Závazek ke klanu 01

24. března 2015 v 16:45 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Stál před nimi jako zločinec před soudci. Jejich přísné pohledy, posunky, či šeptání těchto podivných soudců ovšem muže očividně vůbec nezajímalo. Jak jinak by se dal vysvětlit jeho netečný výraz a stejně znuděný pohled tmavých očí. Nikdo z nich se nad tím ale nepozastavil. Oni sami tak často působili. Jednoduše jako někdo, kdo je jen prázdnou skořápkou bez emocí, či dokonce smyslu života. Byly to výrazy a pohledy, které bylo třeba dlouho cvičit, aby je člověk dotáhl do dokonalosti, v jaké je právě teď předváděl muž stojící před nimi s lehce sklopenou hlavou na znamení pokory, kterou vyjadřoval, aniž by ji skutečně cítil.

"Dali jsme vám dost času." ozval se náhle chraplavým hlasem starý muž, který by se snad mohl cítit trochu ukřivděný, kdyby jeho staré oči dokázaly zaostřit na tvář jejich oběti, a zjistil by, že tmavovlasému muži nestál ani za zvednutí očí.
Sálem se rozlehl souhlasný šepot a snad jen obviněný kdesi hluboko uvnitř nesouhlasil. Stále ještě nevěděl, proč sem byl pozván ne jako jeden z nich, ale jako osoba, o které se bude diskutovat.
"Dost času na co?" zeptal se nakonec souzený a konečně zvedl pohled z úpatí schodiště, které doteď pozoroval, a podíval se na mluvčího, který byl podle tradice nejstarším z přítomných.
"Na vyrovnání se se ztrátou samozřejmě." prohlásil stařec, a kdyby dotyčný neměl tak perfektně zvládnuté udržení si netečné a snad i trochu povýšené tváře, jistě by alespoň zvednul obočí. Nevzpomínal si na žádnou ztrátu, kvůli které by s nimi měl mluvit.
"Neberte nás zle." prohlásil stařec skoro přívětivě. Byl příliš starý na ty věčné přetvářky a tak bezděčně předváděl nejvíc emocí ze všech přítomných.
"Abyste mi rozuměl…" začal stařec znovu a nijak nereagoval na neměnící se lhostejný výraz svého posluchače, všech svých posluchačů. "Tuto debatu jsme už vedli s Vaším dědem."
Stařec znovu utichl, jakoby očekával nějakou reakci. Jeho posluchač ovšem zatím měl jen matnou představu o tom, co by mohli mít na mysli.
"Tehdy byla ale trochu jiná situace…" navázal tedy starý muž a dál sledoval lehce rozmazanou tvář souzeného. I když nebyl skutečně souzený, stejně se tak muž stojící uprostřed cítil. Bylo to zvláštní, protože nikdy předtím nepřekročil žádnou hranici, která by se jich týkala, a ani teď si toho nebyl vědom. Pokud šlo ale o problém, který řešili už s jeho dědečkem, tak nejspíš se on sám ničím neprovinil. Pokud nebyla hříchem neznalost.
"Jeho dcera nebyla přesně tím, v co bychom doufali, ale Ginrei-dono slíbil, že splní všechny povinnosti vůdce klanu za její generaci, dokud nebude mít dospělého a připraveného syna." vysvětloval stařec dávnou situaci a snad se ztratil ve vzpomínkách, protože se na okamžik znovu odmlčel.
'Jsem tu kvůli pokračování klanu.' proběhla jedinému stojícímu hlavou znepokojivá myšlenka. Jistě, v každé generaci se měl narodit dědic klanu. Když nad tím on sám kdysi přemýšlel, zvažoval, jaké mohly být důvody, proč si jeho dědeček nenašel další ženu, když jeho první žena zemřela při porodu i s druhorozeným potomkem. Naživu tak zůstala jen Byakuyova matka, což nebylo zrovna ideální pro klan. Když se jí pak narodil on sám, tak to celou situaci zachránilo, i když ona sama zemřela jen o několik měsíců později při útoku na sídlo jeho rodiny.
"Jistě chápete, jak se nám ulevilo, když jste se narodil. Ginrei-dono byl v té době už příliš starý pro další děti, takže nezůstala jiná naděje, zvláště pak po tragické smrti Vaší matky." znovu navázal stařec a stejně tak se znovu odmlčel, snad aby věnoval chvíli ticha mrtvé šlechtičně.
Touhle větou neřekl Kuchikimu vlastně nic moc nového, protože už během narození jeho dcery měl Ginrei nejlepší léta za sebou. Původně to byl důvod, proč Byakuya předpokládal, že nedošlo k dalšímu manželství.
"Vzhledem k okolnostem jsme potom svolili k vašemu sňatku s neurozenou paní Hisanou. Váš děd se tehdy přimluvil, i když mu to bylo trnem v oku." zabědoval mluvčí znovu a dal své oběti další šanci na toulání se v myšlenkách. Stařec měl samozřejmě pravdu. Ginrei nikdy nesouhlasil s jeho výběrem manželky a o to míň pozdějším přivedením Rukie, ale s tím druhým nemohl nic udělat, zatímco to první mu tehdy mohl jednoduše zakázat.
"Proč se přimluvil?" přerušil Byakuya ticho jednoduchou otázkou. Obvykle nekladl otázky, které měly jen tak triviální důvod, jako ukojení jeho vlastní zvědavosti, a už vůbec je nekladl šlechticům. Oni se ale rozhodli rozpitvávat jeho rodinnou historii a tak nechtěl mít míň informací než jeho kolegové ze šlechty. Zvláště pak, když tu byli i méně významní zástupci klanů.
"Váš děd tehdy řekl, že Vaše city k té ženě jsou ryzí a také opětované." začal muž, ale zastavilo ho vlastní zakašlání. Tohle samozřejmě Byakuya věděl. Nemuseli mu říkat, proč si Hisanu vzal on, ale spíš proč na něco takového vůbec došlo. Urozeným rodinám nikdy nezáleželo na tom, jestli budou svazky požehnané láskou, ale spíš urozeností.
"Ginrei-dono tehdy poukázal na to, že podobný svazek přinese šťastnější manželství a tím i více potomků." dokončil stařešina a jeho posluchač nepatrně na zlomek vteřiny přivřel zlostně oči. Bylo to skoro jako šlechtit zvířata. Bohužel i to byl úděl šlechty. Lidé jí závidí, aniž by tušili, co to vlastně obnáší. Byakuya si moc dobře vzpomínal na opakující se přání, aby se narodil někomu jinému. Alespoň v jeho očích se zdál život dědice klanu mnohem těžší než přežívání v distriktu osmdesát. Zvláště pak teď, kdy se mluvčí blížil k ultimátu, které začal vůdce klanu Kuchiki očekávat každou větou.
"Uvědomovali jsme si, že ztráta milované manželky musela být těžká a proto jsme toto slyšení neustále odkládali a nezaváděli k tématu řeč." pokračoval stařec a jeho posluchač bezděčně napjal svaly v celém těle. Samozřejmě měl podobný rozhovor očekávat, ale jeho podvědomí se to neustále dařilo pohřbívat pod mnohem aktuálnější problémy.
"Po krizi s bývalým kapitánem páté jednotky jsme dospěli k rozhodnutí, že kapitánská pozice je příliš nebezpečná." prohlásil muž, jakoby to bylo samo sebou a Byakuyu náhle polilo horko. Předpokládal, že po něm budou chtít spíš vyřešení otázky dědice a ne opuštění funkce kapitána k čemuž se mnohem víc blížila stařešinova poslední slova.
"Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že už nemůžeme dál odkládat tento problém s výmluvou, že jste ještě dost mladý na hledání manželky a že to díky tomu můžeme nechat ve vašich rukou." další odmlčení, které už vůdci klanu Kuchiki začínalo docela vadit, ale muž zřejmě tentokrát očekával nějakou jeho reakci.
"K čemu tedy rada dospěla?" zeptal se kapitán a pohřbil tak téměř všechny své šance proti rozhodnutí bojovat. Stále sice ještě mohl nesouhlasit, ale ve chvíli, kdy je pořádal o stanovisko, všem oznámil, že nemá řádné vlastní řešení. Bohužel to také byla pravda, jelikož on sám problém následníka klanu neustále odsouval, i když šlo o jednu z jeho nejdůležitějších povinností a o to víc, když byl v podstatě posledním jeho členem. Jeho dědeček byl příliš starý a jeho sestra nebyla pokrevně příbuzná, takže ona ani její potomci neměli pro klan žádný význam. Dokonce se mohlo stát, že do něj ani nebudou oficiálně patřit a budou vyhozeni, což by ale bylo něco, co by on sám nikdy neudělal. Rukia by samozřejmě zdědila jmění klanu v případě jeho i Ginreiovi smrti, ale oficiálně by už klan nepatřil mezi urozené rodiny, i kdyby si mohl ponechat jméno.
"Jeden měsíc." řekl stařešina trochu teatrálně a Byakuya se na něj podíval. "Do té doby si musíte vybrat snoubenku mezi urozenými dámami. Na významnosti šlechtického rodu nezáleží, ale musí být v některém z nich. Pokud si do té doby nevyberete, tak vybere rada, souhlasíte?"
Samozřejmě pak bude moct trochu zdržovat, když bude jejich návrhy odmítat. Klan Kuchiki byl příliš důležitý, než aby jejich vůdci jen tak vybrali manželku, ale taky to znamenalo, že mu bez ní nedovolí odejít. Jejich návrh byl vlastně docela dobrý. Nikdo samozřejmě neočekával, že by se tak rychle zamiloval, když mu tolik desetiletí trvalo přenést se přes Hisaninu smrt a ještě s tím vlastně ani nebyl úplně hotový. Ten měsíc byl jen dárek, aby se na to připravil a snad i našel někoho, kdo mu nebude příliš lézt na nervy. Nejjednodušší bude někdo z nižší šlechty, kdo bude ochotný se ve všem podřídit. Na tom, že by ony mohly odmítnout jeho nabídku vlastně ani nepomyslel. Celé rozhodnutí bylo na jejich otcích, případně matkách a především, nikdo kromě nejurozenějších rodin nemohl odmítnout požadavek jedné z nich. Byakuya věděl, že i jeho matka neměla na vybranou. Ginrei jednoduše rozhodl a tak si musela vzít Byakuyova otce. Nejspíš se jí docela ulevilo, když zemřel během jejího těhotenství. Z jejích několika starých zápisků, které náhodou našel ukryté pod podlahou, když mu bylo dvanáct a měl takovou menší nehodu s kido, vyrozuměl, že to bylo všechno jen ne šťastné manželství. Věděl, že někteří si dokonce šuškali, že dítě, které čeká ani není jejího manžela. Ve skutečnosti na tom ovšem nezáleželo. Důležité bylo, že on sám byl prokazatelně její syn, takže byl Kuchiki.
"Souhlasím." prohlásil vůdce vznešeného klanu klidným tónem a odsunul stranou všechny vzpomínky na matku. Trochu se bál, že odtud už bude odcházet se snoubenkou, takže to bylo vlastně v pořádku. Samozřejmě si jeho drazí kolegové ze šlechty mohli vybrat jiný den, než Hisaniny narozeniny, ale oni to dost možná ani nevěděli. Hisana pro ně nebyla důležitá, byla to jen nějaké mrtvá žena, co se ukázala jako větší přítěž, než užitek. Byakuya to samozřejmě věděl a se stejnou samozřejmostí to nechával být.
"Tedy se uvidíme tady přesně za měsíc, Kuchiki-dono." prohlásil stařec potěšeně a jediným úderem desek, které zaklapnul po posledním zápise, rozpustil celé shromáždění šlechticů.
Všichni se pak vydali na cestu ven, aniž by jejich tváře prozrazovaly spokojenost či zklamání a to včetně Byakuyova výrazu.



To bychom měli první díl a já doufám, že vás zaujal. Původně jsem nechtěla začínat další povídku, když je tady toho tolik rozdělaného, ale její psaní mě tak chytlo, že jsem si nemohla pomoct, tak ať se líbí. Stejně jsem vám slíbila víc Bleache ne?

---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 4. března 2017 v 10:38 | Reagovat

Mggg, první povídka, jež je z pohledu Kuchiki klanu! To je úplně mrtě boží! *QQ* :3

2 IceSun685 IceSun685 | 5. března 2017 v 11:04 | Reagovat

[1]: Ano já jsem si prostě toho Byakuyu nemohla odpustit. :D

3 adís adís | E-mail | Web | 5. března 2017 v 11:10 | Reagovat

[2]: Však Byakuya je miláček :3

4 IceSun685 IceSun685 | 5. března 2017 v 13:22 | Reagovat

[3]: Tak s tím souhlasím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama