Vlčí tesák 07

22. března 2015 v 9:20 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Když jsme po snídani opouštěli společně kuchyni, ani jeden z nás se nechtěl bavit s tím druhým. Podobné trucování ale nebylo možné, jelikož jsme spolu z nařízení Hokage museli spolupracovat.
Naštěstí to ale byl Kiba, kdo promluvil jako první, takže jsem se nemusela vracet k té ráně: "Hokage mi poslala rozhodnutí o tvé zkoušce, takže mám odedneška přesně dvacet pět dní, abych tě na ni připravil."
Sice se to blížilo číslu, které jsem tak nějak očekávala, ale stejně mě ta blízkost zkoušky děsila. Kiba ani já sama jsme neoplývali příliš velkým optimismem ohledně mých schopností.
"Neřekl bych, že to můžeš zvládnout sama, takže vsadíme na dva na jednoho společně s Yasuo." pokračoval Kiba a očekával moji reakci.

Možná jsem se měla chovat dospěleji, ale po té jeho předchozí poznámce jsem si neodpustila uštěpačnou poznámku: "A jak to mám udělat, když Yasuo nerozumím?"
Kiba se lehce ušklíbl, než odpověděl: "Právě to nás v dalších dnech čeká, kromě zlepšení tvé fyzičky."
Zmohla jsem se jen na chabé přikývnutí, protože jsem neměla důvěru ani v sebe a ani v jeho trenérské schopnosti. Kiba nevypadal jako někdo, kdo už někdy někoho trénoval a ani se nezdál příliš jistý, když o mně rozhodoval. Dokonce ani nepůsobil dojmem nějak zvlášť zodpovědného člověka, takže mě docela překvapilo, když mi podal papír, kde napsal časový harmonogram.
Trénink měl ráno začínat o půl osmé, což docela odpovídalo době po pravidelné snídani. Ve dvanáct pak byla obědová pauza až do půl druhé, kdy mě čekala další část tréninku. Večer, což bylo podle jeho plánu v osm, jsem pak měla volno.
Proti jeho plánu jsem nic neměla, takže jsem jen přikývla a následovala ho na cvičiště, kde mi posledně dal výprask.
"Dnes nás nejdřív čeká trénink chakry, který bude zásadní hlavně pro Yasuo. Už teď chakru částečně používá, ale je nezbytné, aby se v tom ještě zlepšila, pokud to zvládne, tak se prohloubí vaše spojení a ty budeš schopná porozumět tomu, co ti říká. Tímhle jsem totiž myslel to, že jí nerozumíš." prohlásil na úvod a pohladil po hlavě Akamara.
Jelikož jsem už slyšela i mluvícího psa, tak jsem nepochybovala, že on skutečně nějak rozumí tomu, co mu říká Akamaru, takže jsem jen přikývla a podívala se na Yasuo, která se zdála naprosto soustředěná na to, co Kiba říká. Jen jsem přemýšlela, jestli mu skutečně rozumí, tak jako mně.
"Odpoledne se pak chci věnovat vaší fyzičce, takže tobě i Yasuo dáme pěkně zabrat, že Akamaru?" prohlásil Kiba skoro vesele a jeho věrný druh nadšeně štěknul, zatímco já se jen usmála.
Kibův plán byl docela jasný, ale já jsem ve skutečnosti neočekávala, že by to byl plán jen na dnešek a ani jsem se nemýlila. Příští čtyři dny jsme prakticky nedělali nic jiného a já si za tu dobu nejen zvykla na to tempo, ale získala jsem i určité návyky pokud šlo o ty volné chvíle. Jedním z nejpříjemnějších pak byly večery na terase, kdy jsme s Yasuo pozorovaly oblohu. Nejvíc jsem na tom asi oceňovala tu chvíli klidu a samoty, když nepočítám Yasuo, která byla mou součástí už předtím, ale teď se mi zdála mnohem bližší, dokonce jsem skutečně začala částečně chápat, co které zvuky, které vydává, znamenají.
Můj vztah s Yasuo se sice zlepšil, ale na druhou stranu s Kibou jsme si zdánlivě neměli co říct, i když jsem s jeho sestrou, se kterou jsem se bavila ráno v kuchyni, nebo dokonce s jeho matkou, která mě ráda zpovídala přes oběd, docela vycházela. O to víc mě překvapilo, když za mnou ten večer přišel na terasu.

"Ahoj." pozdravil mě a já jsem docela překvapeně vzhlédla. "Budu ti tu vadit?"
Jeho otázka mě donutila se pousmát, ale následně jsem s vážnou tváří odpověděla: "To bude záležet na tom, proč jsi přišel."
Kiba na mou otázku neodpověděl, jen se trochu rozpačitě podrbal ve vlasech, proto jsem se zeptala: "Něco s tréninkem?"
"No, vlastně ne." odpověděl pořád s tím rozpačitým výrazem a posadil se vedle mě.
"Povídat si s Akamarem tě už nebaví a tak jsi přišel za mnou?" zeptala jsem se s úšklebkem.
Kiba se v odpověď na to přestal vrtět a podíval se na mě, než odpověděl: "V podstatě ano."
"Takže v podstatě jo?" nadhodila jsem s falešným zamyšlením. Sice jsem nevěděla, jak to myslí, ale byla jsem si jistá, že mi to rád vysvětlí.
"No s Akamarem to nemá co dělat." prohodil a krátce se ohlédl na svého věrného společníka, který si lehl u dveří.
"Vlastně jsem si jen říkal, že bychom si mohli popovídat i jen tak, mimo trénink." nadhodil, když jsem nic neřekla.
Sice očekával mou odpověď, ale já jsem jen přikývla, takže to bylo zase na něm: "Nějaký návrh na téma?"
Dotčeně jsem se na něj podívala, než jsem namítla: "To ty sis přece přišel popovídat, tak bys měl mít téma připravené, navíc já jsem mnohem lepší posluchač, než partner do diskuze."
"Tak co chceš teda vědět?" zeptal se s rezignovaným pokrčením ramen, ale na jeho tváři byl znatelný lehký úsměv.
"Můžeš mi vyprávět o Konoze, její historii a zajímavostech, o Akademii, tvých přátelích a veselých zážitcích, nebo třeba o sobě." navrhla jsem se zvláštním důrazem na poslední část, kterou se ale Kiba rozhodl ignorovat a raději mi začal vyprávět, jaké to je na Akademii. Nakonec jsem ho i několikrát přerušila otázkami, takže to nakonec skutečně byla diskuze, a i když bych čekala spíš opak, tak rozhodně nebyla poslední. Začali jsme se scházet na verandě každý večer a Kiba mi postupně povyprávěl něco o všem, co jsem ten první večer navrhla s výjimkou mluvení o sobě, prý si na něj mám udělat názor sama, ale to mi vlastně ani moc nevadilo, protože já jsem to viděla stejně, proto i moje vyprávění se zásadně týkalo něčeho jiného, než jsem byla já. I když jsem ani nevěděla tolik zajímavých věcí jako on, tak to nejspíš nevadilo, protože jsme si skutečně rozuměli a já ho tak mohla zahrnout do té skupiny lidí, které jsem považovala za přátele, což byl zatím vlastně jen on, Hana a samozřejmě Yasuo.
Náš vztah ovšem nebylo to jediné, co se postupně zlepšovalo, protože i moje schopnosti byly mnohem lepší a ke konci stanovené lhůty jsem zvládla většinu základních technik, pohybů i strategií. Dokonce jsem i naprosto přesně věděla, co mi říká Yasuo, a i když mě ona i Kiba neustále uklidňovali a ujišťovali, tak mé svědomí se ani v nejmenším nezvedlo. Ani vědomí, že ovládám jak techniku klonu člověk-zvíře tak dokonce Gatsuugu, mi nepřidávalo na sebevědomí.
Mnohem víc mě ale trápila skutečnost, že Kiba na mé zkoušce nebude, protože musí odjet do Suny den před ní. On sám sice chtěl zůstat do mé zkoušky, ale to by mohlo znamenat, že se nestihne dostavit na Jouninskou zkoušku včas, což alespoň pokud šlo o mně, nemělo smysl, takže jsem ho donutila vyrazit podle plánu. Neměla nakonec smysl, aby propásl účast a musel rok čekat jen proto, aby viděl můj debakl. Ten den se mi i tak ale špatně usínalo a vstávání bylo snad ještě horší.
Nemohla jsem se z toho ale vyvléct, protože kvůli tomu jsem nakonec přišla do Listové, takže jsem skutečně vstala, splnila svoje povinnosti v domě a po obědě v doprovodu Yasuo, která klid jen předstírala, čímž jsem si byla jistá, protože mě obelhat nemohla, jsem vyrazila čelit osudu.



Tak ten měsíc v domě možná utekl až příliš rychle, ale to zajímavé se netýká neustálého trénování, ale vyprávění věcí, které už vlastně znáte, takže jsem to tak trochu posunula a příště už nás čeká zkouška. Doufám, že se těšíte. Jinak, co myslíte, kdo bude Noričin protivník a zvládne ho? Snad se líbilo. Přinejmenším tomu jednomu člověku, co hlasoval pro Vlčí tesák v anketě.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama