Překvapení 21

24. května 2015 v 18:03 | IceSun685 |  Překvapení
"Tak moment." prohlásil Deidara rázně. "Jestli to dobře chápu, tak Sasori je její…otec?"
"Jo." odvětil Itachi jednoduše.
"To je božííííííí." zaječel blonďatý ninja a v příštím okamžiku už ležel v křečích od smíchu na zemi.
"Tohle bych raději před Sasorim nedělal." konstatoval Kisame trochu suše a strategicky se přesunul dál od Deidary.
"Já bych se raději vypařil." podotkl Itachi a v dalším okamžiku už tam nestál.

"Souhlasím." zabručel Kisame, i když z části toužil vidět, co svému týmovému kolegovi Sasori udělá. Možnost, že by to od loutkáře schytal taky, se mu ovšem vůbec nelíbila. Raději tedy napodobil Itachiho a nechal smějícího se Deidaru samotného. Toho ovšem smích nepřešel, i když se ostatní stáhli.
Až Sasoriho příchod ho donutil se trochu uklidnit a přes slzy od záchvatu smíchu se na něj podívat.
"Co je tady vtipného?" zeptal se loutkář nevrle.
"Jen jsem si tě…představil jako…o…o…otce a nemohl si…si…pomoct." vysoukal ze sebe Deidara přes další záchvaty smíchu. Teď, když to řekl, to bylo ještě zábavnější.
"Na tom není nic vtipného." ujistil ho Sasori popuzeně.
"Ne, to není a hlavně je to kr*v*n*!" přerušila jejich rozhovor Miroko rázně.
"Ale on…říkal…" dostal ze sebe Deidara, ale pořád se nedokázal přestat smát.
"Ani trochu se nepodobáš tomu popisu." osočila Sasoriho dívka a založila si ruce na prsou.
Od Sasoriho se ozvalo jakési povzdechnutí a potom mistr loutkář opustil jeden ze svých nejlepších výtvorů.
Hnědovláska před ním jen otevřela pusu a nechápavě na něj hleděla.
"Takhle jsem vypadal, když jsme se seznámili a brzy potom jsem se postaral, abych tak vypadal navždy." řekl Sasori a na jeho mladičké tváři se objevil hořkosladký úsměv.
"Co jsi se sebou s*kr* provedl?" zašeptala žena nechápavě a téměř neznatelně zakroutila hlavou. Teď už sice chápala, co se na něm její matce líbilo, ale ani v nejmenším ji to neuklidňovalo.
"To, co se tehdy stalo s tvojí matkou, mě mrzí, byla to chyba. Nikdy jsem s ní neměl chodit do toho pokoje." prohlásil Sasori zkroušeně a znovu si povzdychl. Jeho lítost byla velmi znatelná. Dokonce to úplně uklidnilo i Deidaru, který doteď bojoval s nutkáním se smát.
Jeho slova jí ovšem žádnou úlevu ani nic podobného nepřinesla. "Tak já jsem chyba, jo? Chyba, které lituješ, jo?" procedila mezi zuby zlostně.
Sasori jí na to nestihl nic říct, protože ho s velkým vztekem praštila do tváře. Její ruka sice potom nesnesitelně bolela, ale kunoichi to nevnímala. Snažila se dál rozdýchat svůj vztek, a i když to Sasoriho zřejmě nebolelo, nečekal to a poroučel se na zem vedle Deidary.
Miroko se ještě jednou zhluboka nadechla a potom zašeptala: "Na tvém místě bych nějakou dobu nevstávala."
Sasori by přirozeně rád něco namítl, ale jeho dcera se rozhodla odejít a už nikdy v životě s ním nepromluvit.
"Tak jsem to nemyslel." zašeptal na pohled mladý muž trochu zamyšleně, ale po malé chvilce mu došlo, že to by byla lež. Litoval toho a zřejmě toho bude litovat ještě hodně dlouho. Nejdřív ale bude muset zabít Deidaru, který se zjevně velmi dobře bavil.
"Radil bych ti přestat a to tak, že rychle." zabručel loutkář popuzeně a zase se postavil.
"Promiň to…to jen, ty a…a otec?" dostal ze sebe Deidara a znovu vybuchl smíchy. Sasori se ale jeho popravu nakonec rozhodl odložit. Nejdřív si s ní chtěl promluvit, ať už o to stála nebo nikoliv.

Miroko sice neběžela, ale její tempo se jen těžko dalo nazvat chůzí. Nechtěla, aby to vypadalo jako útěk, ale zároveň si přála být od svého takzvaného otce co nejdál. Téměř ani nevnímala své okolí, protože málem narazila do Itachiho, který jí jen těsně uhnul. Miroko se na něj jen letmo podívala a pokračovala do svého pokoje. Měla chuť plakat. Tak dlouho přemýšlela a snila o svém otci a teď tu byl a víc vzdálený od těch snů snad ani nemohl být.
Práskla dveřmi, téměř ten zvuk nevnímala, ale zcela jistě se rozlehl po celém sídle. Občas zapomínala, že tohle je vlastně jeskyně i s ozvěnou. Už nějakou dobu měla pocit, že je zase doma. I když zase je asi silné slovo. Celý život byla tak osamělá. Nezapadala, věděla, že to tak je. Byla jiná než všichni kolem ní. Byla nadaná. Tak moc nadaná, že se její talent projevoval už v útlém věku, když jí chakra pomáhala běžet, pomáhala jí vydržet. Ostatní děti jí prostě nestačily a nikdy jí nedokázaly porozumět. Ale tady to bylo jiné, s Itachim to bylo jiné. Byl to její přítel, první, o kterém to mohla říct s jistotou. Ano, tím si byla jistá. Teď byla doma. U Itachiho s Kisamem se tak cítila. Oba dva byli jejími přáteli. Možná, že teď nestačila ona jim, ale bylo to jiné než tehdy. Jakoby tušila, že jednou je dožene.
Konečně si byla jistá, kdo je a kam patří. Celý život ji to trápilo. Nevěděla, kdo je její otec, a tak ani netušila, kam by se vlastně měla vydat. Akatsuki byla vlastně první příležitost jak vypadnout, která se jí naskytla, a tak po ní prostě skočila.
Tady jí pak na tom už nezáleželo. Akatsuki byla skupina velmi rozdílných povah, schopností i původů. Všechny je spojovala jediná věc, to že jsou součástí téhle organizace. Tady nepotřebovala vědět, kde má kořeny, aby zapadla. Prostě sem patřila od první chvíle, aniž by si to uvědomovala. Jenže teď se to zase zamotalo. Nestála o otce. Poprvé za celý svůj život jí byl ukradený a on si musel vybrat zrovna tuhle chvíli, aby se jí vrátil do života a ještě k tomu v podobě muže, kterého nesnášela.
Osud ji zřejmě nenávidí. Když se její život zlepšil, tak se muselo stát tohle. Pořád trochu doufala, že se prostě probudí a zjistí, že to byl jen hodně groteskní sen, ale ona nikdy v životě neměla moc štěstí, takže ho jen těžko bude mít teď.



Tak po dlouhé době zase nový díl, ale když už pro tuhle povídku někdo hlasoval, tak jsem si řekla proč ne. Jinak Miroko není zrovna spokojená, ale ještě uvidíme, jak se to mezi nimi vyvine.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Awasta Awasta | 24. května 2015 v 19:37 | Reagovat

Wau! O_O Nečakala som, že pridáš ďalšiu časť tak rýchlo, ale som veľmi rada. Bolo to napínavé, dramatické a zábavné zároveň - proste skvelé :D Je to zatiaľ jediná poviedka, ktorú som od teba čítala, ale to sa čoskoro zmení :-) Už s teším na ďalšie :-D

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 24. května 2015 v 21:46 | Reagovat

[1]: No ona to vlastně ani tak rychle není, když předchozí byla 5. dubna. Spíš to tak prostě vyšlo. Tím, že jedu pryč, tak jsem chtěla vydat nějaké díly a Překvapení bylo mezi těmi, které jsem už měla připravené. Jinak jsem ráda, že se ti díl líbil a snad se ti budou líbit i ostatní povídky. :-)

3 Pariah Pariah | Web | 26. května 2015 v 16:23 | Reagovat

no už abys vydala další díl... asi jsem na Překvápku trošku zavislá :D čtu to už ponekolikate a i když vím... tak se moc těším :)

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 31. května 2015 v 11:56 | Reagovat

[3]: Máš přečtených několik dílů dopředu a stejně chceš i tyhle? :D No ale já to mám u některých tvých stejně.

5 Pariah Pariah | Web | 1. června 2015 v 16:10 | Reagovat

:D:D a ty se divíš když jsou tak dobré?

6 Pariah Pariah | Web | 4. června 2015 v 22:17 | Reagovat

jako ty tvoje :D

7 IceSun685 IceSun685 | Web | 5. června 2015 v 21:52 | Reagovat

[6]: Víš, pořád je to trochu dvojsmyslné. Teď nevím, jestli upřesňuješ, že jsi myslela moje povídky, nebo dodáváš, že i moje jsou tak dobré. :D :D

8 Pariah Pariah | Web | 7. června 2015 v 8:42 | Reagovat

:D:D:D Ano ja jsem na dvojsmysly expert... a to se jak je vidno ani nemusím snažit :D :D Ehm... po opětovném přečtění jsem tam viděla ještě další smysl, který raději nebudu prozrazovat ;) Ale pro upřesnění myslela jsem celou dobu tvoje povídky ;)

9 IceSun685 IceSun685 | Web | 8. června 2015 v 11:15 | Reagovat

[8]: NO jelikož tě znám, tak mi to bylo jasné, ale rozhodně souhlasím i s tou druhou možností. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama