Nebylo nám přáno 17

12. března 2015 v 14:15 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Když se Inoichi vrátil ke stolu, přitáhla si ho dívka za límec k sobě a zasyčela na něj: "Co to s*kr* vyvádíš, vždyť Minata nesnášíš!"
"Jo, ale ty ne." řekl a spiklenecky na ni mrkl.
"Co to znamená?" procedila Kushina skrz zuby a koutkem oka pozorovala jeho záda, když mluvil se servírkou.
"Jak ty nám, tak mi tobě. Líbí se ti ne?" nadhodil Inoichi s nevinným úsměvem a pohodlně se opřel.
"No, jo." zabručela dívka neochotně.
"Tak ho máš tady. Tys nám zase předhodila Yoshino, tak jsme si kvit." trval na svém shinobi a pobaveně sledoval její napjatý výraz.
"Neřekla bych předhodila." zašeptala nespokojeně, ale nemohla už pokračovat, protože k nim přišel Minato s košíčkem a horkou čokoládou.


Jelikož si kluci neměli o čem moc povídat, omezil se veškerý jejich hovor na trénink, mise a válku, zatímco Kushina se na ně jen dívala, protože s těmito tématy neměla moc společného, když se vlastně bavili jen o Konoze a její situaci, a navíc se cítila trapně, že Inoichiho podvedla s těmi párátky.
Kluci vypadali, že se docela dobře baví, když se Inoichi náhle postavil a trochu hystericky vyhrkl: "Jdu strašně pozdě! Musím jít… mějte se… zas někdy."
Kushina se na něj vyjeveně dívala, jak přiklusal k pokladně, zaplatil účet za sebe, Shikaka, který na něco takového ve spěchu úplně zapomněl, a ji a zmizel ze dveří.
"On nás tu nechal." konstatoval Minato trochu vyjeveně. Bylo docela zjevné, že se mu nikdy nic podobného nestalo.
Kushina na to nic neřekla, jen přikývla, i když i pro ni to vlastně bylo poprvé.
"Chceš něco?" zeptal se Minato po chvíli a přesedl si, aby byl naproti ní.
"Cože?" vyhrkla dívka ztracená ve svých myšlenkách, které hledaly cestu z téhle patálie.
"Jsme v cukrárně a ty máš prázdný jak talíř, tak hrnek." objasnil jí s úsměvem.
"A ty si něco budeš dávat?" zeptala se a podívala se na jeho prázdný talíř.
"Když si něco dáš ty, tak ano, abych tu neseděl jen tak." odpověděl a pokrčil rameny.
"Nemusíme si nic dávat, můžeme už jít. Sedíme tu už dost dlouho." nadhodila dívka a její tvář se blížila barvou čím dál víc jejím vlasům.
"Ale ne spolu." odpověděl Minato s úsměvem.
"Ty tu sedíš už aspoň hodinu a půl." namítla a zvedla jedno obočí.
"Ale to jsme tu nebyli sami." oponoval jí Minato.
"A jaký je v tom rozdíl?" zeptala se a naklonila se k němu o něco blíž.
"Podstatný, protože jsem si povídal celou dobu s Inoichim a ne s tebou." odpověděl a taky se naklonil.
"Aha. Tak co s tím uděláme?" zeptala se a na její tváři se náhle rozprostřel úsměv.
"Máš ráda vodu?" změnil náhle téma a zase se opřel.
Kushina se na něj chvíli nechápavě dívala, než ze sebe vypravila: "Jak to myslíš?"
"No, možná jsem změnil téma trochu nečekaně, ale myslím to přesně tak, jak to vyznělo. Otázka zní: máš ráda vodu?" zeptal se znovu Minato a zase se k ní naklonil.
"Jsem ze země Vodních Vírů, tak co myslíš?" přistoupila na jeho hru.
"Že ji buď miluješ, nebo nenávidíš." odpověděl s úsměvem a lehce pokrčil rameny.
Kushina na okamžik sklopila oči, než se jejich pohledy zase setkaly a ona jednoduše řekla: "Mám ráda vodu."
"Takže se ráda koupeš?" ptal se dál s tím svým milým úsměvem.
"Jo a ty?" vrátila mu otázku s lehkým ušklíbnutím.
"Ani moc ne, nejsem dobrý plavec." přiznal s pokrčením ramen.
"Ty, že něco neumíš?" vyhrkla udiveně.
"Od té doby, co jsem se naučil chodit po vodě, do ní raději nepadám." odpověděl s úsměvem.
Kushina se trochu ušklíbla a zeptala se: "Takže se nerad kopeš?"
"Spíš potápím." upřesnil Minato a zvedl se od stolu.
"A proč se o tom vůbec bavíme?" zeptala se nakonec a rychle ho napodobila. Pořád byl sice vyšší než ona, ale alespoň nemusela zaklánět hlavu.
"Máš plavky?" nadhodil a její otázku velmi pečlivě ignoroval.
"Jo, ale proč se na to vůbec ptáš???" vyhrkla už důrazněji.
"To uvidíš večer." odpověděl a vypařil se jako pára nad hrncem. Jediné, co po něm zůstalo, byly peníze na stole.
Kushina jen rozzlobeně přivřela oči a po ujištění, že nic nedluží i ona vyrazila pryč.

Po asi dvou špatných zabočení se konečně dostala zpátky a mohla se vydat hledat plavky, které po ní bůhvíproč chtěl.
"Kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se Hikari zvědavě.
"V cukrárně." odpověděla trochu unaveně. Právě teď neměla moc náladu na jeho kázání.
"To bylo sezení na zadku tak náročné?" ptal se dál a zdál se čím dál víc popuzený.
"Ne, jen jsem se už zase ztratila." odpověděla a zabořila se do křesla.
"Zase???" vyhrkl překvapeně. "Já myslel, že už se trochu orientuješ."
"Ne jen mě vždycky někdo doprovodil." odpověděla s pokrčením ramen.
"Máme pro tebe asi špatnou zprávu." řekl najednou a odložil knížku.
"Tváříš se nějak vážně." poznamenala tiše.
"Chceš to od tety nebo ode mě?" zeptal se, aniž by nějak reagoval na její poznámku.
"Od tebe." řekla bez přemýšlení.
Hikari se na ni chvilku jen díval, než z něj konečně vypadlo: "Zítra ráno už tu nebudeme."
"Proč ne?!" zeptala se překvapeně a vyskočila zpátky na nohy.
"Mírová jednání nejdou moc dobře. Tvůj otec nás povolal zpět." odpověděl s pokrčením ramen.
Kushina na to nic neřekla, jen se na Hikariho upřeně dívala a čekala, jestli ještě něco řekne.
"Paní Terush odjede už za hodinu. Vezme sebou téměř všechny naše věci." řekl a na chvíli se odmlčel. "My zmizíme krátce po půlnoci. Tvoje teta a doprovod z naší země nás bude čekat na hranicích. Budeme to brat oklikou, aby nás nenašli, a na hranice se musíme dostat do dvou dnů."
"Tak málo?" zeptala se nakonec.
"Jo, nebudeme se moct nikde moc dlouho zdržet, abychom si odpočinuli." odpověděl stroze. Nebyl si úplně jistý, jak na to jeho kamarádka zareaguje.
"Tohle není vtip, že ne?"
Hikari jen zavrtěl hlavou a zvednul se z křesla.
"Vybral jsem ti nějaké věci, které bys mohla potřebovat na cestu, ale raději si je ještě projdi."
Kushina se za ním podívala, a když procházel dveřmi do svého pokoje, ještě řekl: "A raději se teď trochu prospi, čeká nás dlouhá cesta."
"Mám na večer program." řekla malinko nepřítomně.
"S těmi kluky?" zeptal se trochu naštvaně. Tohle bylo teď to poslední, co chtěl řešit.
"Ne, s Minatem, myslím, že se někam půjdeme vykoupat." odpověděla sklesle.
"Já to zruším, ty si projdi ty věci, co jsem ti vybral." odpověděl a vyrazil ke dveřím.
Kushina jen trochu nepřítomně přikývla a zamířila ke svému pokoji. Tohle ani nemohlo přijít v horší chvíli.



No tak myslím, že už je to celkem dlouho, co jsem nic nevydala, ale já vás znám, vy si stejně nebudete stěžovat, tak je to v pohodě. Ovšem pro můj dobrý pocit, jsem přece jen vydala další díl. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama