině.