Překvapení 15

5. února 2015 v 11:34 | IceSun685 |  Překvapení
Kisame se posadil na pohovku, kterou sem dotáhli s Itachim, protože všichni se shodli na tom, že stejně jediné místo, kde se potkají, je skutečně jen hlavní sál. Nikdo z nich nikdy do obýváku nejde, do kuchyně ano, ale nikdy do obýváku. Takže nebylo nic až tak překvapivého na tom, že ho prakticky celý přestěhovali sem.
Žraločí muž se trochu znuděně protáhl a téměř si lehl. Vždycky mu přišlo strašně nudné, když s ní Itachi probíral teorii, takže se pokaždé raději vypařil.

Nestihl ovšem ani zavřít oči, když se od vchodu ozval důvěrně známý zvuk, otvírání vchodu. Byl dost hlasitý, aby ho slyšel každý v úkrytu, snad kromě těch, kteří odešli ven. To znamenalo, že se s tím bude muset porvat jen on sám.
Kisame se postavil a sevřel v ruce svoji věrnou Samehadu. Nedalo se říct, jestli je to spojenec nebo nepřítel, ale pokud návštěvou není nikdo z Akatsuki, bude se dotyčný muset popasovat se Samehadou, což nikdy není hezký pohled.
"Mamííí, jsme domáá!" ozvalo se úkrytem a Kisame se trochu zklamaně zamračil. Blonďatý ninja to možná neměl v hlavě tak úplně v pořádku, ale pořád to byl jeho kolega.
"Nečekali jsme návštěvu." podotkl žralok a ve vchodu rozpoznal první siluetu. Deidara se nezdál moc opatrný, což jen dokazovalo, jak moc lehkomyslný mladík je.
"Nemůžeš se takhle projevovat! Nikdy nevíš, kdo číhá za rohem." zavrčel Sasori, který se ještě pořád zdál být připravený na jakýkoliv útok.
Kisame konečně zhodnotil, že jeho dva noví společníci jsou těmi, za které se vydávají, a pustil z ruky svou milovanou zbraň.
"Budu muset zopakovat, co jsem říkal, protože jste zřejmě neslyšeli." řekl Kisame a v jeho hlase ještě zaznělo jisté napětí. On sám si byl už celkem jistý pravostí obou mužů, ovšem Sasori se ohledně něj ještě zcela nerozhodl.
"Přestaň vypouštět tak negativní energii." prohlásil Deidara a posadil se do křesla. "Líbí se mi, jak jste to tu upravili."
"Nikdy nemůžeš vědět, jestli před tebou skutečně stojí ten, koho vidíš." pokáral ho Sasori a důkladně si Kisameho prohlédl. Ten se na něj ovšem jen zakřenil pro něj tak typickým zubatým úšklebkem.
"Mně přijde pravý a má i ten otřesný krám." namítl Deidara a snad jen, aby zaměstnal ruce, si narovnal skrčený plášť.
"Budu předstírat, že jsi to neřekl, pokud teda nechceš bojovat." řekl Kisame a jeho ruka opět vystřelila k rukojeti jeho milované zbraně.
"V pořádku, až tak hloupý není ani on." ujistil Kisameho Sasori snad proto, že ho současný rozhovor už nebavil.
"Tak už vyklopte, proč jste tady." pobídl je Kisame a zase ruku pomalu zpustil. K žádnému boji nejspíš nedojde.
"Jen návštěva." ujistil ho Deidara vesele a napůl si do křesla lehl. "Byl jsem trochu zvědavý, jestli jste se tu už nepozabíjeli. A Sasori říkal něco o tom, že by občas taky rád mluvil s jinou lidskou bytostí."
Kisame se jeho slovům ušklíbl a potom řekl: "To se mu ani nedivým." Bylo sporné, jestli tím Sasori myslel, že chce mluvit i s někým jiným, než je Deidara, nebo jestli ho za lidskou bytost vůbec považuje. Kisame se každopádně klonil spíš k druhé možnosti.
"Tak hele, já beru urážky jen od svého senpaie!" vyprskl Deidara a postavil se rychleji, než by od něj Kisame čekal. Ten se ovšem jen znovu usmál svým zubatým úšklebkem, tak jako pokaždé.
"Tou jinou lidskou bytostí jsem myslel hlavně Itachiho. Takže kdepak ho máme?" zeptal se Sasori trochu podrážděně. Zřejmě nestál o to, aby se do sebe ti dva teď pustili.
"Trénuje naši princeznu, ale tak za hodinku dvě skončí. Zatím mi můžete říct, co je nového." odpověděl Kisame trochu nevzrušeně a sám se posadil. Sasori z toho nejspíš nebyl tak úplně nadšený, ale k vyprávění svolil.

Deidara to nakonec nevydržel příliš dlouho, protože všechny ty diskuze, o strategiích vesnic a o dalším a dalším zabíjení kvůli odměně, ho celkem nudily.
"Itachi s tou holkou jsou venku?" zeptal se nakonec, když to už nadobro vzdal.
"Jo." odpověděl trochu nepřítomně Kisame, protože ho nejspíš skutečně zajímaly novinky z Mlžné. "A ta holka je Miroko, nejspíš by se jí dotklo, kdybys jí řekl jinak." doplnil ještě žraločí muž.
"Vážně? Já myslel, že jí je všechno fuk." podotkl Deidara trochu bez zájmu a pomalu se šoural ven.
"No už se trochu otevřela." odpověděl Kisame trochu nejistě. Těžko říct, jak moc se otevřela, když vlastně jen přestala předstírat, že je kus ledu.
"Tak fajn. Mikoro, že?" zeptal se Deidara, aniž by se otočil.
"Miroko." opravil ho Kisame trochu nejistě. Dalo se pochybovat o tom, jestli ho Deidara vůbec poslouchá.
"Jasně, vždyť to říkám…" ozvalo se ještě z chodby.
"Proč mám toho kr*t*n* v týmu zrovna já?" zeptal se tiše Sasori sám sebe a krátce se podíval k nebi, které teď nebylo možné vidět přes tuny kamene.
Kisame ho sice slyšel, ale na jeho tváři se objevil pouze pobavený úšklebek.

Itachi se lehce usmál, když se jeho svěřenkyně unaveně posadila do trávy. Nedalo se vůbec pochybovat o tom, že dělala pokroky, ale Itachi si pořád nebyl jistý, jestli by přežila opravdový boj. Bohužel bylo stále pravděpodobnější, že ne.
"Zlepšuješ se." povzbudil ji Itachi snad proto, že ho neustále znervózňovalo, když mezi nimi vládlo ticho.
Bylo to celkem zvláštní, protože většinou s tichem neměl problém. Vlastně on skoro pořád mlčel. Nikdy předtím mu to nevadilo, ve skutečnosti ticho a klid spíš vítal, ale teď ho znervózňovali.
Obvykle měl rád, když mohl mít klid a myšlenky jen pro sebe, ale když byl s ní, tak to nešlo. Pořád se mu vracely vzpomínky na ten Kisameho hloupý nápad. Problém ovšem byl v tom, že ho nedokázal vyvrátit, což bylo nejspíš to, co ho pořád tak popichovalo.
"Zase kecáš." podotkla dívka v reakci na jeho chválu s lehkým pousmáním.
"Já ti nelžu. Každý den je to lepší a lepší." ujistil ji Itachi váhavě. Ona s ním pořád mluvila tímhle žertovným uvolněným způsobem, jenže on si na něj ještě pořád nedokázal zvyknout. Už tak dlouho s ním mluvili jen s respektem, strachem, opovržením, nebo v případě jeho bratra, nenávistí. Kamarádství v jejím hlase bylo po velmi dlouhé době první, které uslyšel. I Kisame s ním mluvil spíš s jakousi úctou než s přátelstvím.
"Myslím, že půjdu dovnitř. Dneska jsem nějaká unavená." řekla trochu váhavě. Moc dobře si uvědomovala, že být tady je její povinnost a ona se vážně snažila, ale někdy byla únava moc silná a ona dnes skoro nespala. Nejspíš toho včera měla vážně sníst míň. Pak by ji možná nebolelo celou noc břicho.
"Usnula jsem až nad ránem., takže…" odpověděla na jeho nevyřčenou otázku a nechala větu nedokončenou. Itachi byl pořád tak chápavý a vstřícný, nepochybovala, že i teď jí vyjde vstříc. Vlastně si už ani nedokázala vzpomenout, proč ho ze začátku nesnášela.
"V pohodě, jestli potřebuješ pauzu, tak to doženeme odpoledne." ujistil ji mladý Uchiha a lehce se na ni usmál.
"Díky, jsi zlato." prohlásila Miroko a úsměv mu vrátila. Bylo fajn mít kamaráda. Doma jich moc neměla.
Itachi jí ještě podal ruku, aby ji zvednul a nechal ji odejít. Potřeboval si trochu vyčistit hlavu. Ovšem stejně pochyboval, že mu čerstvý vzduch pomůže.



Tak Miroko už má za sebou nějaký čas v Akatsuki a už se i něco naučila. Čeká ji ovšem další setkání s Deidarou a Sasorim, který ji původně měl trénovat, tak uvidíme, jak to zvládne.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama