Vlčí tesák 05

5. února 2015 v 11:22 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Moje první dva dny proběhly snad až příliš klidně. Vlastně jsem skoro nic nedělala, jen jsem se s Yasuo učila neztrácet se v Konoze a ani v tomto domě a postupně se cítila čím dál trapněji, protože mě i Yasuo klan Inuzuka živil i oblékal, aniž bych mu to jakkoliv oplácela. Bylo sice pravda, že oblečení, které mi Hana dala, byly její staré věci, ale to na věci nic neměnilo.

Když jsem pak to ráno přišla do kuchyně a v dřezu byla hromada neumytého nádobí, tak jsem téměř zajásala. Konečně bylo něco, co jsem mohla udělat, protože se jinak zdálo, že všichni až na mě mají úkoly rozdělené a zvládnuté.
Nestačila jsem ale umýt ani první talíř, když se od dveří ozval trochu škodolibý Kibův hlas: "Tak už tě zaúkolovala co?"
Jeho náhlý příchod, který jsem díky proudu myšlenek i vody vůbec nepostřehla, mě tak překvapil, že mi s vyjeknutím ten talíř vypadl a rozbil se u jeho nohou.
Kiba se podíval na porcelánové střepy s potlačovaným zasmáním a zohnul se, aby je posbíral, což byl asi ten nejohleduplnější čin, který jsem u něj zatím viděla. I tak jsem ho ale okamžitě zastavila téměř výkřikem: "Ne! Já to rozbila, tak to i uklidím."
Můj nekompromisní tón nebo možná skutečnost, že nejspíš ani moc netoužil střepy uklízet, ho přiměla, aby bez hádání od nepořádku ustoupil a jen prohlásil: "Když chceš tak jen do toho."
Nechala jsem ho, aby se posadil ke stolu a dala jsem se do sbírání, zatímco mě znervózňoval pohledem. Po chvíli se ale zvedl a přisunul mi koš spolu se smetáčkem.
"Chceš něco k snídani?" zeptal se mladík pobaveně a Akamaru ležící u dveří vedle Yasuo štěknul. Nebyla jsem si sice jistá, co tím myslel, ale nějakým způsobem mě to trochu povzbudilo.
"Jo." dostala jsem ze sebe nakonec a celá rudá, jsem se vrátila k umývání, zatímco jsem se cítila čím dál víc provinile. Místo pomoci jsem jen rozbila talíř a ještě si nechala chystat jídlo.
Když jsem pak uklidila i poslední talíř na jeho místo ve skříňce, tak byl Kiba i s Akamarem už dávno pryč a na stole jen ležel talíř se snídaní. Cítila jsem se ještě hůř snad i proto, že tentokrát, jsem tu neměla matku, abych se jí šla přiznat, tak jak jsem to vždycky dělala.
I přes všechno jsem se ale najedla a s pohledem na Yasuo jsem se rozhodla.
"Potřebuju mluvit s Tsume, můžeš ji najít?" zeptala jsem se jí a Yasuo se okamžitě zvedla a vedla mě pryč z kuchyně. Věděla jsem, jak citliví má moje společnice nos a tak jsem měla v její schopnosti naprostou důvěru.

Yasuo mě vyvedla z domu na zahradu, kde Tsume seděla na té samé lavičce, jako když mě přijímala do svého domu.
"Dobré ráno." dostala jsem ze sebe trochu nesměle a veškerá odvaha ze mě opadla, když se na mě Tsume podívala přísným pohledem, díky němuž jsem se znovu cítila jako malá holčička, kterou právě kárají.
"Chtěla jsem se omluvit, protože jsem při umývání rozbila talíř…" začala jsem váhavě. Přišlo mi zvláštní říkat něco takového zkušené kunoichi.
"Vím." prohlásila Tsume shovívavě a dodala: "Kiba mi to řekl."
V duchu jsem toho zrádce proklela, ale vypadlo ze mě jen: "Aha."
"Nezlobím se, stát se to může každému, ale zkus to neopakovat." řekla Tsume jednoduše a zvedla se z lavečky.
Před odchodem, jsem ji ale stihla zastavit: "Vlastně jsem se ještě chtěla zeptat, jestli není něco, s čím bych mohla pomoct."
Tsume se na mě podívala zkoumavým pohledem, který ale naznačoval jakési potěšení, a odpověděla: "Hana se s tebou podělí o nějaké domácí práce, má toho teď docela dost když si našla trvalé místo."
"Trvalé místo?" zopakovala jsem po ní překvapeně. Ještě jsem neměla moc šancí si s ní pořádně popovídat a poznat ji, ale předpokládala jsem, že je kunoichi a ty, pokud jsem věděla, nic jako trvalá místa neměly, pokud mi teda něco neuniklo.
"Hana se věnuje především péči o zvířata a pracuje jako veterinářka víc než jako kunoichi." osvětlila mi Tsume s trochou pýchy i zklamání zároveň a dodala: "Proto si raději našla trvalé místo na klinice, než aby chodila na mise."
"Aha." dostala jsem ze sebe zamyšleně. Nedokázala jsem si takový život představit, i když by asi mohl být fajn. Nebyl to ale můj sen a tak jsem to pustila z hlavy a jen jsem se rozloučila s Tsume slovy: "Půjdu za ní hned."
Má hostitelka jen přikývla a nechala mě odejít, zatímco sama vyrazila zpět do domu.

Chtěla jsem jít do Hanina pokoje, ale Yasuo mi na chodbě zastoupila cestu a za rukáv mě potáhla směrem ke vchodu do sídla. V první chvíli mě napadlo jen, že chce jít na procházku, ale Yasuo přece věděla, že jdeme za Hanou, takže to mohlo znamenat jen, že právě Hana je u toho vchodu.
Rychle jsem tedy vyrazila směrem, který má vlčice vybrala v naději, že je Hana teprve na cestě ven a ne už někde pryč.
Spěch se mi nakonec vyplatil, protože Hana skutečně stála u dveří a obouvala se.
"Ahoj." pozdravila jsem ji rychle a přišla až k ní. "Můžu tě na chvíli zdržet?"
"Jen pokud to bude rychlé." odpověděla mladá Inuzuka a pozdravila mě kývnutím.
"Tsume-san říkala, že toho máš teď hodně a že se se mnou podělíš o nějaké povinnosti." řekla jsem tedy na rovinu a prohlédla jsem si ženu před sebou. Skutečně byla oblečená spíš jako civilista než ninja.
"Tak už i na tebe došlo co? Myslela jsem si, že tě matka nebude přehlížet napořád." prohlásila Hana s ušklíbnutím a dopnula si botu.
"Vlastně jsem si o to řekla sama, je mi blbé, že tu nic nedělám." vyvedla jsem ji z omylu trochu rozpačitě. Ona i Kiba se chovají tak, že mi Tsume měla navalit povinnosti hned, co jsme se potkaly. Snad to byla další zkouška, kterou nevím, jestli jsem prošla. Možná jsem si o práci měla říct dřív.
"Aha." dostala ze sebe překvapeně, ale hned se vzpamatovala a dodala: "Pak by mi opravdu pomohlo, kdybys večer umyla nádobí a ráno na sedm připravila snídani, tak bych ti byla vážně vděčná."
"Jenom?" zeptala jsem se trochu nejistě, očekávala jsem trochu větší pomoc.
"Neboj, budeš ráda, když stihneš alespoň to." zasmála se Hana a už otvírala dveře.
"Jak to myslíš?" vyhrkla jsem nechápavě a udělala několik kroků směrem k ní, kdyby mi chtěla utéct.
"Bráška říkal, že dneska začnete s tréninkem, zdá se, že ti to ještě neřekl." prohlásila dívka lehce zamyšleně a zkoumala můj výraz.
"Ne, ještě ne." potvrdila jsem zaraženě a byla jsem rozhodnutá jít to zjistit co nejdřív.
"No tak hodně štěstí." usmála se na mě Hana a definitivně opustila dům.
Tentokrát jsem se ji nesnažila zastavit, raději jsem se rozhodla najít Kibu, aby mi tuhle záhadu vysvětlil.

Najít ho naštěstí nebyl problém, protože Yasuo očividně naprosto přesně věděla, kde ho hledat. Když jsem ale za ním přišla, tak se na mě jen krátce podíval a nezačal mi říkat nic o tréninku, jen si prohlížel zahradu.
"Ehm." odkašlala jsem si, abych si získala jeho pozornost a skutečně to zabralo, protože se na mě podíval.
"Hana mi říkala, že chceš začít s tréninkem." řekla jsem, protože čekat na jeho oznámení asi neměla smysl.
"Vlastě ano, možná už dnes odpoledne, co na to říkáš?" zeptal se docela vesele a já s ušklíbnutím sebevědomě prohlásila: "Že už bylo načase." Nemusí přece vědět, že mám kvůli tomu stažený žaludek nervozitou. Nakonec já nikdy s žádným ninjou skutečně netrénovala.
"Výborně, takže se tu potkáme ve tři, souhlasíš?" prohodil Kiba, který očividně neměl v plánu nijak zvlášť zkoumat můj výraz, což bylo dobře.
"Jistě, ve tři." zopakovala jsem a vyrazila pryč z dvorku. Do tří byla ještě spousta času, takže jsem se mohla rozcvičit a připravit. Hana mi dala i své pouzdro na kunaie, ale já nic podobného nikdy v ruce neměla, takže i na něj jsem se potřebovala podívat, jestli si ho chci vzít, což nejspíš chci, protože je to očividně něco, co vlastní každý správný shinobi.



Tak po delší době noví díl, takže doufám, že se líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama