Květen 2015

Příští měsíc

31. května 2015 v 11:53 | IceSun685 |  Upozornění
Tak jsem se ve zdraví vrátila z terénka, ale pořád mě čeká zkouškové, takže nebudu mít na blog moc času. I tak tu ale pár dílů přibude, jelikož je mám předepsané a musí jen projít mírnou úpravou. Budou to především díly z Překvapení a Nebylo nám přáno, snad vám to tak bude stačit. O prázdninách pak bude víc času tak se vrhnu na psaní ostatních povídek podle jejich oblíbenosti v anketě plus v menší míře ty, které jsem původně do ankety nezahrnula. :)

Vlčí tesák 10

24. května 2015 v 18:08 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Když mě ráno Yasuo vzbudila a já se podívala do zrcadla, zjistila jsem, že okraje tetování, které zdobilo moje tváře, jsou ještě pořád zarudlé. I když mě to ale svědilo a pálilo, tak jsem se donutila nepodrbat se a raději jsem vyrazila přichystat snídani. Pořád jsem se ale chtěla podrbat, což bylo dost otravné. Doufala jsem jen, že to brzy přejde.
"Hezké tváře." ozval se za mnou hlas, který jsem si přiřadila jen stěží. Když jsem se pak otočila a pohlédla do tváře hnědovlasé dívce, která byla o dost mladší než já, vybavila jsem si její jméno.

Nebylo nám přáno 23

24. května 2015 v 18:06 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Tak a jelikož budu týden mimo civilizaci, tak jsem si řekla, že ještě jedním dílkem nepohrdnete. ;)



Překvapení 21

24. května 2015 v 18:03 | IceSun685 |  Překvapení
"Tak moment." prohlásil Deidara rázně. "Jestli to dobře chápu, tak Sasori je její…otec?"
"Jo." odvětil Itachi jednoduše.
"To je božííííííí." zaječel blonďatý ninja a v příštím okamžiku už ležel v křečích od smíchu na zemi.
"Tohle bych raději před Sasorim nedělal." konstatoval Kisame trochu suše a strategicky se přesunul dál od Deidary.
"Já bych se raději vypařil." podotkl Itachi a v dalším okamžiku už tam nestál.

Cesta bez návratu 05

17. května 2015 v 8:40 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
Když jsem se ráno probudila, tak jsem se cítila jinak. Neměla jsem otravu jídlem ani nic podobného, ale cítila jsem se neuvěřitelně silná. Skoro, jakoby ta ryba byla kouzelná.
To samozřejmě nemohl být ten důvod a šlo spíš o to, že moje reiatsu, jakoby se zbláznilo, nebo spíš probudilo. Včerejší jídlo mi dodalo skutečně hodně sil. Celé moje tělo se cítilo mnohem líp a tak jsem se vydala na cestu prakticky hned po probuzení. Konečně jsem necítila žádný hlad a tak jsem se ani nezdržovala hledáním dalších bobulí. Trochu mě sice lákalo ulovit další rybu, ale nakonec jsem to zavrhla s vědomím, že by to trvalo moc dlouho a já bych se pravděpodobně zbytečně unavila. Navíc bych riskovala, že by se mi mohla pokazit, než bych se dostala k tomu, že bych ji chtěla sníst. Neměla jsem moc dobrou představu o tom, jak rychle se kazí jídlo, když není balené a v ledničce. Nepochybně byl ale moc dobrý důvod k tomu, abychom ho do ní dávali, takže jsem to rozhodně zavrhla. Svůj ořezaný klacek jsem ale vzala sebou, člověk, nebo spíš duše, nikdy neví, kdy se mu může hodit.

Nebylo nám přáno 22

6. května 2015 v 18:43 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Kushina mu sice popsala terén a celou vesnici, ale i tak pro něj bylo poměrně těžké dostat se tam nezpozorován. Na to, jak špatně si vesnice vedla ve válce, byla totiž až překvapivě dobře chráněná.
Minato prošel kolem další hlídky, aniž by si ho všimla, a vydal se k domu Uzumaki, kde by měl najít vůdce vesnice spokojeně spát.

Nebylo nám přáno 21

2. května 2015 v 10:47 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"A co mám dělat já?" zeptala se a z očí jí stekly slzy.
"Zůstat tady, než to skončí." odpověděl klidným trochu smutným hlasem.
"Ale Hikari je…" řekla, ale větu nedokončila, protože jí selhal hlas.
"Jakou tam má hodnost?" zeptal se Minato zamyšleně.