Nebylo nám přáno 18

26. března 2015 v 20:07 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Když se ozvalo zaklepání na dveře, Minato nechal skříň skříní a šel otevřít.
"Ahoj, Minato." pozdravil ho Hikari, který byl asi jeden z posledních lidí, které tam právě teď mladík čekal.
"Ahoj." odpověděl Minato s úsměvem a gestem ruky ho pozval dál. Nezáleželo, jestli ho Minato čekal nebo ne. Popád ho považoval v podstatě za přítele, takže si na něj chvíli najde.

"Ne díky, jsem tu jen na skok." odpověděl a podtrhl to ještě zavrtěním hlavy. Tohle pro něj bylo dost těžké. Minato se mu docela zamlouval a navíc se už trochu znali, takže bude o to těžší mu přesvědčivě zalhat.
"Aha, tak o co jde?" zeptal se ho trochu nejistě Minato.
"Kushině není dobře, říkala, že spolu večer něco máte takže…" řekl Hikari lítostivě, ale nejvíc ho mrzela zrada, které se právě dopouštěl.
"Chápu. Je nemocná?" zeptal se ještě Minato, který mu mohl stejně dobře uvěřit, jako ho podezřívat. Zdál se ale docela upřímně zklamaný, takže možná nic nepoznal. Nebo to možná prokoukl a jen v tom viděl něco jiného, jako že se s ním Kushina nakonec nechce vidět.
"Spíš jen snědla něco špatného. Do rána bude snad v pohodě." odpověděl Hikari a mávnul při tom lhostejně rukou.
Minato jen malinko zklamaně přikývl a při odchodu ještě řekl: "Tak jí vyřiď, že se zítra stavím."
"Bez obav vyřídím." odpověděl Hikari s neupřímným úsměvem. Minato se ovšem zdál příliš zamyšlený, než aby si ho všimnul.
"Tak, ahoj." ozval se ještě mladík zamyšleně a zamířil zpátky dovnitř.
"Měj se." řekl na oplátku Hikari a s trochou smutku odešel. Kushině to samozřejmě nedocházelo, ale až se s ní uvidí příště, bude to jejich nepřítel na bitevním poli, kde bude jeho smrt tím jediným, co bude naživu držet je.

Rudovláska se unaveně posadila a podívala se na hodiny. Do půlnoci zbývaly ještě dobré dvě hodiny, ale Kushina už nemohla spát.
Dívka vyšla z pokoje a zamířila ke stolu v rohu, kde našla papíry se znakem listové, o které nikdy předtím ani nezavadila, a ostrouhané tužky. Nejspíš tu pro hosty byly už od začátku a pro ni jen nebyly ničím zajímavé. Právě teď ji ale ta možnost zlákala, takže nemohla odolat a jeden z papírů postavila před sebe.
Napsala na něj krátký vzkaz a dala ho do obálky, kterou našla v prvním šuplíku.
Obálku potom položila na svůj polštář a vrátila se do obýváku i se všemi věcmi. Hikari nebude mít důvod ten pokoj znovu kontrolovat, ale lidé z Listové nejspíš ano, takže se dopis snad dostane, kam má.

Asi za hodinu přišel Hikari: "Ty už jsi vzhůru?"
"Vůbec jsem nespala." odpověděla zamyšleně a otočila k němu hlavu. Na tváři měla trochu nepřítomný výraz a její oči naznačovaly smutek.
"Taky se mi odtud nechce." řekl konejšivě a posadil se naproti ní. Všechny jejich teď šly stranou, nebyly důležité, protože měl zase jen jeden druhého.
"Já tu mám přátele ty snad ani jednoho." zabručela dívka dotčeně. Věděla, že za to Hikari nemůže, ale nebyl tu nikdo jiný, komu by demonstrovala, jat se cítí.
Hikari se sám pro sebe zamračil. Kushina měla pravdu, protože Minatovi tak snadno lha, tak to nebyl skutečný přítel, ale tak to nejspíš mělo být, což jí následně připomněl: "Já vím, nikdy jsem neměl v plánu dělat si tu přátele. Moc dobře jsem chápal, že nás kdykoliv můžou povolat zpět."
"Tím jsi mi moc nepomohl." zabručela dívka a podívala se někam za něj.
"Promiň." řekl trochu smutně a přišel k ní blíž.
"Mám se zvedat co?" zeptala se a zvedla k němu smutné lehce se lesknoucí oči. Doma neměla moc přátel a tak pro ni byl každý, kterého tu získala o to cennější.
"Jo." odpověděl a pokusil se o povzbudivý úsměv. "Musíme se připravit a taky pořádně najíst."
"Škoda, že ramen už je zavřený." povzdechla si dívka a vyhověla mu, když se vyhoupla na nohy.
"Jo, to je škoda." souhlasil a tentokrát spíš s pobaveným úsměvem.

Minato ráno vstal až o půl deváté. Z postele se mu moc nechtělo a stejně počítal s tím, že Kushina nebude stávat o nic dřív.
Když se oblékl a nasnídal, zamířil k ní domů.
Chvilku e taky trápil tím, jestli by jí neměl něco přinést, ale nakonec mu to přišlo hloupé a tak přišel jen tak.
Po dobré minutě bouchání na dveře se nespokojeně zamračil. I kdyby Kushina spala jako dřevo, kvůli nemoci, se kterou si nebyl tak úplně jistý, tak ostatní by mu měli přijít otevřít.
Zkoušel to ještě chvilku, než se rozhodl použít spíš okno a vlezl dovnitř.
V celém bytě bylo vzorně uklizeno a v samotných pokojích nenašel ani náznak nějakých osobních věcí až na dopis s jeho jménem.
Minato zvedl dopis a trochu váhavě ho otevřel. Hlavou mu prolétlo jen pět slov na něm napsaných: 'Mrzí mě to. Sbohem, Kushina.'
Minato překvapeně a i trochu nechápavě koukal do papíru a potom ho upustil na zem a vyběhl co nejrychleji k budově Kage.

"Jsou pryč!" vykřikl, když rozrazil dveře Hokageho pracovny.
"Tady se klepá!!!" zařvala na něj Tsunade, která nejspíš leknutím upustila spisy ležící na podlaze.
"Omlouvám se, ale oni jsou pryč!" zopakoval tu důležitou správu, která se ale opět nepotkala s pochopením.
"Kdo je pryč, Minato?" donutil se zeptat Hokage klidným hlasem, který byl v naprostém kontrastu s hlasem jeho studentky.
"Kushina a Hikari." odpověděl okamžitě mladík, který byl stále příliš vyvedený z míry, než aby se pořádně uklidnil.
"Jak to? Co se stalo???" zeptal se a veškerá rozvážnost byla tatam.
"Odjeli. Kushina mi nechala vzkaz, že ji to mrzí. V pokoji to nevypadalo, že by nešli dobrovolně." odpověděl okamžitě a i trochu roztěkaně.
"Dobře. Ty se uklidni a já to zařídím." odpověděl Hokage už trochu rozvážněji.
Minato jen přikývl a opustil jeho kancelář.
Když byl venku z budovy, vyrazil okamžitě k bráně, i když mu k tomu Hokage nedal svolení. Jednoduše se musel pokusit dívku dohonit. Jeho hlava neměla moc jasno v tom, proč to dělá, ale nedokázala ho zastavit.



Tak Kushina je pryč a Minato na to nezareagoval zrovna nejklidněji, ale komu by se to taky podařilo co? Taky nám tímto končí jedna podstatná část příběhu a příště se trochu posuneme v čase, tak uvidíme, jak moc naše postavy dospějí. :) Jinak doufám, že se vám díl líbil, jelikož tahle povídka a Vlčí tesák, jsou jediné u kterých mám pozitivní zpětnou vazbu, tak pro mě byl tenhle výběr dost jasný, no a příště tedy Vlčí tesák.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama