Nebylo nám přáno 23

24. května 2015 v 18:06 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Tak a jelikož budu týden mimo civilizaci, tak jsem si řekla, že ještě jedním dílkem nepohrdnete. ;)




Minato se vrátil s podepsanou smlouvou do stanu, kde si nechal jeden se svých upravených kunaiů, a s úsměvem se podíval na Kushinu, která vylézala zpod postele, kde byla pro případ, že by někdo bez ohlášení vstoupil.
"Jak to šlo?" zeptala se zvědavě ještě dřív, než se úplně postavila.
Minato jí podal podepsanou smlouvu a roztáhl svůj typický úsměv od ucha k uchu.
Kushina se taky usmála a zeptala se: "Kdy mě vrátíš?"
"Až se armáda vrátí do vesnice, nechci riskovat, že se na poslední chvíli otočí a zaútočí na nás nechráněné." odpověděl a posadil se na zem vedle ní.
"Můj otec vždy drží slovo." upozornila ho důrazně, ale beze stop pobouření.
"Jistota je jistota." odpověděl Minato a pokrčil rameny.
Kushina jen přikývla a vrátila mu smlouvu.
"Musím to odnést sanninům." řekl a opustil stan.

"Senpai?" oslovil muž svého velitele.
"Co je?" zeptal se ho oslovený okamžitě a malinko podrážděně se na něj otočil.
"Stihneme to včas?" odvážil se ho mladík zeptat.
"Pochybuješ snad o rozhodnutí Mizukageho-sama?" obořil se na něj Kisame naštvaně, protože to byl za posledních deset minut už pátý ninja se stejnou otázkou a stejně jako všichni ostatní se i on okamžitě poroučel pryč se zápornou odpovědí.

"Dokázal jsi to!" zajásal nadšeně Jiraiya a otočil se na své kolegy.
Orochimaru si jen odfrknul a se slovy: "Připravím odchod." Zamířil pryč.
"Skvělá práce, Minato." pochválila ho Tsunade se úsměvem a zamířila za Orochimarem pomoct mu s přípravami na odchod. Možná ho taky chtěla trochu uklidnit, jelikož je čekalo další plahočení, na které se ve skutečnosti ani ona nijak zvlášť netěšila.
"Jak jsi to dokázal?" zeptal se ho sensei a nezněl o nic míň nadšeně, než předtím. Bylo s podivem, že Minata ještě neobjal, nejspíš si neustále připomínal, že jeho už to není jeho malý roztomilý studentíček, ale dospělý mladý muž.
Minato mu vzal smlouvu z rukou a otočil ji. Jiraiya proletěl text na druhé straně a s vážným trochu zmateným výrazem ve tváři se podíval na studenta.
"Nikomu to neříkejte, prosím. Až armáda odejde domů, doprovodím ji zpátky a potom se vrátím do vesnice." řekl Minato a s vážnou tváří se díval na svého senseie.
"Nikomu to neřeknu, až Hokagemu." slíbil Jiraiya a dál si zkoumavě prohlížel Minata. Nemohl se ubránit myšlenkám na ten ženský výkřik, který předtím zaslechl.
"Arigato, sensei." řekl Minato s vděčností v hlase a odešel.

O necelých sedm hodin později dorazil k armádě unavený posel.
"Co se děje?" zeptal se Hikari nervózně. Za posledních dvanáct hodin se nikam neposunuli v hledání Kushiny a mladík se bál jak o její život tak chvíle, kdy to bude oznamovat jejímu otci. Bylo vlastně s podivem, že Listová dosud nic neudělala a jen vyčkávala.
"Máte se… vrátit." vysoukal ze sebe unavený muž.
"Cože?!" vykřikl Hikari překvapeně i pobouřeně. Vrátit se znamenalo nechat tu Kushinu nebo její tělo, ale obojí bylo pro Hikariho nepřípustné.
"Uzumaki-sama uzavřel mír s Listovou." oznámil mu posel už o něco klidnějším hlasem.
"Jak to?" zeptal se Hikari překvapeně.
"Listová má jeho dceru." odpověděl posel a jeho pohled naznačoval, že tato informace je jen pro Hikariho.
Mladík přikývl a řekl: "Připravím odchod."
Posel na to neřekl nic a jen přikývl.

Minato netrpělivě cestoval mezi jedním koncem stanu k jeho vchodu, odkud dohlédl na nepřátelské linie.
Mladík se neustále utěšoval myšlenkou, že poslovi to bude trvat déle než jemu, ale i tak jeho nervozita stoupala.
"Nervózní bych tu měla být já ne ty." řekla Kushina klidným a vyrovnaným hlasem, který byl vlastně v rozporu s tím, co říkala, a Minato věděl, že má pravdu.
"Naše posily odešly, zbylo nás sice dost na obranu, ale i tak…" řekl a na chvíli se odmlčel. "Pokud nakonec nedodrží smlouvu a zaútočí, zdrží to pomoc na západní hranici a to může znamenat katastrofu."
Kushina si ho chvíli prohlížela, než ho chytila za ruku, aby ho zadržela na místě a potom klidným hlasem řekla: "Už brzy se otočí, neboj se."
Minato jen přikývl a posadil se vedle ní, kam ho rukou stáhla.
Kushina se na něj chvíli dívala a trpělivě čekala, až promluví.
"Vyprávěj mi něco." řekl nakonec a čekal, co na to řekne.
"Co ti mám vyprávět?" zeptala se nakonec a ucítila, jak silněji stiskl její ruku.
"Cokoliv." odpověděl a lehl si na zem vedle ní, aniž by pustil její ruku.
Kunoichi se nad něj naklonila a zeptala se: "Trapné zážitky z dětství, první láska, život dcery vůdce vesnice?"
"Zamlouvá se mi ta první láska." řekl nakonec a díval se jí zpříma do očí. Mohla z nich snadno vyčíst jak zvědavost, tak napětí, které nemělo nic společného se situací tam venku.
"A co tvoje první láska?" zeptala se s úsměvem, který měl zakrýt rozpaky i náhlou paniku, která se jí zmocnila, a vlasy se jí zpoza ucha vysvobodily a dopadly na jeho hruď.
"Na lásku jsem neměl čas." přiznal trochu neurčitě a dál jí upřeně hleděl do očí.
"Já taky ne." prohlásila a naklonila se trochu blíž. Nejistota, kterou do teď cítila, byla právě teď pryč.
Minato se zapřel lokty a nadzvedl se blíž k ní, když se za plátnem stanu ozvalo: "Kapitáne Namikaze?"



Jo já to vážně umím zkazit co?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama