Nebylo nám přáno 15

14. února 2015 v 9:51 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Dívka se líně rozvalovala v peřinách, když uslyšela vchodové dveře, když přišel Hikari.
Nakoukl do jejího pokoje, aby ho zkontroloval, a když si jí všiml, zeptal se: "Jak dlouho už jsi doma?"
"Už nějakou tu chvíli." odpověděla a otočila se na druhý bok, tak aby na něj neviděla. Neobtěžovala se mu ani vynadat, že vešel bez pozvání, kdyby spala a vzbudil by ji klepáním, tak by to bylo horší.
Když se za ním zavřely dveře, Kushina se spokojeně a i trochu škodolibě usmála a otočila se zase zpátky.


Ani další den to nebylo o moc lepší. Jedinou jejich záchranou bylo, že během tréninku se na sebe nemohli mračit a museli spolupracovat. Trochu nevýhoda taky bylo, že se vůbec nedostavil Minato, který měl zřejmě nějaké jiné povinnosti. Snad dokonce práci s jinou jednotkou, jak předtím Hikari slyšel. Ani jednoho z nich to ale moc netěšilo, protože to znamenalo trávit čas jen spolu.
Celý týden to ale docela šlo, protože se vraceli unavení a mohli se přehlížet. Jediný problém bylo, že další den jim dal sensei volno, což ani jednomu až tak moc nevyhovovalo, i když to byla na druhou stranu možnost si trochu odpočinout.

Další den ráno se ozvalo klepání, a když Hikari otevřel dveře, trochu otráveně zavolal: "Kushino, máš tu ty kluky!" Doufal, že už se neobjeví, když nepřišli doteď, ale oni prostě museli přijít a zkazit mu den volna, zrovna když myslel, že to proběhne docela v klidu a bez potíží a místo toho tohle hned po ránu. Z volného dne se tak stal horor už takhle brzy.
Dívka trochu nervózně přišla ke dveřím a podívala se do tváří obou chlapců.
"Přišli jsme se omluvit." začal Inoichi s nervózním úsměvem. Nebyl si jistý, jak moc se na ně Kushina zlobí.
"Pozvala bych vás dál, ale Hikari by nás rušil." řekla Kushina a její nervozita se trochu snížila. Zdálo se, že oni jsou nervózní i za ni.
"To je dobrý, jen se chceme omluvit a zase půjdeme, máme ještě trénink." odpověděl Shikaku s nejistým pousmáním.
"Omluva se přímá a jsem si jistá, že příště už to bude v pořádku." řekla s širokým úsměvem, který by Hikari mohl označit za typický.
"My se pokusíme." ujistil ji Inoichi už trochu klidněji.
"Neměla jsi doufám žádné problémy dostat se domů." přidal se Shikaku a i na jeho tváři se objevila stopa úsměvu.
Kushina vyšla na chodbu a zavřela dveře, potom se o ně ještě opřela a odpověděla: "Ne doprovodil mě Minato."
"Aha." řekl malinko zklamaně Inoichi.
"Všechno dobrý?" zeptala se pro jistotu, ale bylo jí docela jasné, o co jde.
"Jo." odpověděl okamžitě a snad až příliš rychle Shikaku.
"Kolik máte času do tréninku?"
"Asi dvacet minut." řekl trochu váhavě Inoichi.
"Já jen, že se nemusíte tvářit takhle. Minato mě jen doprovodil domů, nebylo to žádné rande." řekla Kushina a okamžitě si za to v duchu vynadala. Nechtěla jim dělat naděje.
Kluci na to neřekli nic, jen oba malinko zrudli, a když se trochu vzpamatovali, Inoichi se opatrně zeptal: "A kdyby tě pozval na rande, šla bys?"
"Možná, nepozval mě, tak jsem neměla důvod nad tím dumat." odpověděla dívka nervózně. Moc se jí nelíbilo, jakým směrem se rozhovor ubírá.
"A kdyby tě pozval jeden z nás, tak bys šla?" přidal se Shikaku s nadějí, kterou u něj nechtěla probudit
Kushina bez přemýšlení odpověděla: "Ne."
"A proč ne?" zeptal se zklamaně Yamanaka.
Kushina si zase jednou uvědomila, že její pusa byla rychlejší než mozek a zalitovala toho.
Naštěstí ji vysvětlování ušetřil Minato, který se tam zrovna objevil: "Předpokládám, že si Kushina myslí, že když půjde s jedním, toho druhého tím zraní, ale mě si nevšímejte, já přišel za Hikarim." řekl a přišel rovnou ke Kushině.
Dívka se na něj chvíli dívala a potom tiše špitla: "Já myslela, že jdeš za Hikarim."
"Ano, ale ty se opíráš o vchodové dveře, proto stojím před tebou." odpověděl a usmál se na ni.
Kushina mu co nejrychleji uhnula a pokusila se ke klukům otočit zády, aby neviděli, jak je rudá.
"Líbí se ti, že jo?" zeptal se Shikaku a jeho tón naznačoval, že odpověď už zná.
"No já, ne… s Minatem jsme kamarádi, nic víc." dostala ze sebe po chvilce.
"To není odpověď na jeho otázku." poznamenal druhý z chlapců s úšklebkem, kterým jí ale nic nevyčítal, což ji trochu znepokojovalo.
"Probereme to odpoledne, pokud se pro mě stavíte." řekla trochu naštvaně a pospíšila si dovnitř.
To samozřejmě dělat neměla, protože opět narazila do Minata. Zdálo se ale, že tentokrát byl na to připravený, protože zůstal pevně stát a zvládl ji zachytit, aby nespadla.
Kushina opět zrudla a hned, jak to bylo možné, zmizela všem klukům z dohledu.
"Stává se vám to často?" zeptal se trochu otráveně Inoichi.
"Ne, většinou spadneme na zem." odpověděl Minato provokativně.
"Každý na jednu stranu?" zeptal se Shikaku a v duchu si opakoval, že i když na Minata skočí, stejně to nebude k ničemu.
"Ne, většinou naráží ona do mě, takže mě zchodí a ještě na mě dopadne." odpověděl mladík už při odchodu.

Když se dívka trochu uklidnila, donutila se vyjít z pokoje, aby ukojila svou zvědavost: "Co potřeboval Minato?"
"Jen něco k tréninku." odpověděl Hikari nevzrušeně a dál četl knížku.
"To je všechno?" zeptala se nevěřícně, ale nedokázala odhalit žádnou jeho lež.
"Taky se nezdržel dlouho, což je škoda ne?"
"Škoda? Proč?" vyhrkla dívka zaraženě.
"Já nevím, ale myslím, že je to mnohem lepší společnost, než ti dva." odpověděl a dál předstíral, že tam Kushina není.
Dívka se jen dotčeně zamračila a odešla do svého pokoje.

Minato se mezitím vrátil domů, kde na něj před dveřmi čekal sensei.
"Ahoj, Minato." pozdravil ho Jiraiya.
"Zdravím sensei." odpověděl mladík vesele, jakoby byly všechny jejich problémy zapomenuty, a pustil ho dál.
"Můžu vám něco nabídnout?" zeptal se, když se Jiraiya posadil.
"Stačí voda." odpověděl s úsměvem.
Když se Minato vrátil s vodou a sušenkami, zeptal se: "Proč jste tady?"
"Chyběl jsi mi, byl jsem zvyklý vídat tě každý den a najednou jsem tě týden neviděl."
"Taky jste mi trochu chyběl, sensei, ale já se na vás přišel podívat na trénink." přiznal Minato a posadil se naproti něj. Nevzpomínal si, jestli za ním Jiraiya někdy předtím přišel, ale byl rád, že má uklizeno.
"Vážně? Neviděl jsem tě." řekl udiveně.
"No já jsem se snažil, aby mě nikdo neviděl." odpověděl a mrkl na něj.
Sensei se jen ušklíbl a zeptal se: "A co že máš takovou dobrou náladu?"
Minato se zamyslel a nakonec jen pokrčil rameny.
"No jen jestli v tom není holka. Já mám vždycky takovou dobrou náladu, když je v tom holka." řekl Jiraiya provokativně.
"Za to může spíš alkohol než holky." odpověděl Minato suše, jako by se ho sensei poslední větou dotkl.
"No já jsem čekal spoustu let, než se konečně zamiluješ, abych se ti mohl smát." řekl a svědomitě ignoroval studentovu poslední větu.
"Smát?" zeptal se udiveně blonďatý ninja a tu část se zamilováním raději nechal být.
"Jistě, zamilovaný chlap dělá hlouposti." odpověděl Jiraiya, jako by se ho Minato zeptal na naprostou hloupost, která je jasná i pětiletému dítěti.
"Tak to je dobře, že nejsem zamilovaný." prohlásil Minato sebejistě.
"Když myslíš." řekl jeho sensei tajemně a odešel.
Minato se za ním chvíli díval, než to definitivně zavrhl.



No tak to je otázka. Jak se to vůbec s určitostí pozná, co?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama