Krvané dítě

22. února 2015 v 13:35 | IceSun685
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všude byla tma a ticho. Na mrtvých stromech se nepohnul jediný suchý list. V zažloutlé trávě se neobjevil jediný brouk. Všude kolem bylo tolik smrti, že jsem byla jako maják života v jednom z nejhorších distriktů Soul Society. A přitom jsem vlastně i já byla mrtvá, protože jinak bych tu ani nemohla být. Byla jsem duše. Duše dítěte, které zemřelo v reálném světě příliš malé, aby si ho pamatovalo a chápalo. Možná proto byl můj současný domov tak málo strašidelný, tak málo krutý, protože já jsem byla příliš malá, než abych si to uvědomila tak jako všichni ostatní. Příliš malá, než abych uměla odpočítávat čas a i přesto jsem věděla, že jsem tady už dlouhé roky, aniž bych byť o kousek vyrostla. Zůstanu tady až dokud se jeden z hrubých špinavých zabijáků, co pořád chodí okolo, nerozhodne, že přece jen stojím za potěšení ze zabití.

Dnes to ale nejspíš nebude, protože všichni kolem leží mrtví a země žíznící po vodě lačně pije jejich krev, která jí ale v ničem neprospěje, je to přece krev zrůd v lidské podobě. To mě ale příliš nezajímá. Mnohem zajímavější je lesknoucí se věc pokrytá tou rudou kapalinou, která je jen kousek přede mnou a já nemůžu odolat nutkání dotknout se jí.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hnědé oči se otevřely a malá dívka se posadila probuzená ze snu i vzpomínky zároveň. Protřela si oči a rozhlédla se po pokoji. V ničem se nezměnil, ale i tak se na chvíli zdál zcela cizí při vzpomínkách na distrikt, ve kterém se po lidské smrti probudila.
Znovu si prohlédla svůj pokoj. Pokoj podkapitánky jedenácté divize. Tehdy v době, kdy vlastně ani neuměla mluvit, se mýlila. Vyrostla, i když je o kousek. Stačilo to ovšem, aby alespoň částečně chápala svět kolem sebe.
Yachiru se zvedla a oblékla si shihakusho, svou uniformu shinigami. Podívala se do zrcadla a lehce se zamračila. Shihakusho jí sice sedělo stejně dobře jako včera, ale její obraz v zrcadle se malinko změnil. Byla o kousek větší, nebo by alespoň byla ochotná na to přísahat.
Drobná ruka se zvedla k růžovým vlasům a několik lehce se kroutících pramenů natáhla. Byly delší a Yachiru si tím byla jistá. Takto významné změny nebylo možné si nevšimnout, když se za posledních padesát let ani trochu nezměnila.
Dívenka se sama pro sebe usmála se s lehkou škodolibostí, kterou dřív neoplývala, si pomyslela: 'Hitsugaya-taichou bude závidět.'
Růžovovláska si upravila své shihakusho, které jí samozřejmě sedělo, protože ho vytvářela svým reiatsu, což byla opět informace, které dřív moc nerozuměla, a vydala se z místnosti ven. Samozřejmě nevyrostla o víc než tři centimetry a možná si toho Keníček ani nevšimne, ale ona vyrostla, zestárla a byla zase o něco chytřejší, nebo možná spíš rozumnější. I proto věděla, že by měla kapitána přimět, aby se alespoň zastavil v kasárnách čtvrté jednotky a zeptal se na své zraněné podřízené. Samozřejmě se hned potom opět vrátí k něčemu zábavnějšímu, nakonec ona byla přece pořád dítě, takže odmítala dělat nudné a namáhavé věci.



Tak to by pro vás byla taková kratičká jednorázovečka, doufám, že se vám ale i tak líbila a aspoň někoho z vás potěšila, jelikož byla nakonec napsaná jako poděkování, že jste hlasovali v anketě, jak jsem psala předtím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 22. února 2015 v 13:50 | Reagovat

Určitě pěkná povídka, jen já jsem dneska nějak mimo..
Jak čtu o mrtvích a o krvi, tak je mi divně. :-|

2 IceSun685 IceSun685 | 22. února 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: No spíš jsem tím chtěla poukázat na to, že i zdánlivě nestárnoucí shinigami se vyvíjejí a mění, což je docela důležité pro povídky. Každopádně doufám, že už je ti líp, a moc děkuju za komentář, moc jich nedostávám. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama