Překvapení 20

5. dubna 2015 v 9:09 | IceSun685 |  Překvapení
Tak anketou mi bylo připomenuto, že i tahle povídka si zaslouží další díl, takže příjemné čtení.




"Mám tě vlastně docela rád, jsi fajn holka, takže nic osobního." řekl Deidara a usmál se na ni. Přerušil tak jejich rozhovor o životě v Akatsuki.
Miroko se zamračila, protože nepochopila, jak to myslel, a zůstala jen nechápavě zírat, když od ní doslova odskočil a něco na ni hodil.
Mladá žena zareagovala jen tak, že se na to podívala, ale než se k ní ta bílá věc přiblížila, ze směru ji vychýlil kunai a srazil ji dost daleko od překvapené dívky.
"Co?" hekl Deidara a podíval se ke vchodu, kde stál poslední člověk, od kterého by čekal, že ji bude chránit.
"Sasori-senpai? Co to děláte?" téměř vykřikl Deidara, ale loutkář si ho absolutně nevšímal a šel k ní.
Miroko se na něj zamračila, a aniž by aspoň vzdáleně tušila, že mu nejspíš vděčí za život, obořila se na něj: "Co tu chceš?"
"Kde jsi to vzala?!" zeptal se ninja místo odpovědi a před očima jí zamával jejím medailonem.
"Ty ses mi hrabal ve věcech?!!!" zařvala na něj vztekle a jen s maximálním sebeovládáním se ubránila nutkání praštit ho pěstí.
"Tady se ptám já!" odsekl Sasori popuzeně a uhnul rukou, ze které mu chtěla vzít svůj majetek.
"Hned mi to vrať, rozumíš?!" zaječela na něj znovu a sevřela ruku v pěst.

Deidara se na ně jen nechápavě díval a teprve po chvíli si všiml, že hádku pozorují i zbývající obyvatelé sídla. Ani jeden se ovšem neodvážil vzdálit se od vchodu a tak se k nim Deidara prostě připojil.
"Vysvětlíte mi, o co tu jde?" oslovil je ninja z Kamenné a stoupl si vedle nich.
"Pššt…" ozvalo se místo odpovědi a blonďatý ninja se zamračil, ale i on opět upřel pohled na ty dva.

"Říkala jsem, abys mi to vrátil!" přikázala Miroko znovu a pokusila se mu medailonek vytrhnout. Ani teď se jí to ovšem nepovedlo.
"Ptám se tě, kde jsi ho vzala." připomněl jí loutkář a ukryl ho v rukávu.
"Co je ti do toho!" vyjela na něj znovu, ale jediné, čeho dosáhla, byla rána do obličeje, po které spadla na zem. Sasori nebýval agresivní, ale teď se ovládat nemohl. Tohle bylo strašně důležité a ona se chovala takhle.
"Tak?" houkl na ni ninja znovu.
"Nemám v úmyslu se s tebou vůbec bavit a teď mi to dej." procedila dívka mezi zuby a zvedla se. Za tohle jí Sasori ještě zaplatí.
"Vzít mi ho nedokážeš, takže jediná tvoje možnost je odpovědět mi na otázky." podotkl loutkář netrpělivě a na malý okamžik se ztratil v jejích očích. Byly stejné jako jeho. Další věc, které si měl všimnout dřív.
"Zdědila jsem ho a teď mi ho vrať!" zavrčela Miroko a natáhla ruku.
"Po kom?" položil Sasori další otázku.
"Po matce." odsekla dívka a stále netrpělivě natahovala ruku. Teď ale jaksi naléhavěji.
"Kde ho vzala ona?!" zeptal se Sasori okamžitě.
"Do toho ti myslím nic není!" vyjela na něj znovu kunoichi a jen stěží se udržela, aby se po něm neohnala pěstí.
"Ale je, ta věc mi patří!" vykřikl Sasori vztekle.
"Cože?" vyhrkla Miroko a zůstala stát jako přimražená.

"Asi to nechápu." zašeptal Deidara a svým věrným dalekohledem si je přiblížil.
"Ticho!" okřikli ho šeptem oba ninjové, i když při jejich hlasitosti nebylo odposlouchávání žádný problém, a dál se soustředili na scénu před nimi.
Blonďatému ninjovi tak nezbylo nic jiného, než je napodobit.

"Jak to s*kr* myslíš?!" vyhrkla Miroko, když se trochu vzpamatovala.
"Tak kde to vzala?" zopakoval jí otázku o dost klidněji, čímž překvapil i sám sebe.
"Ale…" namítla.
"Tak?" zatlačil na ni Sasori.
"Nechal jí to můj otec na polštáři." odpověděla žena tiše a nechápavě se dívala na Sasoriho před sebou.

Kisame se pousmál a významně se podíval na Itachiho, který o něco méně nadšeně přikývl.
"Uniklo mi něco?" zeptal se Deidara nechápavě, když si všiml jejich pohledů.
"Zjevně." zašeptal Itachi a znovu se podíval před sebe.
"A nemohl bys být tak strašně hodný a říct mi co?" zabručel blonďatý ninja popuzeně.
"A nemohl bys ty být aspoň chvíli zticha?" procedil Kisame skrz zuby a taky se upřeně díval na Sasoriho s Miroko.

"S*kr*." uniklo Sasorimu zpod masky, ale potom se vzpamatoval a s jakousi planou nadějí v hlase se zeptal: "Jak vypadala?"
"Měla stejné vlasy jako já, ale světlé oči po své matce. Jinak jsme si byly docela podobné. Pořád říkala, že vypadám jako ona, když byla mladá." odpověděla Miroko trochu neochotně. Pořád potřebovala zjistit, odkud vzal její otec Sasoriho medailonek.
"Vyprávěla ti někdy o otci?" zeptal se loutkář trochu váhavě a Miroko na malou chvilku zapochybovala, že bude Sasori vědět o koho se jedná. Dost možná tu věc prostě ztratit a jejímu otci se zalíbila.
"Prý byl hodně mladý, asi mladší než ona, a byl prý moc milý a hezký." začala Miroko zamyšleně. Nikdy se úplně nerozhodla, jestli ho touží najít, nebo ho nenávidí.
"Krátké rudé vlasy a stejné oči jako máš ty?" zeptal se Sasori rezignovaně.
"Ano." vyhrkla Miroko napůl s nadšením a napůl s pochybnostmi. Znal ho, ale ona pořád nevěděla, jestli ho chce poznat i ona.
"A věděla tvoje matka jistě, že…" začal Sasori, ale trochu mu došla slova.
"Co?" zeptala se Miroko nechápavě.
"No, že je zrovna on tvůj otec." donutil se dokončit Sasori s velkým sebezapřením.
Miroko se nejdřív zamračila a potom znovu sevřela ruku v pěst. "Co tím chceš s*kr* říct?" vyjela na něj a hlas se jí chvěl zlostí.
"Ne, že je d*vk* nebo tak něco." ujistil ji Sasori okamžitě, když si uvědomil, jak hloupě vyzněla jeho poslední naděje.
"Byl jediný, koho měla." odsekla Miroko a dál ruce svírala v pěsti.
"K*rv*." uniklo Sasorimu z úst a trochu zdrceně se začal šourat pryč.
"Co tím s*kr* myslíš?" vykřikla dívka popuzeně. "Víš, kdo to je? Kdo jí tam nechal ten medailon?"
"Jo." přiznal Sasori zdrceně.
"Tak kdo?" vykřikla Miroko a teď už se neubránila nadšení. Konečně se dozví, kdo je její otec. Celý život na to čekala se vztekem i nadějí.
"Já." zabručel shrbený muž před ní, aniž by se zastavil nebo otočil. Zato ona zůstala jen němě stát a zírat na jeho mizející záda.



Tak záhada je vyřešena a první překvapení pro členy Akatsuki bychom tedy měli za sebou, ale nebojte Miroko ještě zdaleka nevyplýtvala všechno. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 23. května 2015 v 16:21 | Reagovat

Tenhle díl uplně zbožňuju :-)

2 Awasta Awasta | 24. května 2015 v 17:17 | Reagovat

To akože vážne? Takýto koniec? :D Mňa asi porazí...! Celá táto poviedka je skvelá a pre túto časť to platí trojnásobne :-D Už sa veľmi teším na pokračovanie :-)

3 IceSun685 IceSun685 | 24. května 2015 v 18:19 | Reagovat

[1]: Myslím, že ty jich miluješ hodně, co? :-D

[2]: Jsem opravdu moc ráda, že se ti povídka tak líbí i za pěkný komentář. Hádám, že tě celkem potěší, že jsem před chvilkou přidala další díl. :-) Tak doufám, že se ti bude líbit.

4 Pariah Pariah | Web | 26. května 2015 v 15:48 | Reagovat

[1]: Nepouzila bych slovo miluju, ale od tebe bych cetla všechno... i když tahle povídka je taková nejvíc "srdeční záležitost"... však víš když jsi ji vymýšlela ;)

5 IceSun685 IceSun685 | Web | 31. května 2015 v 11:57 | Reagovat

[4]: No myslím, že na tom vymýšlení máš taky svůj podíl. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama