Překvapení 19

25. února 2015 v 10:05 | IceSun685 |  Překvapení
Itachi spěchal chodbou. Jeho kroky možná působily jistě, ale myšlenky se mu toulaly v ne příliš vzdálené minulosti.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Co to máš?" zeptal se Itachi a zvedl ze stolu kovový plíšek.
"To mám po matce. Nosila to každý den." odvětila a vzala mu to z ruky.
"Ale co to vůbec je?" ptal se dál a nespouštěl z toho oči.

"To vlastně nevím." odpověděla trochu váhavě a sama se na kovový předmět podívala.
"Neřekla ti to?" zeptal se Itachi zaraženě.
"Nevěděla to." vysvětlila a na chvíli se trochu zasnila.
"Jak to myslíš?" vyhrkl Itachi s překvapením a vytrhl ji tak z u ní tak vzácné nostalgie.
"Našla to na polštáři." řekla jednoduše a vyrazila ke dveřím.
"Tak čí to bylo?" zeptal se mladý Uchiha tónem, který u něj už dobře znala. Používal ho vždycky, když chtěl vymámit odpověď ne kvůli svojí zvědavosti, ale spíš protože ji to rozčilovalo.
"Mého otce." odvětila trochu tvrdě a chladně a Itachi se už raději neptal.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mladík opatrně otevřel dveře jejího pokoje, věděl, že je s Deidarou venku, ale i tak měl jaksi špatný pocit, když prostě vešel.
Ale alespoň šel na jistotu, takže tu nezůstane moc dlouho. Přesně věděl, kam přívěšek tehdy odložila. Itachi ze šuplíku vytáhl oválný medailonek a důkladně si ho prohlédl.
Pokud to skutečně byl on, tak měl Sasori pravdu, když říkal, že je škorpión špatně viditelný. Mladík potřeboval notnou dávku představivosti, ale červeně zbarvený škorpión se mu nakonec skutečně ukázal.
Mladý Uchiha se zamračil, tohle možná nebyla dobrá zpráva, ale stejně to nemohl jen ta zatajit. Nebylo by to správné.

Neuběhlo tak ani pět minut a Itachi stál už zase před Sasorim. Ale mistr loutkář, byl už zase ukrytý ve své loutce.
"Vysvětlíš mi, co to bylo?" zeptal se popuzeně.
"Šel jsem pro tohle." odpověděl nervózní mladík a ukázal mu přívěšek. Snad to byla jen jeho představivost, ale Sasoriho loutce se nějak podařilo vypadat překvapeně.
"Je ti dobře?" zeptal se nervózně Itachi.
"Kde jsi to vzal?!" vyhrkl Sasori popuzeně a vytrhl mu plíšek z ruky.
"Patřilo to její matce." vysvětlil Itachi zaraženě. Doteď vše o té ženě bral Sasori s veselím, ale teď z něj Itachi cítil jen zlost.
"Čí matce?" zeptal se vztekle.
"Miroko." vypadlo z Itachiho a Sasoriho oči se rozšířily šokem, ať už to bylo u očí umělé loutky možné jakkoliv.
"Musím jít." vyhrkl mistr loutkář a až s překvapivou rychlostí zmizel v chodbě.
"Dneska je tu nějak živo." konstatoval Kisame trochu suše. Možnost, že je Miroko Sasoriho dcera ho ovšem nechávala klidným. Alespoň dokud se to nepotvrdí.
"To ano, ale proč tak spěchal?" položil Itachi otázku, na kterou se mu nedostalo odpovědi. Ani on nijak nekomentoval nové zjištění, alespoň prozatím ne.
"Jdeme za ním?" zeptal se Kisame, ale už se zvedal z křesla.
"Možná bychom jim měli nechat soukromí." namítl mladý Uchiha a poškrábal se na bradě.
"Takže jdeme že?" ujistil se Kisame s širokým úsměvem a vydal se do chodby, ve které zmizel Sasori.
"Jdeme." zopakoval po něm Itachi a následoval ho.

Sasori doslova běžel chodbou. Tohle musel vyřešit dřív, než bude pozdě. Pokud to skutečně byla pravda, tak rudovlasý muž potřeboval odpověď hned. Tohle vážně nemohlo přijít v horší dobu, ale na druhou stranu, kdyby se to dozvěděl až by bylo pozdě, tak by to zřejmě taky nebylo nijak fajn. Teď si musel pospíšit a hlavně se uklidnit. Dost možná udělal před třemi dny osudovou chybu a možná už je pozdě, aby ji napravil.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Jak to chcete udělat s tou holkou, senpai?" zeptal se Deidara, když se přiblížili k hranicím. Zbývaly jim tak tři dny, než uvidí horu, v jejímž jádru se ukrývá jeden z nejlepších úkrytů Akatsuki vůbec. Měli by si rozmyslet, jak přesně splní Peinův rozkaz dřív, než budou stát před tou dívkou.
"Já nijak. Uděláš to ty." odpověděl mistr loutkář trochu nezaujatě. Neměl ji rád. Nejspíš by ji zabil dřív, než by vůbec dostala šanci předvést, jestli se něco naučila. Je fuk, jak moc se zlepšila, bylo dost nepravděpodobné, že by to mohla přežít byť půl minuty, kdyby to bral kterýkoliv člen Akatsuki aspoň trochu vážně. Pokud šlo o Deidaru, tak jeho technika nebyla moc vhodná na podobnou zkoušku, ale na druhou stranu, pokud po ní půjde pomocí taijutsu, tak má ta holka možná šanci.
"Já? Proč já?" vyhrkl mladík překvapeně. Ani on nestál o takovýhle úkol.
"Pokud chceš raději zabavit Itachiho s Kisamem, tak stačí říct." nadhodil Sasori trošku škodolibě.
"Proč by je měl jeden z nás zabavit?" zeptal se Deidara nechápavě a zastavil se.
"Vážně chceš během toho boje riskovat, že se s ní některý z nich spřátelil a bude ji chránit i za cenu útoku na nás?" zeptal se Sasori způsobem, jakoby mluvil s dítětem, což Deidaru samozřejmě naštvalo.
"Fajn! Tak já to udělám." vyprskl Deidara rozzlobeně. Nesnášel, když z něj Sasori dělal blbce.
"A nezapomeň." ozval se ještě loutkář panovačně. "Nepoužívej svůj jíl. Musíme jí dát šanci."
"Tak to bude docela otrava." zabručel Deidara a rukou nevědomky zabloudil k sáčku u pasu. Snad nebude vadit pár malých výbuchů.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sasori s Itachim původně mluvil jen proto, že to byla docela dobrá příležitost pro Deidaru, ale teď se situace změnila.
Mistr loutkář ho musel zastavit dřív, než ji ten trouba zabije, jinak se nikdy nedozví, jestli je ona skutečně následek jeho mladistvé nerozvážnosti.
Doufal, že ne, ale bohužel tu jakási nepříjemně velká pravděpodobnost byla. Pokud to skutečně měla její matka od něj, tak se shodoval i její věk. Sasori si sice nevzpomínal, že by se mu v něčem podobala, ale on jí nevěnoval moc pozornosti.
S každým dalším krokem, který mu připadal čím dál pomalejší, mu ovšem vyplývaly nějaké podobnosti, kterým předtím nevěnoval pozornost. Stejný talent jako měl on, stejně netrpělivá a to byly jen ty nejvýraznější. Sasori se děsil toho, kolik by jich ještě mohl najít, kdyby s ní strávil nějaký čas.



Tak máme vysvětlení hned pro dvě otázky. ;) Zbývá tedy otázka, jestli to přežije, anebo budeme řešit spíš následky její smrti, než Sasoriho nezodpovědnosti? :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama