Nebylo nám přáno 16

5. března 2015 v 14:37 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Z rozjímání Kushinu vytrhl Hikariho otrávený hlas: "Máš tu ty kluky, už zase!"
Dívka se jen ušklíbla a vyrazila ke dveřím. Jeho popuzený hlas ji bavil.
"Ahoj." pozdravila je, když přišla až k nim, a nechala na nich, aby nějak začali.
"Říkala jsi, že se máme stavit, tak jsme tady." odpověděl Shikaku s lehkým úsměvem.
"Takže, jdeme ven?" zeptala se trochu váhavě a prohlížela si jejich mnohem veselejší tváře.
"Jestli chceš." odpověděl Inoichi a nabídl jí rámě. Kushina jen zakroutila hlavou a vyrazila ven. Do tohohle se už pouštět nehodlala a to ani s jedním z nich.


Když se usadili v cukrárně, řekla: "Chci, abychom byli kamarádi, nic víc."
"Rozumíme." odpověděl Shikaku a zdálo se, že mu to snad ani moc nevadí. Zřejmě byl rád, že se nakonec odhodlali a šli se omluvit, i když byl podle Kushiny nejvyšší čas.
"Ani jeden nejsme tvůj typ, chápeme to." přidal se jeho kamarád.
"Hele, kluci, já vás mám oba moc ráda, ale jen jako kamarády." řekla a doufala, že to tím jen nezhorší. V podobných situacích neuměla chodit a oni jí to moc neulehčovali.
"A jak máš teda ráda Minata, nebo toho Hikariho?" chytil ji hned za slovo Inoichi s neskrývanou zvědavostí a Kushinu napadlo, že si trochu troufá na kluka, který se jí před pár hodinami pokorně omlouval.
Na podobné úvahy ale bylo moc pozdě, protože už začala odpovídat: "Hikari je trochu jako můj starší bratr a Minato je…" odmlčela se, aby našla vhodná slova, ale pouze zopakovala: "Minato je…"
"On je prostě dokonalý, my víme. Zamilovaná je do něj každá holka ve vesnici, to, že ty taky, tě nedělá horší, než když jsme tě potkali, tak to můžeš klidně říct." pokusil se jí to ulehčit Shikaku s lehkým cynismem, který nedokázal včas zamaskovat, a falešně se usmál.
"Pleteš se, není do něj zamilovaná každá holka ve vesnici!" odpověděla na to ostře Kushina.
"Jsi ve fázi popírání, nebo máš na mysli někoho jiného než sebe?" zeptal se Inoichi a znělo to skutečně zvědavě.
"No třeba ta holka Yoshino, byla celkem fajn a nebyla zamilovaná do Minata, jen se jí líbilo jeho chování, vystupování a tak." odpověděla a snažila se při tom nezasnít, protože fázi popírání překonala asi před hodinou.
"Yoshino?" zeptali se oba chlapci zároveň.
"A vsadím se, že takových je víc." dodala a pokusila se napodobit Minatův výraz, když se někoho o něčem snaží přesvědčit. Nebyla v něm ale až tak dobrá.
Shikaku se k ní naklonil a zašeptal: "Nevíš náhodou, kde bydlí?"
"No, ne." odpověděla zaraženě.
Inoichi se pokusil nenápadně zvednout a odejít, ale jeho kamarád ho zarazil slovy: "Kam to jdeš?"
"Ty víš, kde bydlí, co?" zeptala se Kushina, když se neměl k odpovědi.
Mladík trochu neochotně přikývl a jeho kamarád okamžitě vyhrkl: "Bezzemně nikam nejdeš!"
"A to je právě ta největší chyba, nemůžete se jí dvořit oba." řekla ostře dívka, která se teď cítila trochu provinile, že na dívku, která jí pomohla, právě poštvala tyhle dva osli.
"Ale…" řekli oba naráz a podívali se na sebe ostře.
Kushina protočila oči v sloup a ze stolu vzala dvě párátka. Jedno z nich zlomila, za zády je zamíchala a dala jim vybrat.
Inoichi si okamžitě vytáhl, ke své smůle, kratší párátko a už ne tak nadšeně se zase posadil.
"Tu adresu." řekla Kushina a nenápadně schovala druhé párátko, které bylo taky zlomené.
Shikaku si toho ale všiml a zašeptal jí: "Děkuju."
"Chtěla jsem odměnit toho z vás, kdo dá přednost tomu druhému." odpověděla taky šeptem, zatímco Inoichi psal adresu na ubrousek půjčenou tužkou od servírky.
Když Shikaku odešel, řekla: "Taky jsi mohl poprosit i o papír a ne to psát na ubrousek."
Mladík jen pokrčil rameny.
"Je ta adresa dobře, že jo?" zeptala se po chvíli podezřívavě.
"Jo." odvětil trochu naštvaně a zklamaně blonďatý mladík.

Černovlasý mladík váhavě zaťukal na dveře. Otevřít mu přišla přímo Yoshino, která se na něj udiveně dívala.
Když nic neříkal, tak se zeptala: "Co potřebuješ, Shikaku?"
"No, já jsem tě přišel pozvat ven." řekl trochu váhavě.
"A kam chceš jít?" zeptala se zvědavě. Ještě se úplně nerozhodla, jestli ho chce poslat k šípku nebo ne. Na jednu stranu byl roztomilý, i když byl tak trochu trdlo.
"No to nevím, kam chceš jít ty?" zeptal se trochu vyvedený z míry, protože neočekával, že řekne ano.
"Přišel jsi mě pozvat a ani nevíš kam?" zeptala se zmateně a i trochu šokovaně.
"No já nečekal, že řekneš ano." odpověděl a byl si jistý, že začíná rudnout. Stejně tak si byl jistý, že černovláska před ním se teď otočí na patě a zabouchne za sebou dveře.
"Ramen?" zeptala se s lehkým úsměvem, který ho utvrdil v přesvědčení, že zrudnul. Nikdy o něm neuvažovala v tomhle ohledu, ale mohlo by to být zábavné, zvlášť pokud bude tak strašně zmatený po celou dobu.
"To zní dobře." odpověděl okamžitě, ale necítil se o nic míň trapně.

Kushina se v cukrárně necítila o nic trapněji, Inoichi byl zklamaný a díval se z okna. Když mladík náhle zpozorněl, zapomněla Kushina na chvíli, že už tři minuty nepadlo jediné slovo.
Dřív, než se mladíka stihla zeptat, vyběhl z cukrárny, aniž by Kushině cokoliv vysvětlil a tak se za ním jen nechápavě dívala.

"Ahoj, Minato." pozdravil ho Inoichi s širokým úsměvem, který musel být falešný.
"Em, ahoj." odpověděl mu mladík trochu váhavě a podezřívavě si ho prohlížel. Nevěděl sice, o co Yamanakovi šlo, ale určitě to nemohlo být po jejich předchozím setkání nic dobrého.
"Nepřidáš se k nám?" zeptal se ho Inoichi a prozatím si uchovával úsměv.
"K vám?" zeptal se Minato zmateně a nenápadně se rozhlédl kolem sebe v naději, že najde nechtěné publikum tohohle podrazu, protože nic jiného to být nemohlo.
"Ano, ke mně a Kushině. Shikaku nám někam utekl a nechal nás tu samotné, ve dvou to není ono, potřebujeme třetího a Chouza se někde fláká." odpověděl Inoichi a ukázal na dívku, která se na ně nechápavě dívala od ne příliš vzdáleného stolu.
"Jestli to nevadí Kushině." vypadlo nakonec Minato, když si všiml jejího zmateného výrazu.
Inoichi si ho změřil pohledem, než se zeptal: "Jste kamarádi ne?"
"No, to ano." vypadlo z Minata, ale neznělo to příliš jistě.
"Tak to bude v pohodě, jen pojď." ujistil ho mladík a už mu nedal šanci zmizet.
"Není v tom žádný podraz, že ne?" zeptal se Minato, když ho Inoichi strkal do dveří.
"Neměj strach a raději si běž něco koupit, ať tam s námi nesedíš jen tak. Počkáme tě u stolu." řekl a ukázal na poloprázdný stůl u okna. Mladík ho sice poslechl a vyrazil za servírkou, ale i tak byl rozhodnutý dát si pozor na tu židli, na kterou si má podle Inoichiho sednout.



Tak Kushina nám zavinila jedno setkání, za které by jí měl být Shikamaru vděčný, ale uvidíme, co ještě se jí podaří. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama